Mgr. Jan Klán

Po dvaatřiceti letech ve veřejné službě se česká politika konečně dočkala okamžiku, který si zaslouží slavnostní ticho, decentní potlesk a jednu dobře mířenou cestu do Vatikánu. Senátorka Miroslava Němcová (ODS) oznámila, že nebude obhajovat mandát. Konečně. Česká republika si zhluboka oddychla. A papež zřejmě také — i když se to dozví až osobně.

Ústavní agent Petr Pavel Pávek, se totiž podle neoficiálních, avšak ústavně velmi důvěryhodných zdrojů chystá tuto zásadní zprávu sdělit Svatému otci osobně. Nikoliv jako prezident, nikoliv jako generál, ale jako ústavní agent pro uklidňování mezinárodních autorit, které byly v minulosti zasaženy morální bdělostí Miroslavy Němcové.

Byla to totiž právě ona — Mirka, strážkyně hodnot, majitelka permanentně pozdviženého ukazováčku a neúnavná dozorkyně správné linie — kdo dokázal veřejně zkritizovat i papeže. Jeho provinění? Troufalost mluvit o míru na Ukrajině. Ano, míru. V době, kdy se správný hodnotový diskurz měří výhradně počtem dodaných zbraní a ostrostí slovníku.

Papež, zjevně neinformovaný o nuance středoevropské české pravice, se tak ocitl na seznamu ideologicky problematických osob. Naštěstí jen dočasně. S koncem politické dráhy Miroslavy Němcové se totiž svět opět stává o něco přehlednějším místem.

Je třeba uznat, že 32 let ve veřejné službě je úctyhodná doba. Stejně úctyhodná jako konzistence, s níž Mirka Němcová dokázala proměnit politiku v morální olympiádu, kde sama sobě udělovala zlaté medaile. Byla u všeho: u pádu i vzestupu pravice, u symbolických gest i skutečné prázdnoty, u hodnot, které se nikdy nesměly zpochybnit — ale často ani vysvětlit.

A tak nyní odchází. Ne do důchodu, ale do legendy. Do té části politických dějin, kde se neptá „co to přineslo“, ale „zda to bylo dostatečně zásadové“. Prezident Pavel mezitím balí kufry, aby papeži osobně oznámil, že už se nemusí bát další veřejné lekce z geopolitiky vedené senátorkou z Prahy.

Svatý otče, klid. Mirka už nekritizuje. Odchází. Do zapomnění.