Mgr. Jan Klán

Debata o zrušení koncesionářských poplatků u České televize a Českého rozhlasu se obvykle odehrává ve zvláštním zakletém kruhu. Kdo se ptá, je populista. Kdo pochybuje, je nepřítel demokracie. A kdo navrhne změnu financování, ten prý rovnou zapaluje svíčku na hrobě svobody slova. Takhle nějak to vidí jeden z moderátorů České televize Jakub Železný. Přitom by se stačilo na chvíli zastavit a položit si prostou otázku: jaký přesně je dnes rozdíl mezi veřejnoprávním médiem a názorovým médiem typu Forum24, které je financováno například ODS?

Marek Wollner – bývalý symbol investigativní neohroženosti a později ohroženosti nejen jeho bossingu – nám v posledních letech tento rozdíl vlastně velmi názorně rozpouští. Pokud mezi obsahem České televize a Forum24 není principiální rozdíl v tónu, roztřídění témat ani v hodnotovém rámci, proč by měl být rozdíl ve financování? Forum24 je financováno ze soukromých zdrojů a nezávislost si – alespoň na oko – zachovává. Česká televize je financována povinně, pod hrozbou sankcí, a přesto nám je s vážnou tváří vysvětlováno, že bez tohoto donucení by se okamžitě zhroutila její nezávislost.

Tato logika je fascinující. Soukromé médium může být nezávislé, protože ho platí dobrovolníci a dárci. Veřejnoprávní médium však musí být placeno povinně všemi, jinak se prý okamžitě promění v hlásnou troubu moci. Nejde tu náhodou o přiznání, že problém není ve financování, ale v samotném pojetí moci uvnitř instituce?

A pak je tu Wollnerovo mňoukání. Ano, mňoukání. Ostré, osobní, často povýšené. Mňouká dnes Marek Wollner i na Jandourka? Nebo to byla výsada spojená výhradně s veřejnoprávním razítkem, krytá zákonem a zaplacená koncesionáři, kteří si nemohli vybrat, zda chtějí být mecenáši tohoto stylu? Ve veřejnoprávním médiu zjevně platí, že čím méně odpovědnosti vůči platícímu publiku, tím více morální převahy.

Zvláštní je také neochvějná jistota, s jakou se Česká televize sama staví do role poslední instance demokracie. Evidentně to není parlament, kdo v české demokracii vládne, ale Kavčí hory. Zvolení zástupci lidu jsou tu spíše obtěžujícím doplňkem k hlavnímu dění, které se odehrává na redakčních poradách. Každý pokus o kontrolu je označen za útok, každá kritika za ohrožení svobody.

A zákon? Ten se v této debatě objevuje jen velmi selektivně. Kdy přesně začne televize financovaná povinnými koncesionářskými poplatky důsledně dodržovat zákon o vyváženosti a pluralitě? Ne deklaratorně, ne v tiskových zprávách, ale fakticky – v každodenním obsahu. Pokud veřejnoprávnost není dodána, nabízí se logická otázka: budou koncesionářům alikvotně vráceny poplatky za nedodanou službu? Nebo je veřejnoprávnost abstraktní stav mysli, který nelze reklamovat?

Zrušení koncesionářských poplatků nemusí být útokem na demokracii. Může to být naopak návrat k elementární odpovědnosti. K odpovědnosti vůči divákům a posluchačům, nikoli vůči vlastní institucionální sebestylizaci. Skutečná nezávislost totiž nevzniká z donucení. Ta vzniká z důvěry. A tu si nelze vymáhat pokutou nebo trestem. A už vůbec ne tím, že v jiných médiích (soukromých, oligarchických) budou moderátoři veřejnoprávního média prohlašovat, že změna financování je ohrožením svobody slova.