Mgr. Jan Klán

Existují zbraně, které mění dějiny. A pak existují zbraně, které mění tiskové zprávy. Mezi nimi se dnes, s noblesou ústavní funkce a rétorikou vyššího dobra, vznáší letoun L-159 ALCA – český příspěvek k velkým dějinám války na Ukrajině. Stroj, jenž má zvrátit běh konfliktu, pokud ne vojensky, tak alespoň symbolicky.

Vůdce tábora Pravdy a Lásky, ústavní agent Petr Pavel Pávek, jej Ukrajincům přislíbil s vážností, jakou obvykle mívají proroctví o zázračných zbraních na konci války. Vergeltung, odplata – tentokrát ovšem v českém provedení, s rozpočtovou položkou a fakturou, kterou obdrží někdo úplně jiný než ten, kdo slibuje.

Není nejvyššího ukrajinského vyznamenání, aniž by za něj – tak nějak mimoděk – nezaplatil český daňový poplatník. Solidarita má totiž zvláštní vlastnost: je tím silnější, čím méně se ptá, kdo ji financuje. A když se ptá, je obvykle obviněn z nedostatku morální vyspělosti.

Armádní generál ve výslužbě se tak ocitá v roli obchodníka se zbraněmi zvláštního druhu. Neprodává totiž to, co by mu patřilo. Nabízí techniku, která není jeho, peníze, které nejsou jeho. V tom připomíná Viktora Buta – samozřejmě nikoli skutkem, ale formou: i on kdysi zprostředkovával a nabízel zbraně, které nebyly jeho, jen s poněkud menším důrazem na hodnotovou rétoriku.

L-159 ALCA je ideální symbol. Letoun, který nikdy pořádně nezapadl do velkých válek, se nyní stává nositelem naděje, že právě tento kus kovu změní geopolitickou rovnováhu sil. Kdyby historie fungovala na bázi tiskových konferencí, už by bylo po všem.

Až bude Petr Pavel u Papeže, nabízí se logická otázka: zeptá se ho také, kolik má divizí? A pokud ne, nabídne mu alespoň letku L-159? Protože jestli něco charakterizuje současnou zahraniční politiku, pak je to přesvědčení, že problémem světa není nedostatek dialogu, ale nedostatek správně načasovaných dodávek techniky.

Možná se jednou dozvíme, že kdyby měl Vatikán pár L – 159 ALCA, svět by byl bezpečnější místo pro život.