Mgr. Jan Klán

Premiér v demisi, osvětový vůdce národa Petr Fiala, sedí ve svém chrámu klidu. Navenek působí, že medituje nad osudem země. Ve skutečnosti ale jen mlčí. A to tak důsledně, že by se z jeho ticha dal postavit celý vládní program. Tedy dnes již bývalý vládní program, protože z osvětového vůdce zbyl jen derniér po prohraných volbách.

Petr Fiala kdysi slíbil, že vnese do politiky rozvahu, klid a hodnoty. Dnes se zdá, že z těch tří mu zbyl jen ten klid – rozvaha se rozpadla v opatrnost a hodnoty se rozplynuly v tiskových prohlášeních, která nikdo nečte. Mlčení se stalo jeho komunikační strategií i osobním přesvědčením. Když mu národ vystavil ve volbách do sněmovny stopku, on medituje. Když společnost ztrácí směr, on přemýšlí, zda vůbec mluvit.

Všechno prý dělá pro stabilitu. Jenže co když právě tahle „stabilita“ už dávno není klid, ale klinická smrt? Co když se z premiéra, který měl vést, stal spíš kurátor vlastního politického muzeálního exponátu – vitríny s cedulkou „odpovědná vláda“?

A tak zatímco premiér v demisi hraje na tóny ticha, z Hradu se občas ozve vytí šakala. Petr Pavel Pávek, hradní muž v lesklé uniformě slušnosti, řádu a klidu občas zahouká do noci – trochu rozkazem, trochu zoufalstvím. Někdy proti populistům, jindy proti chaosu, ale většinou jen proto, aby bylo slyšet, že tam ještě je.

Výsledkem je zvláštní duet: jeden mlčí, druhý vyje. Jeden se bojí mluvit, druhý neví, co říct. Mezitím se země probouzí do ticha, které není klidem, ale rezignací. A lidé se učí žít bez očekávání, že by někdo nahoře opravdu slyšel, co se děje dole. Nová vláda je zatím pořád v nedohlednu, pravda a láska v minulosti a státní rozpočet v kabinetu Petra Fialy.

Osvětový vůdce však mlčí dál. V jeho světě je mlčení ctnost, rozvaha spása a odpovědnost tichý luxus. Jenže v demokracii, kde už nikdo nemluví, začíná vládnout prázdnota. A ta se nevyřeší ani meditací, ani vytím. Nýbrž novou vládou, která má v zemi zavést stabilitu a skupina lidí, která ve volbách nevyhrála prostě svoji prohru přijmout.