Mgr. Jan Klán

V českých lékárnách opět chybějí životně důležité léky – od antidepresiv přes léky na vysoký tlak a srdce až po základní dětské sirupy. Již roky není Endiaron nebo léky na kožní onemocnění jako Cyteal. Stát, který má být zárukou bezpečí a zdraví, selhává. A to současná vládní garnitura ve své volební kampani drze tvrdí, že za Fialy bylo líp. Místo řešení slyšíme jen samé výmluvy. Komise pro řešení výpadků léčiv? Mrtvá instituce bez výsledků. A ministr zdravotnictví Vlastimil Válek? Mlčí. Nebo spíše mluví, ale ne o tom, co občany pálí – o zdraví. Zato má dost času na komentování zahraničních misí a geopolitiky. Zejména jej zajímá konflikt na Ukrajině a jak pomoci tamnímu zdravotnictví. Tuzemské zdravotnictví jako by pro něj bylo druhořadé. Je to totiž ministr „válek“, nikoli zdraví.

Zatímco v České republice regály zejí prázdnotou (nebo plností, ale léků, které zrovna tolik nepotřebujete), na Slovensku jsou mnohé léky běžně k dostání, jak se můžeme přesvědčit na webových stránkách slovenského Úřadu pro kontrolu léčiv. Tamní vláda – ať už na ni máme jakýkoli názor – dokázala alespoň zajistit základní lékařskou péči a dostupnost léků, které jsou pro řadu lidí životně důležité. V Česku se místo činů hledají viníci: covid, Ukrajina, Brusel, výrobci. Jen ne ti, kteří mají skutečnou moc něco změnit – vláda osvětového vůdce Petra Fialy s nejmenší důvěrou veřejnosti v dějinách. Včetně ministra Válka, který se stylizuje do role morálního vůdce Evropy, zatímco doma kolabuje systém, který měl řídit.

Pamatujete na velkolepé sliby o obnovení výroby penicilinu? Nejprve se mělo začít v roce 2023, pak se plány posunuly na balení v roce 2024. Dnes už není ani balení, ani továrna. Výmluvou budiž Brusel. Výsledkem je ticho – a moralizování, že vláda za nic nemůže a že už udělala dost. Spíš dost málo. Vláda tedy evidentně opět lhala, tak jako lhala celé své volební období, které můžeme nazvat nástupem fialové autokracie.

Zatímco slovenský premiér Robert Fico – ať už ho máme rádi (já osobně jej mám rád a v mnohém obdivuji), nebo ne – se nebojí říct farmaceutickým firmám „dost“ a hájit národní zájem, v Česku se vládne podle not neoliberalismu, kde trh je svatý a občan jen položka ve statistikách. A zatímco na Slovensku mají jak vyrábět třeba potřebná antibiotika, tak v naší krásné vlasti skoro vše dovážíme. Výkřik ministra Válka, že vybudujeme továrnu na výrobu tolik potřebného penicilinu, vzal za své a je ticho po pěšině. Původně měla být u nás výroba (2023), posléze se měla antibiotika balit (2024) a nakonec to vše můžeme zabalit (2025). Nic nebude! Brusel totiž neudělil výjimku…opět ona slavná EU pod diktátem volného trhu.

A celé to rámuje osvětová a ideologická demoliční vláda Petra Fialy. Fialův kabinet, složený z politických manažerů, nikoliv státníků, opakuje staré poučky z devadesátek: „stát je špatný hospodář“, „trh vše vyřeší“, „hlavně nerozhněvat farmaceutické korporace“. Vypadá to, jako kdyby někdo z vlády měl akcie u Pfizeru nebo byl velký kamarád s Pfizerbábou von der Leyen. Výsledkem je rozložená zdravotní péče, bezmocní pacienti a lékaři v první linii, kteří hasí požáry, které způsobili ti nahoře. Přesněji P. Fiala, V. Válek a jeho neschopný tým. Tedy tým všehoschopných, ale pro sebe.

Nejde ale jen o léky. Jde o to, co symbolizují: rozklad státu, který se vzdal odpovědnosti. Vláda, která má sloužit lidem, slouží ideologiím – neoliberálním poučkám o neviditelné ruce trhu, zájmům farmaceutických gigantů a představám o „loajalitě k Evropě“ nebo jakési „Koalici ochotných“ ke všemu. Přitom v realitě děti kašlou bez sirupu, senioři postrádají antidepresiva a zoufalí pacienti objíždějí lékárny v Rakousku nebo na Slovensku.

K čemu je vláda, která neumí zajistit ani to nejzákladnější – přístup ke zdravotní péči? Jak dlouho si ještě budeme namlouvat, že problém je v okolnostech, a ne v systému samotném?

Je čas říct dost. Nejde jen o kritiku. Jde o základní otázku: slouží nám stát, nebo jsme se stali rukojmími vlády, která prioritizuje image před obsahem a zahraniční PR před zdravím vlastních občanů?

Zdraví není luxus ani komodita. Je to základní právo. A pokud stát toto právo nedokáže zajistit, neplní svou nejzákladnější funkci. Občané si zaslouží víc než výmluvy, ticho a geopolitické fráze. Zaslouží si stát, který si jich váží. A vládu, která to chápe. Je potřeba Fialově vládě říci jasné STAČILO!