Ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o sdělení následujících informací ohledně níže uvedených věcí:
 

1. Jakým způsobem MPSV řeší problematiku vyplácení důchodů pro uprchlíky z Ukrajiny? Je zde totiž mnoho lidí v seniorském věku.
2. Minimálně po dobu 3 let bude náš stát muset důchody uprchlíkům vyplácet. S jakým finančním objemem MPSV počítá?
3. Má MPSV přesný přehled o počtu seniorů, kteří k nám přišli z důvodů bojů na Ukrajině?

 
 
 
S pozdravem,
 
Mgr. Jan Klán
 

The new Czech right-wing government is not just one of the many governments that have taken power in the Czech Republic over the past 30 years. It is a government that recalls the beginnings of McCarthyism in the USA in the late 1940s. Everything must be done to prevent these beginnings from developing into full force.

The new Czech government has a very broad concept of the enemy. In particular, a very broad concept of anti-communism, which it uses to criticise not only communists but also other people on the left, in the centre of the political spectrum and even on the moderate right. In fact, it is not anti-communism but sectarian politics that tolerates nothing but its own version of right-wing politics. In foreign policy, it takes militant positions against rising socialist China and revitalized Russia in particular, but not only against them. It considers anyone who does not criticize China and Russia as an enemy. In public debates, members of the government and its media and professional supporters condemn any positive or neutral statements about any aspect of these countries. The allied media primitively suspect speakers of promoting totalitarianism with speeches about standard international relations if they only mention China and Russia. 

Since the 1990s: Transition of foreign policies

The current government is curiously referring to the policy of Václav Havel, which never existed in practice. It was only in Havel's rhetorical formulations. It is necessary to distinguish at least two Havel’s political periods. The first period included dissent and the early years of his presidency after 1989. In this first period, Havel said, among other things, that he was not making the revolution in order to get rich by restitution of large assets. But it did not take long for him to actually acquire large estates through restitution. In foreign policy, in the first period, he was of the opinion that not only the Eastern Warsaw Pact should be dissolved, but also Western NATO. He then radically changed this view as well and began to support the US imperial foreign policy, the illegal war in Iraq which was promoted by G. W. Bush, for example. While he was rhetorically hypocritical in his advocacy of human rights in Russia and China, civilian casualties in the Iraq war and torture in Guantanamo did not bother him. 

In the 1990s, the Czech Republic was dominated by the neoliberal policies of Prime Minister Václav Klaus. Klaus carried out a wild privatisation of state property, with many public properties being broken up and stolen, but he was pragmatic in foreign policy and trade. He wanted to do business with all the relevant countries of the world, i.e. with European countries, with the USA, and also with Russia, China and others. When the government of Social Democratic Prime Minister Miloš Zeman took office in 1998, it rejected Klaus's right-wing shock therapy, pursued a more social policy, and continued good diplomatic and trade relations with all countries, including Russia and China. Subsequent right-wing governments have also cooperated with all major countries, although there have been some occasional extraordinary lapses. The same can be said of the last eight years of the centre-left government, when relations with China have additionally improved.

Recent radical turnaround in foreign policy

But last autumn, after the House of Commons elections, there was a radical turnaround. The new right-wing government established as its main policy what had previously been at most exceptions. The militarisation, securitisation and confrontation of foreign policy towards Russia and China are currently manifested in two cases in particular. Firstly, in the case of Ukraine, the Czech government is taking the toughest stance towards Russia and sending military material to support the Kiev government. It ignores the right-wing extremist Banderist activities which are also present in Ukraine. Secondly, it boycotts politically the Winter Olympics in Beijing and is sharply criticising China for many various reasons. However, these are just examples; the government is taking a hard ideological stance towards China and Russia in general. Representatives of the ruling parties also harshly criticise various politicians and governments that do not promote their McCarthyist version of capitalism.

The government is following Trump's anti-China policy, looking for excuses and trying to stir up controversy at every opportunity. Hostile ideology comes first. Diplomatic relations, trade, tourism, research, education and culture are undermined and the government is ready to restrict them. The Trumpist chaos is supported by the fact that the five parties in the governing coalition include the Pirate Party (with influential posts, albeit with only four MPs), which may have supporters across the political spectrum from left to right, but the party's leadership is right-wing.

With the support of the intelligence services, Czech politics and institutions are being securitised and militarised. For example, further support for increased arms spending, support for the strengthening of US troops in Eastern Europe, confrontational politics, etc. For another year the government will be corrected by President Zeman before the presidential elections in January 2023. Who will then replace Zeman in his policy of multiple azimuths, i.e. in cooperation not only with Western countries, but also with Russia, China and many others? No such strong personality is on the horizon. In contrast, the new right-wing government is practicing a one-sided West-centric policy, more precisely a policy of fawning adherence to the US. But often this strained right-wing policy is very different from that of Western countries. While Western countries mostly pursue diplomatic relations with China and Russia and have very well-developed trade and investment relations with them, which they sometimes only slightly question, the current Czech right-wing government looks like a small poodle fearfully barking at the big dogs in Eurasia. Such a policy is damaging to Czech national interests and the international policies of many countries. Even such ridiculous fawning over the USA does not help this superpower.

Change in institutions - personnel purge

The self-confidence and lust for power of the politicians of the five parties and their supporters after winning the elections caused an extraordinary personnel purge to begin even before the official appointment of the government. The change in the political atmosphere permeates into other institutions and society. The pressure on the director of the Czech police, which led to the announcement of his resignation, is just one example. The head of global studies, who led extensive interdisciplinary research, has also been dismissed. Then there were other personnel changes in ministries and other state institutions, such as the management of the financial directorate or the Czech forests.

This government is setting a new approach after 30 years, prioritising a strained ideology that drowns out everything. It is unpleasantly reminiscent of the beginnings of McCarthyism or Stalinism turned inside out. Let us hope that some foreign politicians will contribute by their example to at least partially cultivate the current Czech government. Perhaps the unpopular governmental actions will soon trigger mass demonstrations and early elections that will bring an end to this government.

 
The author is a sociologist and analyst, Institute of the Czech Left, Prague
 

Je to jisté. Nouzový stav bude v České republice platit do konce května. Dlouho jsme si od tohoto instrumentu neodpočinuli. Nejdříve byl úzce spjatý s pandemií koronaviru, aby se posléze přesunul do uprchlické krize z Ukrajiny. Pamatuji si Vítka Rakušana, jak kdysi hřímal, že nouzový stav budou využívat opravdu jen někdy a ještě s rozumem. To bylo v době vlády Andreje Babiše. Nyní za vlády Petra Fialy je situace jiná. Vládne petipes a ten si chce upevnit svoji moc. Jinak by nouzový stav přeci prodloužil jen o 30 dní, tak jako tomu bylo za Babiše. Nic není jako dřív, nic není, jak bývávalo. Záhadou ale je, že výklad nouzového stavu současnou vládou je jaksi podivný a vypadá to, že zde máme dva druhy nouzových stavů. Pandemický a uprchlický.

Nouzový stav je ale jen jeden a k němu se vztahují jasná pravidla. Krom toho, že vám vláda může omezit vaše základní práva daná Ústavou, tak zde číhá ještě něco záludnějšího. Když nahlédneme do krizového zákona, zjistíme následující: Za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu lze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit:

a) právo na nedotknutelnost osoby a nedotknutelnost obydlí při evakuaci osoby z místa, na kterém je bezprostředně ohrožena na životě nebo zdraví, b) vlastnické a užívací právo právnických a fyzických osob k majetku (§ 29 a 31), pokud jde o nucené omezení práva vlastníka nebo uživatele z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, které jsou ohroženy krizovou situací, přičemž je za toto omezení poskytnuta přiměřená náhrada, c) svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací, d) právo pokojně se shromažďovat ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací, e) právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění, f) právo na stávku, pokud by tato stávka vedla k narušení, případně znemožnění záchranných a likvidačních prací.

Co mám na mysli onou záludností? Zejména nedotknutelnost obydlí, které může být při současném stavu vykládáno i tím způsobem, že když budete mít prázdnou nemovitost, tak vám stát nařídí ubytování uprchlíků (nic proti tomu). Zcela jistě za finanční úhradu a za jasných pravidel - doufejme. Určitě může vláda omezit i právo shromažďovací, když se například bude protestovat proti současné politice – věřme, nevěřme. Nouzový stav delší, než 30 dní je dle mého názoru silně zneužitelný, protože to popírá ono sousloví „doba nezbytně nutná“. Když byl nouzový stav prodlužován z důvodu ochrany veřejného zdraví, pravice ve sněmovně burácela, že je to zneužití tohoto instrumentu. Musím se ptát: prodloužení nouzového stavu na víc jak 30 dní není zneužitím? Ale například se dočkáme toho, že tam kde měla být záložní nemocnice pro covidové pacienty současná vláda vytvoří nějaké zázemí pro uprchlíky. Kdo ví.

Na závěr je ale dobré poznamenat, že pokud se v době nouzového stavu odehrávají krádeže, zločiny či přestupky, tak jsou za ně jiné sazby. Nahlíží na to ministerstvo vnitra stejně? A nezapomínejme tedy, že nám vláda může zakázat chodit ven i po 22 hodině, protože to může být pro nás nebezpečné, když jsme dle jejích slov ve válečném stavu. Nebo se na tyto věci snad nouzový stav nevztahuje? Třeba nouzový stav potřebuje vláda i k tomu, aby dále omezila šíření (dez)informací, zakazovala weby, nestrpěla kritiku, kterou vnímá jako narušení morálky své pravdy. Na to nám možná brzy odpoví, právníci sdružení ve sdružení STAN kolem Víta Rakušana. Karel Havlíček Borovský kdysi řekl: za pravdu je různá sazba, někdy pomník, jindy vazba….
 

Vyjádření Národního divadla k Čajkovského Střevíčkům

Změna v návrhu dramaturgického plánu, který dosud nebyl určený ke zveřejnění, je interní záležitostí Národního divadla a je plně v kompetenci uměleckého vedení Opery a inscenátorů, zejména dirigentů a režisérů. Každá divadelní inscenace vzniká a získává smysl v kontextu, který se v případě opery Střevíčky bohužel změnil. Opera je zasazena do doby Kateřiny Veliké a v libretu figurují sborové scény, které vyzdvihují nepřemožitelnost ruské imperialistické armády a všeobjímající velikost carského Ruska. Opera Střevíčky byla v Národním divadle nastudována pouze jednou a to v 50. letech minulého století. Jedna z repríz byla slavnostně uvedena u příležitosti narozenin (10. 2. 1952) J. V. Stalina.

Národní divadlo stojí na straně Ukrajiny. A podporuje její boj za samostatnost. Tvůrčí tým, který měl inscenaci připravovat, cítil obavu z možného zneužití části obsahu opery, která se týká „Velké ruské říše.“  Dílo by mohlo v současném kontextu vyvolat negativní pocity. Toto rozhodnutí ale neznamená, že by ruští autoři mizeli z nabídky Národního divadla.

 Národní divadlo na repertoáru uvádí a bude i nadále uvádět dramatizaci Dostojevského románu IDIOT, inscenace Čajkovského baletů LABUTÍ JEZERO, SPÍCÍ KRASAVICE, LOUSKÁČEK, která patří k v nabídce k divácky nejatraktivnějším, Prokofjevova baletu ROMEO A JULIE nebo inscenaci Gorkého dramatu VASSA ŽELEZNOVOVÁ, která byla oceněna v anketě kritiků jako Inscenace roku 2021. Ve Státní opeře v neděli v rámci projektu Musica non grata, který připomíná oběti holocaustu mezi umělci, proběhla premiéra opery VZDÁLENÝ ZVUK v režii ruského režiséra Timofeje Kuljabina a jeho ruského inscenačního týmu. V příští divadelní sezoně repertoár rozšíří dva balety na hudbu Sergeje Prokofjeva: POPELKA a TRAMVAJ DO STANICE TOUHA.

 Ve dnech zamýšlené premiéry „Střevíčků“ (leden 2023) uvede Národní divadlo Symfonii č. 9 Dmitrije Šostakoviče a oratorium Igora Stravinského Oidipus Rex pod vedením dirigenta Johna Fioreho.
 

Odpověď z pobočky ND Brno ve věci hraní ukrajinské státní hymny před představeními:

Vážený pane Kláne,

rozhodnutí hrát před představeními NdB ukrajinskou státní hymnu rozhodlo vedení divadla a to v souladu s přáním většiny zaměstnanců projevit sounáležitost s těžce zkoušenými obyvateli Ukrajiny. Jsme přesvědčeni, že toto gesto solidarity má hluboký smysl, přestože některým návštěvníkům může narušit zážitek z představení, které si do našeho divadla přišli užít. Mrzí nás, pokud to ve Vás vyvolává tak negativní reakce a vede Vás k psaní stížností na Ministerstvo kultury. Pokud je však v Evropě takovým bezprecedentním způsobem napaden suverénní stát, je povinností nás všech přispět všemi možnými způsoby, aby hodnoty, na kterých evropská civilizace stojí, nebyly zdestruovány.

Děkuji Vám za pochopení a věřím, že na Národní divadlo Brno nezanevřete, přestože se v některých hodnotových otázkách momentálně zřejmě neshodneme.

Srdečně
 
Martin Glaser
ředitel NdB
 
 

Vladimír Putin na konci února 2022 označil celý Západ za říši lží. Parafrázoval tak výrok bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana, který kdysi označil Sovětský svaz za říši zla. Na říši lží je ale něco pravdivého, až děsivého. Je to přehlcení informacemi, kdy běžný občan často nepozná co je informace, lež, dezinformace. V 50. letech 20. století se zavíralo do vězení za to, že jste byli informátoři Západu. Dnes vám hrozí až 3 roky za to, že přinášíte (dez)informace Východu. Do toho všeho nám vstupuje české vláda s návrhem zákona, který má utnout dezinformační weby, což se de facto rovná zavádění cenzury. První republika náš vzor! Za její existence byla totiž rovněž cenzura.

Naše klasická média se nesou na vlně informací i dezinformací. Ve válce na Ukrajině lžou obě dvě strany a média to celé přiživují. Vede se informační válka o tom, kdo to víc vydrží. Zda Rusko se svoji propagandou nebo západní říše lží se svými pravdivými (dez)informacemi? Když nehlédneme do českým médií, zjistíme, že jejich objektivita často pokulhává i za takovými mediálními obry jako je New York Times (NYT). To můžeme vidět například na situačních mapách situace na Ukrajině, které si NYT sledují buď přes veřejnou síť satelitů Elona Muska nebo co pustí jejich zpravodajské služby. Zatímco NYT téměř denně přináší situační mapy bojů, tak naše média mlčí. Proč asi?

Poměrně objektivní zpravodajství rovněž přináší jiná zahraniční média jako například čínská televize CGTN, kde jsou rovněž aktuální informace, které se v našem mediálním prostoru objeví až za nějaký ten den. Z jakého důvodu nám naše média nechtějí přinášet i opačný pohled na věc? Respektive vždy tvrdí, že zahraniční média, jiná, nežli přátelská jsou dezinformační. Na základě čeho určují, co jsou dezinformační média? Podle toho, zda jsou v Číně, Indii nebo Turecku? A tak pokud si někdo chce udělat objektivní obrázek, musí krom našich médií, včetně těch námi placených, navštívit i média zahraniční. To aby z toho nebyl jelen.