Mgr. Jan Klán

Země se probudila do ticha. KoStraKoVo – kdysi slavný Koordinátor strategické komunikace fialova režimu – je pryč. Jeho sídlo, ještě včera plné odborníků na určování dobra a zla, dnes okupují jen pavouci a nerozhodnost. Nikdo už neví, co si myslet. Dobro a zlo se prý srazily na dálnici D1 a teď spolu stojí v koloně.

Bez KoStraKoVa si občané musejí vybírat sami, a to se ukazuje jako fatální chyba. Sociologické průzkumy hlásí, že 63 % lidí považuje lhaní za přijatelné, pokud se přitom hezky usmívá. Dalších 24 % tvrdí, že pravda je přežitek z devadesátek. A zbytek populace už raději neodpovídá, protože neví, jestli je to správné.

Ministerstvo morálního klimatu vydalo směrnici, že „etika zůstává v platnosti do odvolání“. Zároveň však přiznalo, že odvolání může přijít kdykoli, podle počasí. Vláda se mezitím rozpadla na frakce: Jedni chtějí KoStraKoVa obnovit, druzí tvrdí, že ho nikdy nepotřebovali, a třetí čekají, kam se přikloní veřejnost, aby se mohli připojit.

Když se zdálo, že je vše ztraceno, na scénu vstoupil plukovník Foltýn — muž, legenda, padouch i hrdina, a pro některé i poslední záchytný bod reality. Zejména pro zbytek bývalé vlády fialova režimu.

Zatímco vláda řešila, zda lze ještě rozlišit mezi zločinem a investicí, Foltýn v rybníce Hlubokém porazil obrovskou štiku. Ne obyčejnou rybu, ale symbol – ztělesnění systému, který pohltil vlastní ocas i svědomí. Svědci tvrdí, že po jejím pádu se na chvíli rozednilo a z rádia se ozval neznámý, ale upřímný tón státní hymny.

Foltýn tím prý dokázal, že hodnoty se neloví sítí, ale charakterem. Vláda okamžitě vyhlásila Národní den Foltýna, během nějž mají občané povinnost chytit alespoň jednu rybu nebo metaforu.

Ale to nebylo vše. Na severu země mezitím husy ztratily směr letu — GPS selhala, kompas se zlomil a KoStraKoV už neexistoval, aby vydal „směrnici o husí orientaci“. A právě tam Foltýn znovu zasáhl: postavil se doprostřed pole, zvedl ruce k nebi a vykřikl:

„Na sever, husičky! Tam je studený vítr a poctivost!“

A stalo se. Husy změnily směr a vytvořily na obloze formaci ve tvaru velkého písmene F. Národ zaplakal. Média to označila za „nejjasnější znamení od dob zjevení kapra v bramborovém salátu roku 2013“.

Od té chvíle se Foltýn stal symbolem nového pořádku, tak jako kdysi v dobách druhé světové války onen pověstný mouřenín. Na školách se děti učí rozlišovat dobro od zla podle otázky: „Co by udělal Foltýn?“ Na univerzitách vznikají nové obory jako Aplikovaná Foltýnologie a Pokročilé Štikové myšlení.

Ekonomové varují, že hrozí přehřátí morální ekonomiky. Ale vláda v demisi uklidňuje: pokud to přežila štika, přežijeme to i my.

A tak země dál pluje mezi absurditou a nadějí, zatímco v každém rybníku visí nápis:

„Foltýn byl zde. KoStraKoV budiž zapomenut.“ Nejsme svině.

Protože nakonec, jak řekl sám plukovník v historickém projevu u břehu:

„Dobro a zlo jsou jako husy. Někdy prostě potřebují někoho, kdo jim ukáže směr.“