Mgr. Jan Klán

Hnutí ANO se rozhodlo, že Piráti nebudou mít žádného předsedu sněmovního výboru. A přiznejme si to upřímně — nelze se divit. Když si totiž někdo postaví kariéru na pranýřování druhých, neměl by být překvapen, že jednoho dne se ten pranýř otočí proti němu.

V politickém moři, kde každý loví hlasy, se Piráti dlouho tvářili jako spravedliví strážci zákona, co vyplouvají proti korupčním proudům. Jenže časy se mění, lodě se obracejí a hrdinové v tričkách s lebkou zjišťují, že i jejich buzola občas ukazuje do Bruselu místo do Sněmovny. A že na palubě Babišovy flotily není místo pro ty, kdo dříve hlásili: „Kapitán krade rum!“

Připomeňme si, že to byli právě Piráti, kdo si nedávno udělali z evropských institucí stížnostní oddělení na české poměry. Nahlásit Babiše do Bruselu? V pořádku — v politice je to jen trochu jiný druh pirátství: místo mapy pokladů se posílají tiskové zprávy, místo šavle se tasí europarlamentní rezoluce. Ale když pak přijdete do přístavu, kde velí ten, na koho jste bonzli, nemůžete čekat, že vám dá klíče od kormidla.

Ano, Piráti si teď stěžují na „nedemokratické praktiky“, „pomstu“ a „snahu umlčet opozici“. Ale možná by stálo za to zamyslet se, kdo v minulých letech nastavoval tón politického souboje — kdo mluvil o „starých strukturách“, „mafii“ a „systému“. Možná teď jen konečně zažívají, jak chutná jejich vlastní rétorika, když se obrátí proti nim.

Takže ANO nechce Piráty ve vedení výborů. Dobrá, to je jeden z těch politických paradoxů, kdy se morální lekce podává v ironickém obalu. Každý mořeplavec ví, že moře si pamatuje všechno — a politika, to je oceán, kde staré hříchy plavou na hladině ještě dlouho poté, co se zapomnělo, kdo hodil kámen první.

Bouře, kterou Piráti kdysi zaseli, se teď vrátila v plné síle. A jak se říká — kdo se nechce učit pokoru, toho naučí politika.