Nejprve se na scéně objevil student americké demokracie Farský, který předběhl Kypřana Michalíka. Poté se objevil europravník Polčák s požadavkem na miliony za Vrbětice. Říká se, že ryba smrdí od hlavy, a tak celou partu starostů a nezávislých kamarádů uzavírá šéf STAN Vít Rakušan z pozice ministra vnitra. Jak kouzelné. Nedávno jsem se ptal na Úřadu pro dohled nad hospodařením a financování politických stran a hnutí, zda tento kontrolní úřad zahájil řízení ve věci podivných kyperských peněz pro hnutí STAN Víta Rakušana. Odpověď zněla, že nikoliv. Proč asi?
 
Namísto toho, aby naše úřady prověřovaly možnou korupci, tak raději nabádají k tomu, aby lidé udávali ty, kdo mají jiný názor a pohled na válku na Ukrajině. Dle slov Ministerstva vnitra to není žádné udávání ani práskačství, ale je to jen nahlášení či oznámení. Ministerstvo strachu se vrací k osvědčeným metodám, které zde známe z minulosti. Ať už za protektorátu nebo za sovětského režimu v československém střihu bylo různé hlášení na vzestupu. Dnes je situace obdobná, jen se digitalizovala. Máme ohlašovacích stránky a aplikace. Vítejte ve společnosti Rakušanova absolutismu.
 
Dnes nesmíte mít jiný názor. Dříve se takovým lidem, kteří měli jiný názor, říkalo disidenti, dnes se jim říká dezinformátoři. Začal ukázkový hon na novodobé disidenty, kteří nechtějí mít stejný názor jako vládnoucí nomenklaturní strany. Kolik takových novodobých disidentů je v dříve vysmívaném a později vysnívaném Rakousku nebo Německu? To se z českých médií, ani od českých úřadů nedozvíme. Víme jen, že zde máme Rakušanovu demokracii, která je podobná té z doby, kdy pověstnému ministerstvu strachu šéfoval Rudolf Barák. Tohle jste v roce 1989 opravdu všichni chtěli?
 

V době studené války žil svět v relativním klidu a bezpečí, které lemovaly zástupné války a to zejména v rozvojovém světě. Říkalo se tomu faktor „divnoláska“ (podle Kubrickova filmu z roku 1964 Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), kdy se stabilita odvíjela od strachu ze vzájemně zaručeného zničení – MAD. Ve své podstatě šlo o nejvyšší vrchol šílenství, kdy by po stisknutí jaderného tlačítka na Zemi skončilo vše živé. Po relativním klidu po rozpadu Sovětského svazu roku 1991 se zdálo, že toto šílenství je pryč. Omyl. Současná situace oživuje úplně nové šílenství, které rovněž souvisí s jadernou válkou.

Eskalace konfliktu na Ukrajině, dodávky zbraní ze strany západních zemí a velkohubá prohlášení zejména malých českých politiků nebo jiných podivných lidí dává tušit, že někteří z nich by byli schopni i zničit celou planetu. Prý jen proto, aby byl zničen i vůdce Ruské federace, který je stejně jako ostatní Rusové (např. Puškin, Čajkovský, Gagarin nebo Gorbačov) strůjcem všeho zla. Racionálně uvažující člověk se musí ptát, co tohle všechno má znamenat? Proč mnoho lidí touží po jaderné destrukci a smrti? Dost to připomíná období konce druhé světové války, kdy rovněž mnoho lidí v rámci totální války toužilo po smrti.

Lidé by přeci měli mít rádi život, mají být humanisté. Podobně jako Albert Einstein, který má sice svůj podíl na zrodu atomové bomby, tak si ale uvědomoval, že to nejcennější, co člověk na světě má je jeho vlastní život, který zde na planetě může žít a prožívat. Proč tedy noví šílenci bažící po nukleární válce dostávají v českých médiích tolik prostoru? Mírové otázky se upozaďují a v médiích koluje jen válka, smrt a zmar.

Namísto nového šílení mají naši politici říkat Putinovi, Bidenovi, Zelenskymu a dalším, kdo se nějak angažují v současném konfliktu na Ukrajině, sejděte se, sedněte si, vyjasněte si pozice. Současná vláda s levicovými Piráty ale místo toho dělá pravý opak, když bojuje proti Putinovi přes válku na Ukrajině, aby si vyřídila účty z minulosti. Konkrétně za komunistický rok 1968. Jenže ve vládní logice je jaksi chyba, protože v roce 1968 do Československa intervenovala vojska Varšavské smlouvy (s výjimkou Rumunů a Albánců, německá vojska se nakonec okamžitě stáhla za hranice). Dočkáme se tedy toho, že naše vláda si později bude vyřizovat účty i s těmi státy, které Sovětský plán schválily (Polsko a Maďarsko) sem v té době poslaly svá vojska? I to se zdá dost šílené, ale co dnes není šílené, když se opět opěvuje přízrak jaderné válka s miliony mrtvými nevinnými civilisty a zničenou planetou?
 

Válka na Ukrajině probíhá již nějaký ten měsíc a česká liberální vláda se rozhodla bojovat s vnějším i vnitřním nepřítelem. Zatímco vnější nepřítel je jasně definován v podobě Ruska, které vede agresi vůči Ukrajině, tak boj s vnitřním nepřítelem zatím nenabírá jasnějších obrysů. Dle posledních prohlášení se bude jednat o hon na dezinformátory, případně ty, kdo budou šířit, učit nebo jinak publikovat odlišný názor na dění na Ukrajině, než požaduje vládnoucí nomenklatura. Začíná nová cenzura, která se inspirovala v první republice. Tehdy byli nepřáteli čeští Němci. Teď jsou to mimopražští Češi.
 
Do toho všeho nám zapadá snaha ministryně obrany Jany Černochové alias Smrtijany, která chce na našem území (možná v prostoru bývalého sudetského oblouku) zřídit americkou základnu. Tímto prohlášením zaskočila úplně všechny, včetně USA. Každopádně tímto prohlášením dokázala rozvířit hladinu veřejného mínění jako nikdo před ní. V pozadí je však i něco více. Nejen vojenská základna, ale hlavně pořízení nového vojenského materiálu, tanky, děla, vrtulníky atd. Rozkaz zní přeci jasně – utratit 2 % HDP (lépe více) na obranu a bezpečnost. Opravdu ale s narůstajícím zbrojením bude narůstat bezpečnost? Šíříte nyní informaci nebo dezinformaci?
 
Stejně jako ministryni Parkanovou, Janu Černochovou nikdo nebere moc vážně. Nemá totiž adekvátní odborné vzdělání, a tak tomu rozumí asi tím způsobem, co ji nakuká její politický náměstek, který je zbrojař-novinář. Jak se zjistilo, Smrtijana neumí anglicky, takže co vlastně domluví v USA? Dokonce prohlášení ministryně, že pokud tady USA základnu chtít nebudou, tak si ji tady postavíme sami, vyvolává spíš úsměv, než vážnost. Je to jako s tím Palackého Rakouskem – „Kdyby nebylo Rakouska, musili bychom ho vytvořit.“ Ptáte se, kdo by základnu poté obsluhoval? Asi sama ministryně, která by byla velitelem poslední záchrany v honu na dezinformátory, ale její kvalifikační práce dokazující vysokoškolské studium nelze nikde na internetu dohledat a ona se jimi nechlubí.
 
Západ = kvalita života, život takřka bez korupce. Je zajímavé sledovat, kam jsme se v žebříčku hodnocení korupce vždy propadli za vlád ODS. I když se dnes na oko říká vláda koalic – lidé říkají nejčastěji vládní Pětipes – korupce nabrala vzestupný trend: Vondra, Dalík, Barták, Nečas, Nagyová, Páleník. Takže i když bychom teoreticky měli patřit mírou korupce na Západ, tak za vlád ODS patříme úplně někam jinam a západní Evropa to nebude. Možná se přibližujeme k oligarchické Ukrajině, která je jen kousek před super oligarchickým Ruskem. Snad i proto bojujeme za její zájmy. Nebo ne?
 

S blížícím se výročím konce druhé světové války se objevují spekulace o tom, kdo Československo vlastně osvobodil. U Slovenska, fašistického klerikálního státu, je to jasné. U Česka, na pozadí současného rusko-ukrajinského konfliktu, dokonce několik měst sáhlo k bezprecedentnímu kroku a oslavy zrušilo. K tomuto přistoupila například Ostrava s odůvodněním, že by to mohlo být vnímáno negativně směrem k současnému dění, protože se na Ukrajině páchají válečné zločiny. A tím pádem je asi i Svobodův čs. armádní sbor vnímán jako těleso, které se dopouštělo válečných zločinu, když bylo součástí Rudé armády. Co má ale společného páchání válečných zločinů s oslavami konce druhé světové války? Snad jen to, že součástí tehdejších ukrajinských frontů byli jak Rusové, jakož i Ukrajinci.

Pokud tedy logiku výkladu válečných zločinů použijeme na oslavy osvobození, které mají proběhnout v Plzni, tak i zde musí být v tomto případě zrušeny. Přeci jen i USA v minulosti páchaly válečné zločiny. Od Vietnamu po Irák. Nebo tomu snad nebylo? Válečné zločiny nelze rozdělovat na hodné (americké) nebo špatné (ruské) válečné zločiny.

Osvobozování naší vlasti je ale v současné době zahaleno do tajemna. Nesmí se mluvit o tom, že nás osvobodila armáda složená přinejmenším z vojáků 15 národností, z nichž některé jsou dnes zastoupeny v EU i NATO. Dokonce se i mlčí o tom, že většinu naší republiky osvobodil 2. ukrajinský front pod velením maršála Malinovského, tedy ryzího Ukrajince. Jehož součástí byli i rumunští vojáci. Namísto piety se památníky a sochy našich osvoboditelů ničí nebo přímo odstraňují. Dokonce to dochází tak daleko, že některé památníky jsou přebarveny do barev ukrajinské vlajky. Tedy na modro-žluto.

Uvědomuje si někdo z vládnoucího Pětipsu, ale i opozičního hnutí ANO, že v osvobozovací armádě, která přišla z Východu, bylo rovněž mnoho Čechoslováků? Ostravská operace byla dílem armády, které velel Ludvík Svoboda a nemá nic společného s tím, co se nyní děje na Ukrajině. Nebo i na tohle se už zapomnělo?

My všichni máme být právem hrdí na to, kdo nás osvobodil a je jedno, odkud byl. Je potřeba poděkovat všem spojencům. Tedy jak těm z Východu, stejně i těm ze Západu. Nesmíme zapomínat i na partyzány, kteří na našem území bojovali za naši svobodu. Souběžně s tím ale nesmíme také zapomenout na nevinné oběti, které způsobilo americké bombardování Brna, Plzně a jiných měst. I to je totiž nedílnou součástí dnes „zakázaného“ osvobození v roce 1945. Pokud tedy někdo dnes ruší oslavy osvobození, de facto se přiklání na stranu totality, protože popírá vlastní historii.
 

Ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o zpřístupnění následujících věcí:
 
Pluk Azov je integrován do ukrajinských ozbrojených sil jako vojenská milice. Tedy je legitimním partnerem pro stejné složky ostatních ozbrojených sil, jako je například Národní garda USA. Podobně se jeho partnerem mohou stát lidé z Armády České republiky, zejména aktivních záloh.
 

1. Kolik zaměstnanců Ministerstva obrany, včetně ministryně, je členy Aktivních záloh a v jakých jednotkách jsou zařazeni a ke které organizační složce ministerstva patří? 

2. Navázali příslušníci aktivních záloh nějaký kontakt s plukem Azov v letech 2014 –2022 a kolik příslušníků aktivních záloh po vypuknutí konfliktu s Ruskem odjelo na Ukrajinu cvičit tamní obyvatele?

3. V českých mediích se objevila zpráva potvrzená místopředsedou vlády Mariánem Jurečkou, že Česká republika, tj. Ministerstvo obrany, nabídlo USA možnost umístit na českém území základnu pozemních sil (Mošnov nebo Přerov). O jaký právní předpis (citace z předpisu) se toto rozhodnutí opírá a proč do vyjednávání není zapojeno Ministerstvo zahraničních věcí, kterému tato kompetence náleží ze zákona č. 2/1969 Sb.  

 
 
S pozdravem,
 
Mgr. Jan Klán