Mgr. Jan Klán

Naše republika vlastní dvě jaderné elektrárny – Dukovany a Temelín. Jedná se o naše dva stabilní zdroje a lze je zahrnout i mezi zdroje ekologické. Samozřejmě si můžeme o radioaktivitě a následném jaderném odpadu myslet své. Každopádně budoucnost je bez jaderné energetiky nemyslitelná. Zejména ve spojení s klimatickou změnou. Smutné na celé věci je to, že i do jadrné energetiky se vmísila politika a ideologie. Začal spor o to, kdo nám bude do našich elektráren dodávat jaderné palivo.

Již mnoho let jaderné palivo do našich obou elektráren dodává ruská společnost TVEL. Nikomu to doposud nevadilo, protože od této společnosti palivo odebírá i mnoho evropských států. Navíc se do našich elektráren hodí, protože obě dvě jsou typově elektrárnami sovětskými s reaktory typu VVER. Tedy reaktory, které jsou v Evropě i po světě poměrně dost rozšířeny. Ideologie se však smísila s bezpečností a pravicová neoliberální vláda rozhodla, že všechno, co pochází z Ruska, je špatné. Ba přímo odporné a nebezpečné, byť může být a v jaderné technice je – na vysoké úrovni.

Odklon od ruské (sovětské) technologie nás uvrhlo do závislosti jiné velmoci. Velmoci, která jako první (a doufejme poslední) zaútočila jadernými bombami na civilní cíle ke konci druhé světové války. Poté ještě desítky let kryla svůj atomový zločin, který byl děsivý svými účinky na lidi. Navíc se jedná o velmoc, která se svoji ideologií nekonečného růstu a divokého nekvalitního kapitalismu nám chce dodávat jaderné palivo. Zkušenost s tím již máme. V minulosti nastal problém s palivovými články v JE Temelín, když začaly praskat. Problém byl tehdy vyřešení návratem k ruské společnosti TVEL a vše bylo v pořádku. Vláda ale chce vytvářet bezpečnostní (v tomto případě možnost jaderné havárie) hrozbu tím, že k nám bude dovážet nekvalitní a pravděpodobně ne úplně kompatibilní jaderné palivo.

Když se podíváme na společnost Westinghouse, která k nám má dovážet jaderné palivo a případně stavět další jaderné bloky, tak by člověk plakal. Společnost, které před nedávnem ještě hrozil krach. Společnost, která jaderné reaktory demontovala, než montovala. Téměř nulové zkušenosti se spuštěním nových typů reaktorů. Zde je dobré zmínit, že první jadernou elektrárnou na světě byla sovětská elektrárna v Obninsku, která byla spuštěna v roce 1954. Tím byla započata éra mírového využití jaderné energie.

Proč bych tedy neměl věřit ruské společnosti Rosatom, která má nejvíce zkušeností? Je snad nějakou bezpečnostní hrozbou? Vnímá to snad takto Maďarsko, kde Rosatom bude stavět jadernou elektrárnu? Dokonce i „jaderná bába“ Dana Drábová, která denně prohlašuje, že na Ukrajině zůstává jaderná situace stabilní, kdysi prohlásila, že Rosatom má špičkové věci, ale že jim prostě nevěří. Lze ale věřit USA?

Z jedné závislosti na kvalitním jaderném palivu společnosti TVEL jsme se přesunuli k závislosti na USA a nekvalitní společnosti Westighouse. Navíc závislost na USA, které dělaly ilegální války v Jugoslávii, Iráku a jinde, bude podle Fialovy neoliberální, asociální vlády jistě ta správná závislost. Americká firma a její vláda už dosáhly toho, co chtěly: politickou závislost a finanční zisk. To je totiž logika kapitalismu, který vytváří USA se svoji lobby a nekvalitními výrobky.