Kdybychom měli prezidenta měřit podle počtu státnických vystoupení, kritických projevů k vládě a jasných postojů proti korupci, pak by Petr Pavel sotva prolezl pod limitem. Kdybychom jej ale posuzovali podle počtu kilometrů na motorce, nebo podle toho, kolik hluku nadělá jeho projížďka v závodním autě ve stylu NASCAR, pak by už dávno vedl žebříček „nejrychlejší hlavy státu střední Evropy“.

Místo aby občas vládě profoukl výfuk, zastavil nebo aspoň přibrzdil její korupční zlozvyky a upozornil na klientelistické přehřívání motoru, raději sám přidává plyn – a jede vstříc další společenské tichosti. Jeho podpisy pod zákony jsou automatické jako razítko v pojišťovně. Proto se mu v kuloárech začalo přezdívat prezident Gummini – gumový muž, který se přizpůsobí každé zatáčce bez škrábance.

Když se kolem něj valí kauzy typu Dozimetr nebo Stoka, slyšíme jen tiché vrnění motoru v dálce. Mlčí. Jako by snad jeho největším politickým činem bylo přezouvání pneumatik. A zatímco občané platí daně, on a jeho manželka – hradní Pávková, alias první dáma v doprovodu luxusního 95 tisícového „pávkovného“ – se projíždějí po světových bulvárech. Státnická reprezentace se u nich zjevně rovná brm, brm, úsměv do kamery, večírek, zpátky na trať.

Půlka mandátu je pryč, a prezident Gummini zatím dokázal jen to, že je prezidentem tichým, hovořící hlasem ve stylu řád a klid. Tichým, poslušným a hlavně vyhýbajícím se jakémukoli politickému střetu. A tak si dnes můžeme položit otázku: máme na Hradě prezidenta, nebo jen gumovou figurínu v kožené bundě, která si myslí, že státnictví voní benzínem? Brm, brm…

Blíží se tradiční Dny NATO v Ostravě. Financované spolkem Jagello 2000, kde je velice aktivní bývalý předseda ODS a vlády Mirek Topolánek. Tanky naleštěné, pronajaté Gripeny připravené k přemetům a vlajky spojenců na stožárech – idylická přehlídka jednoty Západu. Alespoň na oko. Jenže jak to už u aliance bývá, pod leskem hromového potlesku a cinkotu výmetnic to trochu skřípe. Zrovna teď, když si u nás budou kluci z Texasu sypat písek do bot, aby ukázali, jak se brání svoboda v jejich pojetí, americká administrativa doma řeší úplně jiný druh expanze – tentokrát směrem na sever.

Ano, USA zjevně neumějí odolat svodům Grónska. Už to zkoušely oficiálně za Trumpa, teď podle médií sahají k „jemnějším“ metodám, čti: tajným operacím. Výsledek? Dánsko si předvolalo amerického velvyslance. Ano, v Kodani si troufli udělat to, co u nás by znělo skoro jako kacířství.

A teď se nabízí otázka: bude Česko solidární se spojeneckým Dánskem? Vždyť solidarita je přece mantra, kterou naše proevropská vláda SpoluSTAN používá při každé druhé tiskovce. Nenecháme Ukrajinu padnout, nenecháme nikoho na holičkách… Ale co když na holičkách stojí Dánsko, a proti němu nikoliv Rusko, nýbrž náš největší spojenec, bez něhož by Dny NATO asi spíš nebyly, tedy USA?

Předvolá si tedy ministr zahraničí Lipávek také amerického velvyslance? Nebo bude opět předvádět gymnastiku v disciplíně „jak držet hubu, ale vypadat statečně“? Jestliže Ukrajina nesmí být menší ani o Krym, pak by přece neměla být EU menší ani o Grónsko. Ani rychlokvašené přijetí Ukrajiny do Unie nevyváží fakt, že by Evropě zmizel z mapy pořádný kus země.

A tak až budou v Ostravě burácet motory amerických stíhaček (možná věčně padajících krámů s názvem F – 35) a politici se budou fotit s generály před maketou tanku, možná by stálo za to připomenout: krásné stroje, pánové, ale co takhle taky respekt k tomu, že spojenci se nekupují na splátky ani neodvážejí v krabicích s logem CIA?

Chceme jednotné NATO, nebo NATO, kde si velcí berou území malých a ostatní se tváří, že se jich to netýká? Možná by to byla dobrá otázka na letošní ostravské tribuny. My ale chceme z NATO vystoupit! Uskutečnit referendum, protože vstup do tohoto paktu byl ryze politickým rozhodnutím. Nikdo se občanů nezeptal, navíc tento pakt postrádá smysl. A to je nutné napravit!

Po vymlčování nastupuje ve Spolu umlčování. Ačkoliv Listina základních práv a svobod v čl. 17 hovoří o tom, že „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“

V 4demolici sílí názor, že bývalý ministr spravedlnosti P. Blažek by měl mlčet. Přitom za jeho výroky na sociálních sítích týkající se kosmetičky pravdy na Ministerstvu spravedlnosti a bitcoinu si žádný dočasný zákaz používání účtu nevykoledoval. Ani se u jeho postů neobjevilo sdělení, že obsah byl odstraněn, pro jeho nepravdivost.

Jestliže se tedy Spolu snaží umlčovat vlastního ústavního činitele, máme možnost nahlédnout do skutečné podstaty programu Spolu. Tím je omezování lidských práv pod mottem vracení zemi řádu oligarchie a mrtvolného klidu. Omezování lidských práv v Česku, Stačilo!

Když se člověk podívá na českou zahraniční politiku posledních let, má skoro pocit, že jde o kuriózní divadelní hru s jedinou pointou: že v každém dějství hrají stejní herci, ale mění se jen režisér a kulisy. V hlavních rolích osvětový vůdce P. Fiala, agent Pávek (PPP) a SPOLUPirát J. Lipavský.

Za Bidena se vláda Petra Fialy hrdě prezentovala jako vzorný žák západní třídy. Česká republika dodávala zbraně, projevovala nadšení a stala se ukázkovým případem „solidarity s Ukrajinou“. Bylo to oceněno, potlesk zazníval z Washingtonu a z Bruselu, a český kabinet si mohl namlouvat, že hraje v první lize. V realitě jsme byli jen vděčný kompars: užiteční idioti, kteří se radostně nechali využít pro potřeby americké zahraniční politiky.

Jenže pak přišel Trump. A role se nezměnila – česká vláda zůstala stát na stejném místě, říká stejné fráze, jen kulisy se vyměnily. Najednou se ale ukazuje, že být věčně loajální nemusí znamenat být i věčně potřebný. V Trumpově divadle už nejsme ani kompars, spíš směšný šašek, který přišel na jeviště ve špatném představení. Z užitečných idiotů se tak rázem stali idioti neužiteční.

Ironie je v tom, že Fialova vláda neudělala nic jinak. Pořád recituje stejné prozápadní mantry, pořád se snaží zalíbit mocnějším, pořád chce být „v první linii“ s agentem Pávkem. Jenže publikum se změnilo a nikdo už netleská. A tak tu stojí kabinet, který si myslel, že dělá velkou politiku – ale dělal jen politiku cizích zájmů.

Výsledek? Česká zahraniční politika působí jako špatný vtip: vláda, která se definovala tím, že bude „užitečná“, najednou nemá komu být užitečná. A přestože hraje pořád stejnou roli, ocitla se v situaci, kdy i vlastní voliči začínají chápat, že být věčně loajální neznamená být věčně respektovaný.

Možná by bylo načase, aby česká politika konečně zjistila, že stát se dospělým znamená hrát vlastní hru – a ne být ochotným idiotem cizích zájmů. Věřím, že tuto situaci pomohou změnit nadcházející volby do Poslanecké sněmovny. Řekněte vládě užitečných i neužitečných idiotů jasné Stačilo!

Zpráva z tisku:
Delegace STAN a Spolu položily pak věnce na hrob Neznámého sponzora.
A co na to Neznámý sponzor?
 
V čele klaka, pak ctnostné rodiny
a náruč chryzantém,
modrá saka a žena hrdiny
pod paží s amantem,
kytky v dlaních a pásky smuteční
civí tu před branou,
ulpěl na nich pach síně taneční
s radostí sehranou.
 
Co tady čumíte? Vlezte mi někam!
Copak si myslíte, že na to čekám?
Co tady civíte? Táhněte domů!
Pomníky berete, prosím vás, komu?
 
A jednou za čas se páni ustrnou
a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou
zkoušejí zabrečet!
Pak se zvednou a hraje muzika
písničku mizernou,
ještě jednou se trapně polyká
nad hrobem s lucernou.
 
Co tady čumíte? Zkoušíte vzdechnout!
Copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?
Z lidovců je nám zle, proč nám sem leze?
Kašlu vám na svetry! Já jsem chtěl kněze! 
 
Nejlíp je mi, když kočky na hrobě
v noci se mrouskají,
ježto s těmi, co tančej’ na hrobě
vůbec nic nemají.
Mňoukaj’ tence a nikdy neprosí,
neslouží Rittigům,
žádný věnce pak na hrob nenosí
Neznámým sponzorům.
 
Kolik vám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děvkama chrápat!
Co mi to říkáte? Že přispěl bych zas? Rád?
Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!!