Mgr. Jan Klán

Markéta Pekarová Adamová, známá též pod iniciálami MPA a v lidové slovesnosti obohacená o přezdívku svetřice, opět symbolicky vstupuje do učebnic politického folkloru. Poté, co v době plynové krize obohatila národní krizový manuál o převratnou radu „vezměte si dva svetry“, se nyní ocitá na trajektorii dalších vyznamenání. Řád zářící hvězdy už má. Obdržela jej od Tchaj-wanu. Jak jinak, že? Na obzoru se ale nyní rýsuje Řád Zlaté šunky.

Nutno uznat, že málokterý politik dokázal tak elegantně spojit makroekonomickou krizi s textilem. Zatímco jiní mluvili o strukturálních příčinách energetické závislosti, MPA nabídla řešení z konfekce. Ne LNG terminály, ne regulace trhu, ale vrstvení. Funkční. Lidské. A hlavně: levné — alespoň rétoricky.

Řád Zlaté vařečky by byl ovšem příliš vysoká meta. Ten si žádá skutečný výkon v kuchyni státu: uvařit něco poživatelného z toho, co zbylo po inflaci, rozpočtových škrtech a morálním mentorování. Zlatá šunka je přece jen přiléhavější symbol. Studená, přenosná, dobře skladovatelná. Stejně jako politická sdělení, která se dají vytáhnout při každé krizi bez ohledu na kontext.

Zahraniční vyznamenání v této optice nepůsobí jako ocenění státnické váhy, ale spíše jako diplom za správné ideové postoje. Ne za to, co člověk doma řeší, ale za to, co doma říká. A ideálně říká tak, aby to dobře znělo v zahraničí — i kdyby to doma studilo.

MPA tak zůstává ikonou své doby: doby, kdy se sociální realita vysvětluje metaforou, strukturální problém osobním návykem a politická odpovědnost teplejším oblečením. Dva svetry jako politický program. Jeden na solidaritu, druhý na realitu. A mezi nimi — chlad.

Řád Zlaté šunky by tedy nebyl výsměchem. Spíš logickým vyústěním. Oceněním za to, že i v době, kdy bylo lidem zima nejen doma, ale i v peněženkách, dokázala politická elita zachovat teplo — alespoň ve slovech.