Mgr. Jan Klán

V těchto dnech se v tisku objevily dva články. V prvním komentují prohlášení agentury TASS o zničení skupiny vojáků z České republiky a Polska. Článek vyznívá neutrálně. Autor se vlastně jen odvolává na prohlášení českého ministerstva zahraničí, které uvedlo, že ruskou propagandu nebude komentovat. Nakonec nic jiného ani uvést nemohlo.

Nejprve si musíme položit otázku, zda je možné, že jsou na Ukrajině přítomni čeští vojáci. To samozřejmě nikdo nepotvrdí. Je to příliš ožehavé téma. Tento konflikt je na území Evropy největší od skončení 2. světové války. Je také přelomový z hlediska nasazení nové techniky, která přináší zásadní změny operačních postupů. Bylo by tedy logické využít možnosti a studovat zkušenosti VSU přímo na místě. Je to ale velmi ožehavé. Pokud by se potvrdila přímá účast českých vojáků v konfliktu, byl by to velký mezinárodní problém. Česká republika by mohla být považována za stranu konfliktu a to by zásadním způsobem měnilo její postavení.

Možná tam byla skupina vojenských pozorovatelů, kteří přímo na místě studují zkušenosti VSU. Zda jsou to příslušníci vojenského zpravodajství, důstojníci vyšších velitelství AČR nebo Univerzity obrany se asi nikdy nedozvíme. Pokud ale opravdu hrozí velký konflikt NATO s Ruskou federací, o kterém hovořil NGŠ AČR Řehka, bylo by dokonce velmi žádoucí seznámit se změnami válčiště přímo na místě. Potřebné změny mohou být zásadní a zkušenosti z praxe nenahraditelné. Nakonec o tom. že se konají cesty důstojníků Vojenského zpravodajství na Ukrajinu se mluvilo i při aféře se spolkem zaštiťovaným gen. Řehkou a vedeným hercem Vetchým ohledně projektu Nemesis. Takže není šprochu, aby na tom nebylo pravdy trochu a není kouře bez ohně.

Druhý článek se týkal smrti českého dobrovolníka působícího v řadách VSU. Je jich tam hodně a ne všichni (pokud vůbec někdo) obdrželi souhlas prezidenta republiky se službou v zahraničních ozbrojených silách. Dost často bývají zařazeni do jednotek podle národnosti. Usnadňuje to velení a komunikaci v boji. Polština je blízký jazyk. Možná TASS píše o takovéto skupině dobrovolníků z České republiky a Polska. Opět je málo pravděpodobné, že se v dohledné době dozvíme pravdu.

Z článku totiž vyplývá, že Jiří Kotrla neměl povolení prezidenta republiky sloužit v zahraničních ozbrojených silách. Takže zásadním způsobem porušil zákon. Nic na tom nemění, že prezident Zeman veřejně slíbil, že Češi sloužící v ukrajinské armádě nebudou za tuto službu stíháni. Prezident nemá žádné právo slibovat, že bude tolerováno porušení zákona.

Chápu matku vojáka. Ztratit syna ve válce je nesmírně bolestivé. Rozumím i jejím slovům „Jestliže je tu oficiální státní politika, že podporujeme Ukrajinu proti agresorovi, pomoc je materiální a morální, tak myslím, že není úplně dobré přejít takovou oběť bez odezvy. Zaslouží si nějakou zmínku,“. Jenže její syn tam byl bez souhlasu státu, na základě svého osobního rozhodnutí a musel si být vědom, že porušuje zákon a že to může mít negativní důsledky. Autor připomíná, že Karel Kučera, který také padl na Ukrajině, také neměl souhlas prezidenta republiky se službou v zahraničních ozbrojených silách, a přesto obdržel od prezidenta Petra Pavla Medaili Za hrdinství. Byl to nesmírně nestandardní postup a nic na tom nemění, že Karel Kučera obdržel i ukrajinské vyznamenání za statečnost. Z hlediska české republiky porušil zákon a prezident tímto svým gestem takovýto postup vlastně legitimizoval.

Co se týče materiální podpory měla by ukrajinská strana matce vyplatit peněžní náhradu za úmrtí. Ukrajinská strana by také měla doručit jeho tělo (pokud to jde) nebo jeho osobní věci do České republiky. Zda se tak stane je otázkou. Ze zpráv z Ukrajiny je zřejmé, že Ukrajina má s vyplácením náhrad velké problémy. Platby se zpožďují, jsou rozloženy do více let, úředníci hledají důvody proč je nevyplatit.

Jakkoliv je mi matky líto, nedomnívám se, že ze smrti jejího syna vyplývají pro Českou republiku jakékoliv závazky. Bylo to jeho SOUKROMÉ rozhodnutí, učiněné na základě jeho osobních názorů a postojů.

Z objektivních informací o průběhu bojů na Ukrajině je pravděpodobné, že takovýchto zpráv bude víc. O smrti dobrovolníků se dozvíme alespoň z článků. Autoři se pokusí jejich oběť využít pro potřeby propagandy tak jako autor článku o matce Jiřího Kotrly. Pokud by došlo k úmrtí vojáků vyslaných armádou na ukrajinské bojiště tak to nebude medializováno ani nebudou veřejně vyznamenáváni. Jejich příbuzní budou vázáni mlčenlivostí a zůstanou se svou bolestí sami.