Mgr. Jan Klán

Svržení atomových bomb před 80 lety na japonská města Hirošimu a Nagasaki 6. a 9. srpna 1945 nebylo jen „kontroverzní rozhodnutí“, jak tvrdí oficiální narativy a média, ale brutální akt státního terorismu. Šlo o bezprecedentní projev vojenské perverznosti a technologické arogance kapitalistické velmoci, USA, která za účelem demonstrace síly ochotně obětovala desetitisíce nevinných životů. Spojené státy tímto činem nejen porušily základy mezinárodního humanitárního práva, ale také otevřely brány nové éře jaderného barbarství, v níž se mocenské kalkulace staví nad lidskou důstojnost.

Oficiální propagandistické zdůvodnění – že šlo o urychlení konce války a záchranu milionů životů – je cynická lež sloužící k ospravedlnění masové vraždy. Historická fakta i výpovědi samotných amerických generálů ukazují, že Japonsko již bylo vojensky poraženo a hledalo cestu k vyjednávání. Zejména po masivním konvenčním bombardování japonských měst a Tokia, na které byly svrženy vesměs zápalné pumy, protože tamní města byla postavena převážně ze dřeva. Skutečným cílem atomových útoků tedy nebyla vojenská nezbytnost, ale demonstrace moci vůči Sovětskému svazu a nastolení americké hegemonie v poválečném světě.

Jaderný holokaust v Hirošimě a Nagasaki, který okamžitě zabil přes 100 000 lidí a do konce roku 1945 zabil a zmrzačil dalších více než 100 000 z nemoci z ozáření, byl promyšleným a kalkulovaným aktem, jehož cílem bylo „testovat“ dopady nové zbraně na živých lidech. Civilní obyvatelstvo se stalo laboratorním materiálem pro vojenskoprůmyslový komplex USA, který již tehdy rozvíjel svou strategii „šíření míru“ prostřednictvím masového ničení.

Následná desetiletí ukázala, že Spojené státy se z tohoto zločinu nepoučily. Naopak – pokračovaly ve vývoji a testování jaderných zbraní, rozšiřovaly své vojenské základny po celém světě a budovaly globální impérium násilí, podporované korporátním kapitálem a ideologií výjimečnosti.

Tvůrce atomové bomby J. Robert Oppenheimer po svém „úspěchu“ parafrázoval Bhagavadgítu: „A stal jsem se smrtí, ničitelem světů.“ Ve skutečnosti se stal symbolem vědce sloužícího kapitalistickému vedení válek – a stejně jako mnoho jiných intelektuálů byl později zničen systémem, jemuž pomáhal stavět nástroje hromadného vraždění. A to v době „honu na čarodějnice“ a špiony v době McCarthismu začátkem 50. let 20. století.

Spojené státy se po roce 1945 pokoušely svůj atomový zločin skrýt, cenzurovaly záznamy z místa hrůzy, manipulovaly s veřejným míněním a vykreslovaly se jako osvoboditelé. Až v 80. letech se postupně dostávaly na povrch filmové záběry a důkazy o apokalypse, která neměla vojenské ospravedlnění, ale pouze imperiální motivaci.

Použití jaderných zbraní proti civilnímu obyvatelstvu není „vojenská chyba“ – je to genocidní akt, který musí být odsouzen jako takový, ať už jej páchá kdokoliv. Je nezbytné opustit iluzi, že kapitalismus může vést k míru – v logice zisku, dominance a technokratické moci je válka jeho přirozeným nástrojem. Skutečný mír a jaderné odzbrojení může nastat jedině skrze sociální transformaci globálního řádu, který bude založen na solidaritě, spravedlnosti a demilitarizaci planety.

Atomové bomby nesmí být připomínány pouze jako „tragédie války“, ale jako varování před systémem, který umožňuje a legitimizuje průmyslové vyhlazování civilních populací. Nesmíme zapomínat: Hirošima a Nagasaki nebyly nutností – byly výstrahou.

Neříkejme už nikdy více – jednejme tak, aby k tomu skutečně nikdy více nedošlo. Právě proto je důležité mírové řešení všech válek i sporů na planetě Zemi. Říkám tedy jasně: ANO míru, NE válkám!