Mgr. Jan Klán

Pamatujete si ještě na Nemesis? Ne, nemyslím starořeckou bohyni spravedlivé odplaty, ale ten slavný „strategický“ dronový projekt, který měl učinit z České republiky něco mezi vojenskou supervelmocí a technologickou startupovou oázou. (Jen na okraj. Dle webových stránek onoho projektu bylo do dnešní doby – 23. 7. 2025 na drony vybráno něco málo přes 250 milionů! Ano, čtete správně. Zatímco se lidé skládají na léčení nemocných dětí, tak dronbaron vydělává na smrti.) Za vším stojí dronový baron Ondřej Vetchý — herec, bojovník za spravedlnost, a zřejmě i novodobý Elon Musk s českou duší a kamennou tváří, který si z rukou prezidenta Petra Pavla Pávka převzal i to státní vyznamenání. Jaké to paradoxy, když bojovník proti komunismu si bere státní vyznamenání z rukou bývalého komunisty. Nemesis měl být odpovědí na všechny bezpečnostní výzvy 21. století. Místo toho se stal symbolem české vojensko-politické šarády. A pak najednou — ticho. V médiích nic nenajdeme. Všichni mlčí. Dokonce i Ukrajina.

Premiér Petr Fiala ještě na jaře roku 2024 energicky mluvil o nutnosti vyšetření okolností kolem projektu. Měl v tom prsty generál Karel Řehka, šéf Generálního štábu, nebo snad duchovní mistr vojenského korporátu a vydavatel komunikačních karet, generál Otakar Foltýn, přezdívaný KoStraKoV (Koordinátor strategické komunikace vlády)? Konec konců fotografie existují, kde jsou společně všichni vyfoceni. Dokonce se do projektu zapojilo i ministerstvo obrany, aby k tomu krvavá Jana později mlčela. A co prezident Petr Pavel Pávek — hrdina NATO, přítel dronů, nepřítel neprůhledných zakázek? I on požadoval vyšetření. Vypadalo to jako začátek skvělého politického dramatu.

Ale místo výbuchu pravdy, místo spektakulárního pádu „dronového barona“, jsme dostali... mlhu a mlčení. Ostatně jako u všech kauz. Od Dozimetru přes Stoku po Bitcoiny. Jako by bohyně Nemesis najednou implodovala do černé díry české byrokracie a záhadného mediálního mlčení. Nikdo už nic nevyšetřuje. Nikdo nic nevysvětluje. A drony? Létají dál. Hlavně na Ukrajině a v Rusku. Zvláštní skupina D se v tom vesele angažuje.

Zajímavé, že?

Zbrojní zakázky v české zemi nikdy neumírají — jen se reorganizují, přejmenují nebo vyvážejí do „bezejmenných struktur“. Když někdo ztratí chuť nebo odvahu ptát se, proč se do soukromého projektu nalévají veřejné prostředky, přichází známá písnička o „utajení“, „národní bezpečnosti“ nebo „nových hrozbách v kyberprostoru“. A když už ani to nestačí, zorganizuje se tiskovka s grafikou PowerPointu s pár nic neříkajícími slides.

Ale vraťme se zpět k Vetchému. Jeho přerod z herce ve „vojenského podnikatele“ byl tak náhlý a dramatický, že by ho nezrežíroval ani sám Oliver Stone. A možná právě proto bylo třeba vše elegantně zamést pod koberec. Včetně všech těch nepříjemných otázek. Krvavý byznys je přece také byznys.

Kde je tedy to vyšetřování, které chtěli Fiala a Pavel? Proč najednou přestali mluvit? Jak je možné, že projekt s tak nejasným rozpočtem a vybranou více jak čtvrtmiliardou korun, spojením mezi armádou a soukromým sektorem, a osobními vazbami sahajícími až na Pražský hrad, prostě zmizel z veřejného prostoru?

Možná to byl po celou dobu jen špatný scénář. Nebo spíš až příliš reálný.

Ale jedno víme jistě: projekty jako Nemesis neumírají. Jen mění podobu. A jejich duch, stejně jako duch vojensko-průmyslového komplexu, nadále tiše krouží nad naší republikou i nad Hradem a Strakovou akademií. V tichu, které je hlasitější než jakýkoli výbuch.

A zatímco někteří sní o autonomních dronových hejnech made in Czechia, jiní si kladou otázku: Kde končí bezpečnost státu a začíná bezpečný kšeft?

Možná by odpověď měl poskytnout premiér, prezident... nebo aspoň sám zkrachovalý herec, dronbaron O. Vetchý. Ale zatím? Ticho po pěšině. A drony vesele bzučí dál.