
Občan Babiš, občan druhé kategorie
Zdá se, že česká politická scéna znovu, po 36 letech od Velké Listopadové Sametové Revoluce, objevila kouzlo třídního boje – jen v moderním, marketingově laděném provedení. Kde dřív stával dělník se srpem a kladivem proti buržoustovi s cylindrem, dnes stojí „slušný občan“ proti „Babišovcům“ a „jiným druhým“. Naše současná elita – od Pávka s Fialou přes Žantovského až po kavárenské poradce všeho druhu – se rozhodla vrátit do hry staré známé rozdělení: na občany plnohodnotné a na ty bývalé. Jen místo třídního původu se dnes hodnotí podle voličského hlasu.
„Bývalí lidé“ se v 50. letech minulého století posílali na uran, v roce 2025 se posílají na sociální sítě – tam, kde algoritmus pečlivě hlídá, aby neřekli něco „dezolátního“. Není to sice lágr, ale princip zůstává stejný: když nejdeš s námi, jsi podezřelý. A když se náhodou zeptáš, proč je inflace, ceny energií a důchodová reforma jako z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, odpovědí ti je ticho – nebo status s hashtagem #slušnost dozoláte.
A zatímco se novodobí arbitři morálky předhánějí v tom, kdo víc pohrdá „bývalými lidmi“, vláda bez mandátu vládne jak za starých dobrých časů Miloše Zemana. Ne, že by Zeman byl vzorem nějaké velké demokracie (nicméně byl do pozice prezidenta dvakrát zvolen nejvyšší formou demokracie – přímou volbou), ale aspoň měl charisma hospodského proroka. Dnešní garnitura se spokojí s rolí notáře, který potvrzuje rozhodnutí Evropské komise – a k tomu moralizuje o hodnotách (zejména těch evropských v podání bývalého pornoherce Jakuba Jandy), které už dávno nikdo necítí, ani nesdílí.
A do toho se vrací Pávek, muž, který si plete funkci prezidenta s moderováním Českého slavíka. Po boku má Žantovského, starého mistra polibků smrti, který by dokázal i Havla proměnit v PR značku na prodej. Společně zjišťují, že označení občan druhé kategorie má stále sílu – zvlášť když ho použiješ na milion voličů, kteří tě prostě nemají rádi.
A kolik hvězd měl vlastně Pinochet? Tři na ramenou, ale pět v recenzi od západních spojenců. Tehdy se mu tleskalo za „stabilizaci demokracie“. Dnes se podobná logika vrací v kabátě s českým lvem na klopě: když bijeme populisty, děláme to přece pro svobodu!
Na závěr si dovolme otázku: pochválí Putin krtka Pávka? Těžko říct. Ale jestli ano, nebude to kvůli geopolitice – spíš proto, že v Moskvě mají rádi bajky o tom, jak se mocní učí moralizovat, zatímco země pod nimi tiše chřadne. A krtek? Ten si mezitím kope svůj tunel dál – od Pražského hradu až po Strakovku. Všichni se smějí, jen ten tunel je pořád hlubší.




