Mgr. Jan Klán

Rozhodnutí prezidenta Petra Pavla Pávka vypsat volby do Poslanecké sněmovny až po 30. září roku 2025, tedy po termínu, kdy měl být předložen návrh zákona o státním rozpočtu, vyvolává otázky nejen ohledně načasování samotných voleb, ale i odpovědnosti vlády Petra Fialy, která návrh rozpočtu dosud nepředložila. Pravděpodobně si jej končící osvětový vůdce Petr Fiala nechá, Babišovi nikdy nedá a vezme si jej asi do politického hrobu.

Z formálního hlediska prezident postupoval v mezích Ústavy – stanovil termín voleb v rámci povoleného období. Jeho rozhodnutí lze interpretovat jako snahu zajistit, aby vláda mohla dokončit klíčové fiskální povinnosti před svým odchodem. Jenže v praxi se ukazuje, že vláda tuto šanci nevyužila. Odkládání rozpočtu působí jako projev politické vyčerpanosti, dětinskosti a neschopnosti předat zemi v předvídatelném finančním stavu.

Před rokem 2013 k tomuto jevu nikdy nedocházelo, protože se volby do Poslanecké sněmovny vždy konaly v květnu/červnu. Nově vzniklá vláda tedy vždy měla možnost rozpočet na další rok předložit. V roce 2013 ale došlo ke změně, když se rozpustila Poslanecká sněmovna a tím k narušení volebního cyklu. Byly vyhlášeny předčasné volby, které se konaly v říjnu onoho roku. Tím byl způsoben problém, kdo má návrh rozpočtu předložit do sněmovny. Automaticky by to měla být vláda, která v onu dobu vládne. Vládám má jít hlavně o prosperitu a stabilitu země a ne o osobní nevraživosti na politickém kolbišti.

Prezidentův krok tak může být kritizován za přílišnou vstřícnost vůči končícímu kabinetu Petra Fialy. Místo aby svým rozhodnutím podpořil rychlé vyjasnění politické situace a umožnil nové vládě připravit rozpočet podle vlastních priorit, de facto prodloužil období nejistoty. A vláda v demisi to ještě přiživuje, když jednou říká, že rozpočet do sněmovny pošle a podruhé ne, protože nevyhrála volby.

Na druhé straně vláda „osvětového vůdce“ Petra Fialy, která dlouhodobě zdůrazňovala odpovědnost a rozpočtovou kázeň, působí v závěru svého mandátu silně nevěrohodně. Nepředložení návrhu rozpočtu v zákonném termínu oslabuje důvěru veřejnosti v její organizační schopnosti i v samotný princip odpovědného vládnutí. Vládne uraženost, ješitnost, arogance a nikoliv odbornost. Nesmíme se tomu divit, protože vláda Petra Fialy to dělala po celé své volební období.

Celkově tak kombinace otálení vlády a zdrženlivosti prezidenta vytváří dojem, že klíčové státní instituce jednají spíše (ne)takticky než ve veřejném zájmu. Ústavní rámec sice dodržen byl, avšak politický obsah tohoto rozhodnutí zůstává sporný právě ve vztahu k prezidentovi, který již dávno mohl apelovat na vládu, aby činila to, co má činit.