Soudružky a soudruzi, vážení hosté!

Dnes se scházíme, abychom si připomněli 80 let od vítězství nad fašismem – nad jedním z nejtemnějších režimů, jaký kdy kapitalismus ve svém rozkladu zplodil. Osm desetiletí od chvíle, kdy se hnědý mor zhroutil pod náporem lidové vůle, mezinárodní solidarity a hrdinství těch, kteří neváhali položit život za naši budoucnost.

Naše hluboké poděkování dnes patří všem, kteří se postavili německé, italské i další agresi – dík náleží americkým, britským a francouzským vojákům, partyzánům v horách Jugoslávie a Itálie, hrdinným obráncům Prahy, Paříže, Varšavy, Madridu i čínským bojovníkům proti japonské fašistické agresi. Ale největší dík, bez váhání, patří Rudé armádě – té armádě, která zlomila páteř nacistické bestii. Té armádě, která přinesla největší oběti. Té armádě, jejíž dělníci a rolníci se zvedli v obraně svých domovů a ve jménu spravedlnosti a socialismu osvobodili polovinu Evropy.

Nikdy nezapomeneme na Stalingrad, kde se fašismus zastavil. Nikdy nezapomeneme na Kursk, na Leningrad, na miliony padlých sovětských vojáků. Rudá armáda nesla tíhu války, zatímco západní mocnosti dlouhé roky váhaly, kalkulovaly a doufaly, že nacistická hrozba zničí Sovětský svaz za ně. Ale socialismus přežil. A my dnes stojíme na jeho odkazu.

Je ostudou dnešní doby, že se osvoboditelé hanobí, že se sovětští vojáci přepisují z učebnic, že se staví pomníky kolaborantům, zatímco hrdinové leží zapomenuti. Kapitalismus znovu ukazuje svou pravou tvář – tvář lži, vykořisťování a fašizace. Naším úkolem ovšem není jen vzpomínat. Naším úkolem je aktivně pokračovat v boji. Boji proti válkám, proti imperialismu, proti fašistické expanzi, které opět zvedá hlavu – ve formě nenávisti k jiným než jejich způsobům života, likvidace sociálních práv, omezování svobod, drancování planety a válek vedených v zájmu zisku.

Dnes tedy neříkáme jen „Děkujeme.“ Říkáme: Přísaháme! Přísaháme věrnost ideálům, za které padly desítky milionů životů – za svět bez vykořisťování, bez války, bez fašismu. Svět, kde člověk nebude člověku vlkem, ale soudruhem. Čest padlým! Sláva Rudé armádě! Ať žije mezinárodní solidarita! Ať žije socialismus!

1. květen není jen „svátkem jara a zamilovaných“ ani prázdným rituálem. 1. květen je připomínkou neústupného boje pracujících proti vykořisťování, útlaku a bezohledné moci kapitálu. Je to den, kdy si dělnická třída na celém světě připomíná svou sílu, své vítězství i pokračující zápas o spravedlnost, důstojnost a skutečnou rovnost.

Historie 1. máje je historií krve a potu těch, kdo se postavili tváří v tvář dravému systému, který staví zisk několika vyvolených nad životy milionů. Připomíná nám oběti chicagských dělníků z roku 1886, kteří se nezalekli střelby ani šibenic, aby vybojovali právo na osmihodinovou pracovní dobu — právo, které dnes kapitalisté opět chtějí zničit a nutit nás, abychom pracovali až do úplné smrti.

Každý rok je 1. květen varováním: práva nebyla darem shůry. Byla vydobyta stávkami, barikádami, vězením a krví. A pokud se necháme ukolébat falešným klidem, bude nám všechno zase ukradeno. Korporace, miliardáři a jejich politické loutky každým dnem ukrajují z našich životních jistot, drtí odbory, privatizují veřejné služby a nutí nás pracovat za almužnu, zatímco jejich bohatství roste do obscénních rozměrů.

Proto 1. květen není jen oslavou. Je výzvou k odporu. Výzvou k organizaci. Výzvou ke generálním stávkám, blokádám a revoluční solidaritě všech utlačovaných — bez ohledu na národnost, barvu pleti či pohlaví.

Dnes, více než kdy jindy, potřebujeme připomenout, že svět nepatří těm, kteří vlastní kapitál. Svět patří těm, kdo jej svou prací budují a udržují při životě. Bez dělníků, učitelů, zdravotníků, řidičů, uklízeček a dělníků u pásů by se tento systém během pár dní zhroutil.

Pravá síla je v jednotě pracujících. A 1. květen je jejím nesmrtelným symbolem.

Pryč s vykořisťováním! Pryč s kapitalismem! Ať žije boj za svobodnou a spravedlivou společnost!

Jakmile utichne konflikt na Ukrajině a Evropa se znovu nadechne k budování stabilnějších vztahů, bude čas k zamyšlení nad naší historickou pamětí. Blížící se 80. výročí osvobození Československa od nacistické okupace v roce 2025 představuje vhodnou příležitost k tomu, abychom se znovu zamysleli nad způsobem, jakým si připomínáme svou minulost.

V Praze, v samém srdci Dejvic, se nachází Vítězné náměstí. Název, který nese, odkazuje na poválečný optimismus a naději, ale málo kdy si připomínáme, kdo byli skuteční vítězové, kteří přinesli svobodu naší zemi. Sovětská Rudá armáda spolu s Československými jednotkami se rozhodující měrou podílela na osvobození Prahy a většiny Československa. A přesto dnes jejich památka ustupuje do pozadí, zatímco v Berlíně a ve Vídni zůstávají pomníky Rudé armády nedotčeny.

Proto přicházím s návrhem na přejmenování Vítězného náměstí na Náměstí Rudé armády. Tento krok by nebyl projevem nostalgie, ale důstojného uznání historické pravdy. Světová válka nebyla jenom epizodou dějepisu, ale zásadním momentem, kdy miliony lidí položily životy za to, abychom dnes mohli, žít v míru.

Alternativně by se náměstí mohlo nazývat Náměstí vítězů druhé světové války, což by zahrnovalo všechny spojenecké síly, které přispěly k porážce nacismu. V obou případech by ale šlo o krok, který by ukázal, že si historie nejen vážíme, ale také ji chápeme v její plné šíři a složitosti.

Je čas obnovit historickou spravedlnost a zajistit, aby Praha nadále byla městem, které si uvědomuje, komu vděčí za svou svobodu. Naše dějiny nejsou jednobarevné, ale pokud chceme být spravedliví, neměli bychom zapomínat na ty, kteří přinesli oběti pro budoucí generace.

Koordinátor strategické komunikace vlády (dále zkráceně KoStraKo) Otakar Foltýn nedávno vydal novou komunikační kartu. Ta se tentokrát zaměřuje na výroky prezidenta USA Donalda Trumpa, který kriticky hovořil o ukrajinském diktátorovi V. Zelenském. Na celý problém se nyní pojďme podívat trochu blíže, protože komunikační karta pokoutně koluje po sociálních sítích a byla rozesílána hlavně českým zákonodárcům. Dosud nebyla přeložena do angličtiny a nebyla transparentně zaslána dlouhodobému spojenci České republiky prezidentovi USA. Zavání to malou českou byrokratickou zákulisní politikou.

Obecný problém

Problém současné situace je, mimo jiné ve sporu mezi USA a Velkou Británií. Obě země sledují své vlastní zájmy a zájmy USA nejsou totožné se zájmy Britů. Britové jsou ale velmi schopní manipulátoři.

Evropští členové NATO a tím spíše členské státy EU nemají dostatečnou politickou sílu a kapacity na podporu Ukrajiny (dále UA), aby dál proti vůli vedení USA udržovali válečnou mašinérii. Pokud USA odmítnou nadále udržovat tento zbytečný konflikt, nebo svoji podporu výrazně sníží, UA s vysokou pravděpodobností válku prohraje. USA jsou si této situace vědomy.

Sociálními sítěmi putuje informace, že součástí dohody UA – Velká Británie je i tajná část o přístupu k nerostnému bohatství a možná i infrastruktuře. Proto má Zelenský problém podepsat dohodu s USA. Možná ale také i proto USA vyžadují dohodu, protože investovali obrovské částky do podpory UA a mohly by být odstaveny od kompenzace. V každém případě je pravděpodobné, že členské státy EU utřou lidově řečeno „hubu“ a nedostanou nic. Vlastně se bude opakovat situace z Iráku, kde ČR za svou podporu ilegálního válečnému úsilí USA nedostala žádnou zakázku a české firmy byly odstaveny.

Donald Trump označil Volodymira Zelenského za diktátora

Příčina je pravděpodobně v rozhodné politice Donalda Trumpa, který nechce udržovat horké pokračování zastaralé Studené války na Ukrajině proti Rusku, které iniciovala retardovaná Bidenova administrativa. Bidenova rodina na UA investovala, konkrétně na UA měl své obchodní zájmy syn J. Biden, kterému otec těsně před koncem svého prezidentského mandátu udělit pro jistotu milost.

Problém také je, že UA je černá díra na peníze, UA nevyhrává, byť nám naše mainstreamová média často tvrdí opak. USA mají obrovský rozpočtový problém. Snahy o úspory jsou přitom v USA nyní obrovské a naznačují, že situace je opravdu vážná. Z tohoto hlediska je nutné také zdůvodnit utrácení peněz na UA. Podle Trumpa je nutné Bidenovu loutku Zelenského zpochybnit, odstavit od moci a dát prostor tomu, aby mohl být zvolen prezident, který nebude chtít další zabíjení svých obyvatel a bude usilovat o mír. Např. Zalužnyj je přitom hodnocen jako člověk Británie, která má teď opačné zájmy.

Pokud se USA dohodly s Ruskem o podílu amerických firem na využívání severních oblastí Ruska (Arktidy) a přístupu na Rusy obsazená území, je to vrabec v hrsti. Zisky by byly větší, než případná dohoda se Zelenským. Odstavilo by to Evropu. Oslabení Evropy je dlouhodobý vedlejší cíl USA.

„Tyto výroky byly odsouzeny ukrajinskými představiteli…

Vcelku logicky dosavadní ukrajinští představitelé těžko mohli něco jiného říci. Zelenskému dýchají na záda konkurenti (Porošenko, Arestovič, Zalužný…). To že zakázal opozici, jej nezachrání. Evropská oligarchie křičí, neboť si uvědomuje, že její investice do konfliktu je ohrožena. D. Trump ale už sdělil, že chce po UA vrátit 500 miliard dolarů. Je klidně možné, že když UA odmítne návrh mírových podmínek dohodnutých USA a Ruskem, Trump si umyje ruce a nechá to na Evropě. Průšvih s prohranou válkou padne na oligarchii EU a on zajistí přístup firem USA ke zdrojům, přičemž rusové dohody vždy drží.

Dalším Trumpovým cílem je snaha oddělit Rusko od Číny. Obě velmoci porazit nemůže. Musí je rozdělit. Má problémy s technickou inteligencí, se surovinovou základnou, absencí průmyslové výroby. Oddělit tyto dva hráče od sebe je jediná možnost. Na rozdíl od Číny není EU rovnocenný hráč. Pod vlivem a kontrolou USA je rozhádaná, nejednotná, vojensky nevýkonná a ničí si ekonomiku. USA hrají svou hru a těží z toho, že EU není schopna žádné jednotné akce.

„Neuznáváme okupovaná UA území“

Tato teze je v komunikační kartě irelevantní. UA nemůže do NATO, nemá vyřešený problém hranic, což je naprosto zásadní překážka. USA už NATO tak moc nepotřebují. Lehce by se mohly dostat do sporu s jadernou velmocí a o to USA nestojí. Hrají vyšší hru.

Kosovo taky neuznaly všechny státy a stalo se něco? Nic. Je to výkřik do tmy. Takže Rusové evropské firmy odstřihnou od rekonstrukce obsazených území a to zase nahrává USA.

„Tato válka probíhá v Evropě"

To je pravda. Evropané zatím pro její ukončení neudělali nic, neboť jim to Bidenova administrativa nedovolila. Evropská komise není autorita a v čele stojí rusofobové. Zvláštní neprofesionalita je volba ministryně zahraničí pod dřívějším vlivem USA. Představitelé evropských států evidentně jen opakují Bidenovu agendu – viz zaseklá páska o mírových jednotkách NATO na linii dotyku.

„Evropské státy musí zvýšit dodávky zbraní“

Další tragikomické prohlášení – jsme závislí na zbrojním průmyslu USA. Evropský průmysl je roztříštěný, příliš mnoho typů techniky, příliš malá unifikace. A např. Polákům bude ještě nejméně 5 let trvat, než zvládnou to, co už nakoupili. Je zde příliš velký chaos zbraní. Také nákupy na dluh. Hrozí jim, že se zatíží dluhovými splátkami a provozními výdaji. Zbytek nestojí za to řešit. Všichni stavěli expediční armády na boj s asymetrickým nepřítelem.

Celá EU a i Velká Británie jsou zadlužení a nemají, kde na to vzít. Pokud si budou půjčovat, je to cesta do pekla. Navíc výhodu získají USA. Možná až 60% výdajů skončí u jejich firem.

„Mandát prezidenta Zelenského…

Jedná se o alibi. Bylo možné zorganizovat volby v Afghánistánu a není možné je zorganizovat na UA? Problém je prý je, že spousta osob je v zahraničí, zejména v ČR, Polsku nebo Německu, ale po ukončení konfliktu tento problém odoadá, všichni se mohou vrátit rychle domů. Pokud je vůle, volební seznamy se dají sestavit. Ukrajinský stát musí mít přehled také o dávkách, které osoby na cizích územích pobírají. Osoby v zahraničí případně mohou volit na konzulátech, nebo jim státy pomohou s volebními místnostmi. Vojáci mohou volit v rámci jednotek. Problém je, že Zelenskyj zakázal opozici, ale i tak má problém. Ve volebních preferencích jej přeskočil Zalužný. Podle informací UA přípravu na volby již zahájili. USA asi přiměje UA k demokracii.

Závěr

Vedení USA chce nyní řešit své dlouhodobě nakumulované domácí ekonomické problémy a přestat utápět své finance v senilní Studené válce na Ukrajině proti Rusku. Pokud to neudělá, mohlo by se stát, že vliv USA ve světě klesne pod míru, která by způsobila závažnou destabilizaci USA. K tomu stejně pravděpodobně postupně dojde, neboť Trumpovy návrhy na řešení jen reprodukují staré přístupy, zatímco organizace zemí globálního Jihu BRICS+ stálé více smysluplně roste a rozšiřuje se.

V roce 2021 jsme byli svědky bezprecedentního pokusu o mocenský puč, který se odehrával pod rouškou zdravotního stavu tehdejšího prezidenta Miloše Zemana. Pravicová vláda Petra Fialy, v té době ještě v roli vznikající koalice, spolu se Senátem využila situace a snažila se obejít vůli voličů. Šlo o promyšlený plán, jehož cílem bylo kompletní převzetí moci, a to i za cenu ohýbání ústavy a pošlapání demokratických principů.

Manipulace se zdravotním stavem prezidenta

V říjnu 2021 byl prezident Zeman hospitalizován, což okamžitě vyvolalo vlnu spekulací a tlak na jeho odvolání podle článku 66 Ústavy ČR. Hlavním aktérem této operace se stal Senát, přičemž jeho představitelé, včetně tehdejšího předsedy Miloše Vystrčila, se snažili prosadit aktivaci článku, který by umožnil odebrání prezidentských pravomocí. Závažné ovšem bylo, že tak činili na základě neúplných informací a mediálních spekulací, nikoli na základě oficiálního lékařského stanoviska.

Cílem tohoto procesu nebyla ochrana ústavnosti nebo zájmu občanů, ale čistě pragmatická snaha zajistit si volné pole pro politické rozhodování bez jakékoli kontroly prezidenta. Fialova koalice, která se právě připravovala na převzetí vlády, tento tlak podporovala, protože chtěla obejít tradiční procesy a urychlit jmenování svého kabinetu.

Role Markéty Pekarové Adamové

Jednou z klíčových postav tohoto puče byla Markéta Pekarová Adamová, která se po říjnových volbách 2021 stala předsedkyní Poslanecké sněmovny. Právě ona byla jedním z hlavních hlasů prosazujících aktivaci článku 66, ačkoli neexistovaly žádné právně relevantní důvody k tak radikálnímu kroku. Její neochota respektovat demokratické principy a snaha o účelovou interpretaci ústavy byla jedním z nejzávažnějších momentů této politické hry.

Dnes, když Pekarová Adamová oznámila, že ze zdravotních důvodů již nebude obhajovat svůj mandát, je vhodné si připomenout, jak aktivně se podílela na tehdejším pokusu o obejití prezidenta a koncentraci moci ve prospěch pravicové vlády. Její odchod z politiky lze vnímat jako důsledek neúspěchu tohoto puče a následného rozčarování veřejnosti nad jejími kroky.

Poučení pro budoucnost

Události roku 2021 ukázaly, jak křehká může být demokracie, pokud ji politické elity využívají pro své vlastní účely. Snaha pravicových stran obejít prezidenta Zemana pod záminkou jeho zdravotního stavu byla varovným signálem, jak snadno lze manipulovat veřejné mínění a jak mocenské ambice mohou převážit nad demokratickými principy.

Je třeba si tyto události připomínat a zabránit tomu, aby se podobné pokusy o politický puč opakovaly v budoucnosti. Naše demokracie musí stát na pevných základech ústavního pořádku, nikoli na účelových interpretacích, které slouží jen úzké skupině mocenských hráčů.