Mgr. Jan Klán

Když se ohlédneme za (ne)slavnou érou Fialovy vlády nebo přesněji Fialova militantního režimu, jedno je jisté – bezpečné Česko nebylo jen sloganem, ale opravdovou… iluzí. A když říkám „opravdovou“, myslím tím tak opravdovou, že ji ani rozsvícené lampy v Praze nedokázaly zachytit.

Pamatujete si na blackout? Ten masivní výpadek elektřiny který prý způsobil jeden spadlý drát vysokého napětí, kdy Češi mohli konečně ocenit romantiku svíček a šumění větru v temných ulicích, zatímco stát pyšně deklaroval, jak jsme „jistě připraveni“ na skutečný konflikt? Nebo nedávný výpadek proudu v Praze, který odhalil, že ani hlavní město není imunní vůči energické realitě? Ano, „bezpečné Česko“ bylo prostě jako pohádka – a my všichni jsme hráli roli dobrovolných postav v improvizované hře Fialovy propagandy.

Projekt SPOLU se tak ukázal být elegantně trnitou cestou – od Babiše k Babišovi, jen s menší kulisou a větší rétorikou o „transparentnosti“ a „moderní správě“. Výpadky proudu, chaos v komunikaci a iluze bezpečnosti ukázaly, že za politickým leskem se skrývala… no, klasická česká realita: někdo něco plánuje, někdo něco hlásá a lidé hledají svíčky.

A tak můžeme konstatovat: Fialovo „bezpečné Česko“ nebylo ani bezpečné, ani stabilní. Bylo to mistrovské dílo foltýnovské propagandy, které nás učilo jednu základní lekci – Česko nebylo za Fialy nikdy připraveno na žádný případný útok odkudkoliv. Ničila jej totiž sama foltýnovská propaganda.