Mgr. Jan Klán

Ilegální vojenský zásah USA vůči Venezuele a únos jejího prezidenta Nicolase Madura vzbudil mnoho pozornosti na celém světě, neboť USA pod Trumpovým vedením se už ani nesnaží maskovat agresivní imperiální nárok  na brutální zasahování do vnitřních záležitostí cizích zemí. Trump se na své sociální síti označil za prezidenta Venezuely, čímž potvrdil svoji roli diktátora. Zároveň vyhrožoval Kubě, Kolumbii a dalším zemím intervenčními zásahy, včetně Grónska, jež je součástí Dánska a tím i Evropské unie.

Otázkou je, proč se zrovna Venezuela stala prvním větším terčem Trumpovy administrativy. Jistě jsou ve hře demokratické socialistické zaměření, největší zdroje ropy a související postavení dolaru USA jako globální rezervní měny. Je však nutné pochopit hlubší souvislosti v Latinské Americe a roli Venezuely v ní, neboť Trump si činí nárok na Latinskou Ameriku jako sféru své vlivu a rozhodování.

Významným příspěvkem k pochopení těchto souvislostí je kniha Social and Political Experiments: Latin America in the 21st Century (Sociální a politické experimenty: Latinská Amerika v 21. století), která byla publikována v angličtině v Liedenu v Nizozemsku a v Bostonu v USA v kvalitním nakladatelství Brill ani ne před půl rokem. Marek Hrubec jako spoluautor a spolueditor knihy si přizval Dominiku Dinušovou, s níž systematicky analyzoval levicové transformace v Latinské Americe za posledních pětadvacet let. Publikace nabízí nejen detailní rozbor jednotlivých národních případů, ale i širší teoretický rámec, v němž se prolínají otázky sociální spravedlnosti, demokracie, státní suverenity a globální politické ekonomie. Zvláštní pozornost je věnována tomu, jak se latinskoamerické levicové projekty vymezují vůči hegemonním strukturám světového řádu, reprezentovaným především USA, a jak hledají alternativní geopolitické ukotvení.

Latinská Amerika se v tomto ohledu dlouhodobě jeví jako laboratoř alternativních sociálních, politických a ekonomických uspořádání, jež vznikají v přímé konfrontaci s globálním kapitalismem, neoliberálními politikami a geopolitickou dominancí Západu. Právě zde se v posledních dekádách odehrála řada pokusů o demokratický socialismus a Venezuela v tom hrála hrála od roku 1999 klíčovou roli se svým politickým zaměřením, ropnými zdroji a podporou podobně zaměřených zemí v Latinské Americe.

Autoři knihy vycházejí z předpokladu, že Latinská Amerika je historicky formována napětím mezi emancipačními snahami a vnějšími i vnitřními formami dominance. Po pádu vojenských diktatur ve druhé polovině 20. století se zde otevřel prostor pro demokratizační procesy, avšak ty byly záhy podřízeny neoliberálním reformám diktovaným mezinárodními finančními institucemi a globálními trhy. Sociální nerovnosti, privatizace veřejných statků a oslabení státní suverenity vyvolaly vlnu odporu, z níž se zrodily nové levicové subjekty, sociální hnutí a politické strany.

Marek Hrubec s D. Dinušovou a dalšími autory z Latinské Ameriky a Evropy v knize rozlišují dvě hlavní levicové vlny. První z nich, probíhající přibližně mezi lety 1999–2016, znamenala nástup levicových vlád ve většině zemí Jižní Ameriky: ve Venezuele, Brazílii, Bolívii, Ekvádoru či Argentině. Druhá vlna, započatá kolem roku 2018, představovala dosud návrat levice ve většině zemí  celé Latinské Ameriky v odlišných a geopoliticky složitějších podmínkách, charakterizovaných multipolárním světem, krizí neoliberalismu a rostoucí rivalitou velmocí v důsledku upadající ekonomické role USA ve světě.

Venezuelský chavismus je interpretován jako nejvlivnější pokus o propojení socialismu, občanské demokratické participace, národní suverenity a internacionalismu. Přijetí nové ústavy, rozsáhlé sociální programy a kontrola nad strategickými zdroji představovaly přímou výzvu jak domácím elitám, tak americkému vlivu v regionu. Tento model již leta čelil silným vnějším tlakům, sankcím a ekonomické destabilizaci ze strany USA.

Významné snahy o sociální, socialistické a demokratické experimenty se však odehrávaly v posledním čtvrt století také v dalších zemích Latinské Ameriky a neustávají ani teď, jak dokládají autoři knihy rozbory Brazílie, Bolívie, Kuby a dalších zemí.

Demokratická socialistická perspektiva zde zdůrazňuje jak nutnost kriticky reflektovat hegemonní snahy severoamerické velmoci, tak i  potřebu mezinárodní solidarity, která přesahuje eurocentrický horizont. Latinskoamerické zkušenosti dobře ukazují, že hledání alternativ není uzavřenou kapitolou dějin. Je vidět, že se lidé nevzdávají a že snahy o spravedlivou společnost pokračují.