Jan Lipavský, doposud známý jako pirátský kapitán naší zahraniční flotily, přichází s překvapivým, ale ve své podstatě ne až tak šokujícím manévrem. Pirátská loď, zdá se, nabírá vodu a místo toho, aby se chopil kormidla a statečně čelil vlnám, ministr zahraničí se rozhodl přeskočit na jinou palubu. Možná mu už prostě není příjemné být členem posádky, která už není na vrcholu politické vlny.

Piráti oznámili svůj odchod z vlády Petra Fialy a Jan Lipavský se ihned připojil k vlně odcházejících. Ale pozor! Nejen že rezignuje na post ministra zahraničí, ale rovnou se loučí s celou pirátskou posádkou. Tento krok nenechá nikoho chladným – zvláště jeho bývalé stranické kolegy, kteří mohou nyní přemýšlet, zda jim na palubě nezůstalo pár krys, které by rovněž rády zamávaly vlajkou na rozloučenou.

Ještě nedávno Lipavský alespoň předstíral, že je pevnou kotvou pirátského programu, přestože nejeden komentátor už dříve upozorňoval na to, že ministr zradil nejen své názory ale i program Pirátů. Realita teď potvrdila, že Lipavský není tak úplně ten pevný základ. Spíše než na principy a hodnoty nyní vypadá, že se spíše orientuje podle větru. A když už nefouká tak, aby napnul pirátské plachty, je čas hodit kotvu jinam.

To, že Lipavský nyní opouští svou mateřskou stranu, přirozeně vyvolává názory, že mu šlo vždy hlavně o osobní kariéru. Oportunismus je v politice sice běžnou praxí, ale v tomto případě je fascinující sledovat, jak rychle se člověk může odklonit od hrdých prohlášení o "jiné politice" a "službě veřejnosti".

Lipavský, který si během svého nedlouhého působení v ministerském křesle vybudoval renomé nevzdělaného ale o to více fanatického papouška amerických frází, teď zřejmě nebude dlouho váhat a najde si pro svoji politickou funkci podporu u jiné politické strany nebo samotného soudruha generála prezidenta Petra Pavla. Však zná politické heslo: pokud dokážete včas přeskočit, zůstanete suchý anebo alespoň neutopený.

A co na to Piráti? No, ti teď mají víc než dost starostí sami se sebou. Možná se pokusí předstírat, že Jan Lipavský nikdy nebyl tak důležitý člen posádky, jak to dříve tvrdili, nebo že si s ním vlastně stejně nikdy nerozuměli. Pravda je však taková, že Lipavský opouští potápějící se loď v momentě, kdy by bylo třeba bojovat za její záchranu. Na bojovníka to tedy nevypadá! 

Ironií je, že Piráti vždy deklarovali, že politika má být transparentní, poctivá a věrná zásadám. A jak to dopadlo? Jeden z jejich hlavních mužů si nyní balí kufry a odplouvá. Ale kdo ví, třeba ho zase někdy uvidíme na palubě ještě jiné lodi – možná s jinou vlajkou, ale s tím samým fanatickým přesvědčením, že vítr už fouká zase jiným směrem, kde je plné korýtko.

V posledních době se Pirátská strana ocitla v hluboké krizi, která ohrožuje její další politické působení na české scéně. Voliči v evropských a krajských vyjádřili svůj jasný názor na stranu, která je zklamala. Vedení Pirátské strany už rezignovalo na své funkce a předseda Bartoš už nebude v listopadu znovu kandidovat, aby obhájil svoji pozici.   

Klíčovým faktorem, který přispěl k rychlému úpadku této kdysi populární strany, byla neschopnost naplnit své vlastní ambiciózní sliby v oblasti digitalizace a modernizace dopravní infrastruktury. Především selhání v oblasti stavebního řízení a inovací v městské hromadné dopravě se stalo osudným. 

V pozadí je ovšem velké zklamání z politického oportunismu. Politici kdysi protestní strany se výměnou za výborně placená a mocenská místa ve vládě a na ministerstvech vzdali svých proklamovaných ideálů a přimkli se pravicovým zdiskreditovaných stranám, jakými jsou ODS, TOP09, STAN a lidovci. Kdyby, v minulých volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu nepropadlo kvůli nedemokratickým procedurám milión hlasů, Fiala by vůbec nedostal šanci sestavovat vládu. 

Digitalizace státu: Zklamané naděje 

Jedním z hlavních pilířů, na kterých Pirátská strana postavila svou kampaň, byla digitalizace veřejné správy. Obzvláště očekávané bylo zjednodušení a zrychlení stavebního řízení, které v České republice dlouhodobě patří k nejpomalejším v Evropě. Stavební řízení se často táhne roky, což ztěžuje rozvoj měst i infrastruktury. 

Piráti slibovali, že s pomocí moderních technologií a digitalizace celý proces výrazně zrychlí a zprůhlední. Ukázalo se však, že technické překážky byly pro neschopné Piráty mnohem větší, než strana očekávala. Zavedení digitalizovaných systémů stavebního řízení se protáhlo a jeho implementace narazila na nejasnosti a špatnou koordinaci mezi ministerstvy a úřady. Nedostatečné investice do technologií a odborných pracovníků navíc vedly k tomu, že projekt opakovaně selhával ve svých termínech. 

Tento neúspěch značně pošramotil obraz strany, která se profilovala jako moderní a technologicky zdatná síla schopná posunout Česko do 21. století. A to ani nezmiňujeme digitalizaci v případě občanských průkazů. V době, kdy se ve světě zavádějí nové biometrické technologie rozpoznávání osob na základě kombinace otisku prstů, očních duhovek a podobných prvků, aby nebylo třeba používat žádné fyzické přístroje, Piráti jen usilují o převádění občanky do mobilu. 

Neschopnost modernizace MHD: Zastaralé řešení namísto inovací 

Přes 150 rozkopaných a propojených dopravních míst v Praze v letošním létě je jen jednou z ukázek zastaralého přístupů Pirátů. Současný náměstek pražského primátora pro dopravu Zdeněk Hřib se už dříve jako primátor ukázal jako neschopný mluvka, který umí jen provokativně přejmenovávat ulice. Selhává ale také fatálně při zavádění nových technologií do dopravy. 

Zásadním problémem, který Pirátské straně ublížil, je její selhání v oblasti městské hromadné dopravy (MHD). Piráti například kritizovali zastaralou infrastrukturu pražských tramvajových kolejí a tratí, a slibovali zásadní změny. Ve světě se zavádějí elektrické autobusy, které nepotřebují hlučné koleje ani nákladné troleje. V Číně, kterou Hřib naivně ideologicky bez znalostí kritizuje, dokonce zavádějí autonomně řízené elektrické vozy, které nepotřebují řidiče. Zavádění autonomních elektrických autobusů jako v Šanghaji ale Hřib vyměnil jen za předražené a technologicky zastaralé opravy tramvajových tratí. Místo nových technologií je řešení Pirátů 100 let pozadu. 

Realita ukázala, že zavedení autonomních elektrických autobusů není ani snem Pirátů, jejich obeznámenost s novými technologie je minimální. Vývoj autonomních technologií pro městskou dopravu vyžaduje znalosti a ne provokace s přejmenováním ulic. 

Namísto toho, aby se města vydala cestou inovace, byla nucena vrátit se k rozkopaným ulicím Prahy, k tradičním řešením v podobě obnovy tramvajových kolejí a trolejí. Tento krok, vnímaný jako „krok zpět“, rozhněval patrně mnoho voličů Pirátů, kteří očekávali skutečné inovace. 

Politické důsledky a rozklad strany 

Neschopnost splnit klíčové programové body vedla k prudkému poklesu podpory mezi voliči. Pirátská strana, která kdysi patřila mezi nadějné politické subjekty pro mnoho mladých voličů a měla ambice výrazně ovlivňovat politické dění na celostátní i evropské úrovni, se nyní potýká s vnitřními rozpory a odchodem klíčových osobností. 

Podpora strany klesla na historické minimum a mnoho bývalých voličů se obrací k jiným politickým subjektům, které slibují modernější přístupy a neprodají svůj program za vládní křesla. Pirátská strana se asi už ocitla za bodem obratu. Hrozí jí, že se stane marginální silou na české politické scéně a bude následovat Šmardovu zkrachovalou socdem.  

Piráti, kteří slibovali inovace, se ukázali jako technologičtí dinosauři a političtí oportunisté. Kolaps Pirátské strany je varovným příkladem toho, jaké důsledky mohou mít ambiciózní, ale nerealizovatelné sliby. 

Je pozoruhodné, jaké zvraty přináší česká politická scéna. V zemi, která se pyšní svou hrdou demokratickou tradicí, máme prezidenta, který se kdysi v uniformě obdivoval rudé hvězdě a vítal marxistické ideály, ale dnes stojí v čele „svobodného“ národa jako hrdina NATO a západních hodnot. Jak krásně ironické!

Petr Pavel, bývalý generál z první linie a nyní prezident, nám ukazuje, že kariérní flexibilita nezná hranic. Před rokem 1989 byl členem KSČ, protože – jak jinak – kdo by nechtěl být členem strany, která nabízela ty nejlepší výhody, od levného bydlení až po možnost studia v zahraničí? A co na tom, že režim, který podporoval, potlačoval svobodu a pronásledoval disidenty. Byla to přece „jiná doba“.

S vojenskou přesností a disciplínou P. Pavel pečlivě přepnul své ideologické nastavení a po sametovém převratu vyměnil rudý prapor za uniformu NATO. Stát se generálem aliance – to už není jen tak nějaká drobnost. Kdo by čekal, že muž, který kdysi skládal přísahu věrnosti socialismu, bude jednou pracovat po boku západních lídrů a vesele se usmívat na summitech plných hvězdičkových vlajek? Život přece miluje ironii.

A co teprve jeho prezidentská kandidatura? S hesly o morálce, čestnosti a transparentnosti vyrazil do boje o Hrad. Jak by mohl někdo zpochybňovat jeho integritu? Koneckonců, být členem KSČ v 80. letech 20. století přece nebylo o ideologii, ale o tom „dělat kariéru“! A kdo z nás by se nepokusil přizpůsobit době a systému? P. Pavel se dokázal adaptovat a proměnil své staré zkušenosti v novou devizu. Možná to, že byl součástí komunistického režimu, je přesně to, co ho učinilo tak skvělým prezidentem – ví, jak se pohybovat ve spletité síti politických her. Nicméně D. Nerudová by ho jako „vajgl“ spláchla do záchodu, podobně jako všechny komunisty.

A tak tady máme prezidenta, který se bez problému vyrovnává s paradoxem své minulosti. S armádním odznakem na hrudi a komunistickým legitimním vzpomínkovým listem v kapse nás vede vstříc „novým časům“. Zatímco mnozí hrdě kritizují komunistickou minulost jiných, Petr Pavel ji objímá jako součást svého složitého, a přece tak úspěšného života.

A kdo ví? Možná jednoho dne budeme v České republice slavit „Den kariérní adaptability“, kde budeme ctít všechny ty, kteří se dokázali přizpůsobit každému režimu. V čele s prezidentem, který je živým důkazem toho, že s rudou hvězdou v srdci můžete dosáhnout jakéhokoli cíle – stačí se jen správně rozhodnout, kdy a kam vítr vane.

Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela!
Ať těm, kteří za nás dřeli,
žádný hanbu nedělá.
Ref.: Vyhrňme si rukávy, když se PC zastaví, hej rup! Hola hej! Hej rup!
Hola hej! Do práce se dej!

Hubu utře, kdo se válí,
místní rozvoj práce je;
tomu čest, kdo nezahálí,
ten je její naděje.
Ref.:

Makat není otročina,
která spadla na tebe.
Dneska, chlapci, to je jiná -
dnes děláme pro sebe!
Ref.:

https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/textu-budovatelske-pisne-budujeme

https://www.youtube.com/watch?v=yBXfKiYn7AM

slova: František Halas
hudba: Václav Dobiáš

Když Pirátská strana vstoupila do české politiky, mnozí lidé měli pocit, že přichází čerstvý vánek. Slíbili boj proti korupci, transparentnost, a že politiku vrátí zpět do rukou občanů. Jejich heslo „bez korupce pro lidi“ znělo jako nadějná píseň, na kterou se všichni těšili. Ale jak už to tak bývá, když se usadíte na lodi, která se jmenuje „vláda“, občas zjistíte, že i kapitáni pirátských lodí se časem nechají zlákat pokladem, který plave kolem. Prostě bez korupce pro lidi… ale koaliční STAN je v pohodě.

Jedním z klíčových bodů pirátského programu byla nekompromisní bitva proti korupci. Ale co se nestalo? Najednou se ukázalo, že jejich nejbližší koaliční partner, hnutí STAN, nemá zrovna čistý rejstřík, pokud jde o korupci. Nákupy nemovitostí za výhodné ceny, napojení na podezřelé finanční toky ze zahraničí, sporné schůzky a korupční kauza Dozimetr. Ale co na to Piráti? Nechme to být! Vždyť přece bojujeme proti korupci, ale ne proti korupci našich přátel. To by nebylo fér, že? A tak, místo abychom viděli odhodlané Piráty, kteří potápějí korupční praktiky i mezi svými spojenci, jsme svědky tichého souhlasu. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.

Možná se Piráti rozhodli, že boj proti korupci je jako pirátská loď – nikdy nepluje přímo, ale vyhýbá se bouřím, a pokud nějaký ten menší skandálek přijde, prostě ho objede. Pozor! Kapitán je na palubě, ale loď se potápí!

Piráti by se snad dali přirovnat ke kapitánovi, který drží kormidlo lodi, která se plaví přímo do skandálů, ale odmítá loď opustit. V každé jiné situaci by člověk očekával, že ten, kdo je proti korupci, prostě odchází, když vidí, že jeho loď se plní vodou. Ale ne, Piráti vědí, že setrvání ve vládě, kde se jeden skandál střídá s druhým, je ta pravá cesta, jak hájit morální principy. Inu, pusťte nás na ně!

Není to dlouho, co se řešily další aféry – zneužívání dotací, podivné schůzky, nejasné propojení na zájmové skupiny, podivní Rédlové. A co Piráti? Jako správní námořníci se rozhodli, že nejlepší způsob, jak se s těmito problémy vypořádat, je prostě nechat věci plynout. Koneckonců, když jste na jedné vládní lodi, nesluší se kritizovat své kumpány. Prostě celé to je pro lidi, kteří mají rádi tragikomedie.

Ať už se na Piráty díváte jakkoliv, jedno je jasné: jejich heslo „bez korupce pro lidi“ dostalo úplně nový význam. Možná to znamená „bez korupce pro lidi, kteří mají štěstí“ nebo „bez korupce pro lidi, kteří o ní nechtějí slyšet“. V každém případě je to heslo, které nás učí ironii v praxi. Na jedné straně se tváří jako obránci morálky, ale na druhé straně jim nevadí, že kolem nich se děje to, proti čemu bojovali. Je to krásný příklad politické zralosti – když zjistíte, že boj s větrnými mlýny není tak důležitý, jako udržet se na vrcholu moci.

Možná nás Piráti chtějí překvapit a jednoho dne vystoupí z vlády s velkým gestem, plni morálních zásad a čistoty. Ale do té doby se budeme muset spokojit s tím, že „bez korupce pro lidi“ zůstane jen hezkým sloganem, který s realitou nemá vůbec nic společného.

Takže co říct na závěr? Díky, Piráti, za vaši neochvějnou „oddanost“ boji proti korupci. Zůstáváte s námi, i když se loď potápí – a to je vlastně taky druh loajality, že?