Mgr. Jan Klán

V posledních letech se Česká republika potýká s celou řadou závažných korupčních skandálů – od kauzy Dozimetr, přes Bitcoin a Kampeličku, až po aktuální skandál kolem IKEM. Každý z těchto případů naznačuje systémový problém: silnou provázanost politiky, veřejných zakázek a osobních zájmů. Přesto je otázkou, zda se jim dostává stejné pozornosti, jakou média věnují jiným, mediálně atraktivnějším tématům – například kauzám kolem veřejných vystoupení různých politiků nebo výroků na sociálních sítí politických osobností, jako je v poslední době kauza Filip Turek.

Zatímco případy typu „Dozimetr“ (propletení s hnutím STAN a V. Rakušanem) či „Kampelička“ (podivně zapomenutý milion premiéra P. Fialy) se dotýkají samotného fungování veřejných institucí a hospodaření se státními prostředky, veřejný prostor však často ovládnou epizodní kauzy, které mají spíše bulvární charakter. Je to logické – osobní výroky či internetové přestřelky jsou snadno srozumitelné a rychle konzumovatelné. Jenže právě tím hrozí, že se pozornost veřejnosti odvede od zásadnějších témat – od otázek, kdo skutečně nese odpovědnost za správu veřejných prostředků a jak je s nimi nakládáno.

Zda budou všechny výše uvedené kauzy – včetně těch, v nichž se objevují jména vysoce postavených politiků – objektivně vyšetřeny, zůstává otevřené. Česká justice prokázala schopnost fungovat nezávisle, ale zároveň se opakovaně ukazuje, že politický tlak a mediální konstrukce mohou ovlivňovat rychlost i veřejné vnímání vyšetřování. V této souvislosti je nutné zmínit záhadně utichlou kauzu kolem bitcoinů, které stát nakupoval na internetovém „drogovém“ tržišti Darknet. Končící ministryně spravedlnosti s pochybným akademickým titulem Eva Decroix totiž měla za úkol kauzu zamést pod koberec, ne ji řádně vyšetřit.

V případě kauzy IKEM se ve veřejném prostoru objevily výroky, že ministr zdravotnictví Vlastimil Válek cítil tlak „shora“. Konkrétně od premiéra P. Fialy, který na něj dle jeho slov „zaklekl“. Pokud by se potvrdilo, že do vyšetřování skutečně zasahují politické zájmy, šlo by o vážné ohrožení důvěry v právní stát. Ostatně o likvidaci právního státu se končící Fialova vláda (chcete-li Fialův režim) snažila již od doby svého nástupu k moci v roce 2021– zavádění cenzury ve veřejném prostoru, militarizace společnosti, vypínání nepohodlných webů nebo využívání jazykových obratů druhé republiky jsou toho jasným důkazem.

Česká společnost se už mnohokrát přesvědčila, že velké korupční kauzy často vyústí do zdlouhavých procesů, které nakonec končí u drobných aktérů, zatímco skutečně vlivní zůstávají mimo dosah trestního stíhání. Otázkou tedy zůstává, zda tentokrát dojde ke změně – zda se dočkáme jednoho metru pro všechny, bez ohledu na stranickou příslušnost či postavení.