Mgr. Jan Klán

Náčelník generálního štábu (NGŠ) Řehka i prezident Petr Pavel Pávek nás poslední měsíce ujišťují, že Rusko je největším nebezpečím, které nám kdy stálo u hranic, byť žádné společné hranice nemáme (pokud pomineme hranice EU). Ano, to stejné Rusko, o němž se v médiích dočítáme, že jeho armáda na Ukrajině postupuje rychlostí lenochoda po sedativech, jehož vojáci podle všeho tráví více času hledáním vodky než nepřítele a které je prý na prahu ekonomického, politického i vojenského zhroucení. Člověk by skoro řekl, že taková velmoc hrozí spíš spontánním výbuchem vlastní nekompetentnosti než expanzí do střední Evropy.

A pak je tu ta nepříjemná otázka: Nemůže být ono líčení ruské slabosti tak trochu propagandou? A jestli ano - vědí to naši nejvyšší představitelé? Vždyť oba pánové mají přístup ke zprávám tajných služeb, takže by měli být schopni rozlišit realitu od mediální estrády. Nebo že by tomu věřili stejně jako občanům doporučovaným pohádkám před spaním?

Když strašení nahrazuje argumenty                                                       

Je tedy skutečně nutné, aby ústavní agent PPP a armádní činitelé strašili obyvatelstvo jako na přednášce prevence kriminality ze základní školy? Ruské ozbrojené síly sotva zvládají území, která už drží - natož aby se vrhaly na dobytí středoevropského prostoru, kde by každý kilometr znamenal nové výdaje, odpor a geopolitické následky.

Ano, expanzivní válka má smysl pouze tehdy, když jsou zisky vyšší než náklady. Pokud tedy pánové varují před ruskými tanky u Brna, musí si tajně myslet něco, co veřejně neříkají: například že aliance není tak jednotná, solidární či odhodlaná, jak nás ujišťují. Jinak by přece žádná apokalyptická vizualizace nedávala smysl.

Chybí vojáci? Ale hlavně že máme řeči

A dejme tomu, že hrozba opravdu existuje. Pak vyvstává poněkud trapná otázka: Co jste, pánové, udělali pro přípravu obrany republiky, když vám chybí 7 000 vojáků? Proč nejsou cvičiště plná? Proč výcvik vázne na byrokracii?

A pokud je to opravdu jen byrokracie, nemohl by NGŠ laskavě říct, která přesně? Nebo je „zbytečná byrokracie“ jen šikovný eufemismus pro snahu obcházet zákony, třeba ty o veřejných zakázkách? Ale to už bychom sklouzli do jiného článku - možná více investigativního, než by si armádní velení přálo.

Vlast vs. politici: rétorika, která v demokracii zavání

A pak tu máme perlu: generál Řehka prohlásil, že vojáci jsou odpovědni vlasti, nikoli politikům. Zajímavá idea. Možná až příliš zajímavá. V demokratickém státě, kde jsou politici voleni a určují, co má armáda dělat, je taková věta přinejmenším… kreativní.

Historie Československa přitom jasně ukazuje, že armáda respektovala rozhodnutí civilní vlády - i když se jí v roce 1938 musely zuby skřípat tak hlasitě, že je bylo slyšet až ve Vídni. Přesto k žádné vlastenecké iniciativě proti politickému vedení nedošlo.

Co tedy pan generál naznačil? Že pokud se mu někdy rozhodnutí politiků nebude zdát dostatečně „vlastenecké“, vezme věci do vlastních rukou? A jaké kroky by to měly být? Vzpomněl si při tom na nějakého jihoamerického kolegu, kterého svého času někteří naši politici obdivovali? Takového toho pána, který také rád tvrdil, že jedná pouze v zájmu vlasti… zatímco zavíral oponenty do stadionů?

Strašit veřejnost je snadné. Reformovat armádu, jasně komunikovat rizika, posilovat bezpečnost a současně respektovat principy demokracie? To už chce práci. A možná i odvahu - tu skutečnou, nikoli tu vykřičenou na tiskovce.