Mgr. Jan Klán

V debatě o bezpečnostních hrozbách a mocenské rovnováze ve světě se často zdůrazňuje ruská agrese nebo čínské ambice. Méně se však mluví o tom, kdo má reálně rozprostřenou vojenskou infrastrukturu po celé planetě a kdo se tak stal všudypřítomným arbitrem globální bezpečnosti – a tím jsou Spojené státy americké.

Podle dostupných analýz disponují USA přibližně 750 vojenskými základnami a zařízeními ve více než 80 zemích světa. Jde o bezkonkurenční číslo – žádná jiná velmoc se tomuto počtu ani zdaleka nepřibližuje. Naproti tomu Rusko má mimo své území kolem 20–30 vojenských základen, většinou na postsovětském prostoru a v Sýrii, a Čína má jedinou oficiální základnu v Džibutsku na africkém pobřeží.

Základny jako nástroje vlivu

Americké základny nejsou jen „obrannými stanovišti“. V praxi fungují jako předsunuté buňky americké moci (rozumějme předsunutými diasporami), které umožňují projekci síly v kterémkoli regionu během hodin. Navíc mohou působit jako strašák ke změně politické reprezentace v dané zemi. Jako příklad nám může posloužit příklad Rumunska, kdy tamní soud zrušil prezidentské volby a shodou okolností je na území Rumunska vojenská základna USA. Často se americké vojenské základny navíc nacházejí v zemích, kde jejich přítomnost vyvolává odpor místních obyvatel, protože území základen spadá pod kontrolu USA, nikoli pod jurisdikci hostitelského státu. Tím se vytváří nerovný vztah: hostitelská země poskytuje suverenitu a půdu, zatímco USA získávají strategickou výhodu.

Kdo je tedy „strašák“?

V médiích západního mainstreamu bývají jako hrozba vykreslovány Rusko a Čína. Jenže čísla ukazují jiný obraz:

Rusko má mimo své hranice jen malou síť zařízení, která jsou spíše regionálního charakteru.

Čína zatím nemá síť základen, která by umožňovala skutečnou globální expanzi.

Ve srovnání s tím jsou to USA, kdo udržuje po celé planetě síť vojenských opěrných bodů – od Evropy přes Blízký východ až po Asii a Pacifik. Navíc sem musíme započíst jejich neustálou okupaci Německa a Japonska od doby druhé světové války, kdy jsou v těchto zemích jejich základny. Dokonce po skončení Studené války je neopustily. Namísto Sovětských vojsk, která se stáhla z oblastí „východního bloku“.

Vojensko-průmyslový komplex a logika konfliktu

Je zřejmé, že americký vojensko-průmyslový komplex z přítomnosti těchto základen profituje. Potřebuje totiž permanentní pocit hrozby, aby mohl ospravedlňovat obrovské rozpočty na zbrojení. Konflikty jako válka na Ukrajině, napětí kolem Tchaj-wanu nebo nestabilita na Blízkém východě tak paradoxně slouží i jako záminka pro další expanzi vojenských výdajů a přítomnosti USA v zahraničí.

Pokud se mluví o tom, kdo je „vojenským strašákem“, nelze přehlížet fakta: Spojené státy disponují globální sítí stovek základen, jejichž přítomnost zajišťuje nejen vojenskou, ale i politickou dominanci. Ruské a čínské kapacity se s tímto rozsahem nedají vůbec srovnávat. Skutečným problémem tedy není expanze jiných mocností, ale americká militarizace planety, která posiluje logiku konfrontace místo hledání mírových řešení.