Mgr. Jan Klán

Existují záhady, které nedají spát ani zkušenému sociologovi. Jednou z nich je premiér Petr Fiala. Oficiálně profesor politologie, osvětový vůdce na chvostu průzkumů oblíbenosti, v utajení však – jak se šeptá na chodbách Strakovy akademie – technický typ. Ano, ten typ, co by se raději mazlil s rotační bruskou než s rozpočtem. Sám přiznal, že na vojně šéfoval betonářům. Ačkoliv, podle výsledků jeho vlády to vypadá spíš na to, že velel hnojařské četě. Na co sáhl, to pohnojil.

Nedávno se Fiala rozpovídal v Deníku, a ukázal nám svou pravou tvář. „Nejvíc mě baví sekat trávu, protože hned vidím výsledek,“ svěřil se s jiskrou v oku. Inu, je znát, že politika mu dává zabrat – tam totiž výsledek nevidí nikdo. Možná proto tak miluje ten bzukot sekačky – oproti vládnímu programu jde aspoň dopředu.

Ale pozor, z toho plyne zásadní otázka: Proč u té trávy nezůstal?

Když premiér prohlásí, že jeho největší životní uspokojení pochází z kosy a benzínu, nemůžeme se nezeptat: Nepromarnil svůj skutečný talent? Zatímco trávník poseká rovně a bez korupce, státní rozpočet mu zarůstá plevelem inflace, a každá daňová reforma připomíná pokus posekat trávník bagrem.

Betonáři, kteří s ním údajně kdysi sdíleli vojenskou ubikaci, prý na něj dodnes vzpomínají. Možná ne s úctou, ale s jistou mírou pobavení. Jakýsi kolega z té doby měl údajně poznamenat: „Jo Fiala? To byl ten, co nám omylem zadal beton třídy B20 na stavbu kadibudky.“

Zkrátka, Petr Fiala je záhada. Technický typ, co tají svou lásku k betonu, sekačkám a přímé akci. Ve světě plném kompromisů a krizového řízení je to ale právě ten typ člověka, který by měl možná raději stát u živého plotu než za řečnickým pultem. Tam by totiž konečně viděl výsledek. A my ostatní taky.

Takže pane premiére – sekačka vám sluší víc než sako. A tráva... ta aspoň neroste na dluh.