Jonathan Guyer

Recepce na ukrajinském velvyslanectví sponzorovaná největšími americkými výrobci zbraní.
Pozvánka obsahovala neveřejnou část, která byla vyslovena nahlas.

Ukrajinské velvyslanectví uspořádalo minulý týden recepci na počest 31. výročí vzniku ozbrojených složek Ukrajiny. Podobné akce jsou součástí společenského kalendáře washingtonské vychytralé smetánky, na které se scházejí diplomaté, lidé z think tanků, novináři a američtí úředníci. Hosté se vyfotografovali s ukrajinským velvyslancem. Přišel dokonce i předseda sboru náčelníků štábů Mark Milley.

Ale na pozvánce na shromáždění bylo něco tak zjevného, že to některé pozorovatele přimělo k hlasitému smíchu.

Pod oficiálními ukrajinskými znaky a elegantním modrým písmem, které říkalo, že ukrajinský velvyslanec a atašé obrany "žádají o vaši společnost", byla na pozvánce vyobrazena loga vojenských dodavatelů Northrop Grumman, Raytheon, Pratt & Whitney a Lockheed Martin jako sponzorů akce.

"Je pro mě opravdu bizarní, že to na pozvánku uvedli," řekl mi jeden expert z think tanku. "To, že se kvůli tomu necítí jako ovce, je zajímavé," vysvětlil akademik. (Oba hovořili pod podmínkou anonymity a pravidelně se účastní akcí velvyslanectví ve Washingtonu).

To, že Ukrajina a tito američtí vojenští dodavatelé mají silný vztah, není překvapivé. Američtí spojenci a partneři po celém světě nakoupili v loňském roce americké zbraně za přibližně 50 miliard dolarů. Tyto čtyři společnosti vyrábějí některé z nejvýznamnějších systémů protiraketové obrany a protitankových střel, které prezident Joe Biden poslal na Ukrajinu od únorové invaze ruského prezidenta Vladimira Putina. Nepřekvapuje ani to, že ukrajinská vláda, která tvrdí, že její země již utrpěla škody za stovky miliard dolarů, možná nechce vyčerpat svou pokladnu.

Tento výslovný sponzoring však naznačuje, jak úzce jsou velcí vojenští dodavatelé spjati s Ukrajinou a jak velký prospěch z války mají.

Toto pozvání je jasným vyjádřením toho, jak válka na Ukrajině prospívá byznysu. Zatímco Ukrajina vede obrannou válku proti brutální ruské invazi, Ukrajinci ve Washingtonu tlačí na to, aby USA posílaly Ukrajině další zbraně. Administrativa prezidenta Joea Bidena zatím od února vyčlenila na vojenskou pomoc značnou částku 19,3 miliardy dolarů.

Tato pomoc byla nedílnou součástí úspěchu Ukrajiny na bojišti; její ozbrojené síly nejprve odrazily ruský postup a poté zahájily protiofenzívu, díky níž znovu získaly velkou část území, na které si Rusko původně činilo nárok.

O pozvánce na večírek však nikdo nechtěl mluvit. Vysoký úředník ukrajinského velvyslanectví ve Washingtonu potvrdil, že se na pozvánce objevila loga těchto společností, ale odmítl o tom hovořit. Odkázali mě na ukrajinské ministerstvo obrany, které však bezprostředně nereagovalo. Společnost Lockheed se odmítla oficiálně vyjádřit a odkázala na Ukraine House, subjekt spojený s velvyslanectvím, který byl na pozvánce rovněž uveden. Společnost Raytheon se rovněž odmítla vyjádřit. Na e-maily adresované společnostem Northrop Grumman a Pratt & Whitney nikdo neodpověděl.

Dokonce i někteří američtí příznivci Ukrajiny tvrdí, že otevřený sponzoring nevypadá dobře. "Udržení americké lidové podpory je naprosto nezbytné pro další obranu Ukrajiny," řekl mi Matt Duss, spolupracovník Carnegie Endowment for International Peace, který dříve radil senátorovi Berniemu Sandersovi. "Takže ukrajinští diplomaté by se asi měli více zamyslet nad tím, jak vypadá, když pořádají večírky s dodavateli obranné techniky, kteří vydělávají na této strašné válce."

Americká bezpečnostní pomoc Ukrajině ve výši 19,3 miliardy dolarů, krátce objasněno

Bidenova administrativa zvýšila vojenskou pomoc Ukrajině v nebývalé míře. Na bojišti to mělo nepopiratelný účinek.

Byl to také dobrý obchod pro americké dodavatele obranných zařízení. Mezi největší vítěze patří společnosti Lockheed Martin, Raytheon a Northrop Grumman. Akcie všech těchto společností od ruské invaze stouply, přičemž akcie společnosti Lockheed letos vzrostly přibližně o 38 %.

Dodavatelé zrychlili výrobu, aby doplnili zbraně, které USA posílaly na Ukrajinu. Například raketa Javelin se na Ukrajině stala mementem. Je po ní taková poptávka, že Lockheed uvedl, že z 2 100 kusů ročně jich vyrobí 4 000. Bidenova administrativa využívá takzvanou prezidentskou pravomoc k rychlému získání špičkových zbraní z amerických zásob a jejich dodání na Ukrajinu, a poté využívá financování ze strany Kongresu k jejich doplnění.

"Umožňujete ukrajinskému lidu, aby se bránil, aniž bychom museli riskovat, že se dostaneme do třetí světové války tím, že vyšlete americké vojáky bojovat proti ruským vojákům," řekl Biden v květnu zaměstnancům továrny Lockheed v Troy v Alabamě. "A každý pracovník v tomto závodě a každý americký daňový poplatník přímo přispívá k prosazení svobody."

Lockheed také vyrábí špičkové obranné systémy, které chrání ukrajinská města pod ruským leteckým bombardováním. V apelech na Washington Ukrajina usilovala o dělostřelecký raketový systém HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System) společnosti Lockheed. Podle Defense News USA poslaly Ukrajině 20 těchto protiraketových systémů a pracují na výrobě dalších 18, které budou stát asi 1,1 miliardy dolarů. Lockheed vyrábí také další přesný raketový systém, který byl zaslán na Ukrajinu; minulý měsíc americká armáda zadala Lockheedu zakázku v hodnotě 521 milionů dolarů na doplnění vlastních zásob, které byly zaslány na Ukrajinu.

"Jsme přesvědčeni o dlouhodobém růstu, protože domácí i mezinárodní poptávka po široké škále našich výrobků a služeb zůstává silná," uvedl generální ředitel James Taiclet na říjnovém jednání o výsledcích společnosti.

Společnost Raytheon zase právě získala kontrakt na šest raketových systémů země-vzduch v hodnotě 1,2 miliardy dolarů. Společnost se podílí na výrobě raket Javelin a vyrábí také rakety Stinger, na které USA v květnu uzavřely kontrakt v hodnotě 624 milionů dolarů - podle Financial Times první za posledních dvacet let. "Za prvních deset měsíců války Ukrajina spotřebovala tolik protiletadlových raket Stinger, kolik Raytheon vyrobí za 13 let," poznamenala odborná publikace Breaking Defense. Pratt & Whitney, letecká společnost, jejíž logo se objevilo i na pozvánce na velvyslanectví, je jednou z dceřiných společností Raytheonu.

Ve svém posledním telefonátu k výsledkům hospodaření popsal generální ředitel společnosti Raytheon Greg Hayes "značnou globální poptávku po pokročilých systémech protivzdušné obrany, zejména ve východní Evropě, protože konflikt mezi Rusy a Ukrajinou bohužel pokračuje".

Celá vojenská průmyslová základna se potýká s problémy v dodavatelském řetězci v důsledku pandemie Covid a nedostatku mikročipů. Společnost Northrop Grumman, přední výrobce munice, by však mohla z probíhající války na Ukrajině dlouhodobě profitovat. "Jedním z nich je růst, který pozorujeme v oblasti munice, a zejména poptávka, kterou očekáváme, že s konfliktem na Ukrajině ještě více vzroste," řekla generální ředitelka Kathy Wardenová v telefonátu k výsledkům hospodaření.

Vyzbrojování Ukrajiny je pro tyto společnosti dobrým příběhem, zejména poté, co se dostaly pod intenzivní kritiku za prodej bomb do zemí jako Saúdská Arábie, které byly údajně použity k zabíjení civilistů v Jemenu. A akce na ukrajinském velvyslanectví je pro vojenské dodavatele příležitostí ukázat, že podporují takzvaný arzenál demokracie.

Vojenští kontraktoři podporují ve Washingtonu mnoho výzkumných institucí a neziskových organizací, ale tento sponzoring bývá rafinovanější. Jejich jména se objevují v seznamech dárců nebo na závěrečné straně zprávy - nikoli na pozvánce pod jménem velvyslance.

"Nikdy jsem neviděl takovou veřejnou náklonnost k nějaké zemi a dodavatelům zbraní, jaká se děje v případě Ukrajiny," řekl mi Bill Hartung, výzkumný pracovník Quincy Institute for Responsible Statecraft. "Nedokážu si představit jinou situaci, kdy by dodavatelé sponzorovali akci pro zemi, kterou vyzbrojují uprostřed války."

"Jedna věc je podpora Ukrajiny, aby se mohla bránit, což je podle mě jistě legitimní," dodal. "Ale myslím, že společnosti chtějí jít dál. Chtějí na tom reputačně vydělat."

Jonathan Guyer

Senior Foreign Policy Writer

Jonathan Guyer se pro Vox věnuje zahraniční politice, národní bezpečnosti a globálním záležitostem. V letech 2019-2021 pracoval v American Prospect, kde jako vedoucí redaktor informoval o Bidenově a Trumpově zahraničněpolitickém týmu. Jeho reportáže o odpovědnosti získaly nejvyšší ocenění od Society of American Business Editors and Writers, Society of Professional Journalists a Military Reporters and Editors Association.
 

Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Originální článek: https://www.vox.com/world/2022/12/16/23507640/dc-party-invite-military-contractors-money-ukraine-russia-war-us

Ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o sdělení následujících informací ohledně níže uvedených věcí:
 
Od února roku 2022 přišlo na naše území téměř 472 tisíc Ukrajinců. Ve velké většině se jednalo o matky s dětmi a staré lidi. Všem těmto uprchlíkům bylo uděleno dočasné vízum. To jejím držitelům umožňuje přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění, vzdělání a na trh práce. Více například zde: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-docasnou-ochranu-ziskalo-v-cesku-472-tisic-ukrajincu-40418370
 
V souvislosti ze shora uvedeného vás žádám o poskytnutí následujících informací:
 

1. Jaké jsou celkové náklady na zdravotní pojištění uprchlíků z Ukrajiny?
2. Kolik uprchlíků z Ukrajiny je registrováno u Všeobecné zdravotní pojišťovny?
3. Za kolik uprchlíků z Ukrajiny hradí zdravotní pojištění stát? Jaké jsou celkové finanční náklady?
4. Jsou finanční náklady za státem hrazené zdravotní pojištění pro uprchlíky následně přeúčtovány ukrajinské straně? Jaký systém je používán?

 
S pozdravem,
 
Mgr. Jan Klán
 

Ministr zahraničních věcí, bývalý pirátí poslanec, Pražák a expert na zahraniční politiku v Asii bakalář Jan Lipavský, přezdívaný Li Panda dal o sobě opět vědět. V době výročí osvobození Česka v jeho historických hranících 8. května prohlásil, že Rusko ztratilo jakoukoliv legitimitu oslavovat konec druhé světové války, přidal vyšší level své expertízy. V duchu pirátského programu výchovy nového českého člověka prohlásil, že: „Rusko nesmí mít vliv na dění v Evropě, jak tomu je dnes.“ Volně přeloženo: „Poručíme Rusku, dešti!“ Piráti začali (bez digitálního referenda) porcovat medvěda, který však běhá kdesi za Uralem.

Li Panda mluvící za 10 milionů Čechů je pro smích. Nejúžasnějšímu premiérovi v dějinách (jak o něm prohlašují jeho nohsledi) to nijak nevadí, a tak nechává Li Pandu stále mluvit. Ostatně kopnout si do Ruska je dnes jaksi v kurzu. Už před 2. světovou válkou jistý Rakušan o Rusku prohlásil, že je to kolos na hliněných nohou. V Praze si mohou myslet, co chtějí, ale podle všech symptomů, je Rusko stále velmoc, a to nepřátelská vůči strýčkovi Joemu. Ten nás přeci ochrání, kdyby se náhodou ruský medvěd rozhodl jednat. Nebo si snad někdo myslí, že se Rusko rozpadne, jak nám nedávno prorokoval kníže Karel z TOP 09?

Rusko se dle slov pirátího ministra musí izolovat od dění v Evropě. To je však v ostrém rozporu s pohledem Emmanuela Macrona, prezidenta jediné velmoci, kterou EU má. Macron se snaží Západ vrátit k jednacímu mírovému stolu s Ruskem. Je si totiž vědom, že bezpečnostní záruky jsou možné jedině s Ruskem. Vždy to byly velmoci, kdo formovaly mezinárodní systém a garantovaly regionální bezpečnost. Bez Ruska to v Evropě nepůjde a můžeme si o tom myslet, co chceme. Nejen, že má strategické suroviny, ale je nejrozsáhlejší zemí na světě. Česká republika je myš, která piští a jistě nedonutí Rusku k jednání, které Li Panda nastínil. Pokud vyhrožuje velký stát malému, je to špatné; pokud malý stát velkému je to směšné. Díky výrokům Li Pandy jsme tedy směšní.

Promýšlel někdo v Černínském paláci i jinou možnost, než že Ukrajina zvítězí, Rusko bezpodmínečně kapituluje a začne Ukrajině platit reparace? A co když nezvítězí? Současné scénáře počítají s tím, že se jako první budeme podílet na obnově poničené Ukrajiny. Opravdu? Nemyslím si. Ostatně šoková doktrína kapitalismu, jak jej popsala Naomi Kleinová, jasně říká, že jako první do uvolněného prostoru nastupují nadnárodní korporace. Většinou ty samé, které dnes podporují regionální zbrojení. Li Panda tohle očividně neví. Nikdo ani jemu, ani celé neoliberální vládě nevysvětlil, jak funguje globální kapitalismus. Je to s podivem,  když všem šéfuje největší politolog v zemi Petr Fiala. Osobně si myslím, že on to moc dobře ví, protože ODS z toho pravděpodobně něco má. Medvěd se mezi tím v klidu prohání a cení zuby kdesi za Uralem.
 

Bradley Blankenship

Poznámka redakce: Bradley Blankenship je americký novinář, politický analytik a nezávislý reportér žijící v Praze. Článek odráží názory autora, nikoliv nutně názory CGTN.

Francouzský prezident Emmanuel Macron 21. prosince na palubě svého prezidentského letadla novinářům řekl, že Evropa musí v rámci Severoatlantické aliance (NATO) zaujmout aktivnější roli, aby si udržela vlastní bezpečnost a méně se spoléhala na Spojené státy. To se za Atlantikem setkalo s určitou skepsí, někteří komentátoři to považují za zradu transatlantických vztahů - Macronova slova však vycházejí z materiální nutnosti. 

Macron již delší dobu volá po "strategické autonomii" Evropy a ostře kritizuje současný transatlantický status quo pod hlavičkou NATO. Reagoval tak především na rozkolísané vztahy mezi oběma stranami, které se vytvořily v letech vlády bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, kdy vztahy mezi Washingtonem a Evropou klesly na nové dno. 

Bylo to hlavně proto, že Trump prosazoval strategii "Amerika na prvním místě", která evropské spojence Ameriky nechávala takříkajíc na holičkách. Trump přišel do úřadu s okamžitými požadavky na evropské země, konkrétně aby zvýšily své výdaje na národní obranu a přestaly se spoléhat na bezpečnostní pomoc z Washingtonu. Agresivita této politiky - a skutečnost, že se zdálo, že bagatelizuje význam sbližování Evropy s Washingtonem pro jeho celkový globální vliv - evropské lídry nevyhnutelně hluboce urazila.

Nezdá se však, že by se situace změnila, což vedlo k tomu, že Paříž zaujala ještě aktivnější přístup ke strategické autonomii. Dvěma nejvýraznějšími příklady byly zpackané stažení z Afghánistánu a zastírací bezpečnostní pakt AUKUS, k nimž došlo za současného amerického prezidenta Joea Bidena. Paříž těchto událostí, zejména té druhé, využila k prosazení společného evropského obranného rámce, který by podle ní doplnil NATO - tomu se však Washington doposud tvrdě bránil. Teprve po vypuknutí "skandálu" AUKUS Bidenova administrativa ustoupila.

A to v podstatě vede k tomu, kde se nyní nacházíme. Především z Washingtonu nepřicházejí žádné náznaky toho, že by Republikánská strana a dokonce ani sám Donald Trump neovládali za čtyři roky zahraniční politiku země, což znamená ještě větší roztržky v transatlantických vztazích vycházející z Washingtonu. A zároveň nic nenasvědčuje tomu, že by ovládnutí Bílého domu Demokratickou stranou dokonce znamenalo odklon od diplomacie "America First", vezmeme-li v úvahu výše uvedené kroky Bidenovy administrativy. 

Neomezuje se pouze na oblast bezpečnosti, ale i na politiku Bidena a demokratů, konkrétně na zákon o snížení inflace v roce 2022 a snahu omezit čínský high-tech sektor, která by zasadila a již zasazuje evropské ekonomice těžké rány. Proto se Macron zmínil také o větší autonomii v takových věcech, jako jsou technologie, protože je jasné, že Evropa potřebuje vytvářet politiku, která bude mít na paměti její vlastní průmysl, aby USA nadále nepodnikaly kroky, které ho poškozují. 

Macronova slova a celkový tlak Paříže na větší evropskou strategickou autonomii tak odpovídají materiální potřebě a nejsou nahodilou reakcí na poslední chvíli. Můžeme se domnívat, že evropští politici nejspíše chtěli zachovat předtrumpovský transatlantický status quo, ale sílící protekcionistické nálady typu "Amerika především", které zahrnují obě hlavní americké politické strany, změnily strategický kalkul Evropanů do té míry, že to již není udržitelné. 

Například prezident Biden po svém nástupu do funkce veřejně prohlásil, že USA podporují svůj vlastní průmysl, aby byly konkurenceschopnější, což se na první pohled zdá být namířeno přímo proti Číně. Každý, kdo je alespoň trochu obeznámen s probíhajícími obchodními spory mezi oběma zeměmi, to tak pravděpodobně vnímá. V praxi však tato prohlášení ve skutečnosti znamenají politiku, která znamená zvýšenou hospodářskou soutěž i mezi americkými spojenci - ať už v asijsko-pacifickém regionu, nebo v Evropě. Proto se spojenci hlasitě vyjadřují k tomu, jak Bidenova ekonomická legislativa ovlivňuje jejich ekonomiky, a přicházejí na to, že se konkurence skutečně týká i jich. 

Hospodářská situace v Evropě je však obzvláště neutěšená. Probíhající energetická krize ohrožuje většinu evropského průmyslu, ohrožuje nespočet pracovních míst a celé části hospodářství kontinentu. Evropští představitelé musí udělat vše pro to, aby zajistili globální konkurenceschopnost EU a její domácí prosperitu, a to s ohledem na dnes již letitý washingtonský způsob myšlení "Amerika je na prvním místě". To přirozeně znamená samostatnější evropský strategický rámec, což se samozřejmě týká nejdůležitějších oblastí, jako je bezpečnost a technologie. 

Macron kdysi za Trumpovy vlády slavně poznamenal, že NATO je myšlenkově mrtvé. Nuže, pro Evropany rozvoj soběstačnější bezpečnostní architektury mozek nevyžaduje. Je to něco, co by se dalo nazvat " bez mozku". 

Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Odkaz na originální článek: https://news.cgtn.com/news/2022-12-23/Macron-s-call-for-less-U-S-dependence-is-a-no-brainer-1fZJgJDjIHK/index.html
 

Poznámka redakce: Andrew Korybko je americký politický analytik působící v Moskvě. Článek odráží názory autora, nikoliv nutně názory CGTN.

Čínský prezident Si Ťin-pching se 21. prosince v Pekingu setkal s bývalým ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem, který je v současnosti předsedou vládnoucí strany Jednotné Rusko. Ocenili, že je důležité pokračovat v historicky úzké spolupráci s cílem dosáhnout oboustranně prospěšného cíle, kterým je postupná reforma mezinárodních vztahů s cílem učinit je demokratičtějšími, rovnoprávnějšími a spravedlivějšími.

Čínský prezident ocenil čínsko-ruské vztahy a uvedl, že v uplynulém desetiletí bilaterální vztahy "obstály ve zkoušce nestálých změn na mezinárodní scéně a udržely si zdravý, stabilní rozvoj na vysoké úrovni".
Při přebírání poselství od ruského prezidenta Vladimira Putina, které mu předal Medveděv, prezident Si rovněž požádal Medveděva, aby Putinovi vyřídil pozdravy, a poznamenal, že rozvoj komplexního strategického partnerství v oblasti koordinace je "dlouhodobou strategickou volbou obou stran založenou na jejich národních podmínkách".

Pokračující koordinace mezi Čínou a Ruskem je v této fázi globálního systémového přechodu, který předcházel letošním dramatickým událostem, ale byl jimi bezprecedentně urychlen, nedílnou součástí. Předchozí unipolární hegemonie Západu vedeného Spojenými státy upadá tváří v tvář rostoucím multipolárním zemím, jako jsou Čína a Rusko, které obě slouží jako motor současných multipolárních procesů. Jejich hospodářská, finanční, logistická, vojenská a politická spolupráce udržuje průběh výše zmíněných procesů.

V praxi se komplexní strategické partnerství mezi Čínou a Ruskem snaží o demokratičtější, spravedlivější a rovnoprávnější mezinárodní vztahy prostřednictvím reformy globálního řízení, rozvíjení vzájemně výhodných partnerství se třetími zeměmi a zrušení dolarizace. První z těchto cílů je rozvíjen prostřednictvím jejich společné vize globálních záležitostí vyjádřené v OSN; druhý je poháněn čínskou iniciativou "Pásmo a cesta" a ruským "Velkým euroasijským partnerstvím" a třetí prostřednictvím používání národních měn.

Tyto tři pilíře jejich strategické spolupráce již společně významně ovlivnily světové dění. USA nedokázaly legitimizovat své protiruské sankce v Radě bezpečnosti OSN, což je z hlediska mezinárodního práva činí nezákonnými. Rozsáhlé investice Číny a Ruska v celé Eurasii posílily odolnost jejich partnerů vůči ekonomickému tlaku USA, stejně jako jejich politika de-dolarizace bilaterálního obchodu prostřednictvím používání jejich měn.

Dřívější unipolární hegemonie USA byla neúměrně udržována prostřednictvím únosu globálních řídících institucí a posílení pozice dolaru, což Čína a Rusko postupně narušují vzájemnou strategickou spoluprací. Tento poznatek dodává věrohodnost již dříve zmíněnému postřehu, že právě tyto dvě země jsou motorem současných multipolárních procesů, neboť nebýt jejich koordinace, nemohly by tyto procesy akcelerovat současným tempem.

Proto se západní komentátoři mýlí, když považují tento vývoj za odporující zájmům jejich zemí. Vznikající multipolární světový řád je nezvratný, a proto je pro ně nejlepší, aby v něm co nejdříve našly své místo, než aby se marně snažily tyto procesy násilně zvrátit. Pokud se budou bránit nevyhnutelnosti těchto souvisejících procesů, které dospějí ke svému konečnému vyústění, poškodí tím pouze nevinné lidi, včetně své vlastní životní úrovně, a to v důsledku krizí, které si sami způsobí.

Koneckonců už nyní platí, že EU trpí mnohem horší mírou inflace než Rusko, přestože jejich vlády dodržují americké sankce, které mají zhoršit ekonomickou situaci jejich cíle. Prezident Putin to potvrdil na setkání s Radou pro strategický rozvoj a národní projekty 15. prosince, když prozradil, že "v listopadu dosáhla inflace v eurozóně v průměru 10 %. Některé země zaznamenaly přemrštěná čísla přesahující 20, 21 a 25 procent".

S ohledem na tuto skutečnost by západní společnosti měly povzbudit své představitele, aby přehodnotili své politiky tak, aby byly zodpovědněji zaměřeny na zlepšení životní úrovně svých občanů. Za tímto účelem by měly být zrušeny nezákonné sankce Západu, posílena jeho hospodářská spolupráce s Čínou a Ruskem a oslavován společný pokrok těchto dvou zemí v urychlování multipolárních procesů za účelem prosazování ušlechtilé věci, kterou je zrovnoprávnění, demokratizace a spravedlivější uspořádání mezinárodních vztahů pro všechny.

Z anglického originálu přeložil: Jan Klán

Odkaz na originální článek zde: https://news.cgtn.com/news/2022-12-22/Continued-Chinese-Russian-coordination-is-integral-1fYk5Xxohaw/index.html