TOP 09 je známá cynismem členů úzkého vedení strany, který je ale sympatický jejich voličům. Např. K. Schwarzenberg o jednání D. Ferriho, za které je Ferri souzen, prohlásil "Že se  25letý kluk snaží dostat holku do postele? To je normální". Počet případů TBC se v Česku v roce 2022 zvýšil z 357 na 362 případů, které jsou hlášeny. Většinu nakažených tvořili cizinci a Ukrajinci mají z dostupných dat odolný kmen TBC. Za rok 2023 data ještě nejsou, ale předběžně se ukazuje, že TBC je opět na vzestupu.

Jak by se tedy také dal vysvětlit vzestup TBC v Česku z pozice TOP 09? - Programově. Třeba ministryně Langšádlová by v obraně ministra zdravotnictví Válka mohla přijít s historkou, že TBC, stejně jako konec zaměstnaneckých zdravotnických prohlídek, bude dobré pro českou vědu. Vždyť  Niels Henrik Abel a Bernhard Riemann, dva geniální matematici, zemřeli právě na souchotiny. Ty se také vyskytovaly v rodinách, z kterých pocházeli. Proč tedy neexperimentovat s Čechy? Ano, je to hloupé jako poučky ODS z 90. letech, že prosperitu země zajistí nezaměstnanost. Ale co jiného čekat od TOP 09? Svetr zdarma?

Není na čase vyměnit ministra zdravotnictví Vlastimila Válka z TOP 09 za ministryni bez portfeje pro vědu výzkum a inovace Helenu Langšádlovou za TOP 09? Je jasné, že touto změnou by ministr Válek dělal alespoň něco, čemu rozumí. Na výkonu ministryně Langšádlové, absolventky zkrachovalé Vysoké školy politických a společenských věd v Kutné Hoře, by se nic nezměnilo, ale veřejnost by si alespoň všimla toho, že věcem skutečně nerozumí.

„Přeběhla mi přes cestu černá srna, jel jsem zrovna za maminou do Brna.“ Prostě Brno byla kdysi Zlatá loď, kde jsou děvčata, která jsou hezká a chytrá. Jenže v poslední době je Brno zlatou klecí s bílou lodí. Brňáci určitě nejsou nadšeni Markétou Vaňkovou. Ale co čekat od hnízda občanských demokratů, kteří udávají tón celostátní politiky: pánů Fialy a Blažka.

Když v Praze prší, nezve do sucha deštník, ale politici se jdou ohřát k přátelům z pravěku doby lobbistické. V Brně zase pro změnu sněží, jak by mohla vyprávět primátorka Vaňková. A je to prý normální, jak to komentoval přílepkový specialista M. Benda. O volném čase si prý i čelní představitelé mohou relaxovat. Někdo prostě holduje legálním drogám, jako je alkohol, jiný těm nelegálním, když na to má. Brno prostě vždy bylo alternativou k Praze.

Jenže brněnská alternativa prosákla i do hlavního města již o něco dříve. V kauze Dozimetr, kdy se rozkrádal Dopravní podnik hlavního města Prahy, bujela nejen korupce, ale rovněž kokainové hrátky. Vše bylo zastřešeno lidmi z hnutí STAN, kde mají být starostové nezávislí na drogách a alkoholu, případně jiných návykových látkách. Nikdo ale přesně neví, kolik jich je závislých a kolik nezávislých. To Brno šlo ale o level výše. Vaňková si krom bílého prášku nasadila i bílé koně na koupi městského bytu. Všechno je viděno bíle a hned dvojitě. Znojmo totiž není tak daleko, a když k nám přišel bílý kůň a zalehl nám celý dvůr….

Primátorka Brna podivnou koupi městského bytu může jistě obhajovat i tak, že si chtěla koupit nemovitost, aby se měla kde schovat před bouřkou a nemuselo se po hospodách scházet s lobbisty. Když hřmí v Praze, Brno nesmí zůstat pozadu. Je to přeci druhé největší město v republice a pocházejí z něj elity současné korupční vlády, jejichž arogance roste na úroveň Prahy. Jestliže se ale na pražských spartakiádách velelo „na značky“, v Brně to mají „na lajny“! Když v Praze prší, v Brně musí sněžit.

S půlkulatým výročím intervence vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa v roce 1968 se začínají vytvářet různé spekulace, neřku-li přímo fake news. Jaká ale byla pravda a proč k nám v té době vojska skutečně přišla?

Do tohoto článku vnesu trochu kritických pohledů, které se nebudou některým líbit. Předně si musíme říci, že v té době byl svět rozdělen do dvou mocenských bloků. Více jak polovinu světa oné doby ovládá myšlenka socialismu nebo komunismu. Kapitalismus je v defenzívě. Na našem území probíhá liberalizace poměrů a ta samozřejmě vybočuje ze zaběhnutých kolejí tehdejšího modelu sovětského socialismu. Vše eskaluje v průběhu léta roku 1968, kdy se odehrávají jednání mezi představiteli ČSSR, SSSR, potažmo dalších zemí tehdejšího vojenského paktu Varšavské smlouvy. Přes všechna horečná jednání a snahu ke kompromisu ale nakonec dojde k intervenci 21. 8. 1968. Dle mého názoru se jednalo o „bratrskou agresi“. Tehdejšímu Sovětskému svazu ve své podstatě nic jiného nezbývalo, protože si bránil svoji sféru vlivu, kterou určili zástupci tehdy ještě bojujících spojenců proti nacistickému Německu a fašistické Itálii ještě v dobách druhé světové války. Na to nesmíme zapomínat. Vojska Varšavské smlouvy by stejně dříve nebo později přišla a to i bez zvacího dopisu, který se v dnešní době skloňuje, že měl posloužit jako alibi pro intervenci.

Opravdu šlo ale o to, že Sovětský svaz bránil svoji sféru vlivu? Ano, skutečně šlo. Stačí si vzpomenout, že den před intervencí, přesněji večer 20. srpna 1968 navštívil sovětský velvyslanec v USA Anatolij Dobrynin tehdejšího prezidenta Spojených státu Lynodona Johnsona. Ten je informován o vojenské intervenci vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Z toho plyne, že Sovětský svaz bránil svoji sféru vlivu podobně, jako to dělaly v té době USA ve Vietnamu v rámci politiky „zadržování komunismu“. Když se na to celé podíváme, tak zjistíme, že byť je intervence vojsk armád Varšavské smlouvy smutnou událostí pro naše dějiny, tak by k ní stejně došlo. Alespoň dle mého názoru. Co mě k tomuto tvrzení vede? Do onoho osudného roku totiž na našem území nebyla žádná cizí vojska. Všude kolem nás byla. Sovětská v NDR, Polsku, Maďarsku a vojska USA v tehdejším Západním Německu. Výjimkou bylo pouze přísně neutrální Rakousko. Takže zde jistou roli hrál i faktor, že jsme měli nejdelší hranici s tehdejším „západním blokem“. Tedy úhlavním nepřítelem.

Když si osudný 21. 8. 1968 shrneme, tak při intervenci zemřelo 137 občanů tehdejšího Československa a jedná se o smutné číslo. Nicméně tyto oběti byly způsobeny zejména chaosem. Nicméně pokud se podíváme, co prováděly USA ve Vietnamu, kde umírali tisíce lidí, nebo později v Grenadě, tak jsme úplně jinde a to se rovněž jednalo o intervence. Lidské oběti byly na obou stranách tehdejších mocenských bloků. To je nutné si uvědomit, než začneme dějiny paušalizovat. V dnešní době se tolik nemluví o protestech a mrtvých na západě, kdy se nese odpor proti válce ve Vietnamu.

Vlna odporu americké veřejnosti začíná nabývat na síle po masakru vesnice My-lai, kde američtí vojáci brutálně znásilnili, povraždili a umučili až 500 lidí. Poté v roce 1969 došlo k rozsáhlým protestům v samotných Spojených státech, kdy branci odmítali nastoupit do vojenské služby a pálili povolávací rozkazy. Protesty se přesouvají až do roku 1970, kdy dojde k masakru studentů na Kentské státní univerzitě v Ohiu. V té době národní garda zastřelí 4 studenty, když protestují proti válce ve Vietnamu. Jsem nesmírně zvědavý, zda se i tyto události budou objektivně připomínat. Asi podobně objektivně jako ty z osudného 21. 8. 1968.

Současný konflikt na Ukrajině nám ukazuje, jak se mění celý svět, Evropa i naše společnost. Nebudu zde rozebírat, proč k agresi Ruska vůči sousednímu státu došlo, ale pokusím se nastínit několik otázek, které dávají tušit, že o nich buď nesmíme ani uvažovat, nebo je ze své mysli raději vytěsňujeme.

Čelní představitelé našeho státu (například Petr Fiala, Vít Rakušan, Jana Černochová a mnozí další), jakož i někteří odborníci říkají, že naše republika má hodně zkušeností s Ruskem i tím, jak se dokáže chovat vůči jiným státům, protože jsme to v minulosti zažili. Všude se skloňuje rok 1968 a intervence vojsk Varšavské smlouvy a následný pobyt Sovětských vojsk na území tehdejšího ČSSR. S blížícím se výročím srpnových událostí roku 1968 se vždy toto zmiňuje, ale pouze s přihlédnutím k Rusku. Nijak se nezmiňuje, že součástí tehdejších vojsk byli i vojáci z Běloruska, Ukrajiny, celého Sovětského svazu. Média tuto skutečnost upozaďují, ale občas prosákne informace, že například bratři Kličkové jsou synové vojáka z Ukrajiny, kteří vyrůstali v Mimoňi. Tím to ale zdaleka nekončí. Dokonce i někteří sovětští vůdci byli Ukrajinci. Jako Nikita Chruščov nebo Leonid Brežněv, tedy člověk, který na naše území vojska Varšavské smlouvy poslal, byť víme, že pro zásah horlivě stála ukrajinská komunistická strana. Tyto skutečnosti se dnes nikde moc nezmiňují, bohužel.

Podobné je to s rokem 1945 a ničením památníků Rudé armády. I v oné armádě byli vojáci jiných zemí, včetně Ukrajiny a tak je naprosto nesmyslné jakkoliv tyto památníky, které připomínají nejhorší hrůzy našich dějin jakkoliv ničit. S tím je totiž nutné zmínit, že i mnozí maršálové Sovětského svazu, kteří se podíleli na osvobozování, byli Ukrajinci (Malinovskij), stejně i Rusy (Žukov). Současný konflikt Ruska s Ukrajinou dává tušit, že mediální prostor, jakož i někteří naši pravicoví politici pro obhájení dodávek zbraní na Ukrajinu vytváří takový typ minulosti, aby se vše dalo veřejnosti vysvětlit. Vypadá to na to, že zde určitou roli hraje logika „litování“, že byl malý soused napaden velkým a nikdo jej řádně nelituje. Používá se tedy výklad, že v roce 1968 nás také nikdo nelitoval a proto je nutné si něco s minulostí vyřídit – možná se s ní vyrovnat.

Bohužel to celé spíše rozsévá nenávist vůči Rusům samotným, kteří jsou ze společnosti vylučováni, jsou často napadáni a je na ně nahlíženo jako agresory, byť s tím nemají nic společného. V poslední době například světová operní pěvkyně Netrebko. Tato paušalizace ve společnosti zasévá nejen nenávist někoho vůči někomu, ale rovněž zvyšuje fašistické prvky, kdy je dav na náměstích schopen tleskat čemukoliv, aniž by vlastně věděl, čemu tleská. Pravicová 5demoliční vláda tím zasela sémě kolektivní viny, která se v současné době přetavuje do kolektivní viny vůči pachatelům ukrajinské národnosti. Ze všeho zmíněného tedy plyne, že dnešní Rusko není Sovětský svaz a Sovětský svaz není Rusko. Tolik k tématu minulosti.

Snad nejvíce smutné je, že válečný konflikt odnáší i ti, kdo s ním nemají nic společného. Myslím tím sportovce. Z jaké logiky je vyloučeno Rusko a Bělorusko z různých sportovních klání? Proč se útočí na sportovce? Vždyť jedou sportovat a překonávat pověstné mety. Troufnu si tvrdit, že tímto krokem dochází k paušalizování celé věci a předkládání kolektivní viny. To znamená, že jestliže Rusko zaútočilo na Ukrajinu, tak jsou vinni všichni Rusové. Tohle je velice nebezpečný precedent. Nepamatuji si totiž, že by byli sportovci USA nějak postiženi, když v roce 1999 USA a NATO bombardovalo bývalou Jugoslávii nebo když se konala ilegální válka v Iráku. Nikdo tenkrát sportovce netrestal, tak proč nyní ano? Je evidentní, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Za dezinformaci může být označena i zpráva, že za současnou eskalaci napětí na Ukrajině může NATO, které se přibližovalo k hranicím Ruska. Informátoři tvrdí, že tohle není pravda, ale když se podíváme na mapu rozšiřování NATO, tak opak je pravdou. Stejný případ panuje u informace, že se na území Ukrajiny vyskytovaly nějaké laboratoře na výrobu biologických či jiných zbraní a vše bylo bedlivě sledováno USA. Je to informace, která se zakládá na pravdě nebo se jedná o dezinformaci? V mediálním prostoru můžeme vidět, jak éterem létají jedny i druhé zprávy.

Co si ale ještě dále nesmíte myslet je to, že ve válce on-line jsou vám přenášeny jen ty záběry, které chce ta či ona strana. Když se podíváte na živé vysílání kamer z některých měst na Ukrajině, můžete vidět, že například hlavní město Kyjev svítí. Nejsem žádný příznivec konspiračních teorií, ale pokud zuří válka, tak logika věci praví, že velké cíle mají být zhasnuty a lidé mají zatemnit. Alespoň takhle to vždy bylo, aby se ochránilo civilní obyvatelstvo. Nebo je tomu dnes jinak? Je mnoho dalších věcí, o kterých nesmíte ani uvažovat, ale je důležité aspoň o nich diskutovat, abychom dnes pochopili, co se vlastně děje a že se Západní společnost posunuje někam, kde nemá být – začíná totiž silně paušalizovat a vyzdvihovat kolektivní vinu, což je velice nebezpečné. 

Bíle linky jsou telefonní čísla s počátečním trojčíslím 840, 841, 842, 847, 848 a 849, volání je zpoplatněné a cenu hovoru hradí volající. V Brně by o tom mohli vyprávět: „Výběrčí je Petr, ale to není jen pro něho. Všechno se dává jemu, ale on to odevzdává šéfovi.“.

Stoka je pro všechny: ANO, KDU - ČSL i ODS. Tentokrát ale dona Pablo, člena České advokátní komory rozčílily bíle linky. Do běla ho rozčílilo, že s bílými linkami byli spatřeni další členové České advokátní komory: primátorka Markéta Vaňková a Robert Kerndl.

V užívání bílých lajn nevidí problém ani další zákonodárci. Slib zastupitele: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce (města, městyse) a jejích (jeho) občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky." prý ohrožen nebyl a advokáti prý nemusí ohlašovat trestné činy podle paragrafů 283 až 287 Trestního zákoníku. A že by zveřejněná fotka ohrožovala vážnost stavu advokáta? No to už vůbec ne!

Vždyť brněnská opozice je k trestným činným také tolerantní. Znáte to, Žít Brno a nechat žít! Snad jen, Maťěj Hollan by měl navrhnout rozšíření partnerských měst Brna také o nějaká města z jižní Ameriky. Spolupráce s Tchao-jüan může být problematická. Za drogy tam totiž lze dostat doživotí.