Mgr. Jan Klán

„Rusko se nechce změnit, Rusko neusiluje o mír. Je řízeno vrahy, kteří každý den dokazují, že neusilují o mír. Česko zůstává s Ukrajinou.“
Tolik úsečné fráze Jana Lipavského, který usiluje o to, aby byl považován za ministra zahraničí nebo možná spíše za ministra války ve slušivé helmě made in NATO.

Člověk si nemůže pomoci a musí se ptát – kdo vlastně řídí Českou republiku? Lipavský, známý svou neutuchající láskou k myšlenkovému minimalismu, opět nezklamal. Patrně si opět řekl, že síla je ve zkratkovitosti. Proč se zdržovat přemýšlením a diplomacií, když lze vykreslit jednu z největších jaderných velmocí zkratkou od výčepu. Skvělé pro prostoduché papoušky, méně vhodné pro jakýkoli reálný dialog. Pak se nelze divit, že někteří nepovažují Lipavského za mini-stra ale za pouhého mikro-stra.

Ironií osudu zůstává, že zatímco Lipavský obviňuje Rusko, že „neusiluje o mír“, sám se tváří, jako by slovo „mír“ bylo hanlivé. Mír je dnes v kruzích Fialova militarismu sprosté slovo. Je to výraz slabosti, appeasementu, nebo – nedejbože – kritického myšlení. A to se do světa, kde se politika dělá zjednodušenými slogany a kde černobílý pohled na svět nahradil diplomatický přístup, zjevně nehodí.

Nabízí se otázka, co vlastně Lipavský zamýšlí, tedy spíše bez myšlení cití. Skutečně věří, že triviální verbální eskalace přinese mír? Jelikož toho nikdy moc nenastudoval, "diplomaticky" umí vyjednávat jen skrz zaměřovací dalekohled. Jeho fráze vypadají jako záminka k bezduchému recitování válečné rétoriky, když se místo diplomatů posílají do světa mediální kati. Když se zahraniční politika mění v marketingovou kampaň Lockheed Martin.

Lipavský, donedávna velký přítel USA, ale konečně přiznal, že USA nemá rád. Trump mu nevoní. Místo podpory západní velmoci je milovníkem Východu, Ukrajiny. Naše země ještě neměla více provýchodního politika. Ovšem soutěží s premiérem a jeho hochy, neboť ukrajinizace Česka Fialovou vládou nemá obdoby.

A zatímco Lipavský boduje v geopolitickém karaoke, občan by se měl ptát: Kdo bude platit účet? Nejen ten finanční, ale i ten politický. Protože až se jednou válka vyčerpá a přijde na řadu mír, bude potřeba někoho, kdo alespoň dokáže diplomaticky promluvit. A možná by to měl být ministr zahraničí. Ne válečný prostoduchý kazatel ve smokingu.