Před nedávnem jsme všichni mohli sledovat destrukci ukrajinské přehrady Kachovka. Ihned po zřícení hráze se vyrojilo mnoho spekulací, kdo za to vlastně může. Rusko obvinilo Ukrajinu a zase obráceně. Můžeme tvrdit, že za destrukcí přehrady je zodpovědná jednak nedostatečná údržba, ostřelování přehrady a v neposlední řadě i vysoká hladina vody v nádrži. Navíc můžeme spekulovat, kdo Kachovku, kterou například senátorka Mirka Němcová, přezdívá Kachlovkou (asi s odkazem na kachlíkárnu v Praze – asi ji to nějak děsí), záměrně poškodil. Dle některých indicií to byla řízená destrukce. V záplavě dezinformací se všechny strany předhánějí a obviňují, kdo tuto havárii způsobil. Videa, která kolují po sítích, jsou sice pravdivá, ale rok stará. Tedy z doby začátku konfliktu. Proč tedy k selhání hráze přehrady Kachovka došlo, není dodnes zcela jisté. Víme jen to, že jsme zahlceni různými informacemi, které jsou mnohdy protichůdné. Na sítích se dokonce objevilo tvrzení, že ten, kdo zničil plynovody Nord Stream, zničil i přehradu Kachovka. Byť k tomu nejsou žádné přesnější indicie, něco na tom může být pravdy. Kdo je tedy viníkem? Všechno ukazuje na Ukrajinu. Komu by totiž vyhovovala destrukce a následně zaplavení oblasti? Nejvíce Ukrajině, protože odřízla od vody Krym. Alespoň prozatím.

Nyní můžeme spekulovat ve vztahu Kachovky a Nord Streamů. Plynovody Nord Stream, které zásobovaly plynem Německo, někdo záměrně poškodil v září roku 2022. I přes veškeré vyšetřování se viník nenašel. Navíc se vše začalo zametat pod koberec. I přes snahu nechat Nord Stream plavat a pohřbít jej v hlubinách moře se na venek postupně dostávají různé informace. Podle Seymoura Hershe za poškození plynovodů mohou USA. Ty dle informací poškození plánovaly již dlouho. Navíc se k tomu neobratně přiznal i strýček Joe, americký prezident Biden. Na tom by asi nebylo nic překvapivého. USA totiž potřebují mít Německo pod kontrolou. Nyní se ale objevila nová, možná daleko znepokojující informace. Ta tvrdí, že za poškozením plynovodů Nord Stream je Ukrajina. Dokonce šéf ukrajinské armády Zalužnyj měl plánovat celou operaci. Na každém šprochu je pravdy trochu. Komu by totiž nejvíce prospělo zničení plynovodů? Přeci jen Ukrajině, protože přes její území proudí jak plyn, stejně i ropa a má z toho nemalé tranzitní poplatky. Navíc se tím Německo ještě více přimknulo k USA. Jak můžeme vidět, celé je to zpravodajská hra.

Ať Nord Stream nebo poškození vodní přehrady Kachovka, obojí je útok na kritickou infrastrukturu. Ta je chráněna mezinárodním právem. Jenže dodržuje někdo mezinárodní právo? USA, Rusko a dokonce i Ukrajina neuznávají Mezinárodní soudní tribunál v Haagu. Z toho plyne, že žádný viník, ať je jím kdokoli z těchto zemí, nebude potrestán. K uklidnění by ale zcela jistě prospělo další prošetření poškození Nord Steeamu nezávislým mezinárodním týmem. Jenže bude mu umožněna nezávislá činnost? Přeci jen se to již vyšetřovalo s nejasným závěrem. S postupujícím konfliktem, větší mírou zapojení USA nebo NATO do konfliktu bude zřejmé, že někdo bude muset zaplatit dodávky zbraní. Bude to Evropa se svoji naivitou nebo Ukrajina, která bude patřit vojenskoprůmyslovému komplexu a bankám či soukromým korporacím? Řešení této otázky se nachází v blízké budoucnosti.

Jedním z horkých bramborů diskusí o státním rozpočtu jsou výdaje na vědu. Fialova vláda chce seškrtat výdaje, včetně vědeckých, neboť nechce zvýšit příjmy státu zdaněním nejmajetnějších osob a velmi ziskových korporací. Je to pochopitelné, pravicová vláda nechce přijít o své sponzory, chlebodárce. Raději tedy seškrtá důchody seniorům, zničí sociální stát, podfinancuje státní zaměstnance a mimo jiné ještě přiškrtí vědu. Výzkum má v příštím roce přijít asi o desetinu výdajů, z toho univerzity mají ztratit 2,1 miliardy a Akademie věd o 600 miliónů. Možná to bude nakonec trochu méně nebo naopak více.

Podívejme se, jak vládní velikáni provozovali jednu zkrachovalou vysokou školu, abychom pochopili jejich vzorový přístup k vědě a vzdělávání. Je to skutečně názorná ukázka. Kutnohorská soukromá vysoká škola politických a společenských věd (Academia Rerum Civilum), též KSVŠPSV (ARC) skončila v propadlišti dějin. Před lety vyzdvihovaná škola nakonec díru do světa českého školství neudělala. Spíše jde o černou díru devalvující akademiky z veřejných vysokých škol, kteří projekt zaštítili.

V principu šlo o podnikatelský lis na peníze jako v případě některých dalších neblaze proslulých soukromých škol vygenerovaných po roce 1989. Škola udělovala například manažerské tituly typu MBA. Škola KSVŠPSV měla původně sídlo v Kolíně a později přesídlila do daleko prestižnějšího sousedního města, které je na seznamu UNESCO – Kutné Hory. Škola si za místo svého působení zvolila honosné prostory Galerie středočeského kraje a Jezuitské koleje, abychom v tom neměli temno.

Škola jako ze žurnálu. V její vědecké radě byli například současný ministr vnitra Vít Rakušan (předseda STAN) a předsedy vlády Petra Fialy (předseda ODS). Město Kolín mělo jako původní místo školy smůlu, že je rodným městem ministra Rakušana, který v něm byl hodně činný. Za vše citujme třeba článek: „Kšefty pro kamarády z Kolína. Jak Vít Rakušan najímal právníky bez soutěže“. Asi to bylo součástí toho, co média označovala jako mafiánské praktiky ve STANU, které smetly značnou část vedení tohoto politického uskupení. Ve vládě je však kupodivu dál, jak by se nic nestalo. Premiér Fiala patrně vyslal signály, že je vše v pořádku, že mu mafie nevadí.

Pojďme však dále k vrcholné personální výbavě zkrachovalé vysoké školy. V seznamu dohlížejících osobností školy figurovalo i jméno bývalého starosty Kutné Hory Martina Starého. Jako valná většina pravicových politiků zaštiťující se odpovědností k čemukoliv, on i další svorně tvrdí, že o finančních problémech školy nic nevěděli. Když se zapojili do takového projektu, asi toho opravdu moc nevědí a v hlavě nemají.

Jaká byla asi úroveň tohoto zkrachovalého podnikatelského „vzdělávacího“ projektu? Celé se to nápadně podobá současné situaci v naší republice, kterou řídí členové tamní vědecké rady, a to s podobnými výsledky.

Tím to ale nekončí. Ve vládě Petra Fialy sedí absolventka této „nejprestižnější“ vysoké školy v Kutné hoře. Je jí Helena Langšádlová (TOP09), ministryně bez portfeje s odpovědností za vědu, výzkum a inovace. Nehledě na to, že v reálu působí dosti bez odpovědnosti. Jaké bylo asi její vzdělání na této vysoké škole? Jakou měla paní ministryně docházku? A co známky? Nebo poznámky? Po Plzni, kde se podivné studování také dříve ujalo, jsme se posunuli do královského města Kutná Hora.

Vědci a občané by čekali, že paní ministryně určitě bude snášet zlatá vejce, když se snaží povznést českou vědu na světovou úroveň. Jistě jí v tom pomáhá její největší životní praxe, kdy vedla penzion. Ale nějak o ní není v oblasti inovací ani vidu, ani slechu, a to je absolventkou tak prestižní vysoké školy jako KSVŠPSV. Je však nutno dodat, že se zapsala do historie české vědy, když podporuje ideologickou cenzuru.

Honosná vědecká rada, absolventi jako z fakult prestižních veřejných univerzit a přeci jen pád a konec. Ústředním studijním programem byla politologie. Jak jinak, když byl ve vědecké radě sám nejvyšší politolog – Petr Fiala, o jehož odborném díle se však v médiích raději ani nemluví. Není absolventem vysoké školy v Kutné Hoře také někdo jiný ze současných vládních kruhů? Jestliže se vědecká rada věnovala vzdělávací stránce školy, kdo obsluhoval tu ekonomickou? Neradil tam někdo z vlády, jak s ekonomikou mají zacházet? Nebo scházet? Každopádně jeden její výsledný produkt je jasný. Je jí absolventka tetka z TOP09, která má tu drzost, že rozhoduje o podmínkách vědecké práce tisíců českých vědců.

Proč před paní ministryní pro vědu panáčkovali různí akademičtí hodnostáři? Kvůli ideologickému souznění? Líbila se jim Fialova politika pro slušnolidi a neuvědomili si, jaké bude mít zcela jasné dopady na výzkum? Proč se nepoučili z dřívějších Topolánkových a Nečasových škrtů? Naivní přístup úzce zaměřených výzkumníků, kteří se později dostali do manažerských pozic, z nichž jednají s vládou, sklízí své plody. Proti trojkoalici a dvojkoalici, které pak sestavily vládu, měli protestovat už v předvolební kampani do sněmovních voleb. Doufejme, že se vzpamatují, napíšou protestní dopisy a půjdou demonstrovat proti vládě do ulic.

Česká Pirátská strana byla původně rozkročena od radikální levice až po radikální pravici, od levicových libertariánů až po libertariány pravicové. V předvolební kampani do sněmovních voleb v roce 2021 a s nástupem do pravicové vládní koalice v roce 2021 však vedení Pirátské strany zavedlo stranu jednoznačně doprava.

V těchto týdnech Pirátská strana udělala další krok doprava, aby omezila vnitrostranickou pluralitu. Jasně ukázala, jak se umí vypořádat s vnitřním nepřítelem. Tímto nepřítelem byla členka vedení Pirátské strany Jana Michailidu. Čím se tato Pirátka provinila? Pouze jiným názorem. Rozumějme levicovým pohledem na svět, který ještě do nedávna, zejména v době svého vzniku, někteří Piráti obhajovali. Současnému vedení byla však Michailidu na obtíž. Komunisty nebudeme v našich řadách tolerovat! Asi tak nějak lze shrnout vyjádření Jakuba Michálka, předsedy poslaneckého klubu. Ten na svém twitteru prohlásil: „Piráti dnes jasně odmítli totalitní ideologie, jejich zlehčování a propagaci“. Michailidu přitom sama sebe prezentovala jako „startrekistku“ – podle seriálu Star Trek. Ani tento systém ze vzdálené budoucnosti však není Pirátům po chuti a vidí ho jako totalitní.

Exprimátor Prahy Zdeněk Hřib, který Praze několik let svým amatérským a ideologicky fanatickým přístupem škodil, k tomu dodal: „Jako Piráti jsme jednoznačně hodnotově ukotveni. Jsme liberální strana“. Je možné dobře vidět, že spojenectví v rámci pětidemoliční vlády pod vedením Petra Fialy začíná nést své ovoce. Již nikdy žádné levicové „úchylky“! Pirátka Jana Komrsková to na twitteru (ten Piráti používají jako svoji platformu) shrnula srozumitelně: „Jana Michailidu byla odvolána z republikového výboru Pirátů. Hlasovalo více než 66 %, tj. 786 hlasujících Pirátek a Pirátů. Dali tak jasně najevo, že si nepřejí, aby je kdokoliv spojoval s komunismem, anti-kapitalismem nebo anarchokomunismem“. Z toho je zřejmé, že Piráti nebudou bojovat proti systému a za svobodu. A to kdysi jejich šéf Ivan Bartoš podporoval Antifu, která se hodně klonila na levou stranu.

Michailidu ke svému vyloučení poznamenala, že členkou Pirátů zůstane, protože v programu zůstávají levicové myšlenky. Jaké to jsou, ale zapomněla zmínit. Dochází asi k transformaci Pirátské strany na technoautoritářskou stranu, která svůj vzor vypořádání se s kritiky a jinými názory patrně nalezla v 50. letech 20. století. Piráti již nebojují proti nesvobodě globálního kapitalismu a za svobodnější svět. Za názor, který byl dříve tolerován, odvolali potomka uprchlíků z Řecka 60. let minulého století, když mnozí utíkali před tamním fašismem k nám do Československa.

Je tomu již 70 let, co v tehdejším Československu proběhla měnová reforma. Ta je klasickými médii (například IDnes, Lidovky, Česká televize atd.) prezentována jako zlodějina – jak například uvedl historik Zdeněk Jirásek v roce 2018. Na čem se většina historiků ale shodne je, že reforma byla nutná. Jinou otázkou je, že nebyla citlivá vůči mnohým obyvatelům – zejména dělníkům. Právě proto proběhlo i několik větších protestů. Zejména v Plzni. Podívejme se ale na celou situaci ještě jinak, než nám dnes říkají pravicoví politici nebo média. Byla měnová reforma roku 1953 skutečně zlodějinou?

Předně si musíme říci několik faktorů, které k měnové reformě vedly. V roce 1945 proběhla první měnová reforma, kdy se ČSR vracelo ke koruně. Nastal totiž problém, že se na území osvobozeného státu nacházely zejména dva druhy měny. Protektorátní peníze a slovenské peníze, v menší míře rovněž i říšská marka. Tento stav bylo nutné vyřešit. Byl nastolen tzv. vázaný trh a přídělový (lístkový systém). Ten byl zaveden už za druhé světové války, a proto se na něj navázalo. V období let 1945 - 1948 se o měnové reformě jen šuškalo. Navíc zde existoval jeden nesporný fakt – o měnové reformě se již mluvilo koncem 30. let 20. století, ale myšlenky na ni přerušila druhá světová válka.

V roce 1949 započala první pětiletka, která trvala až do roku 1954. Ta ukázala na limity československého hospodářství, které se čím dál více orientovalo na těžkou (zbrojní) výrobu. Životní úroveň obyvatelstva nijak nerostla, proto kvetl černý (šmelinářský) trh. Tomu bylo potřeba učinit přítrž. Navíc v roce 1953 bylo Československo poslední zemí v tzv. východním bloku, kde doposud neproběhla řádná měnová reforma. Aby mohla začít stoupat životní úroveň, bylo nutné zrušit lístkový systém.

Načasování měnové reformy bylo utajováno. Ostatně i to je v pořádku, protože občané museli být informováni najednou a ne po kouskách. Jinou otázkou bylo, že tehdejší prezident Antonín Zápotocký tvrdil, že žádná reforma nebude. To byl velký problém, který znevážil jeho úřad. Reforma, která byla zahájena 1. 6. 1953 byla sice necitlivá k obyvatelstvu, ale měla i několik kladných stránek. Mezi ně patřilo zejména uvolnění vázaného (přídělového) systému, který vázal kolem 80% spotřebního zboží. Dále peněžní reforma postihla zejména spekulanty, kteří vydělávali na nedostatkovém zboží na černém trhu, což bylo rovněž kladem.

Díky měnové reformě 1953 se zrušil lístkový systém, omezen vázaný a více se otevřel volný trh. Ten byl částečně otevřen již od roku 1949. Dalším kladem bylo, že finanční kapitál, který na svých účtech měla alokována maloburžoazie, zůstal v republice. To je v ostrém kontrastu s dnešní dobou, kdy je téměř veškerý finanční kapitál odváděn do zahraničí. Díky měnové reformě posléze začaly ceny spotřebního zboží klesat a životní úroveň pomalu stoupat. Lidé si mohli dovolit více věcí, než před reformou. I to byl kladný prvek tehdejší reformy. Byť krátce po uskutečnění reformy klesla životní úroveň o téměř 30%, což vyvolalo vlnu nevole.

Mezi negativa patřilo, že reforma přišla krátce po výplatě. To byla největší chyba, která pobouřila mnoho lidí – zejména dělníky. Určitou roli v přípravě reformy zcela jistě hráli sovětští poradci, kteří k nám dorazili, aby nám radili (podobně k nám v 90. letech 20. století zase dorazili poradci američtí, aby nám opět radili).

Ať už budeme měnovou reformu posuzovat po 70 letech jakkoliv musí se jasně říci, že byla nutná. Její provedení bylo sice nešťastné, ale je poučením pro současnou dobu. Ta je totiž v podobných nesnázích jako společnost tenkrát. Klesá životní úroveň, kapitál odplouvá do zahraničí, orientujeme se na válečný konflikt. Občané na vše mají doplatit propadem životní úrovně, mají se uskromnit. Proběhnou opět nějaké masové protesty jako v roce 1953 v Plzni? Vyjdou snad dělníci a zaměstnanci protestovat proti současné vládě, která rovněž ožebračuje občany?

Dnes máme plné výkladní skříně chrámů konzumu. Spotřební zboží se stalo hnacím motorem dnešní ekonomiky. Je zde ale jeden podstatný rozdíl od doby před 70 lety. V té době jsme mnoho věcí vyráběli na svém vlastním území, vlastním úsilím. Dokázali jsme kapitál udržet v tuzemsku a díky tomu se později mohla rozvíjet socialistická ekonomika i společnost. Rovněž výkladní skříně obchodů byly nablýskané a zajímavé, stejně jako dnes.

Měnovou reformu roku 1953 je nutné vnímat v tehdejších historických souvislostech a to včetně závislosti na tehdejším Sovětském svazu. Není možné ji vytrhávat z kontextu, ale je nutné se z ní poučit a ne ji jen bezhlavě kritizovat.

Pan vajíčko, jeden z velitelů 601. skupiny speciálních operací v Prostějově a zvolený prezident České republiky, se rozhodl hasit spor jiného velitele 601. skupiny speciálních sil v Prostějově a významného východoevropského reformátora demokratických civilně-vojenských vztahů s jeho nejbližší spolupracovnicí. Její příjmení také začíná na Č, ale Zuzana to není. Ta je sama doma s úřednickou vládou a přiznala se, že by byla ochotná i respektovat pravidla slovenské demokracie.

Velitelé 601. skupiny speciálních operací v Prostějově, která byla do roku 2014 integrální součástí Vojenského zpravodajství, a tedy i její velitelé byly součástí zpravodajské služby, jsou obvykle považováni za něco extra, dostali přídavek elitní. Podle českých žurnalistů máme elitní policisty, celníky a vojáky, ale nemáme žádné elitní politiky a elitní politické strany. Ale fakt jsou elitní?

OK, pan Vajíčko umí jezdit na motorce a dostal od Rusů zpravodajský kurs. Josef Prokš se pro změnu zapletl s absolventkou VPA KGB, která se stýkala s Putinovým agentem.

Pak tu jsou pravomocně odsouzení za zneužití Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník, Milan Kovanda, David Franta a Pavel Kovář. Ti, jak se zdá, nerozumí českým zákonům. To však nijak neohrožuje jejich kariéry. Naopak, podobně jako náčelník Generálního štábu Karel Řehka, vzdělávaný podobně jako pan Vajíčko na náklady daňových poplatníků ve Velké Británii, mají šanci stát se díky své povaze a kvalifikaci dalšími nejvýše postavenými vojáky českých ozbrojených sil. Pavel Štefka nerozuměl fakturám. A to je asi ta pravá kvalifikace pro Vajíčkovy náčelníky. V abecedě NATO se na Hradě asi odehrál Alpha Charlie, protože stav v armádě je Charlie Foxtrot; a možná paní Č vůči armádě funguje ve skutečnosti jako Charlie.