Mgr. Jan Klán

Všichni, kdo se o problematiku armády zajímají, nejsou spory mezi ministerstvem obrany a velením AČR nic nového. Táhne se to dlouhé roky. Jednotlivé fáze sporu významně ovlivňovaly osoby vykonávající funkci ministra obrany a také důstojníky ve funkci NGŠ AČR.

Začnu zdánlivě ze široka. Základ sporu je už v osobnosti ministrů obrany. Bohužel je pravdou, že ne vždy ji vykonávaly silné osobnosti mající jasnou vizi, schopnost ji vtisknout do činnosti ministerstva a disponující odpovídajícími znalostmi. Bohužel je možné konstatovat, že velmi často byli do této funkce jmenováni politici, kteří „tak trochu zbyli“. Byli ministři „silní“ a „slabí“ i nevýrazní. V období slabých ministrů posilovala pozice NGŠ. Mezi relativně silné ministry obrany schopné ovlivnit činnost armády i ministerstva patřili Jaroslav Tvrdík, nebo Alexander Vondra, kteří se pokusili zásadně reformovat vnitřní struktury a systém práce ministerstva na GŠ AČR. Za obou těchto ministrů vznikly zásadní koncepční dokumenty, které však ovlivnili činnost ministerstva jen okrajově.

Bohužel výraznými představiteli slabých ministrů byly ženy jmenované do této funkce, ale i Martin Stropnický, nebo Lubomír Metnar. Než se ozve kritika feministek chci upřesnit, že schopnost vykonávat funkci ministra obrany nesouvisí přímo s pohlavím, ale znalostmi a sílou osobnosti.

Pozice NGŠ je podstatně stabilnější než pozice ministrů. Po dobu mandátu nebývá jejich role zpochybňována a mimo Petra Pavla všichni vydrželi ve funkci po celé funkční období.
I generální štáb zpracovával koncepční dokumenty. Nejznámější jsou Koncepce výstavby AČR (KVAČR). Doposud byly zpracovány tři. Nevím jak třetí, ale první dvě nebyly splněny a jejich plnění nebylo ani vyhodnocováno. Ono vlastně ani nebylo co. Většina projektů v nich uvedených nebyla v daných termínech realizovatelná a finanční rámce byly špatně stanoveny. Vlastně splňovaly hlavně vojenské pravidlo: „když to má slabý obsah, musí to dobře vypadat“

Složitost vztahu civilní a vojenské části ministerstva dokresluje, že na tvorbě všech dokumentů zpracovávaných civilní částí ministerstva se podíleli i důstojníci generálního štábu a obsah obou dokumentů dost významně ovlivňovali. V řadě případů ale museli čelit odporu nadřízených, kteří buď nespolupracovali, nebo měli snahu činnost pracovních týmů sabotovat. Koncepce výstavby AČR zpracovávali výhradně důstojníci generálního štábu.

NGŠ AČR není velitelem armády, jak se někteří lidé domnívají. Je to náčelník štábu vrchního velitele – prezidenta republiky. V demokratických státech je armáda vždy podřízena politickému vedení země. Činnost armády a příprava na obranu země se váže na politická rozhodnutí. Bylo to tak i za první ČSR, kdy se velení armády, i když za skřípění zubů, podřídilo politickému rozhodnutí a stáhlo se z pohraničí bez boje. Nepolitičnost armády bylo zdůrazněna i tím, že důstojníci neměli právo volit. I ČSLA uposlechla politické vedení země a zůstala v roce 1968 a 1989 v kasárnách. No a pro příznivce Ukrajiny, i generál Syrský se podřizuje politickému vedení země a při řízení operací plní zadání prezidenta republiky a bere se to jako samozřejmost. Mimochodem nedělá žádná politická prohlášení.

Generál Řehka se k politické situaci vyjadřuje opakovaně. Zřejmě si vůbec neuvědomuje, že mu to nepřísluší. Jeho vystoupení na velitelském shromáždění můžeme komentovat jen podle toho co bylo v tisku.

Pokud prohlásil, že jediný komu armáda splácí účty, je vlast je to hodně odvážné prohlášení. Chce tím snad říct, že se nebude podřizovat rozhodnutí vlády a parlamentu? Komu se tedy podřídí. Prezidentovi republiky, s kterým jej váže služba u stejné jednotky – 601. speciální skupiny? Nebo si to máme vykládat tak, že mu tato slova dávají právo odepřít poslušnost politikům, pokud se mu jejich rozhodnutí nebudou líbit? Respektuje vůbec výsledky voleb? Kam až je ochoten zajít? Až k vojenskému převratu? Neměl by být za tato slova okamžitě odvolán? Jak je možné, že na jeho vystoupení reagovala ministryně obrany a nereagoval prezident republiky, který byl jednání přítomen? Hodně otázek, málo odpovědí.

Generál Řehka také zpochybnil současnou organizační strukturu ministerstva. Opět se jedná o dlouhodobé spory. Takřka všichni NGŠ AČR měli tendenci v organizační struktuře generálního štábu vytvářet orgány dublující složky ministerstva. Zajímavé je, že tyto složky velmi často neplnily zadání civilní části MO a odmítaly se podřídit jejich rozhodnutí. Bohužel tomu nahrává, že ministři obrany ani nejevili snahu plnění svých rozhodnutí prosadit. Ironií je, že velmi často vojáci sloužící na GŠ považují za nepřátele i bývalé důstojníky, kteří působí v civilní části MO, pokud navrhují změny současného systému plánování a řízení.

Generál Řehka si také stěžoval, že je iniciativa trestána. Jakou iniciativu myslel? Mluvil obecně, nebo myslel hlavně na sebe a svou činnost při dodávkách dronů na Ukrajinu? Opravdu má důstojník projevovat takovouto iniciativu a dokonce k její realizaci využívat složky armády?

Problémem je, když se osoba v pozici NGŠ AČR nepochopí jeho místo ve výstavbě armády a přenáší do výkonu této funkce velitelské návyky. NGŠ nemusí být vynikající „bojový“ velitel a ne všichni velitelé jsou vhodní jako náčelníci štábu. Historie to jasně dokládá. Bohužel nejméně poslední dva NGŠ si přinesli svou velitelskou zkušenost i do řízení GŠ a hodně činnost ovlivnili ne právě šťastným směrem.

Možná měl generál Řehka větší pozornost věnovat personální práci a vzdělávání důstojníků. Správný důstojník odpovědný za výstavbu armády má znát zásady plánování a rozpočtování. Měl by mít schopnost vyhodnocovat reálnost plánů a rozpočtů a přijímat korekce na základě skutečného vývoje. To se bohužel neděje. Do generálské hodnosti navrhl povýšit důstojníka, který se podílel na sestavení všech nereálných plánů za posledních 15 let. Server Kverulant.org upozornil na řadu kauz v logistice, na dlouholeté neplnění úkolů, porušování zákona o zadávání veřejných zakázek, ale přesto byl do funkce zástupce z ředitele této sekce povýšen na generála důstojník, který se z titulu své funkce na řadě těchto problémů podílel. Jeden z jeho nejbližších spolupracovníků generál Hyťha měl incident v restauraci a následně přišel o bezpečnostní prověrku. Opravdu o ni přišel jen proto, že byl nevyprovokovaně napaden spolupracovníkem? Nebylo v tom něco jiného? S generálem Řehkou a prezidentem Pavlem tohoto muže pojí opět služba v 601. skupině. Co je pravdy na tvrzení, že předpokladem kariéry v armádě je nedělat problémy, zařadit se do proudu a patřit „ke chlapcům co spolu hovoří“, řečeno slovy Karla Poláčka v knize Bylo nás pět.

Určitě by se toho dalo o činnosti generála Řehky říct ještě mnohem víc. Co je ale zvláštní, je vlažná a pomalá reakce politiků. Vlastně se zásadně vyjádřili jen Miroslav Kalousek a Pavel Ružička. Lubomír Metnar  (ANO) pouze upozornil, na nečinnost premiéra v demisi Fialy a korunu tomu nasadil šéf poslaneckého výboru pro obranu Jakub Flek (STAN), který Řehkovy výroky schvaluje.

Myslím, že pokud těmto událostem nebudou politici věnovat pozornost a nedojde k rychlému vymezení rolí a vyvození důsledků z této události může to mít na budoucí demokratický vývoj České republiky neblahé důsledky.