Mgr. Jan Klán

Myslel jsem si, že už mě nic nemůže překvapit, ale to jsem se mýlil. To, co se odehrává na české politické scéně a kam kráčí česká propaganda, je opravdu k nevíře.

Nejprve na mě na Facebooku vyskočila upoutávka k diskusnímu pořadu na seznamu „Ptám se já“. Vystupovala v něm mladá zrzavá slečna a přímo sršela sebevědomí. Přiznám se, že mě to zaujalo a rozhodl jsem se pořad poslechnout celý. Mám pro tu slečnu pochopení. Také jsem byl mladý a sebevědomý, měl jsem pocit, že rozumím světu asi i opakoval fráze v domnění, že jsou to názory. Měl jsem štěstí, neboť se většinou našel někdo starší a někdy v diskusi, jindy vhodnou poznámkou mě donutil přemýšlet.

Tenhle pořad je vůbec zajímavý. Byl tam rozhovor s panem Pojarem, který posluchačům nejprve vysvětlil, jakým úžasným přínosem pro českou republiku je muniční iniciativa a jaké daně z toho stát získává, aby se jen tak mezi řečí zmínil, že většina zbrojařů má továrny po celé Evropě. Možná to s tím daňovým přínosem, nebude tak horké. Mimochodem jak jsou naše zbrojní firmy připraveny na konec ukrajinského konfliktu a je to vůbec v jejich zájmu?

Korunu tomu dal včerejší (24. 11. 2025) rozhovor s historikem a ukrajinistou z Muzea paměti XX. století Davidem Svobodou. Přiznám se, že jsem ani toto muzeum, ani pana Svobodu moc neznal. O muzeu jsem se dozvěděl, že jej platí hlavní město Praha a že do jeho činnosti patří také spolupráce s učiteli základních a středních škol. O Davidu Svobodovi, že v posledním roce často a rád vystupuje v různých diskusních pořadech o ukrajinské otázce. Ukrajinisty se to u nás jen hemží, odborníků není nikdy dost, ale tento pán mě opravdu překvapil. Udivovalo mě jeho sebevědomí, s jakým hodnotil úroveň americké administrativy a jeho soudy o duševní úrovni Prezidenta Trumpa a dokonce veřejně tvrdí, že není schopen vykonávat prezidentský úřad. Z rozhovoru vyplynulo, že nejvíc jej rozčiluje, že koná jinak, než si tento představitel „lepších lidí“ představuje. Z rozhovoru vyplynulo, že vůbec nechápe širší souvislosti událostí, situaci na Ukrajině vidí prizmatem ukrajinské propagandy. Poklud toto přednáší na besedách se studenty, není divu, že mají v hlavě takový zmatek.

Další den ráno na mě vyskočil legrační článek zveřejněný na FORUM24. Opět líčil neuvěřitelný příběh o hrdinném boji ukrajinských vojáků, jak zajali celou četu Rusů. Fotografie u článku byla z léta z operace v Kurské oblasti, vojáků nebyla četa, ale podle obsahu článku 12 – tedy zesílené družstvo a popis události byl naprosto nepravděpodobný. Propaganda jako vyšitá. Je třeba udržovat pocit, že válku na Ukrajině je možné vyhrát a vnutit Rusku západoevropské mírové podmínky. Američané se v hodnocení situace na bojišti určitě mýlí. Proč o tom píši? No souvisí to s dalšími událostmi, ale o tom dále.

Další dva zajímavé články byly uveřejněny na Seznam Médiu. V jednom autor tvrdil, že prezident Petr Pavel tím, že nejmenuje Andreje Babiše premiérem chrání českou republiku před ostudou. Vlastně nejlepší by bylo, kdyby ministry nové vlády schvalovala stará koalice. Samozřejmě měl už připravená i vhodná jména. Druhý byl ještě výživnější. V něm autor dokonce došel k názoru, že nastal čas pro vypsání předčasných voleb a dokonce tvrdí, že jsou na spadnutí. Neuvěřitelná konstrukce blbosti. Autorovi se nelíbí výsledek voleb, nelíbí se mu kandidáti na ministry, tak vypíšeme nové volby. Třeba se to změní a ta jeho strana zvítězí.  Oba pánové jsou rození demokraté nového ražení. Jsou pro demokracii, ale jen pokud vyhovuje jejich straně. Na pováženou ale je, jakou roli přikládají osobě prezidenta. Kdepak asi našli inspiraci pro tyto názory. V Evropě je jeden stát, který je formálně parlamentní demokracií, ale ve kterém si prezident přisvojuje pravomoci a pomocí hlasovací mašinérie prosazuje své záměry v parlamentu. Stejně jako ten náš má také vlivného přítele po boku. Jenže je zde jeden rozdíl. Na rozdíl od Petra Pavla má svou stranu a disponuje většinou ve Vrcholné radě.

Korunu úterním (24. 11. 2025) událostem nasadily zprávy o velitelském shromáždění AČR. Vlastně o ní informovaly všechny zpravodajské servery. Sice trochu jako přes kopírák, ale co také psát jiného. Přesto se objevily některé zajímavosti.

Došlo k veřejné roztržce mezi ministryní obrany a generálem Řehkou. I když rozhodně nepatřím do fanklubu ministryně obrany, musím v tomto sporu stát na její straně. Pan generál se nám buď utrhl ze řetězu, nebo si neuvědomuje místo a úlohu armády v demokratické společnosti. Možná je to obojí. Pojďme se ale na některé jeho výroky podívat blížeji.

NGŠ AČR i prezident tvrdili, že Rusko je největším nebezpečím pro Českou republiku. To Rusko, o kterém se dočítáme, že jeho armáda na Ukrajině postupuje šnečím tempem, že jeho vojáci jsou těžcí alkoholici, kde čačtí ukrajinští hrdinové zajímají celé čety, které je na pokraji hospodářského, politického i vojenského kolapsu. Že by tato tvrzení byla jen propagandou a Rusko na tom nebylo tak špatně jak nám tvrdí? Oba pánové mají přece k dispozici zprávy tajných služeb.

Opravdu je nutné, aby oba tito vysocí funkcionáři takto strašili obyvatelstvo? Rusko nemá ani vojenské a ni lidské kapacity, aby dobývalo a tím méně ovládalo území evropských států. Expanzivní válka má smysl jen tehdy, pokud zisky z vítězství a držení území jsou vyšší, než náklady na jeho ovládnutí a držení. Nebo oba pánové nevěří v sílu a jednotu aliance?

Připusťme, že nebezpečí války s Ruskem zde opravdu je. Co tedy udělali pro přípravu republiky na ozbrojený konflikt, když chybí 7 000 vojáků? Vojáci nejsou na cvičištích? Jaká byrokracie zdržuje výcvik? Nebo jsou slova o zbytečné byrokracii jen eufemismem pro snahu obcházet zákony například o veřejných zakázkách. To by bylo ale na jiný článek.

Zaujalo mě také tvrzení generála Řehky, že vojáci jsou odpovědni vlasti a ne politikům. Zajímavá myšlenka. Opravdu je pan generál demokrat? Není to v demokratické společnosti a zastupitelské demokracii tak, že zadání pro armádu dávají politici a vojáci toto zadání plní? Není zde tradice armády ČSR, která se v roce 1938 se skřípěním zubů podřídila rozhodnutí politiků? Chce snad pan generál naznačit, že když dojde k názoru, že se mu rozhodnutí politiků nebude líbit, tak se odvolá na odpovědnost k vlasti a provede příslušné kroky? Jaké měl na mysli? Nechtěl se snad inspirovat jedním jihoamerickým generálem (Pinochetem), kterého někteří naši politici velmi adorovali a který se také odvolával na odpovědnost k vlasti?

Nikde jsem nečetl reakci prezidenta republiky a v době psaní tohoto článku ani vrcholných politiků na tato slova politizujícího generála, který si tak svérázně vykládá místo a úlohu armády. Očekával bych, že by si to zasloužilo komentář politiků obou stran politického spektra.

Velmi zajímavě v tomto kontextu působí článek o kandidatuře Ing. Zuny na místo ministra obrany. Že by jeho kandidatura nezapadala do snah generality a prezidenta upravení místa a úlohy armády? Pro nezasvěcené generál Řehka i prezident Pavel sloužili v rámci speciálních sil a jejich důstojníci zaujali v minulých letech řadu řídících míst v armádních strukturách.

Vlastně jsem tím chtěl říct, že se naše demokracie začíná ubírat podivným směrem. Začínají se zde objevovat lidé a síly, které mají sice plná ústa demokracie, prohlašují se za demokraty, ale vlastně jimi nejsou. Obávám se, že z poza rohu zase vykukují totalitní tendence a co je horší, nahrávají jim jak politici, tak i zpravodajská media. V listopadu a prosinci 1989 se hojně psalo heslo „nejsme jako oni“. Opravdu nejste? Možná jste jen převlékli kabáty, ale metody zůstaly stejné.