V roce 2021 jsme byli svědky bezprecedentního pokusu o mocenský puč, který se odehrával pod rouškou zdravotního stavu tehdejšího prezidenta Miloše Zemana. Pravicová vláda Petra Fialy, v té době ještě v roli vznikající koalice, spolu se Senátem využila situace a snažila se obejít vůli voličů. Šlo o promyšlený plán, jehož cílem bylo kompletní převzetí moci, a to i za cenu ohýbání ústavy a pošlapání demokratických principů.

Manipulace se zdravotním stavem prezidenta

V říjnu 2021 byl prezident Zeman hospitalizován, což okamžitě vyvolalo vlnu spekulací a tlak na jeho odvolání podle článku 66 Ústavy ČR. Hlavním aktérem této operace se stal Senát, přičemž jeho představitelé, včetně tehdejšího předsedy Miloše Vystrčila, se snažili prosadit aktivaci článku, který by umožnil odebrání prezidentských pravomocí. Závažné ovšem bylo, že tak činili na základě neúplných informací a mediálních spekulací, nikoli na základě oficiálního lékařského stanoviska.

Cílem tohoto procesu nebyla ochrana ústavnosti nebo zájmu občanů, ale čistě pragmatická snaha zajistit si volné pole pro politické rozhodování bez jakékoli kontroly prezidenta. Fialova koalice, která se právě připravovala na převzetí vlády, tento tlak podporovala, protože chtěla obejít tradiční procesy a urychlit jmenování svého kabinetu.

Role Markéty Pekarové Adamové

Jednou z klíčových postav tohoto puče byla Markéta Pekarová Adamová, která se po říjnových volbách 2021 stala předsedkyní Poslanecké sněmovny. Právě ona byla jedním z hlavních hlasů prosazujících aktivaci článku 66, ačkoli neexistovaly žádné právně relevantní důvody k tak radikálnímu kroku. Její neochota respektovat demokratické principy a snaha o účelovou interpretaci ústavy byla jedním z nejzávažnějších momentů této politické hry.

Dnes, když Pekarová Adamová oznámila, že ze zdravotních důvodů již nebude obhajovat svůj mandát, je vhodné si připomenout, jak aktivně se podílela na tehdejším pokusu o obejití prezidenta a koncentraci moci ve prospěch pravicové vlády. Její odchod z politiky lze vnímat jako důsledek neúspěchu tohoto puče a následného rozčarování veřejnosti nad jejími kroky.

Poučení pro budoucnost

Události roku 2021 ukázaly, jak křehká může být demokracie, pokud ji politické elity využívají pro své vlastní účely. Snaha pravicových stran obejít prezidenta Zemana pod záminkou jeho zdravotního stavu byla varovným signálem, jak snadno lze manipulovat veřejné mínění a jak mocenské ambice mohou převážit nad demokratickými principy.

Je třeba si tyto události připomínat a zabránit tomu, aby se podobné pokusy o politický puč opakovaly v budoucnosti. Naše demokracie musí stát na pevných základech ústavního pořádku, nikoli na účelových interpretacích, které slouží jen úzké skupině mocenských hráčů.

Partyzánská skupina Zarevo se během druhé světové války stala legendou odboje na českém území. Jejich bojové operace v oblasti Železných hor a na Kutnohorsku byly symbolem odvahy a odhodlání čelit nacistické okupaci. Díky své strategii, vynalézavosti a neohroženosti se zapsali do historie jako jedni z klíčových aktérů domácího odboje. Jejich pohyb nebyl jen ve výše uvedených oblastech, ale zasahoval i dále na Vysočinu. V prosinci 2024 si připomínáme 80 let od tragických událostí v obci Krasnice na Pardubicku, kde bylo v nerovném boji, zastřelo několik partyzánů této skupiny. Tedy v oblasti Železných hor.

Těžko přístupný terén Železných hor se ukázal jako ideální základna pro partyzánské aktivity. Zarevo zde našlo nejen úkryt, ale i ideální podmínky pro plánování a provádění operací. Husté lesy poskytovaly krytí a místní obyvatelé se stali cennými spojenci, kteří partyzány podporovali jídlem, informacemi a zázemím. Podobně se v železnohorských lesích ukrývali i další partyzáni ze skupiny Mistr Jan Hus.

Na Kutnohorsku Zarevo proslulo řadou odvážných sabotážních akcí, které výrazně narušily nacistickou logistiku a komunikaci. Mezi nejvýznamnější operace patřilo:

Útok na železniční trať: Zarevo úspěšně vyřadilo z provozu klíčovou železniční spojku, čímž zpomalilo přesuny německých jednotek a zásob na východní frontu.

Přepadení vojenského konvoje: Skupina provedla odvážný přepad německého konvoje převážejícího zbraně a munici. Zásoby byly převezeny do jejich základny v Železných horách a využity pro další akce.

Ničení telegrafních linek: Sabotáž telegrafní infrastruktury paralyzovala komunikaci mezi okupačními silami a poskytla spojeneckým jednotkám strategickou výhodu.

Jedním z nejdůležitějších faktorů úspěchu Zareva byla podpora místního obyvatelstva. Lidé v obcích pod Železnými horami i na Kutnohorsku poskytovali partyzánům nejen logistickou podporu, ale i morální oporu. Díky jejich odvaze a mlčenlivosti se partyzánům dařilo vyhýbat nacistickým represím a získávat cenné informace o pohybu nepřátelských jednotek. Smutný osud ale postihl podporovatele partyzánů ze skupiny Mistr Jan Hus v obci Lipovec, kdy jich desítky byly odvlečeny, a zemřeli v koncentračních táborech.

Partyzánská skupina Zarevo přispěla významnou měrou k oslabení nacistické kontroly nad českým územím. Jejich hrdinství v Železných horách a na Kutnohorsku zůstává inspirací pro všechny, kdo věří v boj za svobodu a spravedlnost. Po válce byla jejich činnost oceněna, a mnozí členové skupiny se stali respektovanými osobnostmi v obnově země.

Dnes jsou Železné hory a Kutnohorsko nejen krásnými krajinami, ale i místy, která připomínají statečnost těch, kdo se nebáli postavit zlu. Skupina Zarevo zůstává zářivým příkladem odvahy a odhodlání, které nás i dnes inspirují k tomu, abychom nikdy nezapomněli na hodnoty svobody a solidarity. Čest památce všem osvoboditelům, ať už byli odkudkoliv!

17. listopad 1939 představuje v historii Československa a světa důležitý mezník, kdy mladí studenti povstali proti nacistickému útlaku, který pustošil naši zemi. Tento den se stal symbolem odvahy, síly a obětavosti, který si dnes připomínáme jako Mezinárodní den studentstva, jediný mezinárodní den věnovaný studentům a jejich boji za svobodu.

Druhá světová válka přinesla do Československa strach a bolest. V září roku 1938 nacisté zabírali Sudety, a když v březnu 1939 vtrhli do zbytku země, nastal čas okupace, která český národ svírala železnou rukou. Čechy a Moravu přejmenovali nacisté na Protektorát a zavedli tvrdá pravidla, jejichž cílem bylo potlačit českou kulturu, národní identitu a vštípit pocit podřízenosti.

V září roku 1939 propukly v Praze masové protesty proti nacistické nadvládě. Začala rezistence a studenti, kteří se stali jejími čelními představiteli, vyšli do ulic. Dne 28. října 1939, na výročí založení Československé republiky, zorganizovali masovou demonstraci. Během těchto protestů byl nacisty smrtelně zraněn student medicíny kutnohorský rodák Jan Opletal, který se stal jedním z prvních symbolů odporu proti nacismu a fašismu.

Opletalova smrt vyvolala vlnu smutku i hněvu. Jeho pohřeb dne 15. listopadu se stal tichou demonstrací národní jednoty. V reakci na tyto události Hitler nařídil tvrdý zákrok proti českému studentstvu. V ranních hodinách 17. listopadu 1939 nacistické jednotky vtrhly na koleje českých vysokých škol, devět studentských vůdců bylo popraveno a stovky dalších studentů poslali do koncentračních táborů. Vysoké školy byly uzavřeny a vzdělání bylo tvrdě omezeno.

Tento den zůstal nesmazatelně zapsán do paměti národa jako symbol nesmírné odvahy studentů, kteří se neváhali postavit mocnému a krutému nepříteli. Tragické události 17. listopadu 1939 však měly dalekosáhlý dopad i za hranicemi Československa. Během druhé světové války byl tento den uznán jako Mezinárodní den studentstva a stal se symbolem studentského odporu vůči nesvobodě, nadvládě a útlaku.

Dnes, 85 let po těchto tragických událostech, nám všem Mezinárodní den studentstva připomíná nejen hrůzy válečných let, ale především odvahu a odhodlání mladé generace. Je mementem i inspirací pro všechny generace studentů po celém světě, aby se nevzdávali, bojovali za svá práva, svobodu a demokracii.

Památka na hrdiny 17. listopadu 1939 je dodnes živá a jejich odkaz zůstává vryt do dějin Česka, Československa a celého světa jako věčné poselství: že svoboda, za kterou stojí bojovat, nikdy není samozřejmostí, ale vyžaduje statečnost a odhodlání se obětovat.

Dne 7. listopadu 2024 si připomínáme výročí jedné z nejvýznamnějších událostí moderních dějin – Velké říjnové socialistické revoluce, která proběhla v roce 1917. Události, které se odehrály v Petrohradě před 107 lety, změnily nejen Rusko, ale i celý svět. Tato revoluce představovala hluboký zlom, kdy vykořisťovaní a utlačovaní lidé převzali moc do vlastních rukou, čímž se začala formovat socialistická společnost usilující o beztřídní společnost, sociální spravedlnost a rovnost.

Velká říjnová socialistická revoluce byla reakcí na dlouhá desetiletí chudoby, nerovnosti a nespravedlnosti, které trápily Rusko pod vládou carského režimu Mikuláše II. V roce 1917 vyvrcholily dlouhodobé rozpory a těžkosti způsobené první světovou válkou a krizí, což vedlo ke svržení starého režimu a nastolení nové vlády, která slibovala ukončení vykořisťování dělníků a rolníků. Do čela revoluce se postavil V. I. Lenin, jehož mnohé myšlenky jsou dodnes velice cenné. Zásluhou revoluce vznikl první socialistický stát na světě, který přinesl ideály rovnosti a sociální spravedlnosti prostřednictvím kolektivního vlastnictví a plánování.

Odkaz Velké říjnové revoluce přesahuje samotné Rusko. Revoluce inspirovala řadu dalších vykořisťovaných a utlačovaných k tomu, aby přehodnotili ekonomické, politické a společenské struktury ve svých zemích a bojovali za práva pracujících a utlačovaných. Tato revoluce poskytla naději na svět, kde by spravedlnost a rovnost mohly být dosaženy, a motivovala generace lidí na všech kontinentech k tomu, aby usilovaly o změnu. Myšlenky a hodnoty, které revoluce prosazovala – práva dělníků, spravedlivé rozdělení bohatství a ukončení třídního vykořisťování – mají v mnoha ohledech nadčasový význam. V dnešní době, kdy je společnost pod tlakem „diktatury kapitálu“ jsou myšlenky socialismu aplikované do řízení a fungování politiky a ekonomiky více než potřebné. Nesmíme podléhat tlaku kapitálu, který razí falešnou myšlenku, že není jiná alternativa.

I přes kritické historické hodnocení si musíme uvědomit, že Velká říjnová revoluce otevřela nové možnosti a přinesla zásadní myšlenky, které ovlivnily 20. století a formovaly světové dějiny až do současné doby. Vedla k založení Sovětského svazu, státu, který zásadně přispěl k vítězství nad fašismem a nacismem ve druhé světové válce, a také k rozvoji vědy, ekonomiky, společnosti, kultury a vzdělávání. Byl to právě Sovětský svaz, který jako první spustil jadernou elektrárnu, vypustil první vesmírnou družici a jeho občan se stal první člověkem ve vesmíru. Inspirace pro změnu k lepšímu, kterou tato událost přinesla, má stále co říct i dnešnímu světu, který se potýká s rostoucími sociálními nerovnostmi, klimatickou krizí a nejistou budoucností pro mnohé lidi po celém světě. Tyto myšlenky jsou návratem budoucnosti, kterou Velká říjnová socialistická revoluce inovativně přinesla.

Odkaz Velké říjnové socialistické revoluce nám připomíná, že snaha o spravedlivější a rovnější společnost je nejen možná, ale i nezbytná. Naše generace stojí před úkoly, které vyžadují odvahu a vizi podobnou té, kterou měli revoluční vůdci v roce 1917. Je na nás, abychom se inspirovali jejich ideály a pracovali na budoucnosti, kde bude spravedlnost a rovnost dosažitelná pro všechny. Nenechme si ničit své životy i planetu, kterou nám ničí globální kapitalismus, který bezohledně vykořisťuje lidi a drancuje planetu, neboť mu jde jen o další expanzi a akumulaci kapitálu. Myšlenky socialismu a sociálně spravedlivé společnosti jsou nutností a posunem do vyšší fáze civilizace, která čeká na svoji šanci.

Vážení čtenáři, dovolte mi, abych vám představil jednoho z nejslavnějších chameleónů naší politické scény – pana prezidenta Petra Pavla. Tento mistr proměn, vycvičený v socialistické škole ideologických gymnastů, se za svou nejen politickou kariéru vskutku nezastavil před ničím. Věděli jste, že i příroda sama se inspirovala jeho schopností převlékat kabát? Nejspíš proto mění chameleóni barvy.

Petr Pavel, kdysi hrdý člen KSČ, voják zocelený službou v minulém režimu, který věřil ve světlé zítřky socialismu, se dnes chopil nového kabátu – tentokrát toho demokratického. S ním hrdě stoupá po boku bývalých disidentů a na oficiálních ceremoniích, jako byl ten 28. 10., předává státní vyznamenání lidem, kteří určitým způsobem bojovali proti režimu, kterému kdysi věřil. Jestlipak přitom cítí ten zvláštní pocit ironičnosti situace? Nebo je to možná pro něj jen „důležitý okamžik překonání minulosti“?

Podívejme se na některá jména, která se letos dočkala ocenění z rukou našeho prezidenta. Jedním z nich je Anna Šabatová, disidentka, která se postavila proti minulému režimu, za který by tehdy mladý člen KSČ Petr Pavel možná i hrdě stál. Překvapuje vás to? Inu, pro prezidenta Pavla zřejmě není nikdy pozdě na symbolické gesto, kterým konečně „napraví“ svou minulost – ale pozor, aby ho u toho nepošimral ten starý stranický průkaz v kapse.

A co teprve Ondřej Vetchý! Slavný herec, bojovník za svobodu slova a člověk, který ve svých rolích zosobňuje „morální hodnoty a odvahu“. Tak jako například v Černých baronech. A teď si to představte: na Hradě O. Vetchý dostává vyznamenání od bývalého člena komunistické strany, který se kdysi na podobné hrdiny koukal skrz prsty. Absurdní divadlo, jak z pera absurdního disidenta Václava Havla. O. Vetchý přijímá ocenění od prezidenta, jehož minulost je s režimem natolik prorostlá, že by potřeboval opravdu silný politický herbicid, aby se jí zbavil.

Celý tento scénář by mohl být směšný, kdyby ovšem nebyl reálný. Prezident P. Pavel jako mistr politické transformace nám znovu a znovu připomíná, že kdo se jednou zocelí ve správné době a správném režimu, dokáže být loajální vždy. Snad se i dočkáme dne, kdy Petr Pavel ocení sám sebe za schopnost přizpůsobit se každému větru, který politickými koridory zafouká.