10krát Stoka a 2krát TOPkamsomol a Pravda o střelbě na FF v čele kandidátek Spolu. Jako pravověrný Stokař, Fiala povede kandidátku v Jihomoravském kraji. Opilec Jurečka si půjde pro požehnání od voličů v Olomouckém kraji, kde Spolu bodovalo korupcí v dopravních zakázkách. O Prahu se zatím přetahuje Amurdarja se Syrdarjou. 

Ale protože Dozimetr je věcí také TOP09, pražskou vůdkyní Spolu se asi stane Amurdarja. Jak si poznamenal portugalský cestovatel José Augusto de Almeira již v roce 1902: "Asie začíná za Karlínským viaduktem." Proto Spolu více reprezentuje Markéta Pekarová Adamová, než Jana F-35 Černochová. 

Výborný znalec Bible a tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství bude kandidovat v Pardubickém kraji. Tady se Spolu ale v tomto volebním nedařilo. Korupce byla páchána opozičními stranami ANO a SPD a to přesto, že lidovci už od 90. let z deseti přikázání charakterizující je jako stranu vyšších hodnot vypustili "Nepokradeš".

Nevládní neziskové organizace (NNO) bývají financovány ze soukromých i veřejných zdrojů a mnohdy jsou podporovány i ze zahraničí. Poskytují nejrůznější služby a slouží různým zájmům, dobrým i škodlivým. Obvykle si je lidé spojují se sociálními službami, s ochranou životního prostředí, lidskými právy a krizovými situacemi. Mnohé z nich vykonávají svou činnost s opravdovým zápalem a užitečností. Problém nastává v momentě, kdy jsou nastrčenou institucí s  neprůhledným financovováním a se zastáváním se cizích zájmů, jež chtějí manipulovat veřejností a státy.

V některých případech jsou tyto "neziskovky" jen prodlouženou rukou oligarchů, jako třeba v případě George Sorose. Manipulují veřejným míněním a podporují státní převraty pomocí maidanů. Oficiálně sice nemají žádný finanční zisk, ale jejich pracovníci si mohou přijít na slušné výplaty a odměny a jejich hlavním ziskem je společenský vliv.

V jiných případech jsou tyto "nevládky" placeny ze státního rozpočtu, o čemž rozhodují vlády zemí. Stávají se fakticky vládními organizace, jen v zastřené formě. Často vláda jedné země platí svoje "nevládky" za účelem ilegálního vměšování do zájmů cizích států a geopolitických sporů, jak na to poukázali například nositelé Nobelovy ceny Daron Acemoglu a James Robinson ve své knize Proč státy selhávají.

Také v České republice a mnoha dalších zemích dostávají tyto "neziskovky" a "nevládky" nemalé prostředky od státu. Jen v České republice se jedná o miliardy korun ročně, přičemž veřejnost často nemá přístup k detailním údajům o tom, jak jsou tyto prostředky využity.

Kontrola efektivity je slabá – často chybí konkrétní ukazatele přínosu těchto organizací, měření dopadů jejich činností bývá nedostatečné a státní audity nejsou vždy důsledné. To vede k tomu, že mnoho organizací získává finance na projekty, jejichž skutečný dopad je zanedbatelný, nebo naopak výrazný, ale sporný až škodlivý. Nejednou se zjistilo, že příjemci peněz ze státního rozpočtu si peníze rozdělili mezi sebe a pomoc se do oblastí, kam měla směřovat, vůbec nedostala.

Další kontroverzní otázkou je, že některé státem dotované neziskové organizace nejsou čistě humanitární či veřejně prospěšné, ale mají silný politický nebo ideologický rozměr. Mnohé se aktivně zapojují do politického aktivismu, lobbingu či propagace konkrétních ideologií. Proč by měl stát dotovat organizace, které ovlivňují veřejné mínění a politické procesy, často jednostranně a bez skutečné demokratické kontroly? Zde můžeme poukázat na problém organizace Člověka v tísni, kdy tato nezisková organizace finančně podporuje disidentské skupiny v zemích jako Bělorusko, Čína nebo Rusko, a přitom pokrytecky přehlíží závažné porušování práv lidí v zemích, kde páchají ilegální činy západní země.

Některé NNO přispívají v různých zemích k vytvoření chaosu, který je režírován ve stylu majdanu a následnému přechodu na určitý typ pravicového extrémismu a diktaturu kapitálu. V mezinárodním kontextu tak existují příklady, kdy některé NNO sehrály klíčovou roli v destabilizaci zemí. Zahraničně financované nevládní organizace byly v minulosti zapojeny do různých „barevných revolucí“, např. na Ukrajině. V poslední době (2025) můžeme tuto snahu o destabilizaci pozorovat na Slovensku.

Přítomnost těchto aktivit v různých zemích vede k otázce, zda a jakým zájmům politických či ekonomických skupin NNO skutečně slouží. Z tohoto důvodu nově zvolený americký prezident Donald Trump provedl krok, jímž zastavil financování různých neziskových organizací. V některých případech tím dobrým organizacím uškodil, v jiných případech tím mnoha lidem v různých zemích pomohl, například když nařídil ukončení financování organizace USAID. Tato organizace sice částečně humanitárně pomáhala, ale zároveň prováděla špionážní činnost a podporovala destabilizační opoziční politické skupiny, například ve Venezuele.

Trumpova administrativa se tak dostává do vnitřních rozporů, protože chce sice nadále ve Venezuele destabilizovat politickou situaci, ale na straně druhé chce zastavit jiné financování, které destabilizuje v jiných zemích, jež Trump destabilizovat nechce. Než by dlouho rozplétal složitý finanční systém, raději zavře finanční kohoutky všem těmto aktivitám. Nové destabilizační aktivity, například v Panamě, však už sám rozjíždí.

Proto, aby neziskové nevládní organizace konaly užitečnou činnost, měly by být pod kontrolou, k čemuž mohou sloužit například tato opatření:

Přísnější kontrola financování – Veřejnost by měla mít přístup k jasným a přehledným informacím o tom, kam peníze plynou a s jakými výsledky. Z tohoto důvodu je nutné, aby NNO spadaly pod registr smluv. O tuto věc se v minulosti snažila KSČM za svého působení v Poslanecké sněmovně, ale návrh byl zamítnut. Zároveň je nutné zavést zákon o zahraničních agentech a neziskových organizacích, podobně jako tomu je například v USA (jedná se o Foreign Agents Registration Act z roku 1938 a který byl následně novelizován v roce 1966). Mnohdy totiž není jasné, kudy vedou peněžní toky ani na co jsou peníze využívány. Z případů, kdy se neziskové organizace podílejí na rozvracení a destabilizaci určitých regionů, lze uvést vměšování do vnitřních záležitostí Kuby, Číny a dalších zemí.

Omezení dotací – Stát by měl podporovat pouze organizace s prokazatelným přínosem, nikoliv politické aktivisty či lobbistické skupiny. Je jasné, že stát musí mít zájem o rozvoj neziskového sektoru v těch oblastech, kde sám na danou věc nestačí. Jako příklad můžeme uvést terénní sociální služby, nebo pomoc při živelných pohromách – povodních, zemětřeseních atd.

Vyšší odpovědnost – Organizacím, které selhávají ve své činnosti nebo nejsou schopny doložit efektivitu, by mělo být zastaveno čerpání státních financí. Případně by se již načerpané finanční prostředky měly vrátit a za mrhání prostředků by měly nést trestněprávní odpovědnost patřiční lidé.

Zákaz financování s politickým podtextem – Neziskové organizace, které se aktivně zapojují do politických kampaní či geopolitických projektů, by neměly dostávat veřejné prostředky, protože jsou používány jako nástroj na destabilizaci, vměšování a ovlivňování proti určité skupině lidí. Nesmí plnit funkci politické strany nebo hnutí a nesmí být s politikou jakkoliv spojovány.

Nevládní neziskové organizace mohou být přínosné, ale jen tehdy, pokud fungují transparentně, efektivně a s jasně definovaným legitimním a legálním cílem, jinak se z nich stává neprůhledný nástroj nejrůznějšího, často politického a ideologického vlivu. To by nemělo byt financováno z kapes daňových poplatníků, navíc často bez jejich vědomí a souhlasu. Ovšem také financování NNO z privátních zdrojů a cizích zemí musí být pod přísnou kontrolou. Současný neblahy stav se musí změnit co nejrychleji, aby se NNO nemohly podílet na vytváření dalších konfliktů, jež by nás běžné občany mohly dohnat až na pokraj světového konfliktu.

V posledních letech se v Evropě a dalších zemích stále častěji diskutuje o transparentnosti financování nevládních neziskových organizací (NNO) a dalších subjektů, které působí ve veřejném prostoru. Jedním z nástrojů, který může přispět k větší otevřenosti a odpovědnosti, je zákon o zahraničních agentech, jaký byl zaveden například v USA, Maďarsku či Gruzii. Zavedení podobného zákona v České republice by mohlo přinést řadu výhod pro státní správu, občany i samotné organizace. O zavedení tohoto zákona se snaží levicové hnutí STAČILO!, které jej má ve svém volebním programu.

Zákon o zahraničních agentech je legislativní opatření, které zavádí povinnost pro organizace a jednotlivce, jež přijímají finanční prostředky ze zahraničí a současně se podílejí na politických nebo veřejně prospěšných aktivitách, aby se zaregistrovaly jako zahraniční agenti. Tento status neznamená zákaz činnosti, ale pouze vyšší míru transparentnosti ohledně jejich financování a aktivit. Na což mají občané právo.

Výhody pro Českou republiku

Zvýšení transparentnosti
Hlavním přínosem zákona je jasnější přehled o tom, kdo financuje různé organizace působící v České republice. To pomáhá předcházet skrytým zájmům zahraničních vlivových skupin a zajišťuje, že veřejná politika není nepřiměřeně ovlivňována zahraničními subjekty.

Ochrana národní suverenity
Zahraniční financování může být v některých případech prostředkem k ovlivňování politického prostředí nebo veřejného mínění. Zákon by pomohl identifikovat takové případy a umožnil by efektivnější ochranu české demokracie před nepřátelskými zahraničními vlivy.

Rovné podmínky pro všechny subjekty
České firmy a organizace často podléhají přísným regulačním požadavkům na financování a účetnictví. Zahraničně financované NNO by měly být pod obdobným dohledem, aby se předešlo nefér výhodám oproti organizacím financovaným z domácích zdrojů.

Lepší informovanost veřejnosti
Lidé by měli mít právo vědět, zda se některé organizace angažující v politických či sociálních tématech financují z domácích nebo zahraničních zdrojů. To posiluje důvěru občanů ve veřejné instituce a nevládní sektor.

Kritici zákona často argumentují, že by jeho zavedení mohlo vést k omezování občanské společnosti a zásahům do svobodného působení neziskových organizací. Nicméně, pokud bude zákon správně nastaven, neznamenal by žádné zákazy činnosti, pouze povinnost větší transparentnosti. Podobné zákony fungují například ve Spojených státech (Foreign Agents Registration Act, FARA z roku 1938 s novelizací v roce 1966), kde nebrání občanské společnosti v aktivním působení, ale jen zajišťují informovanost veřejnosti o zahraničních vlivech.

Zákon o zahraničních agentech by mohl být v České republice důležitým nástrojem k ochraně demokratických procesů, posílení transparentnosti a spravedlivého prostředí pro všechny subjekty působící ve veřejném prostoru. Klíčové je, aby byl formulován vyváženě a transparentně, tak aby neomezoval svobody, ale současně bránil skrytému ovlivňování veřejného života ze zahraničí.

Co si o tomto opatření myslíte vy? Mělo by být takové opatření zavedeno i v České republice?

V posledních měsících se ukazuje, že část české politické a mediální scény stále více zasahuje do vnitřních záležitostí Slovenska. Ačkoli je historická a kulturní blízkost obou zemí nepopiratelná, není vhodné manipulovat za hranicemi suverenity. Naneštěstí se ukazuje, že někteří pravicoví čeští politici, novináři a dokonce i umělci mají potřebu komentovat a ovlivňovat politické dění u východních sousedů způsobem, který vzbuzuje pochybnosti o jejich skutečných motivech.

Některá česká média pravidelně přinášejí komentáře, které nejenže analyzují situaci na Slovensku, ale často ji i interpretují ve zjevně zaujatém nepřátelském duchu. Nejen privátní mainstreamová média, ale také údajně veřejnoprávní média jako Česká televize nejednou poskytují prostor komentářům, které jednoznačně podporují názory, proti slovenské vládě Roberta Fica.

Tento přístup se ukázal i v případě slovenských parlamentních voleb, kdy někteří čeští komentátoři vykreslovali výsledky voleb způsobem, který naznačoval, že voliči nejsou dostatečně „proevropští“ nebo „demokratičtí“, pokud jejich volba neodpovídala očekáváním momentální vlády USA. Nezřídka se objevují paralely s rétorikou, kterou tato česká negativně zaujatá média používají k diskreditaci domácích opozičních sil.

Nejkontroverznějším případem přímé účasti českých osobností na slovenském politickém dění byla nedávná demonstrace, na níž vystoupili i čeští komedianti Bolek Polívka a Ivan Trojan. Oba baviči, kteří mají v Česku i na Slovensku nemalý mediální vliv, se aktivně zapojili do protestních akcí proti současné Ficově vládě, čímž jen podpořili dojem, že čeští baviči si pod deštníkem bývalé administrativy USA osobují právo mentorovat slovenskou politickou scénu.

Zatímco Polívka je známý svým dlouhodobým politickým aktivismem, přítomnost Ivana Trojana působila jako součást širšího plánu, v němž čeští baviči slouží jako údajné morální autority ve prospěch určité politické americké frakce.

Je zajímavé, že stejní čeští politici a komentátoři, kteří kritizují zahraniční vměšování do českých záležitostí, nemají problém s aktivním zasahováním do slovenské politiky. Když se jedná o ruský či maďarský vliv, varování před cizím zásahem do demokratického procesu jsou hlasitá a jednoznačná. Avšak když jde o účast české pravicové scény v zahraniční politické debatě, vnímá se to spíše jako projev solidarity. Je to na první pohled nedůvěryhodný, až směšný dvojí metr pravicových pokryteckých a manipulativních novinářů a politiků.

Vliv těchto mediálních sil způsobuje, že i mezi tak blízkými národy, jako jsou Češi a Slováci, vzniká zbytečné napětí a pocit, že jedna strana se snaží druhou manipulativně řídit a poučovat. Naštěstí mají Slováci v Česku mnoho skutečných přátel, kteří snadno vykompenzují zmíněné negativní vlivy a to je dobře.

Pan Vajíčko, muž zpravodajských služeb v první linii, byl první, kdo jako voják podpořil populistického ministra obrany M. Stropnického, ale D. Trumpovi ruku nepodá, protože ji drží nad svým věrným druhem Kolářem. Ten nám sice neprozradil jména svých republikánských přátel, ale lze věřit, že jsou skuteční, jako byla skutečná střelba na FF UK z pušky AR 15 produkované americkým Coltem.

Pan Vajíčko by rád zapomněl na dobu, kdy selhal jako engéeš. Byla to ale doba, kdy získal své přátele, které později odměnil. On už by se rád k tomu neznal, ale jako engéeš chtěl poslat do Ruska tanky na tankový biatlon. Náměstek Koštoval, chráněnec knížete Schwarzenberga a příbuzný M. Stropnického na něj ale tak naléhal. To, že k tomu nedošlo, bylo nakonec zásluhou anexe Krymu.

Nyní je tento fialový expert na obranu velvyslancem v Moskvě. Přitom jej A. Babiš vyhodil pro neschopnost. Koštovalova profesionalita nákupčího, který schovává peníze obranu do fondu, místo aby výzbroj nakupoval, Babiše totiž zesměšnila před Trumpem na summitu NATO, kde Pan Vajíčko řídil Vojenský výbor.

Pan Vajíčko byl u toho, když Koštoval zázračný systém, kde hodnota peněz ani velikost provize pro dodavatele neklesají, ať jsou peníze ve fondu, jak dlouho chtějí, vymyslel a prosazoval. Žádný div, že člověka, který systematicky svým „profesionalismem“ poháněným bezpečnostní prověrkou na PT brzdil modernizaci armády, když Rusové postupovali, odměnil místem velvyslance v Moskvě, kde před ním fungovali lidé jako Slanský, Dobrovský, Remek nebo Kolář. Pan Vajíčko slíbil vrátit zemi řád a klid. Tím řádem je korupce tak, jako korupce byla řádem za jeho služby na Generálním štábu.