Prezident Petr Pavel je ve funkci již dva roky, během nichž se objevily závažné otázky týkající se jeho přístupu k boji proti korupci a jeho priorit ve výkonu prezidentského úřadu.

Jedním z nejvýraznějších příkladů je postoj prezidenta Pavla k setrvání Martina Půty (STAN) ve funkci hejtmana Libereckého kraje. Půta byl v únoru 2025 Krajským soudem v Liberci uznán vinným z korupce a odsouzen k ročnímu podmíněnému trestu s dvouletou zkušební lhůtou a peněžitému trestu 50 tisíc korun. Soud shledal, že Půta jednal ve prospěch obžalovaného Jaromíra Dolanského a domluvil se s pracovníkem Metrostavu na zaměstnání Dolanského výměnou za pomoc při zajištění změny financování rekonstrukce kostela v dotačním programu. Přestože byl hejtman uznán vinným, prezident Pavel nevyvinul žádný tlak na jeho odstoupení z funkce, čímž vyslal veřejnosti signál tolerance vůči korupčnímu jednání ve veřejné správě.

Dalším problematickým krokem prezidenta Pavla bylo podepsání novely zákona o prodloužení ochrany uprchlíků z Ukrajiny, známé jako "Lex Ukrajina". Součástí této novely bylo zavedení nového trestného činu "neoprávněné činnosti pro cizí moc", za který hrozí v základní sazbě až pětileté vězení, v případě válečného stavu až patnáctileté. Tento trestný čin se vztahuje na osoby, které by pracovaly pro cizí zemi nebo organizaci "v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky". Formulace tohoto ustanovení byla kritizována jako příliš vágní a obecná, s potenciálem zneužití proti občanským aktivistům, novinářům či nevládním organizacím. Navzdory těmto obavám prezident Pavel zákon podepsal, aniž by využil své pravomoci k vetu tohoto zákona. Ukrajina mu opět byla bližší, než problémy v České republice. Navíc se výše uvedený trestný čin dostal do zákona Lex Ukrajina jako přílepek od poslanců hnutí STAN a to také o lecčem svědčí.

Kromě uvedených záležitostí vzbuzuje prezident Pavel pozornost svými aktivitami, které nesouvisejí s výkonem prezidentské funkce. Namísto soustředění se na řešení vnitropolitických problémů a posilování důvěry veřejnosti ve státní instituce se prezident věnuje zahraničním cestám a osobním koníčkům, jako je horolezectví, včetně lezení po katedrále svatého Víta, případně cestování po Rallye Paříž - Dakar. Tyto aktivity vyvolávají otázky ohledně jeho priorit a závazku vůči občanům České republiky.

Shrnuto, prezident Petr Pavel během svého dvouletého působení v úřadu opakovaně prokázal nedostatečnou angažovanost v boji proti korupci a schvalování kontroverzních zákonů, což podkopává důvěru veřejnosti v jeho schopnost efektivně zastávat nejvyšší ústavní funkci. Navíc si z Kanceláře prezidenta republiky dělá cestovní kancelář za peníze daňových poplatníků. K tomu je ještě nutné zmínit, že si pro svoji manželku vylobboval 95 tisíc korun měsíčně na reprezentaci. To je v ostrém kontrastu s předchozími prezidenty a jejich chotěmi. Manželky předchozích prezidentů totiž žádnou odměnu ani plat nepobíraly. Tato skutečnost je velice nemorální a svědčí to o charakteru manželů Pávkových.

Petr Fiala, premiér z poslední řady, je bezpochyby politikem, který svou konzistentnost posunul na zcela novou úroveň. Jeho schopnost hovořit pravdu - včera, dnes i zítra - je tak legendární, že by se mohla vyučovat na univerzitách. A vlastně možná už se tam vyučuje, pokud již není součástí osnov pro moderní politologii. Zejména v Brně.

Například jeho slavnostní oznámení, že „nebudeme zvyšovat daně“ zůstalo v platnosti přesně tak dlouho, jak bylo nutné, než bylo potřeba je zvýšit. Kdo jiný by dokázal s takovou noblesou nejprve slíbit stabilitu a pak bleskově zavést takzvanou „konsolidační reformu“, která stabilitu narušila? To už chce mistrovství, kterého se jiní politici mohou jen těžko dopracovat. Ostatně premiér Petr Fiala je nazýván derniér posledního dějství. Naštěstí.

A co teprve jeho nezapomenutelná obrana vládních priorit! Slib, že nebude žádná „bruselská byrokracie“, ale pak s hrdostí podepsaná opatření, která Bruselu dávají ještě větší pravomoci? To je mistrovská ukázka politického baletu, který by mohl konkurovat i nejlepším artistickým vystoupením. O finanční a jiné pomoci Ukrajině škoda mluvit, když zde máme spolky jako Dárek pro Putina a kdesi ve východní zemi krouží bojový vrtulník Čestmír. Je otázkou, jak může bojový vrtulník být „čest mír“.

Ale abychom nezůstali jen u ekonomiky a zahraniční politiky, musíme zmínit i sociální oblast. „Zajistíme, aby se nikdo nepropadl do chudoby,“ řekl Fiala. A jak to dopadlo? Energetická krize a inflace zařídily, že se lidé nepropadali - oni rovnou padali volným pádem. Deštník proti drahotě byl totiž skrz na skrz děravý a nyní po něm není ani vidu, ani slechu.  

A tak tu máme politika, který nejen říká pravdu, ale dokáže ji i interpretovat dle potřeby. Včera, dnes i zítra. A pokud by náhodou někdo tvrdil opak, může si být jist, že i na to už Petr Fiala připravil nějakou brilantní odpověď, která překlene všechny paradoxy. Protože kdo jiný by dokázal být tak pravdivě flexibilní, než lhář jménem Petr Fiala?

Letos poprvé nebudou volby do Poslanecké sněmovny pod kontrolu rozvědek a policie. Zasáhnou do nich totiž korespondenční voliči, kteří nechtějí nebo nemohou žít v zemi, ve které by chtěl žít každý, protože se máme nejlépe. Je tomu tak i proto, že se v rekordně krátké době 48 měsíců podařilo dokončit přestavbu hospodářského a sociálního mechanismu.

Jistě, bylo pěkné vzhlížet k radostné budoucnosti, kde výchozím bodem je samozřejmě znovuzvolení Marka Bendy spojené už jenom se samými pozitivy a jistotou smrtí. To ano, ale kdyby tady nebyla Gerasimova doktrína, na kterou upozorňuje ministr Lipavský, hlava státu a další lidé i KoStraKoV O. Foltýn. Kdo uvěří výsledku voleb, které mohou v zahraničí manipulovat ruské zahraniční zpravodajské služby?

Jenom si vezměte, jak dopadli v minulosti české parlamentní delegace  k legionářským hrobům. Nejdřív to byl P. Gazdík (STAN) vedoucí zástupce Čs. obce legionářské do dalekého Ruska ještě před okupací Krymu a teď korupci dokonce podlehl sám i bratr předseda Budinský. Pouhá návštěva Ruska na ně měla zhoubný vliv, když kauza Dozimetr a Motol vyřadila takové předsedy pracující s mladou generací, jako jsou oni dva. A teď si představte, jak s těmi krajany pracují informační agenti zahraničních služeb.

Prosím, nechť Ministerstvo vnitra zajistí, že výsledek voleb nebude ovlivněn Gerasimovou doktrínou!

Koordinátor strategické komunikace vlády (dále zkráceně KoStraKo) Otakar Foltýn nedávno vydal novou komunikační kartu. Ta se tentokrát zaměřuje na výroky prezidenta USA Donalda Trumpa, který kriticky hovořil o ukrajinském diktátorovi V. Zelenském. Na celý problém se nyní pojďme podívat trochu blíže, protože komunikační karta pokoutně koluje po sociálních sítích a byla rozesílána hlavně českým zákonodárcům. Dosud nebyla přeložena do angličtiny a nebyla transparentně zaslána dlouhodobému spojenci České republiky prezidentovi USA. Zavání to malou českou byrokratickou zákulisní politikou.

Obecný problém

Problém současné situace je, mimo jiné ve sporu mezi USA a Velkou Británií. Obě země sledují své vlastní zájmy a zájmy USA nejsou totožné se zájmy Britů. Britové jsou ale velmi schopní manipulátoři.

Evropští členové NATO a tím spíše členské státy EU nemají dostatečnou politickou sílu a kapacity na podporu Ukrajiny (dále UA), aby dál proti vůli vedení USA udržovali válečnou mašinérii. Pokud USA odmítnou nadále udržovat tento zbytečný konflikt, nebo svoji podporu výrazně sníží, UA s vysokou pravděpodobností válku prohraje. USA jsou si této situace vědomy.

Sociálními sítěmi putuje informace, že součástí dohody UA – Velká Británie je i tajná část o přístupu k nerostnému bohatství a možná i infrastruktuře. Proto má Zelenský problém podepsat dohodu s USA. Možná ale také i proto USA vyžadují dohodu, protože investovali obrovské částky do podpory UA a mohly by být odstaveny od kompenzace. V každém případě je pravděpodobné, že členské státy EU utřou lidově řečeno „hubu“ a nedostanou nic. Vlastně se bude opakovat situace z Iráku, kde ČR za svou podporu ilegálního válečnému úsilí USA nedostala žádnou zakázku a české firmy byly odstaveny.

Donald Trump označil Volodymira Zelenského za diktátora

Příčina je pravděpodobně v rozhodné politice Donalda Trumpa, který nechce udržovat horké pokračování zastaralé Studené války na Ukrajině proti Rusku, které iniciovala retardovaná Bidenova administrativa. Bidenova rodina na UA investovala, konkrétně na UA měl své obchodní zájmy syn J. Biden, kterému otec těsně před koncem svého prezidentského mandátu udělit pro jistotu milost.

Problém také je, že UA je černá díra na peníze, UA nevyhrává, byť nám naše mainstreamová média často tvrdí opak. USA mají obrovský rozpočtový problém. Snahy o úspory jsou přitom v USA nyní obrovské a naznačují, že situace je opravdu vážná. Z tohoto hlediska je nutné také zdůvodnit utrácení peněz na UA. Podle Trumpa je nutné Bidenovu loutku Zelenského zpochybnit, odstavit od moci a dát prostor tomu, aby mohl být zvolen prezident, který nebude chtít další zabíjení svých obyvatel a bude usilovat o mír. Např. Zalužnyj je přitom hodnocen jako člověk Británie, která má teď opačné zájmy.

Pokud se USA dohodly s Ruskem o podílu amerických firem na využívání severních oblastí Ruska (Arktidy) a přístupu na Rusy obsazená území, je to vrabec v hrsti. Zisky by byly větší, než případná dohoda se Zelenským. Odstavilo by to Evropu. Oslabení Evropy je dlouhodobý vedlejší cíl USA.

„Tyto výroky byly odsouzeny ukrajinskými představiteli…

Vcelku logicky dosavadní ukrajinští představitelé těžko mohli něco jiného říci. Zelenskému dýchají na záda konkurenti (Porošenko, Arestovič, Zalužný…). To že zakázal opozici, jej nezachrání. Evropská oligarchie křičí, neboť si uvědomuje, že její investice do konfliktu je ohrožena. D. Trump ale už sdělil, že chce po UA vrátit 500 miliard dolarů. Je klidně možné, že když UA odmítne návrh mírových podmínek dohodnutých USA a Ruskem, Trump si umyje ruce a nechá to na Evropě. Průšvih s prohranou válkou padne na oligarchii EU a on zajistí přístup firem USA ke zdrojům, přičemž rusové dohody vždy drží.

Dalším Trumpovým cílem je snaha oddělit Rusko od Číny. Obě velmoci porazit nemůže. Musí je rozdělit. Má problémy s technickou inteligencí, se surovinovou základnou, absencí průmyslové výroby. Oddělit tyto dva hráče od sebe je jediná možnost. Na rozdíl od Číny není EU rovnocenný hráč. Pod vlivem a kontrolou USA je rozhádaná, nejednotná, vojensky nevýkonná a ničí si ekonomiku. USA hrají svou hru a těží z toho, že EU není schopna žádné jednotné akce.

„Neuznáváme okupovaná UA území“

Tato teze je v komunikační kartě irelevantní. UA nemůže do NATO, nemá vyřešený problém hranic, což je naprosto zásadní překážka. USA už NATO tak moc nepotřebují. Lehce by se mohly dostat do sporu s jadernou velmocí a o to USA nestojí. Hrají vyšší hru.

Kosovo taky neuznaly všechny státy a stalo se něco? Nic. Je to výkřik do tmy. Takže Rusové evropské firmy odstřihnou od rekonstrukce obsazených území a to zase nahrává USA.

„Tato válka probíhá v Evropě"

To je pravda. Evropané zatím pro její ukončení neudělali nic, neboť jim to Bidenova administrativa nedovolila. Evropská komise není autorita a v čele stojí rusofobové. Zvláštní neprofesionalita je volba ministryně zahraničí pod dřívějším vlivem USA. Představitelé evropských států evidentně jen opakují Bidenovu agendu – viz zaseklá páska o mírových jednotkách NATO na linii dotyku.

„Evropské státy musí zvýšit dodávky zbraní“

Další tragikomické prohlášení – jsme závislí na zbrojním průmyslu USA. Evropský průmysl je roztříštěný, příliš mnoho typů techniky, příliš malá unifikace. A např. Polákům bude ještě nejméně 5 let trvat, než zvládnou to, co už nakoupili. Je zde příliš velký chaos zbraní. Také nákupy na dluh. Hrozí jim, že se zatíží dluhovými splátkami a provozními výdaji. Zbytek nestojí za to řešit. Všichni stavěli expediční armády na boj s asymetrickým nepřítelem.

Celá EU a i Velká Británie jsou zadlužení a nemají, kde na to vzít. Pokud si budou půjčovat, je to cesta do pekla. Navíc výhodu získají USA. Možná až 60% výdajů skončí u jejich firem.

„Mandát prezidenta Zelenského…

Jedná se o alibi. Bylo možné zorganizovat volby v Afghánistánu a není možné je zorganizovat na UA? Problém je prý je, že spousta osob je v zahraničí, zejména v ČR, Polsku nebo Německu, ale po ukončení konfliktu tento problém odoadá, všichni se mohou vrátit rychle domů. Pokud je vůle, volební seznamy se dají sestavit. Ukrajinský stát musí mít přehled také o dávkách, které osoby na cizích územích pobírají. Osoby v zahraničí případně mohou volit na konzulátech, nebo jim státy pomohou s volebními místnostmi. Vojáci mohou volit v rámci jednotek. Problém je, že Zelenskyj zakázal opozici, ale i tak má problém. Ve volebních preferencích jej přeskočil Zalužný. Podle informací UA přípravu na volby již zahájili. USA asi přiměje UA k demokracii.

Závěr

Vedení USA chce nyní řešit své dlouhodobě nakumulované domácí ekonomické problémy a přestat utápět své finance v senilní Studené válce na Ukrajině proti Rusku. Pokud to neudělá, mohlo by se stát, že vliv USA ve světě klesne pod míru, která by způsobila závažnou destabilizaci USA. K tomu stejně pravděpodobně postupně dojde, neboť Trumpovy návrhy na řešení jen reprodukují staré přístupy, zatímco organizace zemí globálního Jihu BRICS+ stálé více smysluplně roste a rozšiřuje se.

Nejen veřejnoprávní média začínají chrlit plno informací k únorovým událostem roku 1948. Do jejich konceptu zajímavým způsobem vniká pojem znárodnění a zestátnění majetku. Média zašla dokonce tak daleko, kdy tvrdí, že zestátňovala tehdejší KSČ. Jenže jak to tak bývá, tak se pravda nalézá někde jinde. Respektive si vítězové roku 1989 vytváří takové „pokřivené“ nebo „virtuální“ dějiny k obrazu svému. Nahlédněme ale pod pokličku oněch let optikou tehdejší nálady obyvatel.

Nacházíme se v roce 1945. Končí nejhrůznější válka všech válek a společnost je v přerodu. Do tehdejší republiky se vrací Edvard Beneš z Londýna a také se vrací Klement Gottwald z Moskvy. Dvojkolejnost exilových vlád dává tušit, že spolupráce nebude snadná, ale na základních věcech se shodnou. Je nutné provést zestátnění a znárodnění. Jedná se o velice zásadní rozhodnutí, které bude mít významné dopady na celou společnost. Rozhodnutí zestátnit a znárodnit majetek je součástí Benešových dekretů. Lze tedy usuzovat, že prezident Beneš viděl a poznal principy znárodnění a zestátnění právě v Londýně a snažil se do našich podmínek implementovat základní prvky britského sociálního státu. Patrně se mohl inspirovat u lorda Beveridge, který je jedním z prvních tvůrců konceptu sociálního státu.

Co je paradoxem doby po roce 1945 je to, že po ještě větším znárodnění volali tehdejší sociální demokraté. Rozsah znárodnění před rokem 1948 byl svým rozsahem bezprecedentní ve srovnání s dalšími zeměmi západní Evropy a pravděpodobně postačoval k budování socialismu. Dnes už víme, že jeho další pokračování po roce 1948, kdy byl znárodněn každý švec, už nutné nebylo. Podobně dnes víme, jakou chybou byl zvolený rozsah a způsob kolektivizace zemědělství. Jenže minulost už nezměníme. Pouze ji můžeme vykládat, tak jak skutečně proběhla a hlavně se z ní poučit. Nástin tehdejší společnosti dává tušit, že znárodnění i zestátnění bylo nevyhnutelné po vzoru Velké Británie i Sovětského svazu. To, že poté převážil model právě ze SSSR je věc druhá, je ale nutno konstatovat, že nesovětská cesta vývoje byla obtížně představitelná za situace, kdy většinu republiky osvobodila Rudá armáda a spojenectví se SSSR nezpochybňovaly před únorem ani nekomunistické strany. Poválečná republika se také chtěla odlišit od republiky předmnichovské. Významnou roli zde hrál faktor „zrazeni“ západem a právě proto jsme se těsněji orientovali na „východ“. To všechno posouvalo Československo po roce 1945 k přijetí nikoli západního, ale sovětského modelu společnosti.