Mgr. Jan Klán

Sobotní shromáždění spolku Milion chvilek pro demokracii (mnohdy nazýváno Chvilion Trilek) opět ukázalo, že česká občanská společnost žije. Otázkou ovšem zůstává: čím vlastně žije. Pokud by totiž člověk náhodně oslovil několik účastníků na místě (jak bylo zaznamenáno na sociálních sítách), dozvěděl by se širokou škálu důvodů, proč přišli. Někteří protestovali proti změně režimu, jiní proti jeho neměnnosti. Další přišli podpořit vyšší výdaje na zbrojení, zatímco jejich sousedé z davu se domnívali, že jde o demonstraci proti válce. Jedno bylo jisté: atmosféra byla pestrá – ideově i názorově.  Prostě pel mel. Hlavně, když jsme si udělali zadarmo výlet do Prahy a zpátky domů, jak řekl jeden z účastníků.

Historie si možná zapamatuje tuto událost jako první demonstraci svolanou de facto za vyšší daně pro občany. Ano, čtete správně. V době, kdy většina společnosti řeší inflaci, ceny energií a vlastní rozpočty, zazněly z pódia i z publika hlasy, které by se daly shrnout do jednoduchého sloganu: „Přitvrďme, zaplaťme, vydržme, více zbraní na mír, musíme utratit 5 % HDP, rozkaz zněl od ústavního agenta Petra Pavla Pávka přece jasně!“ Nová kapitola občanského aktivismu by si tak mohla nést pracovní název „Minářova drahota“, podle tváře hnutí Mikuláše Minář.

A jakou barvu má tato revoluce? Podle mnohých fialovou. Tradice, odpovědnost, podvody – tedy jakási ironická reinterpretace značky TOP 09. Náhoda? Možná. Nebo jen optický klam způsobený přítomností celé plejády pravicových politiků, kteří si přišli na demonstraci připomenout, jak chutná kontakt s lidem, když byli celé čtyři roky u moci a Mikuláš Minář „zalezlý“ kdesi, kde si užíval miliony, které čerpal (rozuměj: vysál, odklonil) z transparentního účtu předchozích demonstrací proti Babišovi a Zemanovi.

Na místě nechyběli zástupci opozice – od Víta Rakušana přes Ivana Bartoše až po méně exponované tváře jako Matěj Havel či Martin Kupka. Dokonce se na demonstraci objevila hradní první dáma paní Pávková, která přišla demonstrovat za dalších 100 tisíc na svoji reprezentaci. Přítomnost těchto osobností dodala celé akci punc spontaneity – přece jen, nic nepůsobí přirozeněji než organizovaný protest s politickým doprovodem.

Zajímavý je také ekonomický rozměr celé události. Jak plyne z transparentního účtu, mezi donátory spolku se nacházejí nejen jednotlivci, ale i různé společnosti. To samozřejmě není nic nelegálního, ba naopak – transparentnost je chvályhodná. Jenže člověk si pak klade otázku: jde skutečně o spontánní občanské hnutí, nebo spíše o sofistikovanější formu prosazování zájmů? Demonstrace za demokracii, nebo za její upravenou – řekněme „manažerskou“ – verzi?

Celá akce tak může v očích skeptika působit jako další kapitola nástupu oligarchie jinými prostředky. Už ne skrze přímé vlastnictví médií či firem, ale skrze organizaci veřejného mínění, mobilizaci davu a pečlivě dávkovanou symboliku. Právě tohle nese jasné znaky fašizace společnosti.

A pak tu máme otázky, které visely ve vzduchu, i když nebyly vysloveny. Kde byl Dominik Feri? A proč nedorazil Radovan Krejčíř? Možná by zapadli. Možná ne. Každopádně by rozšířili už tak pestrou paletu „slušných lidí“, kteří se přišli postavit za správnou věc – jakákoli zrovna byla.

Naštěstí – a to je dobrá zpráva pro všechny – o tom, kdo bude v této zemi vládnout, stále nerozhoduje ulice ani „ToaLetná“, ale voliči ve volbách. Právě za to se přece demonstrovalo v roce 1989 během Sametová revoluce. Nebo snad ne?

Možná jsme jen svědky nové fáze demokracie, kde už nejde o to, co si lidé myslí, ale o to, kdo dokáže jejich myšlenky lépe zorganizovat. A pokud se u toho ještě dobře vybere na transparentní účet, tím lépe.

Chvilkové milice tak ukázaly svou barvu. Je fialová: Tradice, Odpovědnost, Podvody.