Petr Pavel v první linii – nejen na fotce, ale i v umění přetvářky
Komentář k summitu NATO v Haagu, 24.–25. června 2025
Na summitu NATO v Haagu se opět potvrdilo, že politická paměť je krátká a morální páteř pružná. Alespoň pokud jde o našeho gumového prezidenta. Prezident Petr Pavel, známý svými zásadami, hodnotami a chlapským vousem, se s grácií sobě vlastní postavil do první řady společné fotografie. Po jeho boku nestál nikdo jiný, než Donald Trump – muž, kterého Pavel kdysi veřejně označil za „odpudivou bytost, které by ruku nepodal.“ Inu, časy se mění. A ruce se podávají.
Když si Petr Pavel potřásal pravicí s Trumpem, bylo to gesto plné diplomacie. Anebo úplného zapomnění? Možná to byla jen sofistikovaná forma politického tai-či – otočka s úsměvem a nataženou dlaní směrem k tomu, koho jste ještě nedávno posílali do morální karantény. V každém případě šlo o elegantní ukázku toho, jak se dá z „nepodám ruku“ udělat „jen jsem si tehdy špatně umyl ruce“.
Jestliže se Václavu Havlovi přezdívalo „mistr paradoxu“, Petr Pavel se stává jeho důstojným následovníkem v disciplíně „mistr pokrytectví s lidskou tváří“. A že se to nenosí? Ale kdeže. Dnes je autenticita spíše přítěž. Dnešní prezident musí umět zalhat, zapřít i zapózovat – a to všechno v jednom dni. Pavel to zvládl za jediný summit.
A jako by to nestačilo, prezident nezůstal jen u vizuální diplomacie. Na summitu zazněl požadavek vydávat 5% HDP na obranu. Co se asi promítlo v hlavě gumového prezidenta? Pravděpodobně toto: „Musíme investovat 5 % HDP do humanitárních účelů, jako jsou zbraně.“ Tady už se Orwell obrací v hrobě a škrtá poslední kapitolu 1984, protože realita ho předběhla. Zbraně jako humanitární pomoc? To už není nová mluva, to je přímo humanitární munice. Když už jsme v minulosti měli humanitární bombardování.
Na závěr lze jen dodat: Petr Pavel se skutečně ukázal jako státník na úrovni. Ne že by nás pozvedl morálně, ale rozhodně nás pozvedl do první řady – alespoň na fotce. A co se týče jeho zásadovosti? Inu, řekněme, že je flexibilní. A jak víme, flexibilita je dnes v politice cennější než čest. Navíc, když máme za prezidenta gumu, tak ta mnohdy pruží hodně dlouho.
