Senátorka Miroslava Němcová se stala obětí zákeřné dezinformační kampaně. Podle vlastních slov nikdy nenapsala tweet, ve kterém by vyzývala k blokádě Leningradu. Ano, čtete správně – Miroslava Němcová, která v každém druhém projevu zmiňuje ruskou hrozbu, se najednou cítí poškozena tím, že jí někdo přisoudil protiruské vyjádření.

„Je to podlé a nehorázné! Nikdy bych nic takového nenapsala,“ rozhořčila se senátorka, která je známá svou kritikou Moskvy tak vehementní, že by mohla směle konkurovat západním zpravodajským agenturám. „Nechápu, proč se dezinformátoři zaměřili právě na mě,“ dodala žena, která posledních deset let varuje před ruskými vlivy snad i ve složení tavených sýrů.

Zatímco Němcová lomí rukama nad tím, jak je chudák pronásledovaná, bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv na nic nečekal a rovnou jí popřál smrt. Zdá se, že v Kremlu stále platí, že nejlepší obranou je útok. A co na to experti na dezinformace? Ti mají jasno – jde o typickou ruskou kampaň.

Ale co když je všechno jinak? Co když tentokrát dezinformace skutečně pochází z Česka, jak sama Němcová naznačila? Možná za tím stojí nějací její fanoušci, kteří se rozhodli její názory trochu popohnat správným směrem. Nebo se snad v ODS odehrává tajná operace, jejímž cílem je ukázat, že i ti největší kritici Kremlu mohou být oběťmi informační války?

A co na to náš slavný koordinátor strategické komunikace vlády Otakar Foltýn? Ten zatím mlčí, ale jakmile se probudí a usoudí, že už je dostatečně bezpečné tweet označit za dezinformaci, jistě se dozvíme víc. Do té doby musíme Němcové buď věřit, nebo se držet osvědčeného pravidla, že když něco vypadá jako M. Němcová, mluví jako M. Němcová a tváří se jako M. Němcová, pravděpodobně to bude M. Němcová.

Nevládní neziskové organizace (NNO) hrají ve společnosti někdy také důležitou roli – poskytují sociální služby, chrání životní prostředí, podporují lidská práva a pomáhají v krizových situacích. Mnohé z nich vykonávají svou činnost s opravdovým zápalem a užitečností. Problém však nastává v momentě, kdy jsou financovány ze státního rozpočtu, přičemž jejich hospodaření je neprůhledné, efektivita nejasná a v některých případech dokonce zasahují do politických a geopolitických otázek. Na což poukázali nositelé Nobelovy ceny Daron Acemoglu a James Robinson ve své knize Proč státy selhávají.

Jedním z hlavních problémů je financování NNO přímo ze státního rozpočtu. Zatímco smyslem neziskových organizací by mělo být získávání prostředků skrze dary, granty nebo vlastní ekonomickou činnost, v České republice a mnoha dalších zemích dostávají nemalé prostředky přímo od státu. Jen v České republice se jedná o miliardy korun ročně, přičemž veřejnost často nemá přístup k detailním údajům o tom, jak jsou tyto prostředky využity.

Kontrola efektivity je slabá – často chybí konkrétní ukazatele přínosu těchto organizací, měření dopadů jejich činností bývá nedostatečné a státní audity nejsou vždy důsledné. To vede k tomu, že mnoho organizací získává finance na projekty, jejichž skutečný dopad je sporný, nebo dokonce zanedbatelný. Nejednou se zjistilo, že příjemci peněz ze státního rozpočtu si peníze rozdělili mezi sebe a pomoc se do oblastí, kam směřovala, tak vůbec nedostala. Jedná se zejména o řešení problémů v Africe nebo také problém s migrací. Z tohoto důvodu nově zvolený americký prezident Donald Trump sáhl k významnému kroku, kdy zastavil jakékoliv financování neziskový organizací.

Další kontroverzní otázkou je, že některé státem dotované neziskové organizace nejsou čistě humanitární či veřejně prospěšné, ale mají silný politický nebo ideologický rozměr. Mnohé se aktivně zapojují do politického aktivismu, lobbingu či propagace konkrétních ideologií. Proč by měl stát dotovat organizace, které ovlivňují veřejné mínění a politické procesy, často jednostranně a bez skutečné demokratické kontroly? Zde můžeme poukázat na problém Člověka v tísni, kdy tato nezisková organizace finančně podporuje disidentské skupiny v zemích jako Bělorusko, Čína nebo Rusko, ale již je moc nezajímá situace v jiných zemích, kde třeba dochází k omezování sociálních práv. NNO jde tedy o to zavést v různých zemích chaos, který je režírován ve stylu majdanu a následně přechod na určitý typ pravicového extrémismu a diktaturu kapitálu.

Navíc v mezinárodním kontextu existují příklady, kdy některé NNO sehrály klíčovou roli v destabilizaci určitých zemí. Zahraničně financované nevládní organizace byly v minulosti zapojeny do různých „barevných revolucí“ (Ukrajina) či podpoře opozičních hnutí, což vedlo k politickému chaosu a společenské destabilizaci. V poslední době (2025) můžeme tuto snahu o destabilizaci pozorovat na Slovensku. Přítomnost těchto aktivit v některých zemích vede k otázkám, zda jsou skutečně nezávislé, nebo zda slouží zájmům konkrétních politických či ekonomických skupin. Vesměs se ukazuje, že NNO jsou napojeny na ekonomické a ideologické kruhy kolem George Sorose.

Jestliže mají být nevládní organizace skutečně nezávislé, neměly by být závislé na státních dotacích. Z tohoto důvodu je nutné zavést následující opatření:

Přísná kontrola financování – Veřejnost by měla mít přístup k jasným a přehledným informacím o tom, kam peníze plynou a s jakými výsledky. Z tohoto důvodu je nutné, aby NNO spadaly pod registr smluv.

Omezení dotací – Stát by měl podporovat pouze organizace s prokazatelným přínosem, nikoliv politické aktivisty či lobbistické skupiny. Je jasné, že stát musí mít zájem o rozvoj neziskového sektoru v těch oblastech, kde sám buď selhává, nebo na danou věc nestačí. Jako příklad si můžeme uvést sociální služby. Zejména terénní. Nebo například pomoc při živelných pohromách – povodních atd.

Vyšší odpovědnost – Organizace, které selhávají ve své činnosti nebo nejsou schopny doložit efektivitu, by měly přestat čerpat státní finance. Případně by již načerpané finanční prostředky měly vrátit a za mrhání prostředků musí nést odpovědnost patřiční lidé.

Zákaz financování s politickým podtextem – Neziskové organizace, které se aktivně zapojují do politických kampaní či geopolitických projektů, by neměly dostávat veřejné prostředky, protože jsou používány jako nástroj na destabilizaci, vměšování a ovlivňování proti určité skupině lidí. Nesmí plnit funkci politické strany nebo hnutí a nesmí být s politikou jakkoliv spojovány.

Nevládní neziskové organizace mohou být přínosné, ale jen tehdy, pokud fungují transparentně, efektivně a s jasně definovaným cílem. Jinak se z nich stává neprůhledný nástroj politického a ideologického vlivu, který je financován z kapes daňových poplatníků – často bez jejich vědomí a souhlasu. Tato skutečnost se musí změnit co nejrychleji, aby finančními prostředky nemrhalo a NNO nás nakonec nezahnaly na pokraj světového konfliktu, když budou destabilizovat určitou část světa a suverénní a svrchované státy.

Politickou polarizaci na Slovensku mají na svědomí bývalé pravicové vlády, které byly u moci před nástupem současné vlády Roberta Fica, která nastoupila v říjnu 2023. Tehdejší neoliberálně - neokonzervativní vlády Igora Matoviče (2020-2021) a Eduarda Hegera (2021-2023) a pseudoúřednická vláda Ludovíra Ódora (2023) perzekuovaly opoziční politiky, kriminalizovaly je a vyostřovaly společenské napětí nenávistnými projevy. Zároveň svými vojenskými aktivitami v zahraničí přispěly k celkové proměně situace ve veřejné sféře, kterou stále vice táhly k násilí a militarizaci.

Po vítězství Smeru - sociální demokracie ve volbách v roce 2023 a sestavení Ficovy koaliční vlády došlo v této politicky vyhroceně polarizované situaci k pokusu o atentát na Roberta Fica. Zasáhlo ho několik kulek a málem násilný útok nepřežil. Nakonec se lékařům podařilo zachránit jeho život.

Tento čin krajního extremismu zcela změnil slovenskou politiku. Nyní už nikdo soudný nehazarduje s vypjatými ideologickými útoky na premiéra Fica, které stupňují násilnou společenskou atmosféru. Bohužel velká část slovenské pravicové opozice neustává v politické polarizaci. Premiér Fico oznámil, že slovenské statní instituce mají indicie, které ukazují na pokus o politickou destabilizaci, jež může vést k novému majdanu. Za této situace však slovenská pravicová opozice neustává v nátlaku na vládu a pořádá demonstrace, jež dále přispívají k politické destabilizaci. Na podporu svých kroků si navíc slovenská pravicová opozice zve české herce, jako Ivana Trojana nebo Bolka Polívku. Tedy pravicově orientované zástupce českého showbyznysu.

Ficova vláda, která má odvahu obnovovat sociální spravedlnost v zemi a bránit slovenskou suverenitu, je pod tlakem jak slovenských, tak zahraničních pravicových destabilizačních sil. Fico se však i za této situace nevzdává a snaží se o energetické zabezpečení své země plynem a revitalizaci slovenské ekonomiky. Nyní jsme v okamžiku, kdy je potřeba projevit solidaritu s demokraticky zvolenou slovenskou sociálně zaměřenou vládou. Občané a politici mohou svým politickým postojem prokázat, na které straně stojí. Buď na straně sociální spravedlnosti, suverenity, demokracie a míru nebo na straně asociální agrese, závislosti země, majdanu a autoritářské politiky.
 

Určitě nikdo nebude zpochybňovat, že pan Vajíčko jako náčelník Generálního štábu byl neschopný. Nechal poklesnout počet vojáků, a to v situaci, kdy bylo peněz dost a ministerstvo obrany, útoku a útěku je ani nestíhalo utrácet. Musel být tedy odvolán a v první linii povýšen do centrály NATO.

Dnes je pan Vajíčko vrchním velitelem ozbrojených sil a může se tedy věnovat tomu, co dělal celý život: radit ostatním. Jako vrchní velitel ozbrojených sil je nadřízeným všech vojáků, tedy i KoStraKo Foltýnovi. Oba dva jsou stále vázání přísahou vojáka, kde jedna z vět přísahy zní

Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, připravovat se k obraně České republiky a budu ji bránit proti vnějšímu napadení.

Anděl pravdy Foltýn však zemi proti vnějšímu napadení zemi nebrání. Hledá vnitřního nepřítele, jak sám přiznává, chová se tedy jako policejní plukovník. Neměl by pan Vajíčko usilovat o to, aby vojáci dělali to, k čemu přísahali? Neslušela by Hauptwahrführerovi z ÚV spíše funkce prezidenta Interpolu? Předsedu Vojenského výboru jsme už měli.

Předseda Fiala v nesmiřitelném boji proti dezinformátorům a všem nepřátelům, s geniální prozíravosti stanovil perspektivu a konkrétní cesty dalšího vývoje Sametové revoluce. Tematicky zhodnotil poučení z revoluce proti Babišovi, zkušenosti z prvních let budování demokracie v obklíčení dezinformací a obhájil přitom a dále rozvinul havlovské učení o vítězství pravdy v jedné zemi. Foltýnovsko - fialovská orientace na vítězství pravdy v Česku se stala se zákonem jeho vlády.

Hlavním úkolem bylo přeměnit českou zemi ze země průmyslové v zemi bez průmyslu. Předseda Fiala, řídě se Foltýnovými pokyny, vypracoval poučku o hodném západním plánu. Vítězství fialovské desindustrialisace však nebylo možno dosáhnout bez potření prokremelsko-dezolátského bloku. Vláda za vedení předsedy Fialy tento blok rozdrtila. Dle předsedy Fialy ideově vyzbrojila vládu a zajistila jednolitost a semknutost jejích řad. Pod vedením předsedy Fialy byli s cesty smeteni dezinformátoři a obránci svobody projevu. Na základě pokynů předsedy Fialy a za jeho pevného vedení začalo se Česko přetvářet k nepoznání. Ani jedna oblast, ani jedna otázka desindustrialisace neunikla pozornosti předsedy Fialy. Z jeho iniciativy byla utlumena mnohá průmyslová odvětví, přikročilo se k vybudování druhé kmotrovské a zločinecké základny v zemi, ke vkladům tisíců korun do spřízněných finančních závodů.

Originál: https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1953/3/7/2.png