Michael Gfoeller and David H. Rundell

V prvních letech americké občanské války se prezident Abraham Lincoln snažil o omezený konflikt proti lidem, které stále považoval za své krajany a s nimiž se snažil usmířit. Teprve po třech letech patové situace se obrátil na "bezpodmínečnou kapitulaci Granta", který následně uvolnil generála Williama Tecumseha Shermana, aby "donutil Georgii zavýsknout" a pomohl válku definitivně násilně ukončit.

Ruský prezident Vladimir Putin čekal pouhých šest měsíců, než přešel od speciální vojenské operace k plnohodnotné válce proti Ukrajině. Putinův počáteční útok se omezil na pouhých 150 000 vojáků. Očekával rychlé vítězství, po němž budou následovat jednání o jeho hlavních zájmech: Putin se však mýlil: "Rusko bude mít pod kontrolou Krym, Ukrajina bude neutrální a ruské obyvatelstvo v Donbasu získá autonomii. Putin nepočítal s tvrdým odporem Ukrajiny ani s masivní vojenskou a ekonomickou intervencí Západu. Tváří v tvář nové situaci Putin změnil svou strategii. Nyní se chystá vypustit svého vlastního generála Shermana a donutit Ukrajinu vyhecovaně výt.

Minulý měsíc pověřil Putin generála Sergeje Surovikina celkovým velením ruské války na Ukrajině. Surovikin pochází z technologicky vyspělých leteckých sil, ale bojoval na zemi v Afghánistánu, Čečensku a Sýrii, kde se zasloužil o záchranu Asadova režimu. Surovikin veřejně prohlásil, že na Ukrajině nebudou žádná polovičatá opatření. Místo toho začal metodicky ničit ukrajinskou infrastrukturu přesnými raketovými útoky.

Armády potřebují železnice, a zatímco Sherman systematicky ničil koleje vedoucí do Atlanty, Surovikin ničí elektrickou síť, která napájí ukrajinské železnice. V ukrajinských městech je tak zima a tma, ale Surovikin zřejmě souhlasí se Shermanem, že "válka je krutost a nelze ji zjemnit".

Rusko nyní uvedlo své hospodářství do válečného stavu, povolalo zálohy a shromáždilo statisíce vojáků, včetně branců i dobrovolníků. Tato armáda je vybavena nejmodernějšími ruskými zbraněmi a na rozdíl od mnoha západních zpráv není zdaleka demoralizovaná. Na druhé straně Ukrajina vyčerpala své zbrojní zásoby a je zcela závislá na západní vojenské podpoře, aby mohla pokračovat ve válce. Jak minulý týden poznamenal předseda sboru náčelníků štábů generál Mark Milley, Ukrajina udělala asi vše, co mohla.

Jakmile bohatá ukrajinská černozem pevně zamrzne, začne masivní ruský nápor. Ve skutečnosti již začal v důležitém dopravním uzlu Bachmut, který se stal jakýmsi ukrajinským Verdunem. Očekáváme, že Bachmut padne, a předpovídáme, že bez větší podpory Západu Rusko do léta příštího roku znovu dobude Charkov, Cherson a zbytek Donbasu.

Stejně jako Západ ve Vietnamu, Afghánistánu a Iráku se potácíme v dalším nepovinném, časově neomezeném vojenském závazku. V Evropě probíhá výcvik ukrajinských jednotek. Západní obranní dodavatelé již udržují ukrajinské vojenské vybavení a provozují raketové systémy HIMAR. Americký vojenský personál v aktivní službě je nyní na Ukrajině, aby monitoroval dodávky zbraní. S tím, jak ruská ofenziva nabírá na obrátkách, očekáváme, že se budou ozývat hlasité hlasy volající po vyslání stále modernějších zbraní a nakonec i jednotek NATO na obranu Ukrajiny. Tyto hlasy je třeba z mnoha důvodů jednoznačně odmítnout. Zde je několik z nich.

Celé generace západních vůdců se úspěšně snažily vyhnout přímému vojenskému konfliktu se Sovětským svazem. Uvědomovali si, že na rozdíl od Moskvy má Západ jen velmi malý strategický zájem na tom, kdo ovládá Doněck. Rozhodně nebyli ochotni riskovat jadernou válku kvůli Charkovu. Ukrajina není členem NATO a aliance nemá povinnost ji bránit. Putin také nevyhrožoval žádnému členu NATO, ale dal jasně najevo, že s jakýmikoliv zahraničními jednotkami, které vstoupí na Ukrajinu, bude zacházeno jako s nepřátelskými bojovníky. Vysláním jednotek NATO na Ukrajinu by se tak naše zástupná válka s Ruskem změnila ve skutečnou válku s největší jadernou mocností světa.

Někteří tento konflikt prezentují jako morální hru mezi dobrem a zlem, ale skutečnost je složitější. Ukrajina není prosperující demokracie. Je to zbídačený, zkorumpovaný stát jedné strany s rozsáhlou cenzurou, kde byly zrušeny opoziční noviny a politické strany. Před válkou byly krajně pravicové ukrajinské nacionalistické skupiny, jako je Brigáda Azov, důrazně odsouzeny americkým Kongresem. Odhodlaná kampaň Kyjeva proti ruštině je obdobou snahy kanadské vlády zakázat v Quebecu francouzštinu. Ukrajinské střely zabily v Donbasu stovky civilistů a objevují se zprávy o ukrajinských válečných zločinech. Skutečně morálním postupem by bylo ukončit tuto válku jednáním, a ne prodlužovat utrpení ukrajinského lidu v konfliktu, který pravděpodobně nevyhraje, aniž by riskoval americké životy.

A pak je tu vždy nečekaný zvrat událostí, kdy se napětí v jednom regionu stupňuje a přelévá do jiného. Roste možnost, že Írán provede preventivní vojenský úder na Izrael. Revoluční režim v Íránu čelí stále vážnějšímu lidovému povstání. Nová vláda v Izraeli je odhodlána zabránit Íránu v získání jaderných zbraní. JCPOA umírá a s ní i naděje na zmírnění sankcí pro upadající íránskou ekonomiku. Válka by sjednotila íránské obyvatelstvo ve vlasteneckém boji, poškodila by schopnost Izraele zasáhnout Írán a přiměla by Západ k jednání o ukončení sankcí.

Není pochyb o tom, že by Spojené státy byly vtaženy do případného konfliktu mezi Izraelem a Íránem. Znepokojuje nás, že Írán dodává Rusku zbraně pro válku na Ukrajině a Moskva by se mohla cítit povinna přijít na pomoc svým spojencům v Teheránu. Právě takový dominový efekt odstartoval první světovou válku. Kdo čekal, že atentát na rakouského velkovévodu spáchaný srbským anarchistou v Bosně povede k tomu, že ve Francii zemřou tisíce Američanů? Nepotřebujeme opakování.

Možná se mýlíme. Možná nedojde k ruské zimní ofenzívě nebo ji snad ukrajinské ozbrojené síly dokážou zastavit. Pokud však máme pravdu a únor zastihne generála Surovikina před branami Kyjeva, je třeba, abychom jako národ a aliance střízlivě zvážili a poctivě prodiskutovali rozsah našich závazků vůči Ukrajině a to, jaká rizika jsme ochotni přijmout pro naši vlastní bezpečnost.

David H. Rundell je bývalý vedoucí mise na americkém velvyslanectví v Saúdské Arábii a autor knihy Vision or Mirage, Saudi Arabia at the Crossroads. Velvyslanec Michael Gfoeller je bývalý politický poradce Ústředního velení USA. Patnáct let působil ve východní Evropě a bývalém Sovětském svazu.

 
Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Odkaz na originální článek: https://www.newsweek.com/lessons-us-civil-war-show-why-ukraine-cant-win-opinion-1764992
 

Lidovci jsou mistři mimiker. Budou vás neustále moralizovat, že jste paraziti. Přijdou s politikou třikrát a dost, ale budou mít více než tři děti. A udělají vše proto, aby se nejlépe měli jen oni. Je vůbec otázkou, jestli typický lidovec platí nějaké daně, když má tolik dětí, platí své straně příspěvky a přispívá na kostel, aby si optimalizoval daňový základ. K tomu ještě ta zelená nafta, která vůbec není zelená a nemá vůbec nic do činění s Green Dealem. A k tomu každému lidovci dopomáhej Bůh.

Jenže lidovci nejsou jen nejznámější čeští pokrytci, ale také novodobí hrdinové kapitalistické práce, sběratelé veřejných funkcí, úderníci a stachanovci korupce. V 50. letech minulého století nazpíval národní umělec Jan Werich píseň Cecílie: „Cecílie, co žije na Moravě, tam co je Dyje. Cecílie, oči pomněnek a tváře magnolie.“ V písni byla Cecilie zemědělskou údernicí: „Ale zrovna nedávno jsem byl na brigádě, a co vidím, Cecílie tam dojí krávu vzhůru nohama. Povídám Cecílie, co to je za nápad dojit krávu vzhůru nohama a ona povídá, to je zlepšovák, já chci, aby ta smetana z toho vemene vyšla ven první.“

A to je přesně případ lidoveckého předsedy Mariana Jurečky. Tento odborník na rostlinolékařství (se specializací na ochranu rostlin) vystudovaný na Mendelově univerzitě v Brně během své politické kariéry stihl být ministrem zemědělství, práce a sociální věcí a nově také životního prostředí. Co snad není ani člověk, co všechno stihne, typický lidovec: „…to fuldouzr a kombajn v jednom těle.“ Lidovec: „…nohou seje, rukou pleje, hubou mele.“
 

Kutnohorská soukromá vysoká škola politických a společenských věd (Academia Rerum Civilum), též KSVŠPSV (ARC) skončila v propadlišti dějin. Před lety vyzdvihovaná škola se nakonec dírou do světa českého školství neudělala. Spíše jde o černou díru devalvující akademiky z veřejných vysokých škol, kteří projekt zaštítili.

V principu šlo o podnikatelský lis na peníze jako v případě legendárního UJAKu. Škola udělovala nejen akademické tituly, ale i manažerské typu MBA. ARC měl původně sídlo v Rakušanově Kolíně, ale později přesídlila do daleko prestižnějšího sousedního města, které je na seznamu UNESCO – Kutné Hory. Škola si za místo svého působení zvolila honosné prostory Galerie středočeského kraje a Jezuitské koleje, abychom v tom neměli temno.

Škola jako ze žurnálu. V její vědecké radě byli například ministr vnitra Vít Rakušan (předseda STAN), předsedy vlády Petra Fialy (předseda ODS). Jako valná většina pravicových politiků zaštiťující se odpovědností k čemukoliv, všichni svorně tvrdí, že o finančních problémech školy nic nevěděli. Tomu by se dalo věřit, pokud se vezmou také výsledky jejich vládní práce. Ale punc vědeckosti byl jasný. Jenže jaký to je asi punc nad zkrachovalým podnikatelským projektem? Celé se to nápadně podobá současné situaci v naší republice, kterou řídí členové tamní vědecké rady, a to s podobnými výsledky.

Tím to ale nekončí. Ve vládě Petra Fialy sedí absolventka v Kutné Hoře nejprestižnější vysoké školy. Je jí Mgr., Bc. Helena Langšádlová, ministryně bez portfeje s odpovědností za vědu, výzkum a inovace. Paní ministryně určitě snáší zlatá vejce, pokud zavádí inovace. Vůbec o ní není ani vidu, ani slechu, a to je absolventkou tak prestižní vysoké školy jako KSVŠPSV. Jaké bylo asi její vzdělání na této vysoké škole? Jakou měla paní ministryně docházku? A co známky? Nebo poznámky? Po Plzni, kde je podivné studování jaksi tradicí, jsme se posunuli do královského města Kutná Hora.

Honosná vědecká rada, absolventi jako z fakult prestižních veřejných vysokých škol a přeci jen pád a konec. Jediným studijním programem byla politologie. Jak jinak, když byl ve vědecké radě sám nejvyšší politolog – Petr Fiala, druhý děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Není absolventem vysoké školy v Kutné Hoře také někdo jiný ze současných vládních kruhů? Jestliže se vědecká rada věnovala vzdělávací stránce školy, kdo obsluhoval tu ekonomickou? Neradil tam někdo z vlády, jak s ekonomikou mají zacházet? Nebo scházet? Každopádně je výsledný produkt jasný. Je jím kutnohorská slepice z TOP 09 hodnotící výsledky vědecké práce tisíců českých vědců, docentů a profesorů.
 

Masivní rozšiřování NATO předznamenává nekonečnou válku a potenciální jaderný holocaust.

Chris Hedges

Severoatlantická aliance (NATO) a na ní závislý zbrojní průmysl s miliardovými zisky se staly nejagresivnější a nejnebezpečnější vojenskou aliancí na planetě. Vznikla v roce 1949, aby zabránila sovětské expanzi do východní a střední Evropy, a vyvinula se v globální válečnou mašinérii v Evropě, na Blízkém východě, v Latinské Americe, Africe a Asii.

NATO rozšířilo svou působnost a porušilo slib daný Moskvě, že po konci studené války nebude do aliance začleněno 14 zemí východní a střední Evropy. Brzy se přidá Finsko a Švédsko. Bombardovalo Bosnu, Srbsko a Kosovo. Zahájilo války v Afghánistánu, Iráku, Sýrii a Libyi, které si vyžádaly téměř milion mrtvých a přibližně 38 milionů lidí vyhnaných ze svých domovů. Buduje vojenskou stopu v Africe a Asii. Na svůj nedávný summit v Madridu koncem června pozvala Austrálii, Japonsko, Nový Zéland a Jižní Koreu, takzvanou "asijsko-pacifickou čtyřku". Rozšířila svou působnost na jižní polokouli a v prosinci 2021 podepsala dohodu o vojenském výcvikovém partnerství s Kolumbií. Podpořila Turecko s druhou největší armádou NATO, které nezákonně napadlo a okupovalo části Sýrie i Iráku. Tureckem podporované milice se podílejí na etnických čistkách syrských Kurdů a dalších obyvatel severní a východní Sýrie. Turecká armáda byla obviněna z válečných zločinů - včetně několikanásobného náletu na uprchlický tábor a použití chemických zbraní v severním Iráku. Výměnou za souhlas prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana se vstupem Finska a Švédska do aliance souhlasily obě severské země s rozšířením svých vnitrostátních zákonů o terorismu, které usnadňují potlačování kurdských a dalších aktivistů, se zrušením omezení prodeje zbraní do Turecka a s odmítnutím podpory Kurdy vedeného hnutí za demokratickou autonomii v Sýrii.

To je na vojenskou alianci, která se po rozpadu Sovětského svazu stala zastaralou a měla být rozpuštěna, docela slušný rekord. NATO a militaristé neměli v úmyslu přijmout "mírovou dividendu", podporovat svět založený na diplomacii, respektování sfér vlivu a vzájemné spolupráci. Bylo odhodláno zůstat v byznysu. Jejím byznysem je válka. To znamenalo rozšířit její válečnou mašinérii daleko za hranice Evropy a zapojit se do neustálého antagonismu vůči Číně a Rusku.

NATO vidí budoucnost, jak je podrobně popsáno v dokumentu "NATO 2030: Jednotní pro novou éru", jako boj o hegemonii s konkurenčními státy, zejména s Čínou, a vyzývá k přípravě dlouhodobého globálního konfliktu.

"Čína má stále více globální strategickou agendu, kterou podporuje svou ekonomickou a vojenskou silou," upozorňuje iniciativa NATO 2030. "Prokázala ochotu použít sílu proti svým sousedům, stejně jako ekonomický nátlak a zastrašovací diplomacii daleko za hranicemi indo-pacifického regionu. V nadcházejícím desetiletí bude Čína pravděpodobně také zpochybňovat schopnost NATO budovat kolektivní odolnost, chránit kritickou infrastrukturu, zabývat se novými a vznikajícími technologiemi, jako je 5G, a chránit citlivé sektory ekonomiky včetně dodavatelských řetězců. V dlouhodobějším horizontu je stále pravděpodobnější, že Čína bude promítat vojenskou sílu globálně, včetně potenciálního euroatlantického prostoru."

Aliance upustila od strategie studené války, která zajišťovala, aby Washington byl blíže Moskvě a Pekingu než Moskva a Peking navzájem. Antagonismus USA a NATO změnil Rusko a Čínu v blízké spojence. Rusko, bohaté na přírodní zdroje, včetně energie, nerostných surovin a obilí, a Čína, výrobní a technologický gigant, jsou silnou kombinací. NATO už mezi nimi nerozlišuje a ve svém nejnovějším programovém prohlášení oznámilo, že "prohlubující se strategické partnerství" mezi Ruskem a Čínou vyústilo ve "vzájemně se posilující pokusy podkopat mezinárodní řád založený na pravidlech, které jsou v rozporu s našimi hodnotami a zájmy".
6. července uspořádali Christopher Wray, ředitel FBI, a Ken McCallum, generální ředitel britské MI5, společnou tiskovou konferenci v Londýně, na níž oznámili, že Čína je "největší dlouhodobou hrozbou pro naši ekonomickou a národní bezpečnost". Obvinili Čínu, stejně jako Rusko, z vměšování do voleb v USA a Velké Británii. Wray varoval vedoucí představitele podniků, které oslovili, že čínská vláda je "odhodlána ukrást vaše technologie, ať už je to cokoli, co dělá váš průmysl živým, a použít je k podkopání vašeho podnikání a ovládnutí vašeho trhu".

 
Tato podnětná rétorika předznamenává zlověstnou budoucnost.

Nelze mluvit o válce, aniž bychom mluvili o trzích. Politické a sociální nepokoje v USA spolu s jejich klesající ekonomickou silou je vedly k tomu, že přijaly NATO a jeho válečnou mašinérii jako lék na svůj úpadek.

Washington a jeho evropští spojenci se děsí čínské iniciativy Belt and Road Initiative (BRI) v hodnotě bilionu dolarů, která má propojit ekonomický blok zhruba 70 zemí mimo kontrolu USA. Iniciativa zahrnuje výstavbu železničních tratí, silnic a plynovodů, které budou propojeny s Ruskem. Očekává se, že Peking do roku 2027 vyčlení na BRI 1,3 bilionu dolarů. Čína, která je na cestě stát se do deseti let největší ekonomikou světa, zorganizovala Regionální komplexní ekonomické partnerství, největší obchodní pakt 15 východoasijských a tichomořských zemí, které představují 30 % světového obchodu. Již nyní se podílí 28,7 procenty na celosvětové výrobní produkci, což je téměř dvojnásobek oproti 16,8 procentům USA.

Tempo růstu Číny v loňském roce dosáhlo impozantních 8,1 procenta, i když v letošním roce zpomaluje na přibližně 5 procent. Naproti tomu tempo růstu USA v roce 2021 činilo 5,7 procenta - nejvíce od roku 1984 -, ale podle prognózy newyorského Federálního rezervního systému letos klesne pod 1 procento.

Pokud se Čína, Rusko, Írán, Indie a další země osvobodí od tyranie amerického dolaru jako světové rezervní měny a mezinárodní Společnosti pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci (SWIFT), což je síť zpráv, kterou finanční instituce používají k odesílání a přijímání informací, například pokynů k převodu peněz, vyvolá to dramatický pokles hodnoty dolaru a finanční kolaps v USA. Obrovské vojenské výdaje, které vyhnaly americký dluh na 30 bilionů dolarů, což je o 6 bilionů dolarů více než celý HDP USA, se stanou neudržitelnými. Obsluha tohoto dluhu stojí 300 miliard dolarů ročně. V roce 2021 jsme na armádu vydali více, 801 miliard dolarů, což činilo 38 % celkových světových výdajů na armádu, než dalších devět zemí včetně Číny a Ruska dohromady. Ztráta dolaru jako světové rezervní měny donutí USA snížit výdaje, uzavřít mnoho ze svých 800 vojenských základen v zámoří a vyrovnat se s nevyhnutelnými sociálními a politickými otřesy vyvolanými ekonomickým kolapsem. Je temnou ironií, že NATO tuto možnost urychlilo.

Rusko je v očích stratégů NATO a USA předkrmem. NATO doufá, že jeho armáda na Ukrajině uvázne a bude degradována. Sankce a diplomatická izolace podle plánu odstaví Vladimira Putina od moci. V Moskvě bude nastolen partnerský režim, který bude plnit příkazy USA.

NATO poskytlo Ukrajině vojenskou pomoc ve výši více než 8 miliard dolarů, zatímco USA se zavázaly poskytnout této zemi vojenskou a humanitární pomoc ve výši téměř 54 miliard dolarů.

Hlavním chodem je však Čína. USA a NATO nejsou schopny konkurovat ekonomicky, a proto se obrátily k tupému nástroji války, aby ochromily svého globálního konkurenta.

Provokace vůči Číně kopíruje vábení NATO vůči Rusku.

Rozšiřování NATO a USA podporovaný puč v Kyjevě v roce 2014 vedly Rusko nejprve k obsazení Krymu na východě Ukrajiny s početným etnicky ruským obyvatelstvem a poté k invazi na celou Ukrajinu, aby zmařilo snahy země o vstup do NATO.

Stejný tanec smrti se hraje s Čínou kvůli Tchaj-wanu, který Čína považuje za součást čínského území, a s expanzí NATO v asijském Pacifiku. Čína vlétává válečnými letadly do tchajwanské zóny protivzdušné obrany a USA vysílají námořní lodě přes Tchajwanskou úžinu, která spojuje Jihočínské a Východočínské moře. Ministr zahraničí Antony Blinken v květnu označil Čínu za nejvážnější dlouhodobou výzvu pro mezinárodní řád, přičemž uvedl její nároky na Tchaj-wan a snahy o ovládnutí Jihočínského moře. Tchajwanský prezident nedávno v rámci reklamního triku podobného Zelenskému pózoval s protitankovým raketometem na vládní fotografii pro veřejnost.

Konflikt na Ukrajině byl výhodný pro zbrojní průmysl, který po ponižujícím stažení z Afghánistánu potřeboval nový konflikt. Ceny akcií společnosti Lockheed Martin vzrostly o 12 %. Společnost Northrop Grumman vzrostla o 20 procent. Válku využívá NATO ke zvýšení své vojenské přítomnosti ve východní a střední Evropě. USA budují stálou vojenskou základnu v Polsku. Čtyřicetitisícové reakční síly NATO se rozšiřují na 300 000 vojáků. Do regionu proudí miliardy dolarů na nákup zbraní.

Konflikt s Ruskem se však již obrací proti nim. Rubl se vůči dolaru vyšplhal na sedmileté maximum. Evropa se řítí do recese kvůli rostoucím cenám ropy a plynu a obavám, že by Rusko mohlo zcela ukončit dodávky. Ztráta ruské pšenice, hnojiv, plynu a ropy v důsledku západních sankcí způsobuje chaos na světových trzích a humanitární krizi v Africe a na Blízkém východě. Prudce rostoucí ceny potravin a energií spolu s nedostatkem a ochromující inflací s sebou přinášejí nejen nouzi a hlad, ale i sociální otřesy a politickou nestabilitu. Klimatická nouze, skutečná existenční hrozba, je ignorována, aby se utišili bohové války.

Tvůrci války se k hrozbě jaderné války staví až děsivě lehkovážně. Putin varoval země NATO, že "budou čelit důsledkům větším, než jakým jste kdy v historii čelili", pokud přímo zasáhnou na Ukrajině, a nařídil uvést ruské jaderné síly do stavu zvýšené pohotovosti. Blízkost amerických jaderných zbraní umístěných v Belgii, Německu, Itálii, Nizozemsku a Turecku k Rusku znamená, že jakýkoli jaderný konflikt by zničil velkou část Evropy. Podle Federace amerických vědců kontrolují Rusko a Spojené státy přibližně 90 % světových jaderných hlavic a každý z nich má ve svých vojenských zásobách přibližně 4 000 hlavic.

Prezident Joe Biden varoval, že použití jaderných zbraní na Ukrajině by bylo "naprosto nepřijatelné" a "mělo by vážné následky", aniž by upřesnil, jaké by to byly následky. To je to, co američtí stratégové označují jako "záměrnou dvojznačnost".

Americká armáda se po fiasku na Blízkém východě přesunula z boje proti terorismu a asymetrickému válčení na konfrontaci s Čínou a Ruskem. Národněbezpečnostní tým prezidenta Baracka Obamy v roce 2016 provedl válečnou hru, v níž Rusko napadlo zemi NATO v Pobaltí a použilo proti silám NATO taktickou jadernou zbraň s malým účinkem. Obamovi úředníci byli rozděleni v názoru na to, jak reagovat.

"Takzvaný Výbor hlavních představitelů Rady národní bezpečnosti - včetně členů kabinetu a náčelníků štábů - rozhodl, že Spojené státy nemají jinou možnost než použít jaderné zbraně," píše Eric Schlosser v časopise The Atlantic. "Jakákoli jiná reakce by podle výboru ukázala nedostatek odhodlání, poškodila by americkou důvěryhodnost a oslabila by alianci NATO. Výběr vhodného jaderného cíle se však ukázal jako obtížný. Zasažení ruských invazních sil by znamenalo smrt nevinných civilistů v zemi NATO. Úder na cíle uvnitř Ruska by mohl konflikt vystupňovat až k totální jaderné válce. Nakonec Výbor hlavních představitelů NSC doporučil jaderný útok na Bělorusko - zemi, která nehrála žádnou roli při invazi do spojenecké země NATO, ale měla tu smůlu, že byla ruským spojencem."

Podle New York Times Bidenova administrativa vytvořila Tygří tým složený z představitelů národní bezpečnosti, který má vést válečné hry o tom, co dělat, pokud Rusko použije jadernou zbraň. Hrozba jaderné války je minimalizována diskusemi o "taktických jaderných zbraních", jako by méně silné jaderné výbuchy byly nějak přijatelnější a nevedly k použití větších bomb.

V žádné době, včetně kubánské krize, jsme nestáli blíže propasti jaderné války.

"Simulace vypracovaná odborníky z Princetonské univerzity začíná tím, že Moskva vypálí varovný jaderný výstřel; NATO odpoví malým úderem a následná válka přinese v prvních hodinách více než 90 milionů obětí," uvedl deník New York Times.

Čím déle bude válka na Ukrajině pokračovat - a zdá se, že USA a NATO jsou odhodlány do konfliktu po celé měsíce, ne-li roky, posílat miliardy dolarů na zbrojení - tím více se nemyslitelné stává myslitelným. Flirtování s Armagedonem za účelem zisku zbrojního průmyslu a marné snahy o znovuzískání globální hegemonie USA je v lepším případě krajně bezohledné a v horším případě genocidní.

Chris Hedges je novinář oceněný Pulitzerovou cenou, autor bestsellerů New York Times, profesor vysokoškolského studia, které Rutgersova univerzita nabízí vězňům státu New Jersey, a vysvěcený presbyteriánský duchovní. Napsal 12 knih, včetně bestselleru New York Times "Days of Destruction, Days of Revolt" (2012), jehož je spoluautorem s karikaturistou Joem Saccem. Mezi jeho další knihy patří "Wages of Rebellion: (2015), "Smrt liberální třídy" (2010), "Říše iluzí: (2009), "Nevěřím na ateisty" (2008) a bestseller "Američtí fašisté: Křesťanská pravice a válka proti Americe" (2008). Jeho nejnovější knihou je "America: America: The Farewell Tour" (2018). Jeho kniha "War Is a Force That Gives Us Meaning" (2003) se stala finalistou National Book Critics Circle Award for Nonfiction a prodalo se jí přes 400 000 výtisků. Píše týdenní sloupek pro webové stránky ScheerPost.

Odkaz na originální článek: https://scheerpost.com/2022/07/11/hedges-nato-the-most-dangerous-military-alliance-on-the-planet/

Blíží se konec roku 2022 a s ním rozesílání záloh za elektrickou energii pro domácnosti, živnostníky a firmy. Na některé se bude vztahovat cenový strop na jiné nikoliv. Pro některé to bude náraz do stropu, pro další likvidace. Pravicová asociální vláda úřaduje na plné obrátky. Její politika žene mnoho lidí do energetické chudoby. Možná si předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová myslí, že opět vznikne něco jako vlna solidarity za covidu. Tenkrát se ve velkém šily roušky. Dnes se možná začnou ve velkém plést svetry. Možná po večerech, možná ve sněmovně a senátu. Česká republika má totiž jeden z nejvyšších cenových stropů a ještě kašle na tuzemský průmysl. Jsme tak premiantem v Evropě. Aspoň v něčem...Bohužel.

Pokud se podíváme na naše východní sousedy – Slovensko, zjistíme, že zde mají zavedený cenový strop ve výši 1,50, - Kč za kWh elektřiny a plyn i teplo jim zdraží maximálně o 15 %. Důvod? Tamní vláda se domluvila se státním podnikem Slovenské elektrárny. U nás se všichni lidé hodili do vody a plavte. Navíc se šlo tvrdě na ruku akcionářům a soukromým vlastníkům. Jasný důsledek divoké privatizace za pravicových vlád, kdy máme obtížnou regulaci. I to ale šlo vyřešit státním dodavatelem energií. O něm se chvíli mluvilo, ale je ticho po pěšině. Další úspěch asociální vlády? Kdepak! Její lež. Dokonce i odkoupení soukromých akcí od polostátní energetické společnosti ČEZ se odkládá. Plujeme tedy dál močálem černým kolem bílých skal.

Když nahlédneme za naše západní hranice – do Německa, zjistíme zajímavou věc. Nejen, že v Německu zavedli cenový strop na elektřinu ve výši 400 euro za MWh elektrické energie, ale rázně pomohli tamnímu průmyslu. Na něj totiž nejvíce dopadá nárůst cen elektrické energie. Prioritou Německa je tedy podpora průmyslu a tím pádem zaměstnanosti. Má to svoji logiku. Lidé budou chodit do práce, nebude tolik sociálních bouří. Nebude extrémní drahota. Jaký je tedy cenový strop pro německé podniky? 130 eur za MWh elektrické energie. Zatímco český promysl skomírá, protože pro něj je cenový strop v „luftě“. Ale nebojte, prý možná v polovině prosince přijde naše vláda s ryze českým řešením. Sice nějaké peníze velké podniky dostanou, ale část budou muset vracet. K tomu lze dodat: chce se mi zvracet!

Naše vlastní vláda vystavila všechny energetické chudobě, dokonce nás vydala i na milost a nemilost vysokým cenám všeho. Když jsou totiž drahé vstupy, jsou i drahé výstupy. Inflace láme rekordy. Mělo by tedy logiku zavést cenový strop na energie i pro všechny tuzemské podnikatele. O tom vede dlouhé teorie ministr průmyslu a obchodu z korupčního hnutí STAN Jozef Síkela, bankéř, který asi nikdy neuměl počítat. Bude tedy cenový strop i pro české podniky? Dokud tomu bude šéfovat ministr likvidace českého průmyslu nikoliv. Pokud ano, tak se bude jednat o chaotický model. Jako vždycky.

A jaké řešení tedy nabízí naše vláda? Pleťte svetry, stáhněte si topení na 18 stupňů a pod peřinou se k sobě můžete tulit. K tomu omezte spotřebu elektřiny. Energetický regulátor (ERÚ) totiž radí, abychom v určitých časových úsecích nesvítili, netopili a povídali si třeba pohádky. Tohle už tady jednou v minulosti bylo. Vzpomínáte? V 50. letech 20. století se rovněž omezovaly dodávky elektřiny. Tenkrát za to mohli zlí imperialisté. Dnes za to mohou opět zlí imperialisté. Tato vláda za současné problémy vinila a viní minulou vládu. Kdo za to může teď? Současná vláda! A někteří komentátoři (v tomto případě komentátorka) dokonce tvrdí, že nastal zázrak. Dle ní klesá cena energií z důvodu, že se šetří. Jenže lidé šetří, protože je cena energií vysoká. Inu podivuhodný to kraj český.