Mgr. Jan Klán

Dne 5. 12. 2025 uveřejnily Novinky.cz článek „Černochová chce do konce roku utratit miliardy za modernizaci armády“ a dne 6. 12. 2025 proběhla na NOVĚ zajímavá diskuse v pořadu „Za pět minut dvanáct“ na stejné téma mezi poslanci Kotenem (SPD) a Žáčkem (ODS). Bylo velmi zajímavé tuto diskusi sledovat a vlastně jsme se dozvěděli, proč nebyly schváleny peněžní prostředky na rekonstrukci čáslavského letiště. Nebudu čtenáře zdržovat přepisováním již řečeného, nakonec kdo nechce poslouchat diskusi, může si přečíst její výtah na TN.cz.

Spíše bych si dovolil obecnější úvahu na téma schopnosti nebo spíš neschopnosti armády plánovat ve vazbě na slova náčelníka Generálního štábu Armády ČR Karla Řehky. Ten v reakci na kritiku poslance Růžičky prohlásil, že armáda „na problémy s realizací přidělených peněžních prostředků upozorňuje vedení obrany opakovaně. „To snad nikdo nemůže myslet vážně, že by armáda na problémy se stavbami a legislativou neupozorňovala. Nepřišli jsme s koncepčními podněty, ale upozorňoval jsem na to xkrát,“. Nepochybuji, že generalita i příslušníci GŠ AČR na nižších stupních řízení na problémy upozorňují. O čem ale upřímně pochybuji, je sebereflexe a úroveň znalostí plánovacích a rozpočtováních procesů a to na všech stupních velení a řízení. Rovněž pochybuji, že jsou schopni předložit nějaké koncepční řešení problému. Svou praktickou činností opakovaně prokázali a prokazují, že problematiku neovládají, s veřejnými penězi neumí zacházet a odpovědnost za jejich čerpání nepociťují. Samostatnou kapitolou je neochota respektovat ustanovení rozkazů ministra obrany, aliančních postupů, nebo zákonů ČR.

Prokázali to svým přístupem ke snahám o navedení systému do plánování a implementaci aliančních postupů. Poslední takový velký pokus byl podniknut za ministra Stropnického, kdy vznikl pracovní tým, který měl za úkol analyzovat dosavadní způsoby plánování v rezortu MO, a navrhnou, jak alianční postupy implementovat. Vedení generálního štábu se k tomu úkolu stavělo velmi laxně a ředitel plánovacího odboru, dnešní zástupce ředitele sekce plánování generál Havelka, práci pracovní skupiny naprosto ignoroval a dokonce bych si troufl říct, že sabotoval.

Armáda od svého vzniku nemá dlouhodobý plán. Sice se holedbá koncepcemi výstavby AČR, ale koncepce nejsou plán a frekvence jejich zpracování je příliš rychlá a reálnost stanovených úkolů a termínů na vodě. Podle rezortní tradice ti, kdo na to v diskusi poukazovali, byli odejiti. Není člověk, není problém. Když se o problému nemluví, jako by to neexistoval.

Sice je zpracováván a každoročně schvalován střednědobý plán (SdP), ale stačí porovnat jeho obsah a lehce zjistíme, že v rámci každoročního cyklu jeho aktualizace je rozsah změn tak velký, že je vlastně zpracován nový střednědobý plán. Samostatnou kapitolou jsou jeho změny, které zpravidla nastanou nejpozději do měsíce po jeho schválení ministrem a vyústí v zásadní přepracování. K čemu takový plán je, ať si udělá každý názor sám.

Pokud porovnáme data tzv. střednědobého plánu s rozpočtem a střednědobým rozpočtovým výhledu (zpracovává se na 1+2 roky) zjistíme, že je mezi nimi jen malá návaznost. Logicky, rozpočet je dokument vzniklý na základě zákona a musí se předložit na MF ČR, které odpovídá za návrh a realizaci státního rozpočtu. V procesu jeho zpracování musí být vyloučeny největší nesmysly SdP. Problémy střednědobého plánování samozřejmě ovlivňují schopnost realizace rozpočtu.

Rezort má oficiálně implementován systém řízení pomocí cílů. Fakticky to ale nefunguje. V neznalosti tohoto systému řízení si nemají civilní a vojenská část MO co vyčítat. Obě části MO projevují obrovskou nepružnost v myšlení a neschopnost měnit zaběhlé postupy. Zůstalo jen u slov. Funkce manažera cíle odpovědného za jeho dosahování neexistuje. Cíle nemají stanoveny reálná kritéria pro hodnocení etap jejich plnění ani cílového stavu. Systém controllingu je také formálně zaveden, ale fakticky nefunguje.

Takže není formulován cíl přezbrojení letectva AČR na letadlo F - 35, nebo přezbrojení dělostřelectva AČR na systém CEASAR. Pokud by byl, tak by v jeho rámci musely být alokovány peněžní prostředky nejen na nákup, ale i na úpravu nemovité infrastruktury, výcvik osob, změnu předpisů, nákup munice… Místo toho se každý generál snaží kontrolovat jen svůj balíček peněz alokovaných na jeho organizační jednotku a tak jsou „cíle“ stanovovány podle organizační struktury. Následně se všichni diví, že jednotlivé kroky k odstranění nedostatku ve schopnostech nejsou vzájemně provázány, že výdaje se nevykazují v celku, že se veřejnosti předkládá jen část výdajů. Mimochodem problémy s letištní infrastrukturou a termíny její modernizace byly už při zavádění letadel Gripen. Evidentně se od té doby nepoučili. Veřejnost se Zpravidla informuje jen o nákupu zbraňového systému a minimálním nákupu munice na dva roky provozu jak to vyžaduje zákon o státním rozpočtu.

Mimochodem pokud se bavíte se západními experty, nikdy se nedozvíte, že máte proces extrémně zkrátit přeskakováním jednotlivých auditních bodů, ale vždy kladou důraz na to, aby prvním krokem v odstranění nedostatku ve schopnostech byla organizační opatření ve struktuře a výcviku, protože nákup materiálu rezort zatěžuje dlouhé roky a měl by být vždy uvážlivý. Proč se to u nás skoro vždy zvrhne na nákup techniky, a materiálu nechám na posouzení každého čtenáře.

Asi bychom se divili, jak malé znalosti systémů plánování a rozpočtování mají vedoucí funkcionáři AČR. Možná by měl generál Řehka místo výkřiků příslušně upravit nároky na vzdělávání řadových příslušníků GŠ AČR v rámci velitelské přípravy a doplnit tuto oblast do vyšších velitelských kurzů. Vlastně se tato problematika nepřednáší ani v kurzech pro plukovníky, které jsou nezbytným předpokladem pro povýšení do generálské hodnosti. Je to v jeho působnosti a určitě by mu do toho žádní politici nemluvili. Ty znalosti nemusí být rozsáhlé, stačí, když pochopí základní pravidla, auditní body a lhůty. Mimochodem aliančními pravidly se řídí všechny armády NATO včetně té americké a jednotlivé auditní body v procesu jsou nastaveny v podstatě stejně. Prostředkem zrychlení nákupů není jejich zrušení, ale zkrácení lhůt pro zpracování jednotlivých dokumentů pro rozhodování managementu a to je opět jednoznačně v jeho pravomoci. Jenže ono je jednodušší vykřikovat hesla o nedostatku peněz, předkládat požadavky na výjimky ze zákona a svádět problémy na politiky.

Vinou politiků je, že tyhle nepořádky buď nevidí, nebo mlčky tolerují. Jak ukázala diskuse na NOVĚ v případě některých politiků ODS bych i pochyboval o úrovni jejich znalostí aliančních postupů. Vystačí si s opakováním frází a strašením veřejnosti.

Jen pro dokreslení situace na jaké úrovni jsou znalosti ve vojenské části ministerstva obrany. GŠ AČR opět (asi po šesté nebo po sedmé za posledních 10 let) vznesl požadavek, aby u veřejných zakázek do 50 000 Kč nemusel provádět průzkum trhu. Předkladatelé tohoto požadavku evidentně neznají dokumenty UHOS k problematice veřejného zadávání. Vůbec netuší, že cílem provádění průzkumu trhu není jen zjištění ceny obvyklé, ale zda jde zakázku navrženým způsobem vůbec realizovat, jaké jsou dodací lhůty jednotlivých dodavatelů, zda a jak dlouho poskytnou záruční lhůtu, zda je ochota se výběrového řízení účastnit. Každý, kdo zadával veřejné zakázky, určitě ví, o čem mluvím.

Politici často netuší, že cílem tohoto procesu je dodržení zásad rovného přístupu k účastníkům a vůbec jim nedochází, že nesprávné nastavení například dodací lhůty nebo záručních podmínek může některé účastníky diskriminovat, nebo že nebude možné zakázku realizovat. Vlastně spoléhají na to, že se jedná o tak malé částky, kdy se proti porušení pravidel ze strany zadavatele nevyplatí protestovat. O existenci zákona o veřejnoprávní kontrole a osobní odpovědnosti zadavatele nemají evidentně ani páru, nebo jim jsou ustanovení tohoto zákona lhostejná. Mimochodem zdržení v realizaci takovýchto zakázek provedením průzkumu trhu je tak zanedbatelné, že nestojí ani za zmínku.

Absurdní vlastně je, že někoho vůbec napadne takovýto návrh předkládat. Krásně ale demonstruje úroveň znalostí, přístup k procesu nakládání s veřejnými prostředky i dodržování pravidel stanovených zákony a vyhláškami.

No a co na závěr? Jak říká přísloví - Nevědomost sice hříchu nečiní, ale neznalost zákona neomlouvá.