Nevládní neziskové organizace (NNO) bývají financovány ze soukromých i veřejných zdrojů a mnohdy jsou podporovány i ze zahraničí. Poskytují nejrůznější služby a slouží různým zájmům, dobrým i škodlivým. Obvykle si je lidé spojují se sociálními službami, s ochranou životního prostředí, lidskými právy a krizovými situacemi. Mnohé z nich vykonávají svou činnost s opravdovým zápalem a užitečností. Problém nastává v momentě, kdy jsou nastrčenou institucí s neprůhledným financovováním a se zastáváním se cizích zájmů, jež chtějí manipulovat veřejností a státy.
V některých případech jsou tyto "neziskovky" jen prodlouženou rukou oligarchů, jako třeba v případě George Sorose. Manipulují veřejným míněním a podporují státní převraty pomocí maidanů. Oficiálně sice nemají žádný finanční zisk, ale jejich pracovníci si mohou přijít na slušné výplaty a odměny a jejich hlavním ziskem je společenský vliv.
V jiných případech jsou tyto "nevládky" placeny ze státního rozpočtu, o čemž rozhodují vlády zemí. Stávají se fakticky vládními organizace, jen v zastřené formě. Často vláda jedné země platí svoje "nevládky" za účelem ilegálního vměšování do zájmů cizích států a geopolitických sporů, jak na to poukázali například nositelé Nobelovy ceny Daron Acemoglu a James Robinson ve své knize Proč státy selhávají.
Také v České republice a mnoha dalších zemích dostávají tyto "neziskovky" a "nevládky" nemalé prostředky od státu. Jen v České republice se jedná o miliardy korun ročně, přičemž veřejnost často nemá přístup k detailním údajům o tom, jak jsou tyto prostředky využity.
Kontrola efektivity je slabá – často chybí konkrétní ukazatele přínosu těchto organizací, měření dopadů jejich činností bývá nedostatečné a státní audity nejsou vždy důsledné. To vede k tomu, že mnoho organizací získává finance na projekty, jejichž skutečný dopad je zanedbatelný, nebo naopak výrazný, ale sporný až škodlivý. Nejednou se zjistilo, že příjemci peněz ze státního rozpočtu si peníze rozdělili mezi sebe a pomoc se do oblastí, kam měla směřovat, vůbec nedostala.
Další kontroverzní otázkou je, že některé státem dotované neziskové organizace nejsou čistě humanitární či veřejně prospěšné, ale mají silný politický nebo ideologický rozměr. Mnohé se aktivně zapojují do politického aktivismu, lobbingu či propagace konkrétních ideologií. Proč by měl stát dotovat organizace, které ovlivňují veřejné mínění a politické procesy, často jednostranně a bez skutečné demokratické kontroly? Zde můžeme poukázat na problém organizace Člověka v tísni, kdy tato nezisková organizace finančně podporuje disidentské skupiny v zemích jako Bělorusko, Čína nebo Rusko, a přitom pokrytecky přehlíží závažné porušování práv lidí v zemích, kde páchají ilegální činy západní země.
Některé NNO přispívají v různých zemích k vytvoření chaosu, který je režírován ve stylu majdanu a následnému přechodu na určitý typ pravicového extrémismu a diktaturu kapitálu. V mezinárodním kontextu tak existují příklady, kdy některé NNO sehrály klíčovou roli v destabilizaci zemí. Zahraničně financované nevládní organizace byly v minulosti zapojeny do různých „barevných revolucí“, např. na Ukrajině. V poslední době (2025) můžeme tuto snahu o destabilizaci pozorovat na Slovensku.
Přítomnost těchto aktivit v různých zemích vede k otázce, zda a jakým zájmům politických či ekonomických skupin NNO skutečně slouží. Z tohoto důvodu nově zvolený americký prezident Donald Trump provedl krok, jímž zastavil financování různých neziskových organizací. V některých případech tím dobrým organizacím uškodil, v jiných případech tím mnoha lidem v různých zemích pomohl, například když nařídil ukončení financování organizace USAID. Tato organizace sice částečně humanitárně pomáhala, ale zároveň prováděla špionážní činnost a podporovala destabilizační opoziční politické skupiny, například ve Venezuele.
Trumpova administrativa se tak dostává do vnitřních rozporů, protože chce sice nadále ve Venezuele destabilizovat politickou situaci, ale na straně druhé chce zastavit jiné financování, které destabilizuje v jiných zemích, jež Trump destabilizovat nechce. Než by dlouho rozplétal složitý finanční systém, raději zavře finanční kohoutky všem těmto aktivitám. Nové destabilizační aktivity, například v Panamě, však už sám rozjíždí.
Proto, aby neziskové nevládní organizace konaly užitečnou činnost, měly by být pod kontrolou, k čemuž mohou sloužit například tato opatření:
Přísnější kontrola financování – Veřejnost by měla mít přístup k jasným a přehledným informacím o tom, kam peníze plynou a s jakými výsledky. Z tohoto důvodu je nutné, aby NNO spadaly pod registr smluv. O tuto věc se v minulosti snažila KSČM za svého působení v Poslanecké sněmovně, ale návrh byl zamítnut. Zároveň je nutné zavést zákon o zahraničních agentech a neziskových organizacích, podobně jako tomu je například v USA (jedná se o Foreign Agents Registration Act z roku 1938 a který byl následně novelizován v roce 1966). Mnohdy totiž není jasné, kudy vedou peněžní toky ani na co jsou peníze využívány. Z případů, kdy se neziskové organizace podílejí na rozvracení a destabilizaci určitých regionů, lze uvést vměšování do vnitřních záležitostí Kuby, Číny a dalších zemí.
Omezení dotací – Stát by měl podporovat pouze organizace s prokazatelným přínosem, nikoliv politické aktivisty či lobbistické skupiny. Je jasné, že stát musí mít zájem o rozvoj neziskového sektoru v těch oblastech, kde sám na danou věc nestačí. Jako příklad můžeme uvést terénní sociální služby, nebo pomoc při živelných pohromách – povodních, zemětřeseních atd.
Vyšší odpovědnost – Organizacím, které selhávají ve své činnosti nebo nejsou schopny doložit efektivitu, by mělo být zastaveno čerpání státních financí. Případně by se již načerpané finanční prostředky měly vrátit a za mrhání prostředků by měly nést trestněprávní odpovědnost patřiční lidé.
Zákaz financování s politickým podtextem – Neziskové organizace, které se aktivně zapojují do politických kampaní či geopolitických projektů, by neměly dostávat veřejné prostředky, protože jsou používány jako nástroj na destabilizaci, vměšování a ovlivňování proti určité skupině lidí. Nesmí plnit funkci politické strany nebo hnutí a nesmí být s politikou jakkoliv spojovány.
Nevládní neziskové organizace mohou být přínosné, ale jen tehdy, pokud fungují transparentně, efektivně a s jasně definovaným legitimním a legálním cílem, jinak se z nich stává neprůhledný nástroj nejrůznějšího, často politického a ideologického vlivu. To by nemělo byt financováno z kapes daňových poplatníků, navíc často bez jejich vědomí a souhlasu. Ovšem také financování NNO z privátních zdrojů a cizích zemí musí být pod přísnou kontrolou. Současný neblahy stav se musí změnit co nejrychleji, aby se NNO nemohly podílet na vytváření dalších konfliktů, jež by nás běžné občany mohly dohnat až na pokraj světového konfliktu.
