Mlha války
V záplavě zpráv z Rusko – ukrajinského konfliktu jako kdyby zapadla domácí témata a krize, které zmítají naši republikou. Dnešní doba je ztělesněním doktríny šoku, kdy je odvedena pozornost lidí jinam, aby se v zákrytu mohlo dít něco jiného. Ne jinak je tomu v mlze války. Je zajímavé sledovat, jak se z mediálního prostoru vytratila covidová krize, energetická krize, aby byla vystřídána strachem z válečného konfliktu. Jako kdyby nic jiného neexistovalo. Nikomu již zřejmě nevadí, že v nemocnicích na následky covidu umírají denně desítky lidí, nikomu zřejmě nevadí, že desítky tisíc lidí mohou být odstřiženy od energetických a jiných sítí, protože jim nikdo nedal vědět, že je zneužili energošmejdi. Je to paradoxní, ale ve své nadutosti dnešního systému i logické. Ten totiž o těchto problémech nemusí mluvit, protože lidé jsou šokováni strachem a pod vlivem emocí. Této situace nenápadně využila dnešní pravicová vláda, aby nenápadně započala své pravicové reformy, které dopadnou na běžného občana. Důkazem nám budiž instalace bývalého ministra financí Miroslava Kalouska do pozice místopředsedy správní rady VZP, což je opět podvod na voliče od některých stran, které prohlašovaly, že nic takového neudělají. Nejhlasitěji v této věci vystupovali Piráti, kteří tak podrážejí své voliče jednoho za druhým.
Na příkladu dosazení Miroslava Kalouska do pozice místopředsedy správní rady VZP můžeme vidět, jak se současná pravicová vláda snaží do různých lukrativních funkcí dosadit své věrné straníky a kamarády. Před nedávnem ale ministr Rakušan a Kupka prohlašovali, že do různých rad státem vlastněných podniků dosadí odborníky. Jestli to budou odborníci typu Miroslava Kalouska, tak to se máme na co těšit. VZP bude nyní hrozit privatizace více, než kdy jindy. Ostatně asi právě proto byl nainstalován tento ostřílený „šíbr“ různých privatizací z doby svého působení na ministerstvu obrany. Nesmíme ale zapomenout, že to byl právě Miroslav Kalousek, který se v době svého vládního angažmá ve vládě Patra Nečase snažil „rozkrást“ důchodový systém, když z něj chtěl vyvést peníze. Mám obavu, že se nyní pokusí o něco podobného při svém angažmá ve VZP. Nyní nám bude hrozit rozklad zdravotního systému – rozuměj jeho privatizace. Už z programového prohlášení nové vlády je cítit, že zde bude snaha vytvořit systém takového zdravotního pojištění, kde si budeme všichni za něco platit. Nastává nový pokus o destrukci zbytků sociálního státu a to pod zákrytem mlhy války.
Dalším problémem, který se v záplavě různých jiných zpráv vytratil, je energetická chudoba, která je zapříčiněna drahými surovinami a posléze existencí energošmejdů, kteří nebyli pojištěni proti úpadku. Největší problém do naší kotliny přinesla Bohemia Energy, která nechala na pospas tisíce a tisíce odběratelů energií. Tento kostlivec bude naši společnost zcela jistě děsit ještě delší dobu. V této souvislosti je nutné říci, že musí dojít ke změnám kompetencí hlavního regulátora v této oblasti – Energetického regulačního úřadu (ERÚ), který působí dojmem gaučového psíka, který vrčí, štěká, ale nekouše. Nárůst energetické chudoby, který nyní bude ještě více eskalovat, bude značnou krizí pro naši tuzemskou oblast. Naše země je totiž dost závislá na dodávkách zemního plynu a ropy z Ruska. Jak se budeme chtít této závislosti zbavit, když jsme vydali těžební limity na uhlí a jejich prolomení by nyní nahrálo různým uhelným baronům, protože státu nic nepatří? Vrátíme se opět k výrobě svítiplynu, který byl po roce 1990 označen jako neekologický, protože se vyráběl při zpracování koksu? Snaha státu eliminovat dopady drahých energií změnou výše příspěvku na bydlení, ale neřeší samotnou příčinu, nýbrž samotný důsledek. Pokud by stát chtěl řešit příčinu, tak je energetika zestátněna.
Je to mu již dva roky, co celý svět začal zápasit s neviditelným nepřítelem – novým typem koronaviru, který se díky globalizaci rozšířil po celém světě. Tvářit se, že tento problém již neexistuje, by bylo více, než alibistické. Krize způsobená tímto virem je zde pořád a je poměrně citelná. Dopadá stále na nás všechny. Ve spojení se současnou migrační krizí z Ukrajiny může opět dojít k nárůstu nemocnosti. Navíc se nemusí nutně jednat pouze o koronavirus, ale kupříkladu spalničky, tuberkulózu a mnohé další. Je na tohle připraven náš zdravotní systém? Poradí si s tímto náporem, který zcela jistě přijde?
Všechny krize, které se na začátku druhé dekády nového tisíciletí objevily, mají jedno společné – dostávají globální rozměr. Ať už se jedná o válečný konflikt, klimatickou krizi, zdravotní rizika. Vše jsou to existenční rizika, protože mohou připravit o život tisíce lidí. Tato rizika je nutné promýšlet a hledat řešení. Souběžně s tím je nutné nepodléhat emocím, protože jednání v jejich průběhu je iracionální.
