Mgr. Jan Klán

Kdysi dávno – přesně minulý týden – česká vláda v demisi ještě věděla, co si myslet. Donald Trump byl ten neřízený projektil, excentrik, nejodpudivější bytost s přístupem k jadernému kufříku. A pak – cvak. Přichází „mírový plán pro Ukrajinu“. Velké slovo. A v Praze se rozhostí nový vítr. Najednou slyšíme slova, která tu ještě nedávno byla na indexu: „Zvážit… jednat… možná i diplomacie…mír“

A český prezident? Ten tradičně dbá, aby byl nad věcí. Případně vedle věci. Ale média hlásí změnu tónu – jako když učitel vlastivědy najednou uzná, že v učebnici může být chyba.

A vláda? To je hotová estráda.

Premiér  -osvětový vůdce v demisi Petr Fiala (jak už se o něm začíná satiricky říkat na internetu) se najednou tváří, že Trumpův plán „by mohl být základem diskuse“. Ještě před rokem by takovou větu pronášel jen po trojnásobném zavření dveří, zatažení žaluzií a vynesení mobilů do kuchyně.

Ale kdo mlčí?
Trump mlčí o ministru zahraničí Lipavském, kterému se přezdívá Lipánek.

Co říká Donald o šéfovi české diplomacie – věrném vazalovi Západu, Moskvy nebo možná jen vlastního stylu záznamů na sociálních sítích?
Nic. Ani píp.

V Bílém domě zřejmě nikdo netuší, kdo je. V Kremlu zřejmě taky ne, ale občas jej zvou na dovolenou na Krym.
A Brusel nechce vědět.

A tak přichází další logický krok české politiky, když neví kudy kam:

Zavolejte Putina!

Cože?
On taky mlčí?

Tady už nezbývá než nasadit těžkou kavalerii:

Pávek. Prezident Pávek. Jen on to může zachránit.

V české debatě se totiž objevil i staronový dotaz z lidové fronty veřejného mínění:

„Vyjádří se Petr Pavel, alias Pávek, k tomu, jak oligarchové kolem Zelenského během války údajně bohatnou?“

No… nevyjádří. Minimálně zatím ne. Možná proto, že:

to je téměř nemožné téma mezi spojenci,

v NATO se neříká „oligarchové“, říká se „strategičtí podnikatelé nové Ukrajiny“,

a hlavně: u nás se nikdy neodpovídá na otázku, která nebyla položena na tiskovém brífinku.

A navíc – i kdyby se vyjádřil, komu by tím pomohl? Druhé straně?

V Praze by to jedni pálili na Twitteru jako důkaz zrady Západu.
Druzí jako potvrzení, že „konečně říká pravdu“.
A třetí by to ani nečetli, protože čekají na další video, kde na motorce říká, že věří v NATO, demokracii a ranní studenou sprchu. Prostě brm, brm, nálada.

Česká realita

Takže teď tu máme zvláštní stav:

Trump mluví o míru.

Západ přemýšlí, co to vlastně znamená.

Praha přikyvuje, ale bojí se přehnaně přitakat.

Lipavský vypadá jako ve scéně z filmu, kde postavy ještě nepochopily, že se scénář otočil.

Putin nemluví, protože proč taky – když všichni spekulují za něj.

A Pávek přihlíží a čeká na nejbezpečnější moment, kdy lze něco říct, aniž by to znamenalo mluvit.

A český občan?

Sedí u piva, sleduje to všechno a říká:

„Hlavně, že jsme aspoň jednou nebyli poslední, kdo změnil názor.“

Historický okamžik.
Možná bude v učebnicích.

Ale nejspíš jen v těch budoucích.
Z těch dnešních by to totiž musel někdo vyškrábat gumou.