Ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o sdělení následujících informací:
 
Vláda dne 11. 5. 2022 představila svůj plán pomoci občanům ČR s názvem „Deštník proti drahotě“, jak vyplývá např. z této informace https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/vlada-spousti-nove-webove-stranky-k-boji-s-drahotou-196268/
 
Zároveň došlo ke zřízení webové stránky projektu (https://www.destnikprotidrahote.cz/). Podle ní má projekt Deštník proti drahotě pomáhat, ale po dvou měsících není jasné, zda skutečně pomáhá. Vláda nesvolává žádné tiskové konference, ani neposkytuje jasná data. V projektu také schází to, co kritizuje Nejvyšší kontrolní úřad v případě fungování státu, vymezení účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti projektu. Zdá se, že deštník je děravý. Jako daňový poplatník v této souvislosti požaduji následující informace:
 
Kdy (v kterých datech) došlo k vyhodnocení projektu Deštník proti drahotě?
 
Kdo je vlastníkem domény www.destnikprotidrahote.cz a kolik stojí měsíční provoz tohoto webového portálu?
 
Kolik přístupů, tzv. hitů, portál Deštník proti drahotě, zaznamenal v jednotlivých týdnech svého provozu?
 
Jak je stanovena odpovědnost za fungování projektu podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, tj. který úřad nese odpovědnost za plnění/neplnění Deštníku proti drahotě?
 
 
S pozdravem,
 
Mgr. Jan Klán
 

Úřad vlády České republiky, Odbor právní a kontrolní (dále jen „Úřad vlády“), jako věcně příslušný správní orgán podle § 10 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích“),
 
rozhodl
 
o žádosti o informace podané Mgr. Janem Klánem, (dále jen „žadatel“), doručené Úřadu vlády dne 26. června 2022,
 
takto:
 
Podle § 15 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona o informacích se žádost odmítá.
 
Odůvodnění
 
Úřad vlády obdržel dne 26. června 2022 elektronickou žádost s odkazem na zákon o informacích,
kterou žadatel formuloval následujícím způsobem.
 
„V Programovém prohlášení vlády ČR z 6. 1. 2022 se v části Moderní státní správa hovoří o tom, že: "Státní správa musí být moderní, štíhlá a pružná. Připravíme ji na výzvy 21. století, přivedeme do ní nejlepší talenty, aby občanům dodávala špičkové služby. Zasadíme se, aby úředníci více využívali a zpřístupňovali data a jejich práce měla vždy ve svém středu občana."
 
V této souvislosti žádám informaci o tom, které talenty (jmenovitě) na úrovni náměstků a ředitelů sekcí ministerstev byly do doby podání této žádosti přivedeny do státní správy, aby občanům státní správa dodávala špičkové služby.
 
Zároveň požaduji informaci o tom, která ministerstva podávají špičkové služby a které zatím ještě
ne.
 
Zároveň žádám informaci o tom, jaká data státní správy byla nově zpřístupněna od okamžiku, kdy vláda získala důvěru.“
 
Dle § 2 odst. 1 zákona o informacích je Úřad vlády státním orgánem povinným poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti. Podle § 28 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, mu přísluší plnění úkolů souvisejících s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády České

republiky, jejích orgánů, členů vlády, kteří nejsou pověřeni řízením ministerstva nebo jiného úřadu, a orgánů, o nichž tak stanoví zvláštní zákon nebo tak rozhodne vláda. Úřad vlády je tak povinen poskytovat informace o věcech, které měla k dispozici vláda nebo její poradní či pracovní orgány.
 
Úřad vlády jako povinný subjekt nedisponuje informacemi vymezenými v žádosti. Dle § 3 odst. 3 zákona o informacích se informací rozumí „jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.“ Žadatel se však v žádosti domáhá poskytnutí informací, které nemá Úřad vlády zachyceny v žádné podobě ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o informacích. Úřad vlády žádným způsobem nezaznamenal žadatelem požadované informace. V tomto případě se tedy nejedná o informace, jež by měl Úřad vlády jakýmkoliv způsobem zaznamenány v jakékoliv evidenci, ani o informace, kterými by byl Úřad vlády ze zákona povinen disponovat.
 
K obdobné situaci se již dříve vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku čj. 6 As 33/2011-83 ze dne 20.10.2011, kdy konstatoval, že: „Informace, které je povinný subjekt zavázán poskytnout, jsou existující informace, které jsou v dispozici povinného subjektu, a to  zpravidla  již  v okamžiku doručení žádosti o poskytnutí informace povinnému subjektu.“ A dále ve stejném rozsudku konstatoval, že: „Oproti obecnému vnímání pojmu informace je tedy zákonné pojetí užší, neboť se vztahuje pouze na takovou informaci, která skutečně existuje, je  zaznamenána a je        v dispozici povinného subjektu,  nikoli  jakýkoli  myslitelný  údaj,  který  např.  bude  zaznamenán  či doručen povinnému subjektu v budoucnu.“
 
Jak vyplývá z výše uvedeného, žadatel se svou žádostí domáhá poskytnutí neexistujících informací, resp. informací, kterými Úřad vlády v současné době nedisponuje. Je tedy zjevné, že v daném případě  nejsou splněny podmínky pro poskytnutí  informací a  žadatelova  žádost  tak  nesměřuje k poskytnutí informací ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o informacích. Úřad vlády vychází z širšího pojetí citovaného ustanovení, k němuž se přiklánějí správní soudy a které vyplývá z dostupné soudní judikatury. Důvodem pro odmítnutí žádosti jsou vedle důvodů právních stanovených v § 7 až § 11 zákona o informacích a případně důvodů plynoucích ze zvláštních zákonů rovněž faktické důvody, typicky neexistence požadované informace (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2008, čj. 2 As 71/2007-56).
 
Podle § 2 odst. 4 zákona o informacích se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory,
budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
 
Žádost o informace je svým obsahem současně žádostí o vytvoření nových informací, resp. vytvoření  názoru  na   předmětný  dotaz  žadatele.   Úřad   vlády   v minulosti  formálně   nezaujal k předmětné problematice žádné zaznamenané stanovisko. Za této situace tedy žadatel fakticky žádá, aby Úřad vlády vytvořil zcela novou informaci anebo zaujal k určité problematice vlastní stanovisko. Taková povinnost však Úřadu vlády ze zákona neplyne a je proto namístě žadatelovu žádost odmítnout rovněž s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o informacích. K této skutečnosti se taktéž dříve vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku čj. 1 As 107/2011-70 ze dne 19. října 2011, kdy konstatoval, že: „Jestliže se žádost o informace týká názoru povinného subjektu na určitou záležitost, který má povinný subjekt teprve zaujmout, pak je zcela namístě takovou žádost odmítnout s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím.“
 
V daném případě tedy nejde o stanovisko, které by bylo v minulosti Úřadem vlády formálně zaujato či zachyceno (k této problematice se vyjádřil mimo jiné NSS ve svém rozsudku 1 As 107/2011-70). Nejedná se o věc, kterou by bylo možné zodpovědět výtahem či shrnutím z existujících dokumentů, ani se nejedná o informaci, kterou by byl Úřad vlády ze zákona povinen disponovat (vizte rozsudek NSS 1 As 141/2011-67: „Odmítnout žádost o informace s tím, že by bylo nutné vytvořit nové informace (§ 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb.,  o svobodném  přístupu k  informacím)  lze  pouze v případě, že povinný subjekt nemá povinnost předmětnými informacemi disponovat.“). Proto je tedy nutno tyto dotazy subsumovat pod § 2 odst. 4 zákona o informacích, který stanoví, že se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Z výše uvedených důvodů je na místě aplikovat § 15 odst. 1 zákona o informacích, kde je stanoveno, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti. V daném případě je tak důvodem pro odmítnutí žádosti požadavek na poskytnutí fakticky neexistujících informací, resp. informací, kterými Úřad vlády nedisponuje a současně jsou zde dány důvody pro neposkytnutí informací podle § 2 odst. 4 zákona o informacích, tedy odmítnutí z důvodu, že předmětem části žádosti je vytváření nové informace povinným subjektem, resp. dotaz na názor, resp. stanovisko.
 
S odkazem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části.
 

To lze alespoň dovodit ze státního závěrečného účtu kapitoly státního rozpočtu Ministerstvo obrany ČR za rok 2021. Výše hotovosti poskytnuté dodavatelům jako zálohy na budoucí dodávky v roce 2021 přesáhla 24 mld. Kč, z toho ve prospěch amerického vojensko-průmyslového komplexu zastupovaného vládou USA a její Agenturou pro bezpečnostní a obrannou spolupráci to bylo skoro 6 mld. Kč a dodávka zboží je zatím v nedohlednu.
Od 90. let se ale přístup Američanů k Čechům změnil. Zatímco po vstupu do NATO si americké firmy nechávaly platit až po dodávce zboží (Boeing a L-159), po roce 2015 si nechávají od českého ministerstva vyplácet zálohy. Z podnikání na vlastní riziko se stalo podnikání na riziko českých daňových poplatníků. Oproti Ukrajině je Česko méněcenným zákazníkem. Na Ukrajinu se dodívají zbraně na úvěr, nikdo asi nechce zálohu. Proč s tím někdo něco z politiků nedělá? Vláda USA evidentně krachuje, když vybírá od svých spojenců na své obchodní závazky zálohy, anebo svému věrnému spojenci nevěří, že dodávku zbraní splatí.
 

Když se v letech 2013–2017 projednával druhý služební zákon (ten první platil od roku 2002 a některá jeho ustanovení pravicové vlády vůbec nepřipustily do účinnosti), který upravoval profesionalitu fungování státní správy, nikdo netušil, kam to pravicová (s piráty požadující vysokou profesionalitu státních úředníků) vláda zase dotáhne. Před téměř 10 lety po nás EU opakovaně požadovala, že je nutné státní správu profesionalizovat. – Exekutiva je tvořena odborníky zajištující kontinuitu politiky (policy) a nikoliv odvolenými politiky tvořící politiku (politics). Po volbách se totiž stávalo, že se na ministerstvu vyměnili úplně všichni vysocí úředníci od náměstků po ředitelé sekcí, odborů a oddělení v klíčových agendách. Např. na Ministerstvu práce a sociálních věcí působil za TOP-09 jako náměstek dnes již za korupci odsouzený Bc. V. Šiška. Ve stejné Nečasově vládě (vláda simulace boje s korupcí) byl na Ministerstvo obrany dosazen odvolený poslanec Hrbata (později odsouzený za úplatek v papírové tašce s vínem). Prostě političtí náměstci a sekční ředitelé byli muži a ženy na špinavou práci, fungovalo pověstné „já na bráchu, brácha na mě“. Služební zákon tomu částečně zamezoval, dával těm, kteří zvolili práci pro stát dlouhodobě, možnost pravicovým, levicovým i populistickým Avarům oponovat jejich politice korupce. Současný pravicový vládní Pětipes však zařadil zpátečku. Je třeba myslet a jednat politicky a vrátit se před rok 2013: s korupcí na věcné časy a nikdy jinak!

Služební zákon musí doslova trpět, jak je jeho původní koncepce trhána na kusy. Fialova vláda řekla jasně: „Více politických náměstků!“ Dva jsou málo. Je hodně slimáků a málo kapustičky! Slimáci, kam se podíváš. Odborní náměstci tedy budou vyšachováni ze hry. Vládnout nebude odbornost, ale loajalita politickým vezírům. ODS, TOP-09, KDU-ČSL, STAN a Piráti se rozhodli vrátit státní správu zase na Balkán, aby všechna „netáhla“ měla dost lizu, včetně Pirátů, jejichž počet poslanců se blíží limitně nule, ale náměstků chtějí více a více: „Osmanská říše, náš vzor!“ Musejí nám přeci ukázat, jak mít profesionální digitální státní správu. Kdo by vlastně měl zvládnout nápor digitálních dat, než političtí náměstci, kteří budou pořád on-line!

Stranický náměstek je něco mezi knihou a psem – ten nejlepší a nejvěrnější přítel. Pokud nebudeš poslouchat svého hlavního šéfa, půjdeš z kola ven. Potřebujeme totiž prosazovat politiku, a ne mít ve státní správě odborníky, kteří by mohli poukázat na to, že se v zákrytu odklání peníze. Když ale bude více našich slimáků, nebude zde žádný problém. Všichni na tom přeci vyděláme. Pět českých u lizu chtějí zachránit náš stát!
 

          Americký internetový gigant Google si chce posvítit na šíření dezinformací. Vytvořil k tomu skupinku lidí, která prý má hledat takové informace, ze kterých by později mohla vzniknout dezinformace. Zní to až děsivě, když někdo nebo něco (algoritmus), bude posuzovat, z čeho vznikne dezinformace. Google sáhl k tomuto kroku kvůli válce na Ukrajině. Jenže proč k něčemu takovému nesáhl již dříve? Předpokládá snad Google, že válka potrvá dlouhou dobu? Co když skončí dříve, než očekává? Proč k podobnému řešení nesáhl například při migrační krizi 2015? Že by se to nehodilo do krámu? Vypadá to tak. Pro Google je dnešní demokracie jen kšeft. Ta nemá nic společného s vládou lidu. Vládnou buď korporace, korupce nebo oligarchie.

          U nás s podobným nápadem souhlasí Vít Rakušan, který nedávno na své oficiální facebookové stránce napsal následující: „S bojem proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě to myslíme vážně. Jsem rád, že policie připravila vznik nové elitní jednotky, která se těmhle velmi aktuálním hrozbám bude naplno věnovat. Což se nebude líbit extremistům, teroristům a různým proruským švábům, na které si právě tahle jednotka bude chtít posvítit. Vznik jednotky je výsledkem dvouleté práce policistů a státních zástupců v rámci skupiny REFORMA.“ Vypadá to, že jsme se obloukem vrátili o 80 let nazpět, kdy se používala hodně podobná rétorika.

            Bude zajímavé sledovat, jak se úsilí na potírání dezinformační scény odrazí v našem právním řádu. Již víme, že vládní Pětipes začal určitý zákon připravovat. Inspiraci tato vláda našla v první republice, kdy cenzura byla běžná navzdory heslu na prezidentské standardě, že Pravda vítězí. Již 30 let Česko prochází modernizací návratem do minulosti, takže si v budoucnu sice budete moci myslet, co chcete, ale o tom, jak si to budete myslet a kde svůj názor smíte vyslovovat, bude rozhodovat velký bratr napojený na ministerstvo absolutní pravdy. To je to samé ministerstvo, kterému dnes šéfuje hlava ryby hnutí STAN, Vít Rakušan. Pryč jsou sice doby strachu Rudolfa Baráka, nastává však doba temného absolutismu Víta Rakušana.

            I dezinformace je určitým typem informace, ostatně jako různé informace kolující po internetu. K tomu, že vznikají a kolují, přispívá hlavně současná vláda. Její permanentní boj s Babišem i po volbách doléhá na všechny. I P. Fiala je člověk, posoudí Google jeho vyjádření jako předsedy vlády jako dezinformace? Přeci jen těžko za vše může minulá vláda tolerovaná komunisty. Nebo budou filtrovány ty zprávy, které poukazují na problémy s Ukrajinci na našem území? A jak tomu bude s informacemi například z Nizozemska, kde se střílí do stávkujících zemědělců? Vypadá to, že Fialova vláda chce zavést oxymóron: totalitní demokracii.