Na rozdíl od armádního generála v křesle české hlavy státu (1616), Adolf Hitler (1918) dosáhl jen hodnosti svobodníka. Byl však vyznamenán za statečnost. Dá se proto říct, že byl také celý život v první linii.

Také jako pan Vajíčko napsal jen jednu knihu. A hned jeho první kniha byla o jeho boji, jako v případě pana Vajíčka a měla také černý přebal. Konečně i on byl hlavou státu a národ si jej vyvolil v době těžké krize, kdy bylo třeba bojovat proti demokracii za lepší demokracii.

I Adolf Hitler se obklopil zbrojaři  a i on plédoval za silnou armádu. Krátce po úplném převzetí moci, kdy v roce 1934 zemřela formální hlava Německé republiky polní maršál Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg a s ní i demokracie prosadil v Německu obnovení branné povinnosti. Vlastně stalo se to zhruba do roka, co jej německý lid provolal říšským kancléřem.

Zdá se tedy, že Prozřetelnost na území Svaté říše římské národa německého se v čase posunula na Východ. Jak jinak, když plán na obnovení branné povinnosti a návrat k masovosti národa podporuje i pan Fejs Bůček. Ten je veřejně přesvědčen o podřadnosti některých ras a válku národu přeje. Inu, malý český člověk by rád do další Velké války.

V1, V2 a V4 - nikoliv Victory, ale Vergeltung. V4 Česko považuje za toxickou, ale nikdo zatím neudělal to, co Československo se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Prostě ji rozpustit. Varšavská smlouva se dožila 36 let jako ideologický a vojenský blok proti Západu. Visegrádská skupina, založena krátce před koncem Varšavské smlouvy, tedy 15. 2. 1991, už má 33 a stále funguje jako ideologická obrana proti Západu. 

25. únor se ale u nás neslaví jako vítězství nad vojenským podrobením se Rusku, ale žijeme stále někde uprostřed 20. století a nimráme se v minulosti a zejména v přítomnosti. Pražská kavárna opovrhuje premiéry Slovenska a Maďarska, a Pavel si jistě rád podá ruce s Dudou a Sulyokem, ale nikdo z dobroserů neučiní nic pro zrušení toxické V4

Takže proč třeba nepřejmenovat Visegrádské skupiny na Vikářské skupiny? Asi by to přesněji vystihovalo důležitost fakticky protizápadního bloku pro českou domácí politiku.

Bratři Mašínové členové ozbrojené skupiny antikomunistů, Ctirad a Josef, jsou postavy silně kontroverzní. Jejich účast v odboji (který ovšem žádným odbojem nebyl, protože se neodehrál ve válečném konfliktu) proti komunistickému režimu v bývalém Československu vyvolává různé názory a hodnocení. Přestože je někteří lidé považují za hrdiny bojující za svobodu a demokracii, nelze přehlédnout některé aspekty jejich činnosti, které vyžadují kritický pohled.

Jedním z klíčových bodů kritiky je použití násilných metod a útoky na bezpečnostní síly. Bratři Mašínové byli členy protikomunistické skupiny, která se dopustila několika ozbrojených útoků a vražd. I když bylo jejich jednání motivováno odporem proti tehdejšímu politickému uspořádání, tak jejich brutální činy je nutné zavrhnout a odsoudit. Zejména vraždy. Stačí si připomenout brutální vraždu strážmistra Honzátka v Čelákovicích, vraždu příslušníka SNB v Chlumci nad Cidlinou, nebo vraždu účetního Rošického ve Žlebech na Kutnohorsku.

Dalším aspektem, který musí být podroben tvrdé kritice, je fakt, že bratři Mašínové po svém útěku do Západního Německa byli začleněni do americké armády, kde sloužili v armádních speciálních jednotkách. Tato skutečnost může vyvolat otázky ohledně spolupráce s cizími vojenskými silami a morálních aspektů této spolupráce. V tomto případě se jednalo o zradu.

Dále je možné kritizovat politický kontext jejich akcí. Bratři Mašínové působili v době politických represí, kdy byly občanské svobody potlačovány, a mnozí lidé vnímali jejich odpor jako nezbytný krok k obnovení svobody. Nicméně, mnozí lidé mohou namítat, že existovaly jiné, méně násilné formy odporu, které by mohly být účinnější v dosažení změn v politickém systému. K této skupině lidí se řadím i já osobně. Násilí totiž plodí jen násilí.

Celé období „řádění“ bratří Mašínů se nakonec vtělilo do filmu s názvem Bratři a režisérem je jejich příbuzný. Snímek byl nominován na Oskara, ale naštěstí jej nedostal. Film ukazuje všechny jejich brutální činy. Na streamovací platformě Netflix se z filmu stal bestseller, ze kterého vysloveně mrazí. Ne snad dobou, ve které se odehrává, ale zejména ukázkou násilí a brutálních činů samotných bratrů. Opět se jedná o určitý typ legitimizace násilí, kdy je ukazován odpor vůči určité politické myšlence se zbraní v ruce, jako něco normálního. To se posléze může přetavit i do současné společnosti, kdy se díky legitimizaci násilí ve filmech mohou různé děsivé činy stát normou.

Celkově lze říci, že bratři Mašínové jsou silně kontroverzní postavy, které vyvolávají rozdílné pohledy na jejich činy. Jedna strana, zejména pravicoví politici (Topolánek, Fiala, Vystrčil, Rakušan, Pekarová Adamová atd.) a zastánci pravicových hodnot a ti, kteří zavrhují dobu minulou se vším všudy, tvrdí, že bratři Mašínové byli hrdinové. Bojovali totiž proti jinému politickému systému, než který vyznávali. Druhá strana, kam se řadím i já osobně, tvrdí, že bratři Mašínové byli jen sprostí vrazi. Mohli totiž proti tehdejšímu systému použít i jiné metody protestu a ne vraždy nevinných lidí. Mašínové tedy nejsou nevinní. Jsou to vrazi!

19. února nepochodují Prahou Lidové milice, ale agrárníci, tj. ti, které česká neoliberální mytologie podává jako oběť sdílené ekonomiky 50. let. Domnělí potomci vesnických zbohatlíků budou protestovat proti neviditelné ruce zemědělského trhu EU, proti modle vzývané současnou 5demoliční vládou. A neoliberální vládě to vadí. V 50. letech měly být protesty organizovány z USA, nyní to má být dokonce Putin, jehož RT vypnula vláda svobody mírného pokroku v mezích pendrekového zákona již dávno.

Jenže protestující zemědělci, kterým se dnes podle amerického vzoru říká farmář, se jen snaží upozornit na obtíže, kterým čelí v oblasti hospodaření a chovu hospodářských zvířat, způsobené jim neviditelnou rukou evropského trhu převedené na pražský diktát lidoveckých ministrů zemědělství. Ať děláš, co děláš, chov dobytka a drůbeže žádnou internetovou aplikací nenahradíš. A jako jakékoliv jiné podnikání, nemáme-li se vrátit ke sdílené ekonomice 50. let, nelze dělat ztrátově.

Podle předsedy české vlády, ale za situaci zemědělců nemůže trh, ale proruské síly. Pravděpodobně jako JUDr. Husák v 70. letech chce stavět naši společnost na zdravých silách. Takže nás možná budou čekat společenské prověrky. Jenže kde by se na našem území organizovaly proruské síly? Že by v zemědělství? Tedy, že by Rusové nosili pytle hotovosti k malofarmářům a ponoukali je k protestům, jak to popisují oligomedia u neziskovek? No, lze i věřit, že se zase objeví účet některého farmáře na Telegramu psaný v ruštině, ale sektor zemědělství je dlouhou dobu podfinancován a maso k nám nesmyslně proudí ze zemí jako je Argentina. Jako bychom neměli dost vlastního dobytka. Vláda tento stav neřeší, zlehčuje situaci, šaškuje s Nutellou nebo vše svádí na minulého předsedu vlády A. Babiše.

Zemědělci se ale obvinění demoličního premiéra P. Fialy brání. Jejich cílem je pouze upozornit na problémy a hledat řešení – řešení bez ruského strašení. Ostatně pozůstatky divoké privatizace z 90. let 20. století z dílny teoretiků ODS-mafiánského kapitalismu k nám doléhají dnes. Stačí se projít krajinou kolem Prahy nebo Brna a často narazíte na ruiny z kdysi prosperujících vepřínů a kravínů. Pravicová politika totiž nechce podporovat české zemědělce a už vůbec ne individuální farmáře, ale zahraniční kapitál, nejlépe z Ukrajiny.

Je nutné hledat racionální řešení situace českého zemědělce. Nemůžeme se dát na modlení, jak dělá lidovecký ministr zemědělství M. Výborný. Musí přijít rázné kroky v podobě finančních injekcí do oblasti zemědělství a živočišné výroby. Je nutné podporovat naše produkty, a ne vše jen samolibě dovážet ze zahraničí jen proto, že je daná věc levnější, protože tam je dotovaná. A nesmíme také zapomínat na uhlíkovou stopu, kterou produkují lodě a kamiony, které například maso ze vzdálených zemí dopravují na náš trh. Fialo, STAČILO!

Zavedení korespondenční volby v České republice je v plném běhu. Strany 5D vlády, která ničí celou naši republiku si chce pojistit dostatek hlasů ze zahraničí. Jak jinak. Když je nemohu dostat v tuzemsku, tak to zkusím jinde. Jako argument se použije, že jsme jednou z posledních zemí v Evropě, která takový způsob volby neumožňuje. To je sice trochu pravda, ale sami rozhodně nejsme. Navíc doteď to nikomu nevadilo, takže proč ten spěch? 5D koalici teče totiž tak říkajíc do bot. Preference klesají a některé z koaličních stran vedené báječnými politiky, kdy jedna osoba si obléká svetr a druhý paří na vánočním večírku při střelbě na FF UK, jsou toho jasným důkazem. Takže proč si nepojistit výhru hlasy ze zahraničí, kde volič našinci pohrdá, žije si jinak a mnohdy ani neví, co se v republice děje.

Korespondenční volba ale v sobě skýtá několik dalších problémů, které se v médiích moc neskloňují. Jedná se zejména o narušení tajného volebního práva, když jdete za plentu. Představte si modelovou situaci, kdy volební lístek pošlete poštou. Co když někdo poruší listovní tajemství? Dojde váš hlas včas? S poštou pod vedením V. Rakušana to není vůbec jisté. Někde se totiž může hlas zatoulat. Co poté, když volič situaci napadne a zpochybní volby? Budou náklady navíc? Kdo to zaplatí? Daňový poplatník, tedy stát. Z cizího totiž krev neteče. To je pouze jedna část problému.

Druhou je, že vám někdo může nařídit, koho máte volit. Opět si představte situaci. Jste doma a váš otec vám nařídí, že musíte do obálky vložit tento hlasovací lístek, jinak jdete z domu. Možná se vzepřete a půjdete. Někdo by to jistě uvítal, ale mnozí se raději podvolí hlavě rodiny. Samozřejmě, že hlavou rodiny může být i matka, abychom to genderově vyvažovali. Je to jistá forma porušení tajné volby, svobody rozhodnutí. S tím souvisí i to, že konec konců vám někdo může držet pistoli u hlavy a říkat, koho máte volit. Ano, je to extrémní příklad, ale není vyloučen. Tento stav odpadá ve volební místnosti, kdy si z domova sice můžete pod nátlakem přinést patřičný hlasovací lístek, ale u komise si můžete vyžádat lístky nové.

Odhaduje se, že díky korespondenční volbě budou moci volit až statisíce občanů, kteří mají české občanství. Představme si jednu věc: člověk s českým občanstvím žije v zahraničí desítky let. Má právo zde volit, když neodvádí daně? Vůbec se nijak nepodílí na stavu věcí veřejných, nemá zde trvalý pobyt, nijak zde nefunguje. Má tedy právo se nějak vyjadřovat na tuzemské politice? Podle mého názoru nemá. Logiku by pouze mělo, kdyby daná věc byla navázána na trvalý pobyt v České republice. O tom lze vést diskuzi. Nastavit jasné parametry a nešít vše horkou jehlou podle vzoru 5D vlády: nejdříve to spustíme a poté uvidíme!

Otázek je ale ještě více. Ke kterému kraji se budou přičítávat volební hlasy ze zahraničí? K vylosovanému nebo se to recipročně rozdělí? I tisíce hlasů totiž dokážou v malých krajích udělat pěkný nepořádek a narušit volební systém. Tohle také nikomu nedošlo. Ostatně co čekat od nápadu koaličních stran, který je navíc představen jako poslanecký návrh zákona bez řádného připomínkového řízení. Navíc bez řádné tzv. RIA: analýzy dopadů regulací. To musí mít každý návrh zákona, ale jen vládní tuto analýzu řádně obsáhnou, protože za sebou mají celý aparát. Takže jaké bude mít korespondenční volba dopady? Nepochybně negativní, protože hrozí výhra další demoliční vlády, která si jen chce pojistit svá korýtka a vůbec je nezajímá co na to běžný občan.