Naše společnost je na tom asi velice špatně, když mnozí nechtějí respektovat výsledky voleb. Jedněm lidem se nelíbí, že vyhrál Andrej Babiš volby do Poslanecké sněmovny, dalším se nelíbí, že zase Miloš Zeman vyhrál volby prezidenta. Ve finále se některým nelíbí, že do čela komise GIBS v Poslanecké sněmovně byl zvolen komunista. Na to mají všichni samozřejmě plné právo. Dokonce mají legitimní právo protestovat ve formě peticí nebo jiných občanských aktivit. Tohle právo si lidé vymohli v roce 1989, kdy byla sice zajištěna sociální práva, ale chyběla právě ona práva demokratická. Jak se ale ukazuje, tak mnozí lidé si ona demokratická práva vykládají k obrazu svému. Stejně je tomu v případě herců, kteří najednou vystupují na obranu demokracie. Vznikají různé iniciativy, které požadují odstoupení Andreje Babiše z postu předsedy vlády nebo požadují jiné věci. Sbírají se podpisy, aby odstoupil ten či onen. Jednou se jako argument používá, že byl někdo agentem StB. Podruhé se koreluje s minulostí, že není možné, aby tady vládl bývalý komunista. Do všeho se zajímavě zaplétá vztah k minulému režimu, který je dnes irelevantní, ale herci jakožto ochránci demokracie jej používají jako strašák. Nejsmutnější na tom je, že ani neznají dějepis, když tvrdí, že se v roce 1948 uskutečnil „puč“. Nejednalo se o puč, ale převzetí moci dle tehdy platné Ústavy. Opět se nám tady účelově vykládají dějiny v pozici já vítěz, ty poražený.

Podívejme se však na ony iniciativy, které usilují o to, aby ten či onen politik odešel z funkce. Když to celé rozklíčujeme, tak zjistíme, že za všemi iniciativami stojí buď mocenské zájmy (Demokratický blok), lobbisté a kmotři, kterým najednou ujíždí vlak nebo zájmy zahraničního kapitálu. Všem těmto skupinám se nelíbí, že v nějaké funkci je ten nebo onen. Vždy budou nespokojeny, když tam nebudou mít svého člověka. Smutné na celé věci je, že se na jejich stranu nechají strhnout různí lidé a to jen proto, že iniciativa na oko chrání demokracii. Jelikož se například neziskovým organizacím, nadacím, iniciativám nelíbí určitý člověk v dané pozici, tak ihned začne tanec a očerňování oné osoby. Všem těmto lidem, kteří jsou spřízněni onou volbou nerespektovat výsledky jakýchkoli voleb, jde o jedno jediné: o moc. Respektive se snaží, aby byly demokratické volby narušeny a případně se opakovaly do doby, než na dané pozici nebudou mít svého člověka. Pokud by k tomuhle došlo, tak to už rovnou můžeme všechny druhy voleb zrušit a nastavit takový systém, který bude založen jen na tom, že se nám na dané pozici někdo bude líbit nebo ne. Otázkou ale zůstává, kdo by určoval, že se tomu nebo onomu bude daný člověk na dané pozici líbit? Mělo by to být ve vztahu k přímé volbě politiků? Tam ale rovněž rozhoduje většina, takže by stejně menšina musela srazit krovky a sledovat co se děje. Nebo by dělala to, co se děje nyní. Tedy snažila se účelově destabilizovat systém, protože by na dané pozici neměla svého koně.

V poslední době se v naší republice rozmáhají demonstrace snad proti všemu. Jednou vadí přímo zvolený prezident, podruhé zase předseda vlády, který je trestně stíhaný a nakonec vadí i vyjádření přímo zvoleného prezidenta směrem k veřejnoprávní televizi. Vše souvisí se vším a když budeme celou věc pozorně klíčovat, tak zjistíme, že v zákrytu se pohybují lidé, kteří jsou napojeni na Demokratický blok. Jsou to právě zástupci tohoto pseudo demokratického uskupení, kteří reálně svolávají demonstrace proti něčemu nebo někomu. Možná budu nařknut, že tomu tak není. Nicméně se stačí podívat co se provolává na oněch demonstracích. Při pohledu na demonstrující je mi někdy smutno, protože často ani nevědí, proč na náměstích vlastně jsou (dost často tam můžeme vidět nezletilé). Právě proto říkám, že kapitalistický systém zneužívá děti pro svoji obhajobu (se všemi negativy). Na prvním místě je prý ochrana demokratických práv (zřejmě je chce někdo omezit) ve smyslu výkladu Demokratickým blokem (tedy demokracie jen pro někoho). Demonstrující si bohužel pletou dojmy a pojmy a vůbec netuší, že demokratická práva chce omezit právě Demokratický blok a jeho stoupenci. Jak je to možné? Jednoduše. Stačí se podívat na jistou provázanost s následujícími lidmi: Corbyn, Babiš, Kováč a Sarkocy. Že Vám některá jména nic neříkají? Nevadí. Avšak mají jedno společné: Ján Sarkocy (krycí jméno Dymič). Poslední jmenovaný je totiž bývalým agentem Státní bezpečnosti ve Velké Británii a měl „verbovat“ nynějšího šéfa Labour Party Jeremyho Corbyna (tedy šéfa tamní levice a možného premiéra a aféra s Dymičem jej má poškodit). Navíc je korunním svědkem v případu Andreje Babiše na Slovensku, zda byl nebo nebyl veden jako agent StB. Jedná se o náhodu nebo někým řízený účel, aby vláda ANO nedostala důvěru? Je to naprostá souhra událostí? Mě se nezdá. To ale není zdaleka všechno.

Ján Sarkocy dokonce v 90. letech minulého století aktivně vystupoval proti tehdejšímu slovenskému prezidentovi Michalu Kováčovi. Prezidentovi, který byl poznamenán problémy s tehdejším předsedou tamní vlády Vladimírem Mečiarem. Vzpomeňme že v té době unesli prezidentovi jeho syna. No a v zákrytu vystupoval opět výše uvedený agent Dymič. Všechno je jen náhoda? Celé je to propletené a je zde evidentní snaha někoho nebo něčeho, aby se v našich podmínkách destabilizovala společnost (respektive byla levice ostrakizována). Možná se chystá ten nejhorší scénář ze všech: pravicový převrat pod vedením „neziskovek“, které horlivě dotuje miliardářský filantrop George Soros. Stejný člověk, který se záhadně začal angažovat na Slovensku a byl vyhnán z Maďarska. Je evidentní, že v zákrytu s Demokratickým blokem jsou někde zakomponovány neziskové organizace ani ne tak placené z našeho rozpočtu, jako spíš soukromým a zahraničním kapitálem. Povšimněme si, že protestní akce vždy svolává nějaká iniciativa, která je „naočkována“ buď mediálním humbukem, případně popostrčena lidmi z oněch neziskových organizací, nadací atd.

Z výše uvedených věcí můžeme jasně usuzovat, že v dnešní době se nedemonstruje za zachování demokratických práv, i když si to řada demonstrujících myslí. Demonstruje se za zachování demokracie jen pro někoho (ve smyslu výkladu Demokratickým blokem). Bohužel tohle si mnozí lidé nechtějí připustit, protože je jim pořád předkládáno, že se prý ohrožuje demokracie. Demonstrovat je naprosto legitimní, ale myslet si, že se tím změní výsledky voleb, je naprosto naivní a není to v pořádku. Demonstrovat mám pro něco (za něco), co by mohlo být reálně ohroženo (například sociální práva, životní prostředí atd.). Demonstrovat v jednom šiku s Demokratickým blokem v pozadí je cesta do zkázy a hrožení samotné demokracie.

Olympijské hry jsou vždy svátkem všech sportovců, ale také diváků. Ne jinak tomu bylo v případě skončené olympiády v jihokorejském Pchjongčchangu. Všichni očekávali úspěchy a nádherný divácký zážitek. Pro diváky však nastalo mírné zděšení, když veřejnoprávní televize sdělila, že odvysílá „pouze“ 190 hodin z tohoto sportovního svátku. Nicméně jako konzument veřejnoprávní služby jsem očekával (myslím, že nejen já), že televize bude přenášet mnohem více hodin. Nicméně většinu vysílacích práv získala soukromá společnost a veřejným televizím (po celém světě) zbyly jen oči pro pláč. Otázkou tedy zůstává, zda je dobře, že většinu vysílacích práv vlastní soukromá společnost, která na tom vydělává nemalý kapitál a stal se z toho pro ni byznys. Soukromá společnost vysílací práva totiž z logiky věci získá vždy, protože vlastní více kapitálu. Dnes je olympiáda ryze komerční záležitostí, kde se točí ohromné množství kapitálu. Chudák zakladatel moderního pojetí olympijských her Pierre de Coubertin. Tento muž to totiž takhle nemyslel. Ať je tento velikán rád, že se dnešní doby nedožil.

Dnešní sportovci, kteří se dostanou na olympiádu jsou (bohužel) profesionálové, kteří dělají svoji práci a jsou za ni slušně zaplaceni (někdy až moc a stávají se z nich superhvězdy, které ani nejsou speciálně zdaněny. Stejný princip panuje v případě menších hvězd – například v showbyznysu). Na druhou stranu je jejich vysoká odměna náklad za to, že se z nich již v mládí stanou invalidé. Lze to shrnout následovně: jedná se o tvrdě vydělané peníze za vynikající exhibice v „cirkuse“ zvané olympiáda. Je tedy evidentní, že kapitál ovládl i takový sportovní svátek jako je olympiáda. Vládnou bohužel peníze, jde jen a jen o kšeft. Do pozadí ustupuje ona touha zvítězit pro vlast. Jen abych měl nějakou tu medaili. Dnes se vše přeneslo do ryze kapitálové podoby. V dobách starověkého Řecka bývala olympiáda ryze apolitická. Dokonce se kvůli jejímu konání přerušovaly války.  Dnešní olympiáda je součástí politiky a také informačních a hlavně dopingových válek. To je dle mého názoru špatně, protože opět se nám ukazuje, jak kapitál vše deformuje.

Ať už s mým názorem souhlasíte nebo ne, tak se zkuste zamyslet nad tím, zda je dobře nebo špatně, že i do sportovního svátku pronikl kapitál a válka? Přeci se na olympiádě mají ukázat různí sportovci a třeba i pokořit nějaký ten rekord. Jenže v globalizovaném světě se ukazuje, že spíše vítězí skrytá dopingová válka. Je to o tom, že já dokážu za každou cenu ještě víc a vidinou je velký kapitál.  Ze všeho uvedeného tedy plyne, že si i soukromá (bohužel) televize zaplatí vysílací práva a vede tak skrytou válku za oslabení pozice veřejnoprávních médií, aby je mohla nahradit. Veřejnoprávní médium by ale právě v případě významných sportovních událostí mělo být preferováno. Jenže dnes je všechno odporný kšeft. Nemá to s původním sportem nic společného. To ale bohužel nezměníme, protože kapitalismus je založen na penězích a co je nejhorší, tak na neregulovaných penězích. Ty posléze pronikají i do míst, kde buď nemají co pohledávat nebo mají být zastoupeny v menší míře.

Před několika dny sklidil obchodní řetězec Kaufland ostrou kritiku za interní nařízení, které se dostalo na veřejnost. Interní nařízení říkalo, že jeho zaměstnanci mají konec s pitím na prodejně. Cituji přesně z interního nařízení: „Jídlo a pití se s okamžitou platností smí konzumovat výhradně na společenské místnosti nebo kuřárně.“ V nařízení se dále uvádí, že již neexistují žádné výjimky a nařízení se vztahuje i na pokladní, pult, informace. Z toho by plynulo, že například pokladní by musela přerušit pracovní výkon jen proto, aby se mohla jít napít. Absurdní interní nařízení sklidilo ostrou kritiku na sociálních sítích typu facebook a donutilo Kaufland vydat dementi, kde to částečně popírá. Prý nařízení vyšlo omylem a to kvůli chybě. Chyby se samozřejmě dějí, ale v tomto případě se zřejmě snaží řetězec o něco úplně jiného. Podobné případy totiž známe ze zahraničí. Například z USA nebo Velké Británie.

To, že jsou díky globálnímu kapitalismu očesávána zaměstnanecká práva co nejvíce, není nic nového. Dalšímu rozmachu kapitalismu totiž překáží jakákoliv práva a regulace. I když ve všech zemích existují různé typy zákonů, které chrání zaměstnance, tak se buď všelijak očesávají nebo překrucují. V některých případech se vykládají jak se to hodí nadnárodní korporaci (rozuměj kapitálu). Tím, že by se zaměstnancům vzalo jejich právo na pitný režim, který se musí dodržovat, tak by bylo popřeno základní právo. Nicméně kapitalismus dnešního typu se zavádět taková pravidla vůbec neštítí, protože mu jde o ještě větší a rychlejší obrat. Stačí se podívat na kapitalistickou logiku pokladní: pokud nebude mít možnost se napít, tak se bude pořád věnovat zákazníkovi a to z důvodu většího (i rychlejšího) obratu zboží a kapitálu. Otázkou zůstává, zda taková nařízení vydává náš tuzemský management nebo management vrcholový (zahraniční).  Ať tak nebo tak, tak nařízení je absurdní a lidsky (morálně) nepřijatelné. Jenže ze zahraničí známe děsivější případy.

Například společnost v USA, která zpracovávala drůbež nutila své zaměstnance nosit plenkové kalhotky. Zamezovala jim chodit na toaletu a to jen proto, aby měla firma větší obrat a zisk. Naproti tomu například britská společnost Sports Direct zašla ještě dále a podrobovala zaměstnance osobním prohlídkám nebo zavádění ostrého osobního hodnocení na bázi negativních černých puntíků. Vše v zájmu rozmachu kapitálu a rozšiřování fenoménu levné práce (ta hlavně vyhovuje kapitálu). To se postupně přesunulo i do našich podmínek a tuto skutečnost poodhalila Saša Uhlová. Ukázala nám to, co existuje, ale často si nechceme připustit. Takže interní nařízení obchodního řetězce je sice právně v pořádku, protože může upravit místa, kde se může konzumovat, ale omezovat někoho v pitném režimu je nemorální. Dle mého názoru zkouší obchodní řetězce (a jimi vlastněný kapitál) kam až může zajít. V této fázi se sociální síť, kde se ono nařízení začalo široce šířit, zachovala jako zpětná vazba a pomohla k tomu, aby Kaufland vše uvedl na pravou míru.

S postupujícím omezováním zaměstnaneckých práv však zcela jistě nebude dlouho trvat, kdy nějaká společnost přijde s něčím podobným. Podotýkám, že se nejedná o první případ. Prekérní zaměstnání (vesměs ale všechna zaměstnání), která jsou nejvíce zranitelná právě těmito nařízeními, vyhovují rychlejší akumulaci kapitálu a to je špatně neboť zde člověk figuruje jako oběť a otrok zároveň. Kapitál se tak nebojí zavádět i věci, které jsou buď na hraně zákonnosti nebo za hranou morálnosti. Vše to prostupuje až do morku kostí a běhá lidem mráz po zádech čeho všeho je kapitál (a jemu podřízený management) schopen. Z tohoto důvodu je nutné jasně stanovit kapitálu pravidla (např. zvýšením vlivu odborů) a ne jej nechat svévolně vládnout.

Před nedávnem se do švýcarského Davosu sjely elity současného globalizovaného světa. Od amerického prezidenta Donalda Trumpa, až po našeho předsedu vlády v demisi Andreje Babiše. Na tomto místě se každý rok schází všechny špičky světa, aby debatovaly nad budoucností našeho světa a planety. S čím dál větším znepokojením ale sleduji, že i když se zde sjedou všichni známí a neznámí, tak se vlastně nic neděje. Na fóru se pronesou aktuální data a možný další vývoj. Sem tam zazní kritické hlasy, které říkají, že je něco v nepořádku a poté se všichni zase pokojně rozjedou do svých domovů. Ne jinak tomu bylo v letoším roce. Nicméně letošní ročník tohoto fóra byl o něco málo jiný. Odlišný byl v tom směru, že zde více, než kdy jindy, zaznívaly kritické hlasy a to hned na úvod onoho rokování.

Indický premiér hned v první den jednání varoval přítomné, že globalizace začíná ztrácet přitažlivost. Musím podotknout, že on jediný věděl, o čem mluví. Varoval totiž před protekcionismem, který ovládá současnou podobu globalizace. Rovněž nezapomněl zmínit neblahý stav současného světa. Indický premiér však nemluvil jako kritik globalizace, ale její obhájce. Má totiž obavu, že když globalizace bude pozastavena nebo utlumena, tak na tom nejvíce prodělá jeho země. Má pravdu. Pokud by se globalizace utlumovala, tak nejvíce na tom budou tratit velké země, které jsou nyní v rozmachu. Ať už se jedná právě o Indii, Čínu nebo třeba USA. Je zde vidět první náznak paniky elit.

Elity, které  nastartovaly globalizaci si jsou vědomy, že pokud by došlo k její regulaci, tak na tom začnou tratit. Nicméně se zvyšující se nerovností mezi lidmi k tomu bude muset dříve nebo později stejně dojít. Globalizace nám sice přinesla řadu výhod z hlediska propojení světa a jeho dostupnosti, ale na druhou stranu vytvořila nespravedlivý systém v rámci odměňování a přerozdělování kapitálu či bohatství. Touto nespravedlností vzniká jev, kdy jsou některé země neúměrně bohaté a ještě více k sobě koncentrují kapitál z periferních oblastí. Místo toho by se ale mělo bohatství rozdělovat rovnoměrněji, aby z něj měli prospěch všichni obyvatelé planety. Tohle se ale elitám nelíbí a proto začínají panikařit, když si začínají skupovat různé ostrovy nebo místa, kde nebudou dosažitelné nebo si stěžují na různých ekonomických fórech.

Ukrýt, schovat se mimo dosah „obyčejných“ lidí. To je sen mnohých superboháčů a lidí, kteří ovládají současný svět. Chtějí se vyhnout hněvu „neprivilegovaných“. Chtějí být mimo reálný svět, který vytváří a ovlivňují, protože v něm číhají různá nebezpečí. Nejedná se o nebezpečí ryze lokální, ale právě globální. Všichni jsme postiženi stejně. Ať už jde o přelidnění lidstva, nemoci nebo globální oteplování. To vše jsou rizika, která sdílíme všichni naprosto stejně. Elity nevyjímaje. Snad právě proto se snaží najít na naší planetě místa, kde toto nehrozí. Zaseli ale vítr a nyní sklízí bouři.

Realizátorům současné podoby globalizace se nelíbí regulace volného trhu a různá opatření proti nárůstu konzumu. Není divu, protože přicházejí o nemalé zisky. Jenže závislost na konzumu nás všechny žene ke konečnému problému kterým je ničení přírody a celé naší planety. Z tohoto důvodu je potřeba konzum regulovat. Je sice hezké, když všechno máte na dosah, vše si můžete koupit, ale položte si otázku: za jakou cenu? Tuto otázku nevyřešilo ani Davoské ekonomické fórum, kde si vlivní postěžovali, jiní si zase potřásli pravicí a řekli jak jsou dobří. Nikdo však nezmínil konečnou fázi globalizace, která bude ve znamení ještě více zničeného světa, světa nerovností, násilí a bojů o nerostné bohatství nebo vodu.