Když okna v politice nehrají jen dekoraci aneb další kapitola z cyklu: Spolu chce být jako v Rusku?
V těchto dnech se nad českou veřejnou scénou opět tyčí hranatá otázka (jako krychle): co vlastně dělá člověk v okně, než z něj nešťastně spadne? Tragická smrt Petra Adamce (*32), milého folkloristy, vítěze televizní show Prostřeno! a asistenta senátora za KDU - ČSL, který podle Blesku „náhle zemřel“ pádem z hotelového okna v Praze 6 – to je tak alarmující zpráva, že by se o ní dalo napsat osmistránkové pojednání… kdybychom chtěli být seriózní. Nebo snad můžeme použít příměr, kdo neskáče, není lidovec?
Hotel, z jehož okna Petr spadl, je majetkem nadace spojené s významnou politickou tváří – bývalým radním a ministrem, europoslancem a dnes poslancem Jiřím Pospíšilem. Tím samým člověkem, který „zachraňoval“ plzeňská práva. A když se řekne spojení politika s nechtěnými pády osob z výšek, tak se nám rýsuje tak trochu inspirativní, nožná i lehce konspirační, politická strategie: „Okna nad věcí, okna bez vysvětlení!
Ano, tragédie je tragédie a ztráta života je bolestná. Ovšem – jak se říká v žurnalistickém žargonu (anebo v politickém PR?): „nepředpokládejte úmysl tam, kde si sám osud rád dělá legraci“. Policie zatím odmítá sdělit bližší okolnosti, takže je ideální okamžik pro přemýšlení… pokud chcete, samozřejmě.
A zatímco média dokazují, že když někoho politika zná, bývá to prostě „tragédie“, je tu ještě magická geopolitická paralela: v některých zemích světa – například v Rusku – se lidé také záhadně vymykají realitě a končí obdobně dramaticky. To je však zcela náhodné, nehledě na to, že tam to prý není „politická praxe“, ale spíš selhání gravitace nebo něco, co si prostě vybral vesmír. Nebo Vladimír Putin? Čistě jiný kontext, naprosté náhodné souběhy, nic tu není! (Ironie volá – slyšíme ji?)
Tedy shrnuto: mladý muž umírá pádem z okna, hotel je „spojen s politikem“ a vyšetřování pokračuje bez veřejných detailů. Vypadá to, že česká veřejnost má před sebou další pokračování seriálu „Naše okna a jejich tajemství“, zatímco úřední jazyk je natolik úsporný, že zbývá jen říct: „tragédie“ a čekat, co řekne další tisková zpráva. Nebo snad Spolu chce být jako v Rusku?
