Mgr. Jan Klán

V posledních týdnech se západní Evropa ocitla v tenzích, které by mohly zásadně změnit povahu transatlantických vztahů a ukázat, kam až jsou USA připraveny zajít ve jménu své globální politické a ekonomické dominance. Diktátor Donald Trump, který na začátku ledna nechal provést ilegální vojenský zásah proti Venezuele a unést prezidenta Nicoláse Madura, začal aplikovat podobný agresivní přístup vůči svému politickému a vojenskému spojenci v NATO Dánsku, když požaduje anšlus Grónska. Ohání se strategickou bezpečností a historickými paralelami, např. srovnáváním s koupí území Louisiany.

Nejprve faktické reakce a poté má interpretace. Trumpovy kroky vyvolaly ostrou kritiku některých západoevropských politiků, kteří označují Trumpovy hrozby za „vydírání“ a „zastrašovací taktiku“, jež podkopává základní principy mezinárodního práva a poškozuje samotnou podstatu kolektivní obrany v rámci NATO.

Trump poté oznámil uvalení 10% cla na některé evropské země – včetně Dánska, Švédska, Německa či Francie – které vzdorují požadavkům USA ohledně převodu Grónska. Diktátor navíc uvedl, že clo by se mohlo během června zvýšit až na 25 %, padne-li dohoda o „koupi“ či kontrole nad ostrovem.

Tento vývoj je symptomatický pro dominanci imperiálních zájmů nad suverenitou ostatních národů. Tato strategie nese jasné znaky klasické formy ekonomického a politického nátlaku: Washington se nezastaví pouze u návrhu převodu území, ale využívá cla jako nástroj vydírání těch, kteří se odváží hájit svoji původní pozici.

Tento tlak je příkladem kapitalistického a militaristického imperialismu, kde silný aktér využívá vojenskou a ekonomickou moc, aby si podmanil slabší území pod svou kontrolu nad strategickými pozicemi a surovinami. Grónsko má významné zásoby surovin i klíčovou polohu pro vojenské základny a leteckou infrastrukturu. Právě kombinace těchto faktorů činí z Grónska požadovaný objekt globální imperiální soutěže.

Grónsko je formálně částečně autonomní území v rámci Dánského království. Reálně je jeho postavení výsledkem historického kolonialismu dánského systému, který kombinoval expanzivní feudalismus a kapitalismus. Dlouhodobá okupace území Dánskem vedla k proměně složení tamního obyvatelstva a k jeho politickému a ekonomickému podřízení. Dánsko nyní dostává od USA zpátky svoji vlastní imperiální medicínu, kterou historicky agresivně aplikovalo na Grónsko.

Některé západoevropské státy na Trumpův přístup reagují jinak než v jiných podobných krizích. Zatímco lednovou agresi USA vůči Venezuele schvalovaly, nyní používají dvojí metr a okupace území členského státu EU se jim nelíbí.

Pokrytecký francouzský prezident Emmanuel Macron, který si prohrává ve snahách o obnovu francouzských neokoloniálních zájmů v západní Africe, navrhl aktivaci nástroje EU proti ekonomickému nátlaku – mechanismu, který umožňuje Evropské unii bránit se v případě, že třetí stát vyvíjí na členské země nepřiměřený ekonomický tlak. Tento nástroj, někdy nazývaný i „trade bazooka“, by mohl Evropské komisi umožnit zmrazit přístup firem USA k veřejným zakázkám EU nebo omezit vybrané investice či obchodní toky.
Macronův návrh je sice krokem směrem k odporu proti nátlaku a vydírání ze strany USA, ale zároveň odráží strukturu kapitalistického systému, v němž je měřítkem síly ekonomika a nikoli spravedlivé právo. Aktivace takových nástrojů sice může působit jako nutná defenziva, ale nezbavuje nás samotné podstaty problému: imperialismus silných kapitalistických států, který vidí svět jako arénu pro mocenské záměry, nikoli jako společenství rovnoprávných států.

Závěrem lze říci, že současná situace – kdy největší kapitalistická velmoc hrozí obchodními a potenciálně i vojenskými důsledky proto, že jiné západní státy odmítají její expanzivní návrhy – je ukázkou toho, že se současný kapitalismus dostal opět do fáze vnitřních rozporů. Západ už nenapadá jen nezápadní země, ale podobně jako v minulosti dochází ke střetu mezi západními zeměmi samými.

Odpověď světa by neměla spočívat pouze v recipročních celních opatřeních a vojenských hrozbách, ale v obraně principů suverenity, mezinárodního práva a práva národů na sebeurčení bez nátlaku mocnějších aktérů. To by ovšem vyžadovalo kolaps západních zemí, jejichž kapitalistický systém je úzce spojený právě s porušováním těchto principů ve světě. Dánsko by také konečně muselo rezignovat na svůj feudální přežitek ve formě království a opustit území, jež si dříve koloniálně podmanilo.