Podle Hybrid CoE, Evropského centra excelence pro odpověď na hybridní hrozby, umístěného ve Finsku, "znamená termín hybridní hrozba činnost vykonávanou státními nebo nestátními aktéry, jejichž cílem je podkopat nebo způsobit škodu cíli tím, že bude ovlivňovat rozhodování na místní, regionální, státní nebo mezinárodní úrovni vlády. Tyto činnosti jsou koordinované a synchronizované a záměrně zaměřené na slabá místa demokratických států a institucí." Pod tuto definici se vejde i český organizovaný zločin propojující politické strany a zločinecký polosvět. Korupce, přisávání a vysávání veřejných rozpočtů se nelze dopustit opomenutím nebo zapomenutím, vždy jde totiž o plánovanou činnost podrývající moc veřejných institucí. Na tuto skutečnost nesmíme zapomínat.

V případě kauzy Dozimetr nejde o nějakou klukovinu, jak se o tom veřejnost snaží přesvědčit ministr vnitra Vít Rakušan, a to nově koordinovaně s novým ředitelem ÚZSI. Jeho vysvětlení, jak to bylo s Petrem Mlejnkem, má už dvě verze, a pokud po vzoru jednoho zákonodárce z SPD dál bude ve věci zabruslovat, tak jen dál bude podrývat autoritu naší demokratické republiky a jejich demokratických institucí. Co vadilo u generálního ředitele České pošty – setkání se spolupracovníkem Radovana Krejčíře (s požadavkem na bezpečnostní prověrku ředitele "vyhrazené", možná "důvěrné"), vůbec nevadí u vojenského zpravodajského vysloužilce (s požadavkem na prověrku "přísně tajné") protřelého businessem. Že by další stupeň korupce?

Ministr vnitra se chová jako proruský šváb. Sice veřejně nepíše komentáře a neúčastní se veřejných demonstrací, ale jeho jednání ve funkci ministra vnitra a koordinované se zájmem hnutí STAN jasně podrývá důvěru občanů v moc českých veřejných institucí. Vít Rakušan napomáhá Rusku. - Díky, pane předsedo STAN. Konečně víme, co jste myslel svým příspěvkem na oficiální Facebookové stránce ministra vnitra Víta Rakušana ze dne 9. 7. 2022: „S bojem proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě to myslíme vážně. Jsem rád, že policie připravila vznik nové elitní jednotky, která se těmhle velmi aktuálním hrozbám bude naplno věnovat. Což se nebude líbit extremistům, teroristům a různým proruským švábům, na které si právě tahle jednotka bude chtít posvítit. Vznik jednotky je výsledkem dvouleté práce policistů a státních zástupců v rámci skupiny REFORMA.“
 

Připomínáme si tragické události roku 1968. Osudné srpnové dny, které nakonec vyústily v intervenci vojsk Varšavské smlouvy do tehdejší Československé socialistické republiky, jsou více, než známé. Smutné na celé věci je, že jsou tyto události zejména pravicovými politiky a političkami zneužívány pro obhájení jejich pravd a postojů. Ne jinak je tomu v dnešní době zejména ve vztahu ke konfliktu na Ukrajině. Současná vládní pětidemolice používá srpen 1968 jako argument pro dodávky zbraní do Rusko-Ukrajinského konfliktu. Vše je vykládáno tak, že nás jako slovanský národ v roce 1968 okupovali Rusové (slovanský národ), a proto víme, jak se nyní Ukrajinci (slovanský národ) cítí. Jako slovanský národ se tedy máme hlásit na stranu neslovanských národů (které buď nám nikdy nepomohly, nebo jejich okupace byla ještě krutější než ta řízená z Moskvy).

Jenže ono je to úplně jinak. Jestliže v únoru a březnu mnoho lidí Ukrajinu podporovalo, dnes nastává drtivý propad. Konflikt už nikoho nebaví, média jsou přehlcena různými polopravdami a mnohdy i dezinformacemi trpěnými CTHH (Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra). Do toho všeho se mísí nervozita z možného zastavení ruského plynu. Rok 1968 je v tomto případě používán jako mediální masáž směrem k obyvatelům, aby byl vyvolán strach, že Rus (v duchu písničky J. Vomáčky) přijede opět do Prahy. Jenže si položme otázku: opravdu o to Rus stojí? Nemyslím si. Nehledě na to, že v roce 1968 na naše území přišlo i mnoho Ukrajinců a Bělorusů. Takže kdo vlastně intervenoval? Nebyli to Rusové, ale vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Bulharské lidové republiky, Německé demokratické republiky a Sovětského svazu. A pro intervenci nejvíce horovali východní Němci a Maďaři, kteří si už nějakou dobu „užívali“ břemena přítomnosti sovětských vojsk na vlastním území. Rumuni nacházející se v obdobném ohrožení jako Čechoslováci tyhle mocenské choutky odmítly, jak ukazuje Mihai Retegan v knize 1968 – Ve stínu Pražského jara.

Odkaz minulosti je nutné vykládat tak, jak se dějiny skutečně odehrály. Nemá v nich co pohledávat ideologie nebo jakékoliv upravování pro obhájení dnešních kroků. Minulost se stejně nedá změnit. Stejně jako se nedá změnit osud Františka Kriegla, haličského žida, tedy vlastně Ukrajince, který jako jediný nepodepsal tzv. Moskevské protokoly. Paradoxem dneška je, že se k tomuto člověku nikdo nezná. Jak je to možné, když vláda vyzdvihuje hrdinský boj Ukrajinců vůči Rusům? Že by to snad bylo proto, že Kriegel byl komunista? Ale byl přeci Ukrajinec, takže proč jej nevyzdvihnout do popředí právě teď?

Odkaz tehdejších událostí pro budoucnost je ale jasný bez ohledu na to, jak skončí konflikt na Ukrajině. Jsou to naše dějiny, které jsou pevně ukotveny v našem prostoru a formující náš národ. Jsou to smutné události, které ale nemají nic společného se současnou dobou, která je úplně někde jinde. Ať už rozdělením globálních sil či neexistencí Sovětského svazu. Na závěr lze říci jen jedinou skutečnost. Tou je fakt, že dnešní Rusko není Sovětský svaz a je nutné takto na vztah k roku 1968 nahlížet.
 

KDU-ČSL a STAN jsou retro strany, snaží se nás vrátit do reality 90. let 20. století tak věrně vylíčených ve filmech Příběh kmotra, Ganster Ka a Ganster Ka: Afričan. Nejde jen o kauzu Dozimetr, z které vyplývá, že se vysoce postavení členové vládnoucích stran setkávali s vysoce postavenými členy českého podsvětí, ale je tu také nenáhodná podobnost s argumentací bezpečnostní prověrkou.

Byl to korunní princ sociální demokracie pohledný jako Petr Pavel, který navrhoval, že (i když jako ministr tu povinnost nemá) se nechá prověřit na úroveň "důvěrné" u NBÚ. Byl si asi jistý výsledkem. Po Tomášovi Kadlecovi, bývalým příslušníkem BIS, a odsouzeným později v procesu s Redlovým kolegou Radovanem Krejčířem, vedl NBÚ do roku 2006 Jan Mareš vymetený v souvislosti s jinou aférou.

Nyní NBÚ vede Bc. Jiří Lang, bývalý ředitel ÚZSI a dlouholetý ředitel BIS. Neznamená to, že by NBÚ fungoval lépe nebo hůře, ale nový ředitel ÚZSI dosazený Rakušanovou klikou zatím na nejvyšší bezpečnostní prověrku "přísně tajné" čeká. Jako jednatel firmy Techniserv, zatížené kauzou bývalého poslance ODS a náměstka na Ministerstvu obrany Hrbatou, měl jen prověrku "tajné". Poznatky o jeho činnosti se tedy teprve sbírají a budu se tedy vyhodnocovat. Pro Petra Mlejnka, bývalého vojenského zpravodajce, by byla ostuda, kdyby prověrku na nejvyšší stupeň nezískal. Ale lze připustit, že ÚZSI se seznamuje jen s informacemi, které nejsou důležité tak, jako ty, s kterými se seznamují velvyslanci při NATO, kde se nevyšší bezpečnostní prověrka vyžaduje. To by určovalo také ne/významost úřadu v síti mezinárodních zpravodajských služeb a financování ÚZSI by z pohledu daňových poplatníků bylo plýtváním penězi.

Je varující, že ministr vnitra, pod kterého spadá policie i rozvědka, neví, jak funguje stát. Nebo snad lže veřejnosti do očí, když se stejně jako Stanislav Gross zaštiťuje "tajemnou" činností NBÚ? A když lže, tak také jako proruský šváb nám tu krade? Zapojení členů předsednictva STAN v kauze Dozimetr by tomu napovídalo. Proto je jeho výzva k odvolání z vlády v pořádku a jako vystudovaný učitel, který by měl jít dětem příkladem, o to měl požádat už dávno. To zejména, když v případě ostatních zastával zásadu: Padni, komu padni.
 

Vážený pane magistře,
 
 
k Vaší žádosti o informace, učiněné podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, sdělujeme k jednotlivým otázkám následující informace:
 
 
Kolik finančních prostředků bylo církvi vyplaceno? Stačí celková suma do roku 2021. 
 
Církvi římskokatolické (z Vašeho sdělení k upřesnění žádosti plyne, že ‚církví‘ je myšlena Církev římskokatolická) bylo na základě zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, vyplaceno na splátkách finanční náhrady od roku 2013 do roku 2021 včetně cca 15,1 mld. Kč. S náhradou za rok 2022 bude celková částka vyplacená ŘKC z titulu finanční náhrady činit cca 16,9 mld. Kč.
 
 
Jaké pozemky, v jaké finanční hodnotě byly církvi od doby platnosti zákona navráceny?
 
Povinné osoby podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi stanoví povinnost informovat Ministerstvo kultury jen o těch skutečnostech, které stanoví prováděcí vyhláška k uvedenému zákonu. Ministerstvo kultury tedy nemá informace o tom, které konkrétní pozemky byly vydány jednotlivým církvím a náboženským společnostem. Co se týká pozemků, můžeme sdělit, že podle jejich druhu šlo o stavební pozemky, lesní pozemky, zahrady-pastviny-louky, rybníky a další vodní plochy, zastavěné plochy a ostatní pozemky.
 
Od účinnosti zákona do konce roku 2021 bylo celkem vydáno všem oprávněným církvím a náboženským společnostem celkem 91 143 pozemků (většina z nich Římskokatolické církvi).
Konkrétními údaji, jež se týkají pozemků vydaných jednotlivým církvím a náboženským společnostem, disponují povinné osoby podle zákona, kterými jsou zejména Pozemkový fond ČR a Lesy ČR.  
 
 
Jaká je roční finanční náročnost na církevní restituce? Kolik stát ročně vynakládá na jejich administraci?
 
Veškerá administrace splátek finanční náhrady církvím a náboženským společnostem se uskutečňuje v rámci běžné provozní činnosti Ministerstva kultury, které je proto nevyčísluje.  
 
 
 
 
Má ministerstvo přehled o tom, zda jsou peníze vyplacené církvi vraceny/investovány do církevního a jiného majetku?
 
Ministerstvo ze zákona nemá oprávnění požadovat po dotčených církvích a náboženských společnostech vyúčtování finanční náhrady, která jim podle zákona náleží, ani zaslání zprávy o jejím využití.
 
 
 
 
S pozdravem
                                                                                    ThLic. Petr Šimůnek
                                                                                        vedoucí SOCNS
 

V závěru československého socialismu se říkalo, že hospodaříme jako Turecko. Turecké hospodářství mělo být příkladem špatné praxe. Dnes je ale situace jiná, byť je Turecko zužováno vysokou mírou inflace. Jako ostatní státy se s ní snaží vyrovnat po svém. To zejména, když státy nemají přátele, ale jen zájmy. Snad i právě proto se turecké banky napojují na ruský platební systém Mir. Musíme se ale ptát, co s tím vším udělá Západ, který vůči Rusku zavedl obávané sankce, které tuto zemi (kolos na hliněných nohách podle hitlerovců) měly dostat na kolena.

Turecko je členem NATO, kam bylo přijato dříve než Německo, a na rozdíl od Česka, má ve strategii NATO důležité postavení. A protože nemá přátele, ale své zájmy mohlo si Turecko dovolit blokovat vstup Švédska a Finska do Aliance. Co se domluvilo za zavřenými dveřmi, ale nikdo neví. Pravděpodobně to bylo výměnou za volnou ruku v oblasti obchodu a ekonomiky. Turecko je totiž nejdéle čekající zemí na vstup do EU a nemusí se nikoho na nic ptát.

Co s krokem Turecka udělá Evropská unie? Zůstane Turecko navždy věčným čekatelem na vstup do spolku, který nyní svými sankcemi a snahou se oprostit od ruského plynu a ropy páchá ekonomickou a sociální sebevraždu? Samotné Turecko asi už nebude mít zájem se stát členem takového spolku, proto raději spolupracuje se všemi, když to zajistí jeho zájmy. Jak se zachová naše vláda a ministr zahraničí pirátský Jan Lipavský? Kdy vyhostíme tureckého velvyslance?

Nesmíme zapomenout na to, že už více jak měsíc předsedáme Radě Evropy. Co s kroky Turecka uděláme jako předsedající země? Navrhneme uvalení sankcí? Přestaneme s Tureckem obchodovat? Nebo budeme volat po vyloučení Turecka z NATO? Možná přijde vše najednou. Ministr Lipavský by se možná rád stylizoval do role Nikity S. Chruščova bouchajícího 12. 10. 1960 do stolu na zasedání Valného shromáždění OSN, aby umlčel kritiky současné západní politiky, ale Evropa je mistrem v tom dělat kroky bez rozmyslu a střílet se do vlastní nohy. Jako by neměla žádné zájmy, jen samé přátele. Nebude ale v tomto případě lepší sankce na Rusko ukončit a začít normálně uvažovat? Některé sankce se totiž minuly účinkem, což bylo jasné od začátku.