Mgr. Jan Klán

V České republice se tiše a bez většího odporu rodí nový politický režim. Nemá tanky ani uniformy, nevzývá kult osobnosti a zatím nestaví tábory. Jeho ideologický koncept je zřejmý: sloužit cizím zájmům a přitom nebrat ohled na životní úroveň zdejších občanů a na naši ekonomiku, což vyžaduje potlačit myšlenkovou pluralitu, kriminalizovat ideologickou opozici a vytěsnit kritickou levici z veřejného prostoru. Je to režim represe a vynucované loajality.

Spojenectví premiéra a premiéra proti svobodě

Tento nový režim na první pohled zřejmě spojuje dva hlavní pilíře české moci: premiéra Petra Fialu a prezidenta Petra Pavla. První působí jako servilní služebníček zahraničních požadavků a druhý jako chladný garant stability, císař s bílými licousy. Jejich společným jmenovatelem je důraz na bezpečnostní stát, militarizovanou zahraniční politiku a represivní nástroje vůči domácí kritice.

Podpis prezidenta Pavla pod novelou trestního zákoníku zakazující propagaci komunistického hnutí je přesně dalším z okamžiků, kdy se vládní politika upevňuje v nový režim. Tímto krokem se neřeší minulost – ta se využívá pouze jako záminka. Hlavním cílem je totiž potlačení současné i budoucí levicové opozice.

Hon na levici pod rouškou obrany demokracie

Mccarthismus padesátých let 20. století v USA nebyl o obraně demokracie, ale o extrémně pravicovém zastrašování, udávání a ničení životů na základě ideového podezření. Probíhala „rudá panika“ proti levici. Dnes se podobný model dostává do českých poměrů – zatím ne jako přímý zákaz činnosti politických stran, ale jako systematická delegitimizace levicových a jiných kritických myšlenek.

Režimní kritéria

Podobně jako kdysi se i dnes stává podezřelým každý, kdo:

a) zpochybňuje kapitalismus jako jedinou možnou ekonomiku,

b) mluví o znárodnění, třídním boji nebo rovnosti jako alternativě,

c) kritizuje euroatlantické struktury nebo militarizaci zahraniční politiky.

To není obrana demokracie. To je nová forma ideologické cenzury a represe oblečena do frází o „západní (euroatlantické) civilizační příslušnosti“.

Prezident jako symbol loutkové moci

Petr Pavel Pávek (PPP) chce působit na první pohled jako neideologický prezident. Ale právě to je klíčový rys Pávkova stylu: neideologická maska pod sebou skrývá ideologickou tvrdost. Jeho proslovy jsou uhlazené, připravené, prázdné. Málokdo si uvědomuje, že jeho veřejné vystupování často odráží práci jeho poradce Petra Koláře, který je úzce napojený na zbrojní průmysl USA a s podezřelými miliony od firem a ČVUT se tváří jako bezproblémový člověk. Pávek je loutka stability, které nezáleží na obsahu toho, co podepisuje, je v rukou nového režimu nepostradatelná. Typický automat na podpisy, který se přizpůsobí aktuálním příkazům. Jeho zdánlivá nezúčastněnost má dodávat Pávkovu stylu lidskou tvář. Ale právě tahle tvář říká: nepřemýšlej, poslouchej.

Fialův ideologický obsah

Zatímco prezident poskytuje režimu klidnou fasádu, premiér Fiala dodává ze zahraničí obsah. Jeho liberálni neokonzervatismus v praxi znamená:

a) maximální oddanost hlavní velmoci korporátního kapitalismu,

b) nulovou toleranci vůči sociálním alternativám,

c) a totální převzetí zahraničněpolitické orientace podle nejsilnějších partnerů.

Ve spojení s Pavlem tak vzniká nový model vládnutí: kombinace technokratické poslušnosti a ideologického potlačování. Český mccarthismus je jejich nástroj.

Nový režim prosazuje nový newspeak

Místo cenzorů dnes máme: „bojovníky proti dezinformacím“ pod vedením plukovníka O. Foltýna (nazývaného KoStraKoV). Co dnes vypadá jako „zákaz extrémismu“, se zítra stane zákazem jakéhokoli myšlení a konání mimo rámec vnucené moci. Nový režim je hrozivý právě tím, že se tváří nevinně. Navíc paragrafy, které přivádí v život, nejsou ty z vzývaného „západu“, ale fakticky z „východu“. Přesněji z Ukrajiny a pobaltských zemí, kde jsou podobné paragrafy namířeny proti tamní kritické opozici.

Co dál?

Musíme říct jasné ne novému zdejšímu Failovu a Pavlovu režimu (pávkismu – fialismu). Skutečný spravedlivý řád nevychází z tupé poslušnosti vůči represi, ale z odvahy prosazovat práva občanů. Skutečná občanská moc nevzniká umlčením utlačovaných, ale tím, že se jim naslouchá. Jinak nás nečeká demokracie – ale režim s tváří, který předstírá úsměv, zatímco zakazuje myslet a konat. Místo úsměvu ukazuje škleb.