Mgr. Jan Klán

V posledních letech se v Evropě a dalších zemích stále častěji diskutuje o transparentnosti financování nevládních neziskových organizací (NNO) a dalších subjektů, které působí ve veřejném prostoru. Jedním z nástrojů, který může přispět k větší otevřenosti a odpovědnosti, je zákon o zahraničních agentech, jaký byl zaveden například v USA, Maďarsku či Gruzii. Zavedení podobného zákona v České republice by mohlo přinést řadu výhod pro státní správu, občany i samotné organizace. O zavedení tohoto zákona se snaží levicové hnutí STAČILO!, které jej má ve svém volebním programu.

Zákon o zahraničních agentech je legislativní opatření, které zavádí povinnost pro organizace a jednotlivce, jež přijímají finanční prostředky ze zahraničí a současně se podílejí na politických nebo veřejně prospěšných aktivitách, aby se zaregistrovaly jako zahraniční agenti. Tento status neznamená zákaz činnosti, ale pouze vyšší míru transparentnosti ohledně jejich financování a aktivit. Na což mají občané právo.

Výhody pro Českou republiku

Zvýšení transparentnosti
Hlavním přínosem zákona je jasnější přehled o tom, kdo financuje různé organizace působící v České republice. To pomáhá předcházet skrytým zájmům zahraničních vlivových skupin a zajišťuje, že veřejná politika není nepřiměřeně ovlivňována zahraničními subjekty.

Ochrana národní suverenity
Zahraniční financování může být v některých případech prostředkem k ovlivňování politického prostředí nebo veřejného mínění. Zákon by pomohl identifikovat takové případy a umožnil by efektivnější ochranu české demokracie před nepřátelskými zahraničními vlivy.

Rovné podmínky pro všechny subjekty
České firmy a organizace často podléhají přísným regulačním požadavkům na financování a účetnictví. Zahraničně financované NNO by měly být pod obdobným dohledem, aby se předešlo nefér výhodám oproti organizacím financovaným z domácích zdrojů.

Lepší informovanost veřejnosti
Lidé by měli mít právo vědět, zda se některé organizace angažující v politických či sociálních tématech financují z domácích nebo zahraničních zdrojů. To posiluje důvěru občanů ve veřejné instituce a nevládní sektor.

Kritici zákona často argumentují, že by jeho zavedení mohlo vést k omezování občanské společnosti a zásahům do svobodného působení neziskových organizací. Nicméně, pokud bude zákon správně nastaven, neznamenal by žádné zákazy činnosti, pouze povinnost větší transparentnosti. Podobné zákony fungují například ve Spojených státech (Foreign Agents Registration Act, FARA z roku 1938 s novelizací v roce 1966), kde nebrání občanské společnosti v aktivním působení, ale jen zajišťují informovanost veřejnosti o zahraničních vlivech.

Zákon o zahraničních agentech by mohl být v České republice důležitým nástrojem k ochraně demokratických procesů, posílení transparentnosti a spravedlivého prostředí pro všechny subjekty působící ve veřejném prostoru. Klíčové je, aby byl formulován vyváženě a transparentně, tak aby neomezoval svobody, ale současně bránil skrytému ovlivňování veřejného života ze zahraničí.

Co si o tomto opatření myslíte vy? Mělo by být takové opatření zavedeno i v České republice?